Hlavní obsah

Nejlepší a nejspolehlivější ojetá auta do města

Foto: Dalibor Žák
24. 1. 2022

Některá oblíbená a v zásadě velmi dobrá auta se pro výhradně městský provoz moc nehodí. A nejde jen o rozměry, ale i o nevhodnou techniku. Dnes je na trhu kupodivu poměrně málo aut, kterým trvalý městský provoz vlastně vůbec nevadí a nevyžadují pak nějaké mimořádné servisní výdaje.

Článek

„Ještě než přistoupíme k otázkám spolehlivosti, musím vás, ač nerad, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Lidé velice často používají ve městě naprosto nevhodná auta. Zejména pak jeden typ auta. Je to SUV. Odkud to přišlo? Od nás to nemají. A tím jezdí všichni? Všichni. Šebková taky.“ Tak by šla parafrázovat slavná hláška z jednoho českého filmu.

Ale tentokrát nebudeme ani tak řešit SUV, ačkoli jsou to pro městský provoz povětšinou auta naprosto nevhodná. Spíše se zaměříme na modernější vozy, které ještě zvládly prolézt emisními normami se spolehlivou technikou a kterým městský provoz nevadí. Ano, stále jdou koupit slušná auta s benzinovými motory s nepřímým vstřikováním.

Právě masivní rozšíření motorů s přímým vstřikováním je jedním z důvodů, proč bývá s nevhodně provozovanými auty tolik problémů. Už jsme to rozebírali několikrát, tak aspoň v kostce: motory s přímým vstřikováním mají tendence na krátkých trasách se studeným motorem ředit olej benzinem, což může vést k opravdu vážným závadám. A nuťte pak někoho měnit olej v autě po 5 000 km, aby mu motor fungoval… A diesely? Ty sem raději netaháme vůbec.

Dali jsme dohromady auta, ve kterých tenhle problém mít nebudete. Takže pokud se pohybujete převážně po městě, neustále zhasínáte a zase startujete motor a za město vyjíždíte jen výjimečně, měly by vás tyto ojetiny zajímat jakožto ideální auta pro takové používání.

Škoda Citigo/VW Up!/Seat Mii

Foto: Dalibor Žák

Malé Citigo se ve městě cítí jako doma. Pětidveřové verze jsou nejen praktičtější, ale lépe se pak znovu prodají. Chtějte aspoň nějakou komfortní výbavu a také dohledatelnou servisní historii

Trojice koncernových supermini vznikala jako duchovní nástupce legendárního brouka – tedy levné a jednoduché přibližovadlo s chytře řešeným vnitřním prostorem. A i přes místy až přehnaně laciné detaily tato auta fungují opravdu dobře, zejména v městském provozu, kam patří. Překvapivě jsou to i docela prostorná auta, když tedy vezmeme v úvahu jejich velmi malé vnější rozměry.

Nejrozšířenější motorizací je litrový tříválec 1.0 MPI, zde s nepřímým vstřikováním a velmi jednoduchou, až primitivní konstrukcí. Složitější motor 1.0 TSI byl výsadou Volkswagenu Up! a ten pro městský provoz nedoporučujeme. Motor 1.0 MPI má minimální servisní nároky, vůbec mu nevadí krátké trasy a snad jediným neduhem pohonného ústrojí jsou možná až zbytečně dlouhé převody pětistupňového manuálu. Alternativně šlo mít i robotizovaný automat.

Nejlevnější kusy se dají koupit od 70 000 Kč, ale na slušná auta s nájezdem do 50 000 km budete potřebovat pořád tak 150 tisíc korun. Vyhněte se vozům bez klimatizace, které se pak špatně prodávají. Pozor také na špatně opravené bouračky, u kterých pak bývá problém rychle postupující koroze. Funkci těchto „prcků“ ale není co vytknout a spolehlivosti vlastně také ne. Do města jsou jednoznačná volba a levněji dnes už snad konvenční auto ani provozovat nejde.

Smart ForFour/Renault Twingo

Foto: Dalibor Žák

Smart a příbuzné Twingo jsou skvělá městská auta. Konečně mají také spolehlivou techniku. Naprosto bezkonkurenční je jejich poloměr otáčení, což s manévrováním opravdu pomůže

Velmi dobrými městskými auty jsou i malý Smart a Renault. Stejná technika přináší výhodu v dostupném servisu a poměrně rozumných cenách dílů. K vzadu umístěném motoru je sice o něco obtížnější přístup, ale běžný servis se dělá docela dobře (a dokonce byste ho zvládli i svépomocí) a krom něj nebudou tato miniauta s malým poloměrem otáčení nic víc potřebovat.

Zvolit můžete jak atmosférický motor 1.0 SCE, tak přeplňovaný tříválec 0.9 TCE. Jednotky s nepřímým vstřikováním nekarbonují (a to ani zmíněná turbo verze), a pokud jim dáte aspoň jednou za rok nový olej, vydrží věčně. Když to vydrží v Daciích na rumunském venkově, vydrží to i tady. Jen pozor na stav chlazení. Někteří „šikulové“ už malé tříválce uvařili.

