Hlavní obsah

Test ojetiny Honda Civic 1.6 i-DTEC: Mimořádně úsporný a spolehlivý diesel

Foto: Dalibor Žák
17. 2. 2022

Ačkoli jednoznačnou volbou fanoušků bude vždycky atmosférická osmnáctistovka na benzin, tak tenhle „malý“ diesel se povedl, jezdí za málo a servisně není zas tak náročný, jak se o naftových motorech z japonské produkce říká.

Článek

Honda Civic patří mezi nejznámější auta na světě vůbec. Poprvé se vůz tohoto jména představil v roce 1972 v domácím Japonsku, v roce 1974 zamířil do Evropy a už v roce 1982 se dočkal milníku v počtu tří milionů vyrobených kusů. Nyní se blíží k dvaceti milionům vyrobených aut.

Ačkoli v posledních letech v Evropě trochu ustoupil ze slávy, především kvůli váhavému přechodu japonských výrobců na naftové motory (podle Japonců byla lepší cestou spíše hybridizace, jak dokazuje třeba Toyota) a rostoucí oblibě SUV, tak stále má okruh věrných zákazníků a fanoušků.

Ačkoli Honda se snažila s trochu kontroverzní osmou generací (které se přezdívá „UFO“) přilákat mladší generaci, zcela se nezbavila image „auta pro důchodce“. Jenže jaké jiné auto si koupíte na penzi, když už si pak nikdy žádné jiné nebudete moci dovolit? Chcete auto spolehlivé. A to Civic byl vždycky. A platí to i pro tuhle devátou generaci.

Slušná auta za rozumné peníze

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Hondu Civic deváté generace s naftovým motorem 1,6 l o výkonu 88 kW a šestistupňovou manuální převodovkou. Vůz z roku 2014 měl v době testu najeto teprve něco málo přes 100 000 km a prodejce za něj chtěl 253 000 Kč.

Foto: Dalibor Žák

Devátá generace Civicu má stále trochu kontroverzní deisgn, ale to si musí zhodnotit každý sám. Proti předchůdci se zlepšil podvozek i kvalita

Honda Civic není auto, které by se v inzerátech točilo jako služební naftové octavie a golfy. Spousta Civiců skončí v rodinách už navždy. Aut sice jezdí dost, ale aktuálně se jich v inzerci nenachází zas nějaké závratné počty. Na inzertním portálu Sauto.cz je aktuálně jen zhruba šest desítek nabídek na Civic deváté generace.

Nejlevnější kusy začínají u 160 000 Kč, nejdražší stojí obvykle do 400 tisíc, když tedy nepočítáme ostré verze Type-R. Velmi slušný Civic se dá koupit do 250 000 Kč. Převahu mají benzinové verze nad diesely, vzácně seženete i automat. Kombíků je zhruba čtvrtina. Většina aut jsou tak hatchbacky s benzinovým motorem a manuálem.

A jak si ojetá Honda Civic stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Civic je po CR-V druhou nejprodávanější Hondou na našem trhu. V porovnání s největším zahraničním konkurentem, kterým je Volkswagen Golf, jsou však jeho prodeje pouze desetinové. I přesto, že v nižší střední třídě nepředstavuje hlavní proud, na ploše se dlouho neohřeje. Honda Civic je oblíbená pro spolehlivé motory, své příznivce si nachází také sportovní design nebo důmyslná variabilita zadních sedaček. Naftový motor o objemu 1,6 litru byl v deváté generaci novinkou. Čas ho prověřil jako velice kultivovaný agregát s nízkou spotřebou. Tento motor má pod kapotou asi čtvrtina prodávaných Civiců. Civic není typickým firemním autem, tak ani vozy s naftovými motory nemají často vysoké kilometrové nájezdy. V porovnání s Golfem jsou jeho ceny významně nižší.“

Pořád tak trochu „UFO“

Devátá generace Hondy Civic se snažila ten „UFO“ design trochu uhladit, ale některé zvláštní prvky má auto pořád. Spíše vás ale zarazí dost omezený prostor uvnitř. Čelní sklo stoupá jen velmi pozvolna, sedačka nejde dát níž a bohužel se v autě sedí trochu jako na židli. Nejsem žádný dlouhán, přesto jsem měl pocit, jako kdybych měl hlavu narvanou až ve stropě. A volant bych potřeboval tak o palec výše.

