BMW Z3 vzniklo v době, kdy se v Mnichově rodila jednoduchá, řidičská auta. Chtějte spíš kupé, jezdí lépe a je vzácnější

BMW si každý správný fanoušek zřejmě spojí primárně s písmenem M, ale existuje i několik zajímavých modelů s přídomkem Z, a to konkrétně tři. Tím prvním, který vznikl ještě v 80. letech, byl originální roadster (tedy dvoumístný kabriolet) zvaný Z1. A byl to rovnou celkem unikátní počin – vůz s designem od Harma Lagaayeho byl v Mnichově montován pouze dva roky a celkově vzniklo přesně 8 000 kusů.

Limitovaný roadster zaujal plastovými díly karoserie a vertikálně posuvnými dveřmi, které se stiskem tlačítka uměly zapustit do prahů. Díky technice z BMW 325i (E30) mělo Z1 zcela správně řadový šestiválec, manuální pětikvalt a pohon zadních kol. Díky fajnové výchozí technice je tak Z1 dodnes nejen přitažlivé svým speciálním stylem, ale také hezky jezdí.

Jeho nástupce v podobě představeného BMW Z3 se začal montovat v září 1995, ale tentokrát nikoliv v Evropě, ale v Jižní Karolíně v USA. Projekt byl pod vedením Burkharda Göschela zahájen už v roce 1991 a proporce zaoblené karoserie byly v polovině roku 1992 připraveny pod vedením designéra japonského původu Jojiho Nagashimy.

V Mnichově tehdy s nástupcem Z1 nijak zvlášť nespěchali, protože projekt byl připraven už 39 měsíců před zahájením výroby, ale na pár let uložen k ledu. Ty se pak naštěstí pohnuly, a my si tak dnes můžeme připomenout pěkné kompaktní BMW, nabízené v druhé polovině devadesátých let jako roadster (E36/7) nebo jako v našem případě kupé (E36/8).

Abychom trojici „zetek“ doplnili o posledního zástupce, nelze nepřipomenout úžasný roadster v podobě Z8. Proti malým autíčkům typu Z1 a Z3 bylo ovšem Z8 poněkud dospělejší auto – roadster, který původně vznikl v designovém týmu v letech 1993-1995 pod vedením Chrise Bangleho, měl být jen studií, ale nakonec vůz s exteriérem připomínajícím původní 507 z 50. let dostal zelenou a v letech 1998-2003 vzniklo celkem 5 703 vozů.

Dnes patří krásné auto s vnějšími křivkami od Henrika Fiskera mezi vyhledávanou klasiku, která se svou hodnotou už dávno usadila nad hranicí 200 000 eur za kus. O to víc nelze zapomenout na staré dobré časy, kdy jsme si s fotografem Ondrou Kroutilem jeden červený kousek půjčili v BMW Classic v Mnichově a strávili s ním celý nádherný den v podhůří Alp. Došlo i na smyky a celkově jsme byli z devadesátkového retra s téměř pětilitrovým osmiválcem pod oblou kapotou úplně odvařeni.

Vzpomínky nám nikdo nevezme, takže se teď můžeme vrátit zpět k malému BMW, které se v 90. letech stávalo alternativou k japonským nebo evropským sporťákům. Z3 se od zmiňovaného Z1 odlišovalo hlavně tím, že jako základ používalo zkrácenou platformu BMW E36/5 z dobře známého kompaktu. První přišel roadster, navíc původně se čtyřválci, z nichž nejslabší 1,8 litru nabídl pouhých 116 koní. S příchodem šestiválců to pak bylo o dost zajímavější.

O vývoj kupé se postarala skupina inženýrů BMW ve svém volném čase – i když s roadsterem logicky sdílelo platformu, díky pevné střeše bylo výrazně tužší než otevřený vůz. K představení došlo v roce 1997 ve Frankfurtu, ale jelikož se obě verze montovaly v USA, právě Z3 se stalo prvním modelem značky, který byl kompletně vyráběn mimo Německo.

Díky podlouhlé, zaoblené karoserii si Z3 kupé brzy získalo přezdívku clown shoe, tedy klaunská bota, která autíčku zůstala do současnosti. Z hlediska motorizací bylo kupé zajímavější než roadster – v nabídce byly pouze šestiválce, což je pro klasické BMW vlastně tak trochu povinnost. Já vím, že můžete mít třeba Mustang se čtyř- nebo šestiválcem, ale pokaždé se budete cítit trapně, když se vás někdo zeptá, proč nemáte osmiválec.

V případě BMW Z3 Coupé byl k dispozici řadový šestiválec M52 o objemu 2,8 litru nebo M54 o objemu tří litrů. Pro úplnost doplníme, že nejatraktivnější verze tradičně označené písmenem M využívaly šestiválce řady S50, S52 a S54 a v nejsilnější verzi nabídly celkový výkon až 325 koní. Sexy „emko“ se dvěma páry kruhových koncovek je ale trochu jiná cenová, než ve které se dnes pohybujeme…

Co se týče představeného kousku, který nedávno zaparkoval u firmy Veteráni na Truc, odkud jsme ho s laskavým svolením vytáhli na příjemnou letní projížďku, koukáte na auto z roku 1999, které je vybaveno fajnovým šestiválcem M52B28TU s pokročilou technikou. Atmosférický motor s nepřímým vstřikováním benzinu využívá časování ventilů VANOS, rozvody DOHC a řídicí jednotku Siemens MS 41.0. Parametry jsou slušné – z objemu 2793 cm3 nabízí celkový výkon 193 koní při 5 300 otáčkách a 280 Nm točivého momentu při 3 950 otáčkách.

