Žigulík, Omega, málo jetá Fabia, zánovní Favorit nebo devadesátková Mazda. Tohle všechno seženete do 100 000 Kč

Občas se v inzerci objeví zajímavá auta, která by snad i stála za hřích. Vynecháme teď sportovní vozy a exkluzivní kousky a spíše se podíváme na zajímavosti mezi běžnými auty, které z té obyčejné šedi nějak vyčnívají. Výhoda masových aut je, že se dají koupit relativně levně, klidně do 100 000 korun.

Stačí si otevřít libovolný inzerentní server, v našem případě třeba sauto.cz. Tam si zadáte váš rozpočet, specifické požadavky (klidně i třeba typ poháněné nápravy) a hned na vás začnou vypadávat zajímavé kousky. Tentokrát jsme omezili výběr rozpočtem maximálně jednoho sta tisíc korun, takže si můžeme rovnou škrtnout auta jako Mercedes W124, BMW E30 a další ikony v hezkém stavu.

V následujícím výběru uvádíme jen pět příkladů, co se dá teď před zimou koupit. Jsou to starší kousky, ale určitě někoho zaujmou. Žádaná jsou stále předrevoluční socialistická auta (těm už ceny jen rostou), ale v inzerci se objevují i klasiky z 90. let (začínají to už být oficiálně veterány) nebo vzácné japonské vozy. Teď je třeba v české inzerci klasická Honda Accord z roku 1979. Sem tam se objeví i nějaká modernější „tuctovka“, která upoutá například velmi nízkým nájezdem.

A začneme rovnou zostra, protože tahle Omega zavání sběratelským potenciálem. Podle fotek sice bude nadšence čekat nějaká práce (hlavně pokud jde o detailing a uvedení interiéru do ještě lepšího stavu), ale jinak vypadá poměrně slušně.

Nejlákavější na inzerovaném kombíku Omegy je atmosférický šestiválec 2,5 l, který dle tradice tohoto modelu pohání zadní kola. A v tomto případě dokonce přes manuální převodovku, takže je to vlastně takový „bavorák pro chudé“. Prodejce uvádí, že vůz je ze Švýcarska (určitě po důchodci, který s ním jezdil jen do kostela), vyroben byl v roce 1994 (už je to tedy veterán) a najeto má 210 000 km, ačkoli na tachometru „svítí“ něco jiného. V roce 2012 auto absolvovalo STK s 200 000 km, další záznam je až z roku 2016, kdy se na tachometru objevilo 80 000 km. Pak už auto moc nejezdilo.

Za 53 900 Kč ale tato Omega vyloženě stojí za hřích, pokud ji máte kam dát a nebude to mokrá tráva a kopřivy. Na to je téhle devadesátkové ikony určitě škoda. Servis je tu poměrně jednoduchý. Olej (5,5 l náplně vyhovující normě ACEA A3) měňte každý rok nebo maximálně po 10 000 km, každé dva roky se kromě brzdovky mění i vzduchový a palivový filtr. Po čtyřech letech se mají vyměnit nejen svíčky, ale i rozvodový řemen. Doporučené je vyměnit i olej v diferenciálu a převodovce. Hlídejte karoserii, nechte auto stát v suchu a jednou na něm možná ještě vyděláte.

Občas se v inzerci objeví i zachovalé auto z období hlubokého socialismu. Vedle československé produkce ale seženete i vozy z „bývalého“ Sovětského svazu, především pak legendární „žigulíky“, tedy správně vozy značky VAZ. Jednoho tu teď zrovna máme.

O prodávaném žigulíku toho prodejce moc nenapsal. Víme jen to, že je z roku 1979, má údajně najeto 66 242 km a aktuálně je na prodej za 99 000 Kč (což je tedy docela dost). Pod kapotou má šestnáctistovku, takže ve své době bylo tohle takové socialistické Audi. Podle fotek to sice není muzejní kus a nějaká kosmetika na něm bude, ale i tak vypadá celkem solidně. Samozřejmostí jsou naprosto příšerné chlupaté potahy předních sedaček, které ve voze musíte z nostalgie nechat (jen bychom je asi před prvním srazem veteránů vyprali). Nechybí ani dobová brašna na povinnou výbavu.

Asi nemusíme připomínat, že tato auta jsou vlastně v licenci vyráběnými fiaty, ale dosti upravenými pro náročné podmínky socialistického bloku. V současné době je to horší s dostupností dílů (protože většina věcí se vozila vždy přímo z Ruska), ale ještě se toho dá docela dost sehnat po stodolách a u nadšenců, kteří se zásobili preventivně dopředu. Údržba je celkem jednoduchá a trpělivý kutil ji určitě zvládne svépomocí.

