Otestovali jsme mimořádně zachovalou Škodu Felicia. Jako kdysi, bez klimatizace, posilovače… Zvládne ještě dnešní provoz?

Občas se v bazaru objeví unikát, který tam nemůžeme nechat jen tak. Určitě si pamatujete na první generaci Fabie 1.4 MPI s komicky nízkým nájezdem pod 6 000 km. Nebo na Favorit, s nímž jsme si užili spoustu legrace a který nás překvapil, jak slušně a svižně na moderní poměry jezdí. A nemůžeme vynechat rarity ani jiných značek, třeba mimořádně vzácný Rover 75.

Teď tu zas máme škodovku, ale přímo legendární. Felicia s více než 1 420 000 vyrobenými kusy bylo svého času nejrozšířenější auto na našich silnicích. Dnes už je potkáte spíše mezi vesnicemi a někdy v dost zuboženém stavu. Ale sem tam se pěkný kousek objeví. Felicie už totiž začínají zajímat i sběratele.

Nejstarší již mohou být veterány, protože model debutoval v roce 1994. Aby ale auto mohlo být veterán, musí být původní a mít ideálně kompletní historii. Zrovna takový kousek se v Auto ESA objevil, tak jsem se s ním musel projet, a vrátit se o 30 let zpátky do doby, kdy se ještě smělo jezdit v obci 60 km/h a na dálnici jen 110 km/h.

Na test jsem si v Auto ESA půjčil Škodu Felicia Combi s motorem 1.3 MPI o výkonu 50 kW. Dle tradice je vůz vybavený skromně, i když nad poměry většiny ojetin měl například klimatizaci. Velice zachovalé auto českého původu je z roku 1997 a na tachometru mělo jen něco málo přes 86 700 km. Prodejce za něj chtěl 59 000 Kč.

Doba, kdy byly felicií v inzerátech stovky a tisíce, je dávno pryč. Teď je v nabídce webu Sauto.cz sotva padesát kusů. Felicii koupíte klidně za deset tisíc korun, akceptovatelné stroje se prodávají tak za dvacet až třicet tisíc. Když má auto čerstvou technickou, je to vždycky bonus.

V inzerci už téměř nenajdete diesely. Naopak není nouze o poměrně hezké kusy s rozumnými nájezdy, které už podle fotek stojí za úvahu. Takové ale stojí běžně od 50 do 80 tisíc korun. V inzerci jsou ale felicie i za 90 tisíc, dokonce za jednu chce prodejce vysokých 199 000 korun. To je nejdražší obyčejná Felicia v současné inzerci. Speciály jako stylová Felicia Fun stojí klidně 400 tisíc.

A jak si felicie dnes stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Škoda Felicia je i  více než dvacet let po ukončení výroby naprostou stálicí na českém trhu s ojetými vozy a symbolem, který má v srdci mnoho řidičů. Na trhu se stále pohybují stovky, ne-li tisíce kusů, ale jejich stav je velmi různorodý. Většina z nich má už bohužel svá nejlepší léta za sebou, často se potýkají s rozsáhlou korozí, opotřebeným interiérem a vysokým nájezdem kilometrů. Proto je vůz jako tato Škoda Felicia Combi z roku 1997 naprostou raritou a malým pokladem. S nájezdem pouhých 86 732 km, původem v České republice a v mimořádně zachovalém stavu, který jsme ohodnotili sedmi hvězdičkami ze sedmi, se jedná o naprostý unikát. Je to přesně ten případ, jak se s oblibou říká, garážováno po dědovi, kdy se o vůz někdo pečlivě staral. Tento kus je důkazem, že i Felicia může být po letech v perfektní kondici. Je ideální volbou pro několik typů zákazníků. Skvěle poslouží jako druhé auto do rodiny na kratší pojížďky, pro začínajícího řidiče díky své jednoduchosti a extrémně nízkým nákladům na provoz i servis, nebo pro nadšence a sběratele, kteří hledají kus s potenciálem brzy se stát ceněným veteránem. V cenové relaci kolem 60 000 korun samozřejmě existují i modernější alternativy. Zákazníci se u nás mohou poohlížet například po vozech, jako je Dacia Logan či Sandero, které nabídnou více prostoru a modernější výbavu, nebo po menších městských vozech typu Fiat Panda, Renault Clio či Ford Fiesta. Žádný z těchto vozů ale nenabídne takovou kombinaci nostalgie, jednoduchosti a prověřené české kvality jako právě zachovalá Felicia.“