První setkání odhaluje skutečně zachovalé auto s minimem drobných kosmetických vad. Není se čemu divit, tahle parádička v původním metalickém laku Cosmosschwarz byla jako nová prodaná v České republice a v technickém průkazu má jen dva majitele – otce a následně jeho syna. Ve skvěle zachovalém koženém interiéru nacházíme i původní servisní knihu, což je jen další důkaz toho, že tohle je ideální kandidát do sbírky youngtimerů, kam už BMW Z3 samozřejmě patří.

Během prvních kilometrů si uvědomuji, jak moc se nám vlastně ty jednoduché černé plastové interiéry z devadesátých let dostaly pod kůži. Na první pohled - nebo pro ty, co bohužel nejsou políbeni láskou k zajímavým autům - je to vlastně všechno docela strohé. Přehledné, ale možná až obyčejné – žádné displeje, žádné zbytečnosti, jen čitelné budíky mezi šedým dekorem a pár černých tlačítek a otočných ovladačů pod starým rádiem na kazety. Digitalizace je limitována několika oranžovými čísly a symboly v dolní části přístrojového štítu – ideální stav. Ale my, co jezdíme i v nových automobilech, si vrníme blahem jako kotě na sluníčku, protože tohle je všechno, co potřebujeme ke spokojenému životu.

Šestiválec je přesně tak sametový, jak čekáte – táhne plynule od nízkých až do vysokých otáček, vrchol u hranice 6 500 otáček je znatelný, ale nikoliv dramatický. Objem je příjemně cítit, a také lehkost - BMW Z3 v této konfiguraci váží kolem 1,3 tuny, což znamená schopnost pokořit stovku za 6,8 s a maximální rychlost 231 km/h. Upřímně není to raketa, ale zátah je sytý a bezprostřední, takže za mě úplně dostatečný. Díky 17palcovým kolům s pneumatikami o šíři 235 mm se kupátko s téměř ideálním rozložením hmotnosti krásně vodí zatáčkami, s čitelnými přenosy hmotnosti a sympatickým pocitem, že se celek otáčí kolem posádky, co sedí blízko zadní nápravy.

Základní Z3 Coupé není žádný vyprecizovaný nástroj typu Lotusu, ale spíš docela pohodlné autíčko, co vyniká obratností a svižností pro radostné svezení na okreskách. Celkově civilnímu naladění odpovídá i trochu vágnější, ale přesné řízení. Polonezávislá zadní náprava prý umí být na hranici schopností trochu zákeřná, ale já se pohybuji spíše v civilních rychlostech, takže těžko posoudím. Pětistupňová převodovka má klasicky docela dlouhé dráhy a trochu trhavý přechod přes neutrál, ale za mě je to v pohodě.

Celkově si Z3 získává dost pozornosti, kdekoliv zastavujeme kvůli focení. Když se vedle kupátka postaví běžně vzrostlý Evropan, vyniká jeho kompaktnost s rozvorem 2 446 mm a délkou pouze 4 025 mm. Klaunova bota je tak akorát široká (1 740 mm), ale dost nízká (1 306 mm). A to se odráží i ve dvoumístném interiéru – pokud vás připomínka doby, kdy BMW dělalo krásná jednoduchá auta s atmosférickými řadovými šestiválci (což už dneska bohužel neplatí), nalákala, tak nezapomeňte nějaké Z3 nejdřív vyzkoušet. Jeden z fanoušků s výškou kolem 190 cm totiž rychle zjistil, že se do auta nevejde… Do nějakých 180 cm je to úplně v pohodě, necítil jsem žádnou stísněnost, snad jen trochu omezený výhled kvůli nízko umístěnému zpětnému zrcátku.

Každopádně pokud zrovna koukáte po Z3 a nemáte rozpočet na „emko“, určitě si udělejte výlet do Křenovic a na tohle krásné kupé se podívejte. Pro přehled doplníme, že roadsterů bylo mnohem víc než kupátek – a to v nepoměru 279 273 kusů roadsteru proti pouhým 17 815 kupé. Kupé je tedy logicky mnohem vzácnější a za mě zároveň přitažlivější a o něco dospělejší než roadster se čtyřválcem, co může být volbou třeba proti Mazdě MX-5.

O faktu, že je pro současnou generaci sběratelů Z3 přitažlivá, svědčí i stoupající ceny – hezký roadster už ani se čtyřválcem nepořídíte pod 200 000 Kč, top kousky, šestiválce a speciální edice mohou být ještě výrazně dražší. A to klidně i s cenovkou půl milionu korun! A mnohem vzácnější kupé? Nabídka je samozřejmě výrazně užší než v případě roadsteru a za kousky s vysokým nájezdem dáte minimálně 400 000 Kč, běžné jsou ceny přesahující 600 000 Kč. Pro doplnění – zmíněné Z3 M Coupé pořídíte minimálně za milion, hezké auto spíš o několik set tisíc dráž.

Představený krásný kousek s jasnou historií a nízkým nájezdem stojí u Truců velmi férových 650 000 Kč, a jelikož jsme s Ondrou auto důkladně prošli a vyzkoušeli, nepochybujeme o tom, že se tam dlouho neohřeje. Takže kdo si udělá radost se starým BMW, které ještě bylo o skutečné radosti z jízdy?