Otestovali jsme skutečnou bazarovou raritu: Renault Mégane II z roku 2003 s nájezdem pouhých 8 600 km!

Chtěli byste jednoduché obyčejné auto s klasickým motorem, které na vás nemluví a nezasahuje vám do řízení? To asi spousta lidí, jenže problém je v tom, že taková auta se už zhruba od roku 2018 nevyrábí. Takže si musíte koupit ojetinu, mnohdy už sedmiletou a starší. Bohužel tyto vozy mohou mít běžně najeto kolem 100 000 km, i mnohem víc.

Ne snad, že by to na moderní auta bylo moc. Ale kdo by chtěl klasickou techniku, ovšem k tomu nízký nájezd, má výběr opravdu hodně těžký. Občas se ale i v bazaru objeví kuriozita ve formě třeba dvacetiletého klasického auta, ale s velice nízkým nájezdem. Je takové auto dobrý nápad?

Ačkoliv velmi málo ojetá auta určitě mají své kouzlo, zas u těchto starších kusů nelze zcela ignorovat důkladnou prověrku, protože auta nestárnou jen s najetými kilometry, ale i věkem, ať se s nimi jezdí, nebo ne. Tak se pojďme podívat, co takový nákup obnáší. Máme tu totiž jeden moc zajímavý příklad.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Renault Mégane druhé generace s atmosférickou benzinovou šestnáctistovkou o výkonu 83 kW, s čtyřstupňovým automatem a pohonem předních kol. Vůz z roku 2003 měl v době testu najeto jen 8 600 km a prodejce za něj chtěl 130 000 Kč.

Mégane druhé generace se už dnes řadí mezi auta, která koupíte třeba za dvacet tisíc. V inzerci na webu sauto.cz jich teď přežívá kolem sedmi desítek. S nájezdem do 100 000 km jsme našli jen tři kusy, všechny s benzinovým motorem. A testovaný je bezkonkurenčně nejméně ojetý ze všech. Patří také mezi nejdražší. Nad ním je už jen jediný Mégane R.S. Je to také vlastně jediný standardní Mégane II na trhu s automatem.

Na trhu srovnatelné obyčejné starší auto s tak nízkým nájezdem do 10 000 km aktuálně není. Našli jsme jen pár Fabií a jednu Pandu s nájezdem do 15 000 km. Zpravidla se takové kuriozity objevují, když někdo vyřizuje pozůstalost. Jsou prostě lidé, kteří sice mají auto, ale skoro vůbec s ním nejezdí. Stačí si vzpomenout na náš test Fabie I s pouhými 5 964 km.

A jak se takový zajímavý kus ocitl v bazaru? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Tento Renault Mégane je naprostý unikát a skutečná rarita na českém trhu ojetých vozů. S nájezdem pouhých 8 600 kilometrů se nejedná o běžnou ojetinu, ale spíše o ‚časovou kapsli‘ - je to prakticky nový vůz z roku 2003. Za nás je to ideální volba pro specifického zákazníka – buď pro sběratele, fanouška značky, nebo pro klienta, který hledá technicky jednoduchý a robustní vůz v absolutně bezkonkurenčním stavu pro občasné jízdy. Osvědčený motor 1.6i je mechanicky spolehlivý a při tomto nájezdu je v podstatě teprve v záběhu. Navíc jde o mimořádně vybavenou specifikaci, která zahrnuje automatickou převodovku, automatickou klimatizaci, xenony a dokonce i ve své době pokrokové bezklíčové startování a odemykání. Přestože je vůz staršího data výroby, prošel naší kompletní předprodejní kontrolou a můžeme stoprocentně garantovat jak jeho původ v ČR, tak neuvěřitelně nízký stav tachometru. Je to investiční příležitost a kousek automobilové historie v jednom.“

Uznejte, že takový unikát jsem nemohl v bazaru nechat jen tak. Už na první pohled je jasné, že tento Mégane je mimořádně zachovalý. Evidentně stál uvnitř, protože lak není olezlý a všechny černé plastové díly nejsou vyšisované od UV záření. Stejně tak světla vypadají jako nová, včetně dalších plastů. Ve velmi pěkném stavu jsou i těsnění kolem oken. Auto bylo evidentně dobře ošetřené a hlavně uskladněné, což je strašně důležité pro jeho kondici. Pokud by třeba jen rok stál někde venku, vypadal by mnohem hůř.