Peugeoty 205, Renaulty 19, Fordy Escort, Opely Cadett a Škody Felicia. Celý národ takhle v 90. letech jezdil k moři. Zvládli jsme to tehdy bez klimatizace, se „švihadly“ a s papírovou mapou, zvládli bychom to i dnes. Jen jsme zpohodlněli. Už v autě chceme aspoň základní komfortní prvky a vyžadujeme také důstojnější dynamiku. A bez navigace v mobilu netrefíme ani k nejbližšímu obchoďáku, protože jsme tak zpitoměli, že už nepoznáme, kde jsou hlavní světové strany a zhruba kudy se jede na jih k vodě.

Když se tahle Felicia objevila v bazaru, nemohl jsem ji tam nechat jen tak. Je to ikona českých silnic a mnoho z nás mělo tohoto nástupce Favoritu doma. Některé rodiny stále ještě Felicii mají, například dožívá po dědovi jako třetí a záložní auto na krátké trasy mezi vesnicemi. Na silnicích jich už moc není, ale každý den sem tam nějakou potkáte, dokonce i v Praze.

Osobně mám k Felicii vřelý vztah. Bylo to auto, v němž jsem se učil řídit. Ve firmě tehdy byla verze pick-up a já měl možnost si ho občas vzít a na polní cestě za vsí trénovat rozjezdy do kopce. Vlastně jsem s ním pak od svých šestnácti obstarával i drobné pojezdy po nejbližším okolí. Tehdy se to ještě moc neřešilo. A řidičák na moped jsem už měl. Strašně ten čas letí. Jako by to bylo včera.

O tom, jak všichni zpohodlněli, svědčí fakt, že se nikdo dobrovolně nepřihlásil na to, aby mi pomohl s focením auta. „Jasně, já budu ve třicítkách jezdit po Praze filckou bez klimy. To ses asi zbláznil!“ hulákal kamarád do telefonu, který se jinak vždycky hrne za volant všeho, co má aspoň 150 koní a Apple CarPlay (nebo jak se ta „fíčura“ jmenuje). Kolegové v redakci se rovněž vymluvili na dovolené, povinnosti a „něco důležitého“, takže jsem na to zůstal sám.

A víte co? Já si to odpoledne s Felicií užil. Bazarový kousek už tedy na první pohled vypadá mnohem lépe než naprostá většina aut, která potkáváte. Nenese stopy rozsáhlé koroze a evidentně o něj bylo dobře postaráno. Interiér je velmi zachovalý, nic není zničené a všechno funguje. Testovaný vůz má dokonce klimatizaci, vzácný to doplněk felicií (měly ji spíše exportní verze), ale já si to chtěl užít se vším všudy. Ve vedru, bez posilovače, bez klimatizace, postaru se švihadly.

Charakteristická „vůně“ ojeté Felicie, která stojí celé dopoledne na sluníčku, vrátí člověka opravdu čtvrt století zpět. Švihadla dolů, klasický klíček do skříňky, vyřadit na neutrál a třináctistovka OHV naskočí naprosto nezaměnitelným zvukem, podle něhož všichni bezpečně poznají, že startuje Felicia. Motor se usazuje na stabilním volnoběhu a tradičně za studena reaguje trochu tupě. Spojka, zakvedlat dlouhou pákou s příšerně dlouhými drahami, trefit jedničku a jedu. Nezaměnitelný zvuk se hned odráží od okolních průmyslových objektů a proniká dovnitř kličkou otevřenými okénky, stejně jako náznak vánku, který ofukuje opocená záda.

Je zatraceně velké horko, umocněné pražskou betonovou zástavbou a rozměrnými asfaltovými plochami. Motor se za chvilku ohřeje a už na prvních světlech běží větrák chladiče. Delší poskakování v hustém provozu vyžene ručičku nad 90 °C a za chvíli leze k rysce 110. Ale jakmile se provoz trochu uvolní, začne teplota padat. Tohle byla vždycky bolest felicií a já si nepamatuju kus, který by v letních vedrech nedělal to samé. Mám nutkání si tu klimatizaci pustit, ale ne! Budu na sebe přísný.