Vždycky se nám lidé smáli, když jsme říkali, že jednou i z Favorita bude sběratelský exemplář. A je to tady. Původní verze s asymetrickou maskou opravdu začíná být žádané zboží a inzerované kousky dokazují, že cena už nikdy neklesne. Naopak. Tento je z roku 1990, najeto má prý jen 49 000 km a na prodej je za 95 000 Kč. Ano, všichni si pamatujeme dobu, kdy jsme nějakého zuboženého „fakana“ koupili za lahev rumu a pak s ním dováděli na poli za vsí, dokud se nepřevrátil a nezadřel (a že to dalo práce!).

Nepřítelem starých Favoritů je koroze, ale tento kousek vypadá poměrně zachovale. Prodejce bohužel neuvádí celý VIN vozu, ale asi nebude mít problém ho sdělit a historii auta si ověřit. Fotky v inzerci mají přes značku logo bazaru, ale dnes už prodávají i drobné detaily jako původní okresní registrační značka. I takové vozy v inzerci jsou, pár jsme jich našli a vypadají slušně. V rozpočtu od 70 do 100 tisíc pěkného Favorita s potenciálem rostoucí hodnoty seženete.

Škoda Favorit už samozřejmě může být oficiálně veterán. Seženete na něj ale pořád docela dost náhradních dílů a údržba je velmi jednoduchá. Asi se nevyhnete preventivním výměnám (například malého rozvodového řetězu) a důkladné údržbě karoserie a podvozku. Ovšem kusy se zachovalým interiérem a v původním stavu bez přehnaných úprav budou vždycky velice ceněné.

Nevíte někdo, proč spousta prodejců pořád dává do popisku vozu vykřičníky? Znamená to snad, že čím víc vykřičníků, tím lepší auto? Nicméně zpátky k této Mazdě. Vzácností totiž začínají být i japonská auta z 90. let, neboť už je často pohltila koroze, případně dojely na nedostupnost náhradních dílů.

Nabízená Mazda 323 z roku 1998 dle evidence STK Ministerstva dopravy najela od roku 2008 jen 21 000 km a podle fotek vypadá opravdu mimořádně zachovale. Interiér je stále parádní, sedačky nejsou potrhané a palubní deska není popraskaná. Levná není, ale pro nadšence do vozů z Japonska jistě nebude problém si její nákup za 100 000 korun obhájit.

Určitě bychom nepodceňovali kontrolu spodku vozu. Auto ale vypadá opravdu pěkně, takže teď bude jen stačit ho udržovat. Pamatujte na rozvodový řemen, zde s intervalem výměny maximálně 90 000 km. Dost možná ho ještě nikdy nikdo na autě s jen 56 000 km neměnil, takže se na to zaměřte. Doporučujeme vyměnit i olej v převodovce (interval rovněž 90 000 km). V motoru s objemem 1,5 l je jen 3,4 l oleje, tak ho měňte včas (klidně po „motorkových“ 6 000 km).

Normálně by tato Škoda Fabia první generace nebyla extra zajímavá, ale toto auto z roku 2003 má aktuálně najeto jen 10 850 km. V Auto ESA, kde si půjčujeme ojetá auta k testům, za ni chtějí 97 000 Kč. Jen pro zajímavost, od roku 2009 tato Fabia dle údajů Ministerstva dopravy ujela jen 2 000 km. Možná si pamatujete, že podobně málo ojetou Fabii 1.4 MPI jsme kdysi testovali, ta neměla najeto ještě ani 6 000 km.

Je věčná škoda, že inzerované auto nemá legendární pistáciovou zelenou barvu. Ale i tak tento kus vypadá velice slušně. Jen by to chtělo sundat ty chromované nudle z přední masky, ofuky kolem oken a ty příšerné kryty rohů dveří (i když lze pochopit, proč si je někdo na auto dává). Pryč bychom také dali tu loketní opěrku. K dokonalosti už chybí jen původní originální autorádio. Sehnat se ale různě po internetu dá.

Ačkoli asi s korozí tohle konkrétní auto s tak nízkým nájezdem mít problémy nebude, dobře ho prověřte a zaměřte se na detaily, které stárnou nehledě na kilometry. Řeč je o různých těsněních, řemenech a gumových hadičkách. Výhodou tohoto klasického motoru OHV je velmi snadná údržba a velmi nízké servisní nároky, i když olej určitě měňte raději dříve, stejně tak svíčky. Otázkou samozřejmě je, jestli někdo vidí ve Fabii první generace sběratelský potenciál (to tak maximálně ve verzi RS, kterým už roste cena), ale třeba z nostalgických důvodů si klidně takto málo jetý kus můžete koupit a zkusit ho udržet jako památku pro další generace.