Od hondy přes porsche až po bentley: Zajímavá ojetá luxusní auta, která se dají koupit za pár set tisíc

Lidé teď mají jiné starosti než automobily. Není to tak dávno, kdy bylo všude dost nadšenců do aut i mezi obyčejnými lidmi s relativně normálním příjmem, ale dnes se zřejmě priority přesunuly jinam (bydlení, úspory) a na auta už tolik prostoru (hlavně finančního) není.

Kdo by si ale přece jen chtěl udělat radost a koupit si nějaké zajímavý a neobvyklý vůz, možností má dost. Dnes vynecháme sportovní auta a podíváme se spíše na luxusní sedany či obecně velké luxusní vozy. Ne každý chce s autem jezdit na okruh a v neděli v pět ráno vymetat zapadlé okresky. Plno nadšenců si své automobily chce užívat i při normálním ježdění a třeba i s rodinou a sází hlavně na komfort a kultivovanost.

Následující seznam berte spíše jen jako takové připomenutí několika velice zajímavých aut, která koupíte do milionu korun. Tedy za peníze, jež dnes potřebujete na slušně vybavenou Octavii. Možná jsme na nějaké speciality zapomněli, ale s těmito auty se můžete setkat i u nás a lze vybírat i z české inzerce, nemusíte pro ně přes půl světa.

Klasický plnohodnotný Range Rover (ne ty náhražky se jménem Sport, Velar, Evoque a podobně) je jediné akceptovatelné SUV pro lidi, kteří jinak nenávidí SUV. V případě poctivého Range Roveru je totiž označení SUV spíše urážka. Range Rover je totiž velice schopný luxusní off-road. Vždyť má brodivost větší než Mercedes třídy G!

Range rovery bývají v bazarech atraktivní díky tomu, že jim brutálně spadla hodnota. Tohle auto mohlo nové stát klidně skoro pět milionů a vy ho teď můžete mít třeba za 800 tisíc. Bavíme se o čtvrté generaci L405, faceliftovaného předchůdce L322 lze koupit klidně za polovinu této ceny, za necelých 10 % původní hodnoty! To vše s relativně nízkým nájezdem a lahodným osmiválcem s kompresorem, který s výkonem přes 500 koní pohne touto obří stodolou stejně snadno jako zemětřesení kontinentem. Zajímavý naftový osmiválec se dá také koupit za méně než 400 tisíc.

Ačkoli se traduje, že kamenem úrazu land roverů a jaguarů bývá elektronika, tak v tomto případě vás budou štvát jen občasné stávky palubního systému a vybitá baterie v klíčku. Pozor ale na stav vzduchového nastavitelného podvozku a uložení náprav. Dobře prohlédněte také spodek auta a pohon kol, ať není nic poškozené z jízdy velmi náročným terénem. Zkontrolujte také karoserii. Pokud je ale Range Rover udržovaný, mohlo by to být zajímavé auto pro někoho, kdo nechce jezdit konfekcí. Škoda jen, že si dalšího kupce hledá velice těžko. Berte ho tedy jako dlouhodobou investici.

Phaeton není jen natažený Passat, i když tak může vypadat. Je to velice sofistikovaný obrovský sedan, který si doslova vydupal tehdejší šéf Volkswagenu Ferdinand Piëch. Ano, ten Piëch, který si vydupal také stejně nesmyslné Bugatti Veyron a v minulosti stál za vývojem legendárních závodních porsche (například modelu 917).

Phaeton byl sice obchodní propadák (i když jak se to vezme…), protože ředitelé nadnárodních korporací usoudili, že přece nebudou jezdit autem, které vypadá jako Passat pro nižší management. Jenže to byla chybná úvaha. Phaeton v mnoha oblastech (hlavně pokud jde o komfort jízdy) dokázal hlavní soudobé konkurenty od BMW a Mercedesu překonat.

Problémem Phaetonu dnes není jeho usedlý design (naopak může plno lidí právě proto oslovit), ale jeho vskutku překomplikovaná technika, která umí u ojetin hodně potrápit. Přesto bývají udržovaná auta s historií relativně slušná. Většinou se jen nikomu nechce řešit už roky a kilometry unavený podvozek. Nejrozšířenější naftový šestiválec není zcela bezproblémový (rozvody, okruh EGR), takže kdo nejezdí moc, ať zváží zážehový osmiválec (je spolehlivý), případně vskutku impozantní dvanáctiválec (u něj pozor na stav převodovky). S nájezdem pár tisíc kilometrů ročně vám může být jedno, že auto doslova žere dvacet litrů na 100 km.