Foto: Dalibor Žák

Interiér je také stále trochu kontroverzní. Někomu se přístrojovka jako z nějakého kosmického plavidla líbit bude, ale vyžaduje to hodně zvykání. A možnosti nastavení volantu a sedačky nejsou pro průměrného Evropana úplně ideální

Foto: Dalibor Žák

Člověk musí s volantem trochu laborovat, aby viděl na budíky a rychloměr. Ale pořád je to lepší než v moderních peugeotech. Navíc Honda nechala důležitým funkcím samostatné tlačítko

Foto: Dalibor Žák

Výhled dozadu také není optimální, ale ten zlom v zadním okně má paradoxně jednu výhodu. V noci vás auta tolik neoslňují, protože ta lišta stíní jejich světlům

Není to sice žádná katastrofa, ale ideální poloha se tady za volantem hledá stejně obtížně jako třeba v moderních peugeotech, i kvůli zbytečně komplikovanému tvaru a rozvržení palubní desky. Je tu moc plastových ploch, moc displejů, moc budíků. Je tu moc všeho. Jenže pak člověk vezme do ruky tu přesnou řadicí páku, rozjede se a už je mu všechno jedno.

V rámci testů nových aut jsem se s naftovou šestnáctistovkou nikdy pořádně nesvezl, takže i ten motor byl pro mě vlastně novinka. A překvapil mě svou kultivovaností, plynulým chodem, příjemnou dynamikou a opravdu skvělou spotřebou. Neměl jsem problém jezdit za 4,5 l na 100 km, i příměstské pocukávání jde zvládnout s dlouhodobým průměrem do 5 litrů na 100 km.

Foto: Dalibor Žák

Při tachometrové stovce točí naftová šestnáctistovka nějakých 1 800 otáček za minutu. Pomáhá to akustickému komfortu a samozřejmě i spotřebě. S autem se dá jezdit za pět litrů na 100 km, aniž byste se nějak snažili

Já vím, že spousta lidí bude automaticky hledat benzinovou osmnáctistovku, jakožto nejlepší motor pro Civic. A já to nikomu nerozmlouvám. Ale osobně se mi pružnost tohoto dieselu, spolu s jeho tichostí a kultivovaností (zatímco benzinový motor v mimoměstské stovce už zbytečně řve, malý diesel točí 1 800) líbila víc.

Jasně, benzinový motor je jadrný, mechanicky jednoduchý, spolehlivý a řidičsky velmi vděčný. Ale když pak někam jedete 150 km rovně po dálnici, tak chcete v autě klid. A také si uvědomte, že poslední provedení osmnáctistovky je emisně tak uškrcené, že dřívější dravost, proslulá pro motory VTEC od Hondy, se z něj už dávno vytratila. Teď tedy napíšu něco, za co určitě dostanu od ortodoxních hondařů kamenem do hlavy. Ale musím se zcela otevřeně přiznat, že když už, tak já bych snad ten Civic chtěl raději s tímhle malým dieselem.

Foto: Dalibor Žák

Spousta fanoušků Hondy mi to asi neodpustí, ale osobně se mi tahle naftová šestnáctistovka v Civicu líbí snad víc než opěvovaná atmosférická osmnáctistovka

No, tak tento coming out mám za sebou, v komentářích dole pod článkem mi můžete řádně vyčinit a pokračujme dál. Na příjemném naladění podvozku Hondy se totiž nemění nic, aspoň tedy pokud jde o tyto základní motorizace. Dnes se verzí Type-R opravdu vůbec nechci zabývat. Ve srovnání s předchůdcem už tenhle Civic tolik neposkakuje a i na špatném povrchu je jistější a stabilnější. A přesto se pořád řídí moc příjemně.

Dnes v autech už moc odezvy od předních kol nedostanete, ale u tohoto Civicu mi vždycky dal volant hned vědět, kdy se přední kola blíží na limit své přilnavosti. Jde pak nasadit příjemné tempo, člověk nemusí neustále provádět drobné korekce v oblouku a v auto lze získat důvěru. Vůz opravdu nemusí být za každou cenu sportovní, aby se řídil příjemně. A klidně může mít diesel.