Interiér je také velice zachovalý, i když třeba navíječe pásů už jdou trochu pomaleji. Jinak tenhle Mégane opravdu působí jako nový. Motor startuje hned, všechno funguje, stačí klasickou velkou pákou voliče čtyřrychlostního automatu zařadit D a jedu. Vůbec tu není ta rozbředlost a rozvrzanost utahaných dvacetiletých aut s více než 200 000 km. Nic tu neskřípe a nevrže, podvozek nemlátí a v řízení není vůle. Vážně působí jako nové auto.

Kombinace atmosférické šestnáctistovky a archaického automatu je spíše úsměvná a ukazuje, jak moc se moderní pohonné jednotky a převodovky posunuly. Na popojíždění je ale tento pohon fajn. Překvapivě převodovka pohotově reaguje na manuální volbu rychlostí, i když na dlouhou trojku a čtyřku už se motor moc ochotně z nízkých otáček nesbírá. Nějaké sportovní zážitky tu ale asi nečeká vůbec nikdo. Na přesun mezi vesnicemi to stačí a auto se ochotně rozběhne i na dálniční rychlost, i když při tom motor už trochu protestuje.

Samozřejmě by se třeba s Méganem R.S. člověk projel lépe, ale ta rozvážnost a lenost celého pohonu je zvráceným způsobem zábavná. Až tedy budete někdo remcat, že váš litrový tříválec s turbem a sedmistupňovým DSG nejede, tak si vzpomeňte na tyto staré motory a převodovky. S těmi musíte plánovat i předjíždění Avie tak na dva kilometry dopředu.

Na dlouhé dálniční etapy v plném obsazení tohle auto moc vhodné není (i když by je samozřejmě zvládlo). Ovšem vůbec není obtížné si Mégane II představit na denní službu, jen je těžké se smířit s tím, že by byl mimořádně zachovalému kusu takový úděl přisouzen. Jenže co s ním? Sporťák to není, víkendovka taky ne, veterán s historickou hodnotou rovněž ne. Aspoň tedy prozatím. Na občasné cesty je samozřejmě tento Mégane úplně v pohodě, ale jak na něm začnou kilometry naskakovat, přestane být tak zajímavý a jeho hodnota bude klesat.

S trochu pečlivějším přístupem by ale neměl být problém takové auto udržet plně funkční dalších mnoho let. Servisní intervaly byly standardně dvouleté s limitem 30 000 km. Vy si určitě zkrátíte interval prohlídky na polovinu s maximem 15 000 km nebo jeden rok na kontrolu vozidla a výměnu oleje v motoru. Po dvou letech vymeňte kabinový a sací filtr, po čtyřech letech se mění chladící kapalina.

Zapalovací svíčky mají interval výměny 60 000 km (klidně bychom je vyměnili třeba po čtyřech letech, i když jezdíte málo). Po pěti letech nebo 120 000 km se má vyměnit rozvodový a klínový řemen. Palivový filtr se má vyměnit až po 240 000 km, po deseti letech se mají měnit senzory tlaku pneu v kolech.

Renault dovoluje použít olej specifikace SAE 0W-30 až 10W-40 (případně i 10W-50), který plní normu ACEA A5/B5 nebo ACEA A3. V motoru je 4,8 litru oleje. V automatu DP0 s měničem momentu je šest litrů oleje specifikace Dexron III, ale při výměně vyteče obvykle jen asi 3,5 l. Ačkoli byste to zvládli doma, správně by se mělo pracovat s diagnostikou a autu říci, že se mění olej v převodovce. Takže i když je to více než dvacetileté auto starší generace, ta údržba zcela triviální není.