Za městem je to už lepší. Bez klimatizace je v autě jak ve skleníku a stačí pár kruhových objezdů a utažených křižovatek, aby se člověk bez toho posilovače nadřel. I když má Felicia od dorazu k dorazu více otáček volantem (3,7 proti 3,1 s posilovačem), je to námaha, hlavně při manévrování na místě. Zas je to ale úplně jiný zážitek a s autem je naprosto přímé spojení, zpětná vazba od předních kol je dokonalá. O takové si mohou moderní auta nechat jen zdát. Jenom dacie ještě podobně přesně komunikují s rukama řidiče.

Třináctistovka s vícebodovým vstřikováním se sice hezky sbírá z nízkých otáček, ale konkrétnímu kusu se „nahoru“ moc nechce. Pamatuji si, jak bývaly některé felicie živé a upalovaly pěkně. Tahle je taková vlažnější, ale jde to. Zajímavé je, jak proti novým autům moc neizoluje od okolního prostředí, takže sedmdesátka mimo město na okresce už je docela vysoké tempo a člověk ani nemá potřebu jet rychleji. K nevoli řidičů oteklých SUV za ním. Ono jim to sice moc hezky jede rovně, ale když pak přijde první zatáčka, už jim zase koukáte ze staré Felicie na nárazník. A to sedíte ve skoro třicetiletém pekáči na nějakých zoufalých třináctkách. Lidé fakt neumí řídit, hlavně že musejí být všude první a všude se nacpat.

Nemám na to celý den, musím auto vyfotit a ještě vrátit, takže to musím otočit a jet zpátky do Prahy, ze které neokomunistická sebranka zvaná Piráti udělala dopravní peklo. A už jsou tu zase kvůli stupidnímu zúžení, sebraným pruhům a zlomyslně nastaveným světelným intervalům kolony, ručička teploty motoru leze do nekomfortní zóny, je mi příšerné horko a na každém malém kruháči při otáčení volantem hekám. Nemohu se ubránit dojmu, že je těch kruhových objezdů možná až moc a spíše té plynulosti ubírají, než aby jí pomohly. Ale prosím vás, kdo kdy chtěl po provozu nějakou plynulost! Cílem těch zločinců z pražského magistrátu je jízdu autem maximálně znepříjemnit, ne jí pomáhat.

Felicia je možná pořád stále akceptovatelné auto někam na prázdné silnice na pár kilometrů denně mezi vesnice, ale každý den bych s ní tohle utrpení v Praze už absolvovat nechtěl. Prostě je už stará a málo komfortní. Motor by to ještě zvládal, protože na stání v koloně a ploužení se ve štrúdlu aut za autobusem, který nemůže předjet cyklistu jedoucího po silnici a ne po souběžné cyklostezce, nepotřebujete šestiválec s výkonem 300 koní.

Do takového provozu chcete motorku nebo skútr, případně nějaké pohodlné auto s klimatizací a automatem. Felicia je sice pořád poměrně prostorná, funkční a jednoduchá, ale už je to spíše záležitost pro fanouška a nadšence, který v ní vidí investiční potenciál. A ten ji asi nebude trápit každý den v tom pražském dopravním pekle.

Takže co s ní? Dnes můžeme ojeté felicie rozdělit na dvě kategorie. Ty, které jsou ve slušném stavu a mají určitý potenciál uchování hodnoty do budoucna. A pak ty, jež budou rády, že se dožijí další STK. Nepřítelem felicií je dnes nejen koroze karoserie, ale celková sešlost věkem. Hnijí brzdové trubky, motory a převodovky netěsní, začíná se rozpadat elektroinstalace, praskají lanka. Klasikou je nefunkční hydraulická regulace sklonu světel, ale lze to předělat na mechanický, či dokonce elektrický systém.

Tato auta už vyžadují důkladnou péči a hlavně bezbřehou trpělivost majitele. Když ale koupíte slušný kus, můžete mít solidní základ, na němž se dá stavět. A teď nemyslím nějaký příšerný tesco-tuning, ale právě udržení vozu v originálním stavu a třeba i hrát na to, že se z Felicie jednou stane sběratelský kus vysoké hodnoty.

Jen se podívejte, kolik dneska stojí hezké favority, stopětky a stodvacítky, o tisícovkách, „erku“ nebo šestsettrojce ani nemluvě. Nikdo nečekal, že třicet let od „plyšáku“ se budou stodvacítky a favority prodávat za sto tisíc a tisícovky „embéčka“ za půl milionu. Kdoví, třeba felicie čeká podobný osud. Ty pěkné a zajímavé určitě.