Foto: Dalibor Žák

I s dieselem se Civic řídí moc příjemně a řidiče umí uspokojit. Jistě, nemá takový jadrný charakter, ale ten se z Civicu vytratil už dávno v době, kdy skončil atmosférický Type-R

Dobrý dojem dělá i převodovka. Dráhy řazení jsou krátké a přesné, po páce se člověk nemusí natahovat někam dolů mezi sedačky (jako se to musí dělat ve dvojkové Fabii) a hlavně je její odstupňování povedené. Na rozdíl od silného dieselu 2,2 l, který má převody dlouhé jak dvanáctiválec, jsou tady jednotlivé rychlosti rozumnější. V obci se dá jet na čtyřku a motor není podtočený, zároveň ale není šestka zbytečně krátká. Na dálnici ve 130 km/h tak motor točí nějakých 2 300 otáček za minutu a mimo město se dá na šestku jezdit i osmdesátkou, aniž by se jednotka dusila. Pro svižné předjetí stačí podřadit na pětku.

Když pak vidím ty údaje průměrné spotřeby na konci testování (4,8 l/100 km), tak si říkám, že mám o svém ideálním motoru pro tento Civic opravdu jasno. Já vím, že až by mi odešlo turbo, vstřiky, částicový filtr nebo složitý okruh dvojitého EGR, budu říkat něco jiného, ale ani tady se nekonají nějaké hrůzy.

Snad diesel spolehlivý zůstane

Naftová šestnáctistovka je poměrně spolehlivý motor, což podporuje i přísnější servisní plán s výměnami oleje maximálně po 20 000 km nebo jednom roce. Většina majitelů to dodržovala, navíc Civic není typické fleetové auto s padesátitisícovými ročními nájezdy. Jsou takové kusy, ale většina Civiců za rok najezdí právě do těch 20 000 km.

Foto: Dalibor Žák

Motor 1.6 i-DTEC je kultivovaný, úsporný a dynamicky naprosto dostatečný. Potěší i nízká spotřeba a zatím velmi dobrá spolehlivost

Šestnáctistovka měla jen v počátcích problémy s vůlí v uložení vaček, ale to se vyřešilo rychle ve výrobě i v rámci záruk, nejčastěji výměnou celé hlavy motoru. Od roku 2014 už by měl být pokoj. Vnitřnosti motoru jsou jinak velmi spolehlivé, časem může být problém jen s periferiemi, především pak s částicovým filtrem, pokud se nejezdí pravidelně mimo město.

Motoru 1.6 i-DTEC trvalý městský provoz nevyhovuje a částicový filtr potřebuje delší dálniční etapy, aby se dokončila regenerace. Aspoň že DPF už tady nestojí přes sto tisíc jako kdysi na starší naftové hondy. V oficiálním ceníku se vejdete do dvaceti tisíc, dá se sehnat i aftermarket verze za deset. Tam ale pozor na kvalitu. Než začnete řešit případný filtr (běžně až po 250 000 km), nejprve vyzkoušejte správnou funkci čidel diferenčních tlaků.

Foto: Dalibor Žák

Šestistupňový manuál je u šestnáctistovky velmi dobře poskládaný (u dvoulitru je možná až zbytečně dlouhý). Řazení má pak krátké a přesné dráhy. Pocitově je tohle snad nejlepší převodovka připojená k jakémukoli dieselu

Výměna obou EGR ventilů (je tu nízkotlaký a vysokotlaký okruh) je záležitost za více než třicet tisíc (aftermarket za polovinu), ale obvykle o nich nikdo do 200 000 km neslyšel. Turbo za skoro šedesát tisíc je asi nejdražší strašák celého motoru, ale mimo oficiální síť servisů se dá sehnat za nějakých 20 až 25 tisíc. Vstřiky po zhruba 15 000 korunách za kus nebudete muset snad nikdy řešit, pokud tankujete kvalitní naftu s aditivy. Závady vysokotlakého palivového čerpadla jsou také poměrně vzácné.

