Už známe silné stránky Škody Kodiaq. A taky ty slabší…

Standardní doba zápůjčky na test auta je týden, což je z mého pohledu takové minimum, jak daný model alespoň trochu oťuknout. Hodně pomáhá to, že vůz používáte v podobném režimu/prostředí jako ostatní testovačky, máte tak základní srovnání. Samozřejmě s výjimkou třeba sporťáků, u nich je nejlépe vydat se na závodní okruh. Kolikrát stačí kolečko dvě a auto mate načuchané víc než za desítky kilometrů v běžném provozu.

Pokud však auto chcete posoudit opravdu do hloubky, zjistit, jestli vám vyhovuje, týden stačit nebude. Vzpomínám třeba na test aktuálního éčka, které mi během týdenní seznamky přišlo dokonalé. Po následném půlročním testování jsem však dospěl k názoru, že bych si mercedes nekoupil. Ne že by nějak fatálně selhal, ale až po delším užívání jsem si uvědomil, že to, co mi na začátku přišlo jen jako trochu stísněnější interiér, mě a mé potřeby nakonec omezovalo víc, než jsem si za týden stačil uvědomit. Nebo přehnaně horlivé asistenční systémy… když vám během týdne auto jednou zadupne brzdy, tak nad tím mávnete rukou. Ale když se to děje pořád a dokola, tak už to vidíte v širším kontextu. A vysouvací boční kliky? Na pohled krásné představení, navíc designérsky čisté. Ale když pak budete pravidelně na poslední chvilku ucukávat s prsty, budete se ptát, co komu normální kliky udělaly…

A jak si v tomto ohledu vede dlouhodobě testovaný Kodiaq? Začal bych s inspirací pro Škodováky, co by se mi s faceliftem - nebo lépe s modelovou péčí, líbilo za úpravy. Jinak velmi dobrého celku, podotýkám.

Opravdu moc mě trápí vlastně jenom dvě věci. A tato nejvíc. Příšerně přecitlivělý antikolizní asistent. Jak mě podobné „asistenty“ rozčilují a vypínám je, co můžu, tak tento nechávám zapnutý. Většinou už funguje velmi dobře (výjimky se pořád najdou, že, éčko) a opravdu vás může zachránit i od velkého průšvihu. A nejde jen o dálniční rychlosti, a tedy o život, vzhledem ke stále komplikovanější technice může být i parkovací ťukanec kolikrát statisícová záležitost (kamery, radary, senzory…).

Jenže Škodováci se rozhodli, že mi znepříjemní i přednárazový systém. Kodiaq naštěstí nezmatkuje tak jako mercedes, který mě dokázal z ničeho nic zadupnout, ale s varovnými hláškami tedy skutečně nešetří. Můžete mít nohu na brzdě, auto před vámi v takové vzdálenosti, že každý na světě ví, že to ubrzdíte. A s velkou rezervou. Ale Koudy vám tam pošle jednoho pořádného pípáka. A poctivého! Jsem obecně hodně lekavý, za volantem rád relaxuje a tohle… opravdu už nemám moc dalších vousů k šednutí.

Když už jsem u těch zvuků, které narušují můj zen, nemohu nezmínit parkovací pípání. Senzory, kamery, toto všechno mám rád a z větší části mi takoví pomocníci život spíše usnadňují. Ještě bych si tedy rýpl do kvality obrazu z parkovacích kamer, ta je v dost velkém rozporu s cenovkou Kodiaqu.

Nyní k senzorům. Kdysi dávno, když jste stáli na brzdě, tak pípání ustalo. Auto nevyvíjelo pohyb, tudíž bylo další upozorňování na překážku zbytečné. Teď s blížícím se průšvihem intenzita nejen vzrůstá, ale ani neustává, i kdybyste brzdovým pedálem prošlápli podlahu. Jakou radost jsem měl, když jsem na středovém displeji našel ikonku, která zvukový doprovod deaktivovala. A jaké bylo moje rozčarování, když změna zařazeného převodu pípání opět probudila. Každé pracovní ráno parkuju v dost stísněných garážích, manévr na jedno zacouvání nezvládnu, párkrát se tedy z D přesouvám na R a naopak. A pokaždé bych měl pípání vypnout. Rezignoval jsem. A smířil se s tím, že i nejnižší možná intenzita (ano, naštěstí lze nastavit v infotainmentu) je stále víc než nepřeslechnutelná.

Výše popsané může – a podle mě jistě souvisí s tím, že je spousta uživatelů (záměrně nepíšu řidičů), kteří naopak permanentní pípání ocení. Ale když ještě chvíli zůstanu u své každodenní parkovací rutiny, tak ještě víc mě rozčiluje absence bezklíčkového otevírání zadních dveří. To auto stojí jeden a půl milionu… a leze se do něj jak do Kamiqu.

Nejdřív jsem si myslel, že jde jen o chybu konkrétního Koudyho, protože dvě drážky, jejichž prostřednictvím standardně auto zamykám, jsou i na klikách zadních bočních dveří. Bohužel, to jen v Mladé Boleslavi ušetřili za alternativní pár klik, vyrábí se zkrátka pouze ty „bezklíčkové“.

A já tak pokaždé, když se odpoledne vracím ke Kouďákovi, musím brát nejdříve za přední dveře, abych se dostal dozadu. Vzhledem k tomu, že z prostorových důvodů nemůžu parkovat jinak než čumákem ke zdi, je to hlavně s plnýma rukama operace, kterou bych rád absolvoval bez mezikroku. Zvlášť u auta za jeden a půl milionu, jak jsem už napsal.