Ty špatné a zanedbané postupně odumírají a končí ve šrotu, zatímco ty hezké by opravdu mohly mít veteránský potenciál. Musíte ji ale opravdu udržet pěknou, což s tenčící se zásobou dílů bude docela velký problém. Díly ještě jsou, ale prakticky už jen v druhovýrobě. Možná bude lepší se zásobit, dokud je čas, a pokud to myslíte s renovací v budoucnu vážně.

Přední nárazník na předfacelift koupíte za 1 100 korun, nosník zadního tlumiče za 1 300, přední blatník také za zhruba 1 300 korun. Stále se ještě dají sehnat prahy, lemy blatníků, zrcátka a další díly. Kapoty také ještě jsou (zhruba za čtyři tisíce). Seženete i díly převodovek včetně ložisek, skříní a kol jednotlivých rychlostí (nejčastěji se řeší pětka, ozubené kolo stojí asi čtyři stovky).

Stále jsou k mání i díly na motor, například celá hlava válců z druhovýroby za necelých deset tisíc nebo vložky válců lokálního výrobce za asi tisícovku kus. Lze sehnat i druhovýrobní sadu na výměnu pístů z Číny za asi 2 500 korun (písty, vložky válců, čepy a pojistné kroužky), pak už jen dokoupíte pístní kroužky (originál 400 korun na jeden píst).

U starých aut je potřeba k servisnímu plánu přistupovat opatrně, a i když moc nejezdí, nepodceňovat důkladné kontroly a výměny kapalin. Standardně se měl u Felicie měnit olej po roce nebo 15 000 km (používat by se měl minerální olej 15W-40, v motoru je ho 4,5 l), chladicí kapalina se má měnit každých pět let. Palivový filtr, olej v převodovce a svíčky se mění po 60 000 km. Dnes asi budete jednotlivé úkony dělat dříve, spíše po určité době. Ale třeba se najdou odvážlivci, kteří s Felicií najezdí 15 000 km za rok, vždyť je to v průměru jen nějakých 40 km denně.

Doporučuje se pravidelně kontrolovat ventilové vůle, pečlivější motorista si asi i preventivně vymění rozvodový řetízek s ozubenými koly (sada od českého výrobce stojí asi 1 100 Kč). Je potřeba hlídat funkci alternátoru (někdy dobíjí málo, jindy zas moc a doslova vaří baterku a ohrožuje elektroinstalaci) a také zapalovacího modulu a startéru (kvalitní německý stojí asi 2 800 Kč). Nezapomínejte ani na už zmíněné brzdové hadice.

Je potřeba počítat s tím, že i rozumně udržovaná auta občas zazlobí. Sem tam praskne nějaké lanko nebo rupne stahovačka okna. Musíte si uvědomit, že těm plastům už je mnohdy 30 let a stárnou, stejně tak gumová těsnění. Všechno se dá opravit, jen to prostě stojí když ne spoustu peněz, tak čas a nervy. Kdo na tohle trpělivost nemá, ať hledá mladší auto.

Pro někoho to může být naprosté bláznovství, ale klasická Felicia má pořád své kouzlo a nějakého nadšence by mohla z nostalgie oslovit. Sběratel kuriozit si asi vybere podobný kus, který vypadá velice zachovale a není zdevastovaný. Pokud k vozu nechybí dokumentace a má jasný původ, je slušná šance, že si hodnotu udrží. Spousta lidí si pak na autě udělá údržbu svépomocí, tady to ještě jde. Ke všemu je dobrý přístup a návodů je všude plno. Jakkoli mám stará auta rád, tak používat je každý den v běžném provozu vyžaduje hodně ústupků.

Provozuschopný kus určitě někde mezi vesnicemi poslouží, ale já bych si na takovou službu raději za 50 až 60 tisíc pořídil nějaký modernější automobil. Ovšem jestli si chcete nějakou Felicii z nostalgie vymazlit na pěkného veterána, je zrovna tahle docela zajímavá možnost a rozhodně vám ji vymlouvat nebudu.

Nostalgie řidičských začátků v 90. letech

Jednoduchá a levně opravitelná technika

Pěkná auta už levnější nebudou, naopak

Náhradní díly zatím jsou…

... ale s jejich dostupností to bude horší a horší

Mnoho ojetin je ve velmi špatném stavu

Speciální verze se shánějí těžko (a draze)

Na běžný provoz už je prostě zastaralá