Spojka za jedenáct a dvouhmota za třináct tisíc nejsou mimo běžný cenový rámec aut segmentu C, navíc vydrží docela dost. Rozumný řidič ojezdí spojku klidně až po 200 000 km. Podvozek je celkově velmi odolný, hlavně pokud auto nejezdí na nějakých nízkoprofilových nesmyslech. Výjimečně se do 100 000 km ozve nějaké ložisko, spíše jen jednou za čas vyměníte táhla předního stabilizátoru. Zadní vlečená náprava je věčná, alespoň tedy pohledem zhruba osmiletých ojetin. Těžko říci, jak to bude zespodu vypadat po dvaceti letech a 300 000 km. Každopádně třeba na karoserii se zatím koroze neobjevuje, ani na opravdu hodně ojetých kusech. Pozor ale na špatně opravené bouračky, ty mohou začít reznout rychle.

Ostatní motory jsou také dobrá volba

O ostatních motorech se toho také moc napsat nedá. Benzinové 1.4 i-VTEC a 1.8 i-VTEC jsou velmi spolehlivé, ale jen za předpokladu, že se k nim řidiči chovají hlavně za studena rozumně a včas mění olej. Ventilové vůle se tu po 100 000 km prakticky jen kontrolují a ani auta s nájezdy kolem 200 000 km nemají s tímhle problémy.

Foto: Dalibor Žák

Kdo rád jezdí dynamicky a na dálnici moc často nezavítá, asi ho benzinová osmnáctistovka uspokojí nejvíc. Ale pro lidi, kteří tráví na dálnici dost času, bude malý diesel dávat opravdu velký smysl

Diesel 2,2 l má, jak už bylo zmíněno, možná zbytečně dlouhé převody, ale jinak je to mechanicky také velmi slušný motor. Občas je z motoru cítit pach spalin, což může signalizovat prasklé vedení okruhu EGR. I tenhle motor pravidelně projíždějte mimo město kvůli nezbytným regeneracím částicového filtru.

Trápí vůbec tenhle Civic nějaké problémy? Ani moc ne. Kvalita se opravdu hodně posunula, spíše jen narazíte na pár laciných detailů, které ale „na funkci rostlináře“ vliv rozhodně nemají. Také je to dost závislé na údržbě a přístupu majitele. Takže třeba boční plastové lemy blatníků bývají vyšisované a sešedlé, ale to hlavně u aut, která jezdí do kartáčových myček, případně je na ně používána nekvalitní mycí chemie. To samé platí o různých dveřních a okenních těsněních.

Případné závady rádia a infotainmentu obvykle vyřeší aktualizace softwaru, někdy pomůže jen odpojit baterii. Mimochodem, baterie nebývá asi jako jediná věc moc trvanlivá. A i když budete stop/start vypínat (což raději dělejte), stejně se inteligentního dobíjení nezbavíte. Takže akumulátor v autě vydrží jen zhruba tři až čtyři roky, zejména pokud se nejezdí pravidelně delší trasy a auto dlouho postává.

K údržbě nějaká zvláštní doporučení nemáme, snad je jen potřeba připomenout nezbytnost výměn oleje v převodovkách, a to mechanických i automatických (k dostání byl automat jen u motoru 1.8 i-VTEC) nejpozději po 120 000 km nebo šesti letech, následně pak raději dříve (max. po 90 000 km nebo čtyřech letech). Pamatujte i na řemenový pohon příslušenství, čištění klimatizace a další provozní náplně.

Celkové hodnocení: Ojetá Honda Civic 1.6 i-DTEC

S tímhle malým dieselem je Civic opravdu příjemné auto. Motor je pružný, dostatečně kultivovaný a hlavně zázračně úsporný. Se spotřebou do 5 l/100 km mu odpustíte, že nemá ten jadrný charakter atmosférické osmnáctistovky, která stejně už po letech s těmi stále přísnějšími emisními normami původní jiskru ztratila. Pro někoho, kdo jezdí málo, rád to bere domů po okreskách a netráví většinu času na dálnici, bude benzinový motor 1,8 l stále asi lepší volba, ale pro lidi, kteří najezdí kolem 20 000 km za rok a auto chtějí používat běžným způsobem, je tenhle diesel opravdu dobrý. Celková kvalita a spolehlivost Hondy Civic pak dělá z tohoto auta velmi lákavou nabídku.

Reklama

Sdílejte článek