A teď už jen dobré zprávy. Může to zavánět automatismem – test škodovky, jasně, nezapomenout vyzdvihnout prostor a praktická řešení! V Mladé Boleslavi se však od před lety vytyčeného směru neodchylují (mimochodem, novodobá Octavia letos slaví třicátiny).

S SUV dlouhým 4 758 mm jsem absolvoval nejednu dovolenou, jeho přepravní kapacitu jsem tak využil do posledního centimetru, litru.

To, jak je Kodiaq prostorný, asi nejlépe pocítíte na zadních sedačkách, tady je hlavně pro nohy opravdu nadstandardně místa, i s přihlédnutím k jeho plnotučným rozměrům. Pochopitelně nestrádáte ani nad hlavou nebo do šířky. Koudy není pětimístný jen v technických údajích.

A kufr s objemem 910 litrů není velký jen díky tomuto číslu, což znovu dokazuje praxe. Zavazadlový prostor totiž často okupuje rotvajler Johny, který ve většině vozů zabere veškeré litry, v Kodiaqu však vedle něj uložíme ještě pelech a psí tašku, aniž by strádal.

Velmi využíváme také dvě odkládací poličky na telefon, i díky chlazení zvládne indukce přístroj nabít tak, že přes pracovní týden nemusím telefon živit jiným způsobem.

Vím, že kolega Dalibor Žák ve svých nedostižných bazarových článcích moderní vznětové motory nedoporučuje, což se vzhledem k jejich rostoucí složitosti dá pochopit. Tady však máme nové auto, v záruce, a kdybych šel zítra k dealerovi Škodovky, že chci nový Kodiaq, pevným hlasem bych si řekl o silnější verzi dvoulitru TDI s výkonem 140 kW.

Dynamicky nejen že zcela postačuje, v jeho případě se dá mluvit o nezpochybnitelné výkonové rezervě. Pokud si svého řidičáku vážíte, v běžném provozu nenarazíte na situaci, kdy byste potřebovali víc. Souznění se sedmistupňovým automatem se navíc za poslední roky povedlo konečně doladit tak, že mě naštve už jenom občas. A trochu. Nejčastěji na výjezdu ze zatáčky, kdy trochu důrazněji šlápnu na plyn a chvíli se nic neděje. Pak DSG šplhounsky podřadí, aby mi dopřálo ještě víc newtonmetrů, než jsem původně požadoval, takže se opět přesune o stupeň výš.

Spotřeba paliva se teď v zimě mírně zvýšila, v létě jsem nejčastěji jezdil lehce nad sedm litrů, teď plus mínus za sedm a půl. Připomenu svůj nejčastější výskyt ve městě a na dálnici, vyrovnaná jízda mimo tato náročnější místa sníží spotřebu klidně o litr.

Znovu pochválit musím odhlučnění nejen samotného motoru, ale celkovou akustickou pohodu uvnitř Kodiaqu. Cestovní komfort je zde opravdu na vysoké úrovni i díky…

Už jsem psal o tom, že Kodiaq znervózní jen na sérii ostřejších nerovností. A ani ne tak tím, že byste najednou pocítili nějaký diskomfort, rázy od kol, spíš je slyšet, jak přední náprava pracuje. Něčeho podobného si všiml i Standa Švarc v testu Superbu.

Až na tento extrémní projev je však prakticky vždy Kodiaq velmi, velmi pohodlný. V normálním režimu bych možná napsal, že se houpe víc, než by mi přišlo „normální“. V individuálním režimu si samozřejmě můžete naklikat tužší tlumiče, jenže po novém nastartování se Kodiaq opět vrací k normálu. Takže předstartovní procedura s vypínáním asistentů je buď rozšířena o další krok, kdy si vůz přepínám do individuálního módu, nebo na to zapomenu (to častěji) a pak se houpu o něco víc, než by se mi líbilo.

Nemůžu se zbavit dojmu, že škodovky jezdívaly líp. Nebo líp… řidičsky atraktivněji, že byly naladěné tak, aby vás v rámci svého převažujícího praktického zaměření i trochu zabavily. Teď jsou často velmi pohodlné, proti čemuž vlastně nebude nikdo nic moc namítat, ale i obyčejné verze bývaly o něco šťavnatější. Ale třeba už jenom zase stařecky brblám.

Na to jsem hodně zvědavý! Už teď je Kodiaq auto, s nímž chybu neuděláte, je to velmi povedené velké SUV, ať už se na tuto škodovku díváte čistě jenom prakticky nebo klidně i reprezentativně. Nejde jen o cenu testované specifikace ve výši zhruba 1,5 milionu, která je už sama o sobě dost reprezentativní, ale Kodiaq skutečně dokáže hlavně svým luxusním interiérem zaujmout i náročnějšího zákazníka. Objektivně mu můžu vyčítat vlastně jen v úvodu zmíněný přehnaně aktivní antikolizní asistent a nepochopitelně chybějící bezklíčkový vstup zadních bočních dveří. Třeba se dočkáme zlepšení v rámci faceliftu.

Jestli ale hledáte praktické, pohodlné, svižné a úsporné auto vlastně na všechno, na modernizaci čekat nemusíte a jděte se na Kodiaq mrknout už teď.