Český trh je překvapivě dobře zásoben i modelem Panamera, což je sportovní sedan (vlastně je to spíše liftback) věhlasné značky Porsche. Aktuálně první generaci koupíte za zhruba půl milionu až sedm set tisíc a nemusí to být utahaný vrak. Naopak to bývají slušná auta. Panamera rozhodně není nějaké přeznačkované audi, i přes spoustu sdílených celků má Porsche většinou svoje motory. Sdílený byl jen diesel 3.0 TDI, ale třeba benzinový šestiválec je tu vlastní. Vychází z rovněž vlastní konstrukce osmiválce, který je asi nejatraktivnější.

Panamera má perfektní podvozek a je věčná škoda, že trh je přeplněn čtyřkolkami s automatem, protože velice vzácné předfaceliftové zadokolky s manuálem (celkem Porsche vyrobilo jen 146 kusů modelu Panamera s manuálem!) jsou mimořádně dobrá řidičská auta. Jelikož se dnes platí hlavně za práci, asi je jedno, jestli si koupíte šestiválec nebo osmiválec. Spotřeba mezi 10 a 13 litry na 100 km je stejně u Panamery, s níž se najede třeba jen do 10 000 km, zcela zanedbatelný výdaj.

Vyhněte se utahaným kusům, chtějte auta se servisní historií a velký pozor si dejte na verze Turbo a Turbo S vybavené keramickými brzdami. Ačkoli taková auta letí jako blázen (umí i přes 300 km/h), servisní náklady jsou tady už ze zcela jiné dimenze. Zatímco základní šesti- a osmiválce uživí ještě poměrně obyčejný člověk (jen to nesmí někde rozstřelit o strom), vrcholné specifikace už vyžadují někoho, kdo neřeší, že za běžnou návštěvu servisu zaplatí 50 tisíc, každý rok koupí nové gumy za třicet a za nové brzdy dá čtvrt milionu.

Zatímco panamery potkáváte denně, tak i proti tomuto modelu je ferrari naprostá tuctovka. Honda Legend, kterou jsme v testech ojetin už měli, je velice vzácné auto. V bazarech pak skoro vůbec nejsou, musíte hledat v soukromé inzerci a ptát se i například na klubových fórech a u nadšenců. Sem tam se nakonec nějaký Legend objeví, případně by ho majitel za rozumných podmínek poslal dál, i když ho raději ani neinzeruje.

Honda Legend se dá koupit za zhruba 300 000 Kč a je to velice zvláštní auto z doby, kdy se ještě značky uměly předhánět v přetechnizovanosti a složitosti svých vozů. Jenže u hondy veškerá elektronika a technika pohonu zpravidla funguje, což se třeba o ojetých německých „prémiovkách“ úplně říci nedá. Ale je to také o tom, že Legend za sebou mívá obvykle pečlivou údržbu na krátké servisní intervaly.

Legend se prodával jen s atmosférickým benzinovým šestiválcem 3,5 l, automatem a pohonem všech kol. Nemyslete si ale, že tento původně na americký trh mířící vůz byl nějaký trhák i tam. V nejlepších letech (před dvaceti lety byl uveden) přilákal ročně jen asi 15 000 kupců, v roce 2011 skončil s jen asi tisícovkou prodaných vozů ročně. Kdo chce s autem „prasit“, ať si koupí silný bavorák. Legend je uvolněné a pohodlné auto, kterému ostrá jízda nevyhovuje. Přesto třeba na sněhu jeho promyšlený podvozek a pohon všech kol umí doslova dělat zázraky.

Opomenout nesmíme ani velký luxusní lexus, sedan LS konkurující Audi A8, BMW řady 7 a Mercedesu třídy S. Jenže zatímco zmíněná konkurence je dnes v bazarech pro kupce spíše obrovským rizikem a někdy i vyslovenou pastí, lexusy bývají vcelku bezproblémové. Je to dané i tím, že jejich majitelé se o auta obvykle dobře starají. Solidní Lexus LS se dá sehnat v relaci 300 až 600 000 Kč.