Stejně tak opatrně s výměnou rozvodů včetně vodní pumpy. Servis na to má dle normy skoro pět hodin a jsou potřeba speciální přípravky a nástroje. Kdo si není jistý, ať tyhle úkony raději přenechá specializované dílně s vybavením.

Druhá generace Renaultu Mégane proslula rozličnými závadami elektroniky. Nejvíce diskutované byly právě přístupové karty, jejich čtečky a senzory v klikách. Zlobit uměla také klimatizace, přístrojová deska, autorádio, světla, zámek řízení a prakticky všechno, do čeho vedl kabel. Ačkoli u takto málo jetého a hlavně mimořádně zachovalého auta takové potíže spíše nehrozí, lze mít důvodné podezření, že jestli bude tohle auto jednou nepojízdné, bude to právě kvůli nějaké takové „hlouposti“.

Málo najetých kilometrů sice zaručuje, že auto není utrápené z provozu, ale některé věci stárnou bez ohledu na používání. Jde hlavně o různá gumová těsnění kolem oken a dveří (tady jsou naštěstí v dobrém stavu, protože auto evidentně nestálo venku), ale také mohou odejít třeba gufera a těsnění v motoru. Stárnou také hadice a některé elektrické spoje mohou korodovat (hlavně když auto jezdí v každém počasí a stojí venku). Auto je potřeba hlídat a smířit se s tím, že některé věci bude potřeba preventivně vyměnit. Pokud si ho chcete nechat z nostalgie na chov a na veterána, tak určitě díly (a hlavně elektroniku) shánějte do zásoby už teď.

Byla by škoda ho zanedbat, protože zrovna základní mechanika je vlastně velmi spolehlivá. Od motoru a převodovky se žádných zákeřností nedočkáte. Ohrožuje ho jen zanedbaný olejový servis (dlouhé olejové intervaly tomu zrovna moc nepomůžou) a ignorování dalších věcí, jako třeba nezbytné výměny rozvodového řemene. Jednotka je také trochu citlivější na kvalitu paliva. Pozor právě na dlouhodobou odstávku (i benzín se umí „zkazit“, zejména ten obyčejný plný biosložky).

Vyjmenovávat tady všechny problémy typické pro druhou generaci Méganu nemá moc smysl (a že jich bylo!), protože většina aut je po dvaceti letech intenzivního provozu utahaná a zanedbaná. To naštěstí problém tohoto vozu není. To ale neznamená, že se na něj můžete vykašlat. Naopak bude potřebovat pečlivou údržbu, aby pořád vypadal takhle dobře. Je pak samozřejmě otázka, jestli někdo bude chtít jinak zcela obyčejnému vozu mimořádnou péči dávat.

Ačkoliv není zas tak velký problém najít na trhu velmi málo ojeté vozy staršího data výroby, týká se to spíše exkluzivních modelů. Běžný hatchback segmentu C si lidé „na chov“ moc nekupovali. O to víc je tento vlastně naprosto obyčejný Mégane II s mimořádně nízkým nájezdem veliká vzácnost. Těžko říct, jestli někoho zaujme jako vozidlo pro denní službu. Nejezdí špatně a s automatem je to komfortní a příjemné auto. Jen se nelze zbavit pocitu, jestli není tohoto mimořádně zachovalého auta škoda na to, aby se s ním každý rok najezdilo třeba 20 000 km. Ale to už si musí zájemce rozmyslet, jak s ním naloží.

Mimořádně zachovalá bazarová vzácnost a kuriozita

Hezčí Mégane II na trhu nenajdete

Ani na dnešní poměry nejezdí špatně

Jednoduchá a spolehlivá mechanika

Na denní otročinu je ho škoda

S přibývajícími kilometry začne ztrácet svoje kouzlo

Obyčejná verze nemá moc velký sběratelský potenciál

Technika stárne, i když nejezdí