V inzerci je auto bohužel velmi vzácné. Verze LS 460 s klasickým osmiválcem a pohonem jen zadních kol je řidičsky asi nejzajímavější. V inzerci jsou ale spíše čtyřkolky a často se vyskytuje i velice složitý hybrid LS 600h. Ten sice jede parádně, ale nečekejte zázračnou spotřebu a už vůbec ne provozní náklady. I přes vrozenou spolehlivost je hybridní systém velice komplikovaný a levně na něm opravit nejde nic. To klasický osmiválec si řekne jen o běžný servis, a pokud není utrápený, nebude brát olej ani po více než 300 000 km.

Asi bychom se vyhnuli těm nejlevnějším autům se zanedbaným podvozkem, interiérem a karoserií. Starší lexusy už klidně můžou reznout, ale není divu, pokud za sebou mají reálně půl milionu kilometrů náročného provozu a ne moc pečlivého šestého majitele. Udržovaná auta mohou být i po 300 000 km pořád velmi pěkná a stejnou porci klidně zvládnou ještě jednou.

Jestli vás vyloženě netrápí rozpočet a klidně můžete milion jen tak za auto pustit, podívejte se také na luxusní Bentley Continental. Koupit můžete kupé nebo vzácnější čtyřdveřový luxusní sedan, vedle kterého sousedovo BMW řady 7 vypadá jen jako obcí sponzorované „senior taxi“. Jen se nedávejte do řeči, kolik vás ta sranda stojí.

Na druhou stranu ale nemusí být bentley naprostá finanční katastrofa, pokud to někde nenabouráte. Také je potřeba koupit slušný kus s historií a nebrat hned to nejlevnější od nějakého Ahmeda se zlatým řetězem a v pruhovaných teplákách na předměstí Düsseldorfu. Vozy od zavedených prodejců a specialistů by nemusely být úplná past.

Technicky je bentley dost podobné se zmíněným Phaetonem. Technika je velice robustní a opět spíše budete muset řešit opotřebovaný podvozek více ojetých kusů. Elektronika tu funguje. Pozor si ale dejte na převodovku a pohon kol, protože s těmito vozy se někdy jezdí poměrně rychle velké dálky. A to klade na pohon vyšší nároky. Opravit se to dá, ale nemyslete si, že když je Bentley pod koncernem VW, že prostě koupíte nějaké DSG z bouraného Passata. Tak jednoduché to zas není už proto, že s Passatem nemá Bentley společného vůbec nic.

Nesmíme zapomenout ani na luxusní sedan Quattroporte od Maserati. Nejlevnější kusy za dvě stě tisíc už z trhu zmizely a kdoví, kde je jim dnes konec. Ale s poměrně širokým rozpočtem 400 tisíc až necelý milion si lze pořád dopřát tohle stylové a ne tak obvyklé auto. Poměrně slušná nabídka je i v zahraničí a navzdory pověstem není toto ojeté maserati taková katastrofa. Přesto to bude chtít hodně trpělivosti (a peněz), než ho uvedete do plně provozuschopného stavu a vyléčíte všechny neduhy.

V inzerci je dost dieselů, ale vy chcete poctivý osmiválec původem u Ferrari, i když se nejedná přímo o stejný motor, který by si značka vzala ze skladu svého koncernového příbuzného. Je to sice motor F136, ale zatímco Ferrari používá jinou konstrukci klikové skříně a oddělené mazání, u Maserati je to trochu jinak. Verze F136S 4,2 l s robotizovanou převodovkou DuoSelect měla ještě oddělené mazání, ale verze F136UC a pozdější 4,7 l (F136Y) už klasické se zásobou oleje v klikové skříni, která je navíc odlišné koncepce.

Ačkoli s robotizovanou transaxle převodovkou získalo Quattroporte zajímavý sportovní charakter, asi je z pohledu ojetiny lepší hledat verzi s klasickým automatem ZF umístěným konvenčně za motorem. Sice to už není pravověrné Quattroporte, ale servisně je méně náročné a určitě i spolehlivější. Automat ZF vám opraví všude, stejnou převodovku mají třeba bavoráky. Vyhněte se autům bez historie a s nějakými dodělávkami elektroniky, jako jsou neznačkové infotainmenty a podobně. Jakmile se jednou do kabelů italského auta neodborně sáhne, začne dělat neplechu.