Ceny začínají už někde u 110 000 Kč a až na pár výjimek se dají sehnat poměrně málo jetá auta. Nejsou vzácností sice chudě vybavené, ale málo jeté vozy s třeba jen 30 000 km na tachometru za 150 tisíc korun. Smarty bývají trochu dražší než Twinga, ale obě auta fungují prakticky stejně. A spolehlivě. Smart je tak spíše jen taková lifestylovější značka a proti Twingu zásadní výhody nepřináší. Ale dobré auto je to stejně.

Fiat Tipo

Foto: Dalibor Žák

Fiat Tipo je neprávem přehlížené auto. Díky prostornějšímu interiéru a slušným motorům nemusí být odkázán jen do města, ale i v něm funguje spolehlivě. Doporučujeme verzi 1.6 E-TorQ s automatem

Tenhle praktický pracant je v bazarech neprávem přehlížený, při tom je to vlastně velmi spolehlivé, nenáročné a jednoduché auto. Naším tipem je motorizace 1.6 E.TorQ. Ta byla původně vyvinuta pro trhy s nekvalitním palivem a jedná se o poměrně bytelný a jednoduchý motor. V kombinaci s klasickým automatem od Aisinu je to pak nesmrtelná věc. Škoda, že je takových ojetin málo.

Nepřímé vstřikování paliva, jednoduchá konstrukce a jen minimální servisní nároky (snad krom potřeby používat schválený olej, který ne všechny neznačkové servisy mají) dělají z tohoto Fiatu jasnou volbou pro někoho, kdo nepotřebuje prémiovou leštěnku a chce hlavně jezdit s nízkými náklady. V městském provozu pak nepřímovstřikovým motorům krátké trasy nevadí a nezanáší se karbonem jako přímovstřikové jednotky u konkurence.

Nejlevnější Tipa se dají koupit od zhruba 170 tisíc korun, na vzácnou verzi s „jednašestkou“ a automatem potřebujete pořád tak tři sta tisíc. Pokud nutně nemusíte mít automat, nebojte se ani motoru 1.4 T-Jet, který jede hezky a je spolehlivý. Pozor jen na servisní historii, některá auta totiž nový olej nedostala třeba tři roky. Taková nechcete.

Suzuki Vitara

Foto: Dalibor Žák

Schopnosti Vitary vyniknou především v přírodě a auto se nebojí ani horšího terénu. Ale jestli nutně musíte jezdit po městě „esúvéčkem“, tak si kupte Vitaru. Ideálně s benzinovou jednašestkou a povedeným automatem

Když už nutně musíte mít nějaké to SUV, i když jezdíte jen po městě (a nestačil by vám naprosto perfektní Swift z titulní fotky), tak si kupte poslední Suzuki Vitara. Je to povedené auto, které s sebou neveze žádná úskalí a můžete se spolehnout na jeho trvanlivý a nenáročný pohon. S benzinovou šestnáctistovkou s nepřímým vstřikem je to naprosto skvělé auto, kterému krátké městské trasy opravdu nevadí.

Sehnat se dá i s klasickým automatem a ve čtyřkolce, ale do města vám stačí „předohrab“. S kvalitními pneumatikami pak vyjedete všude, i po mokrých dlažebních kostkách. Stačí, když nebudete mít místo nohy cihlu. Z Vitary je také docela dobře vidět a vzhledem k vnějším rozměrům je to velmi prostorné a praktické auto. Potěší i velice dobré jízdní vlastnosti a všeobecná úspornost (na palivu a v servisu).

Vitary bohužel nejsou nic levného, ale zas to ukazuje, že je o ně zájem a lidé jsou ochotni za ně platit. Nejlevnější kusy s povedeným automatem stojí nějakých 340 tisíc korun, vozy s nízkým nájezdem od 400 tisíc nahoru. Pokud nepotřebujete automat, stejně vás Vitara vyjde tak na tři sta tisíc.

Hybridy od Toyoty

Foto: Dalibor Žák

Nedávno testovaná ojetá Corolla s dvoulitrovým hybridem je ve městě možná zbytečné plýtvání dynamickým potenciálem, ale celkově je koncepce tohoto pohonu nesmírně spolehlivá a funkční věc. S jakýmkoli modelem s touto technikou neuděláte chybu

Když potřebujete auto používat pravidelně a nechcete být závislí na nabíječce, jsou hybridy od Toyoty skvělou kombinací nezávislého spalovacího motoru a asistenčního elektromotoru. V městském provozu fungují dokonale a úsporně. I Auris a nástupnická Corolla umí v městském a příměstském režimu jezdit za 4 litry na 100 km. Rekordmani hlásí dokonce spotřebu ke třem litrům, ale to jsou už spíše lidé, za kterými jezdit nechcete, protože otravují okolní provoz mimořádně vlažnými akceleracemi v režimu „eco“. I při běžné jízdě s normálními akceleracemi a využíváním setrvačnosti vozu umí tyhle Toyoty jezdit za málo.

Díky planetové převodovce, absenci třecích spojek a dalších složitostí a hlavně jednoduchým spalovacím motorům jsou hybridní Toyoty reálně nejspolehlivější auta na světě. I kdybyste někdy museli měnit diskutovanou trakční baterii (bez které by auto stejně dokázalo jezdit, jen s vyšší spotřebou), tak vás bude stát na starší verze zhruba 40 tisíc, na novější 80 tisíc korun. Ale ve srovnání s opravami složitých moderních dieselů s částicovými filtry a dvouspojkovými převodovkami je tohle vlastně zanedbatelný výdaj jednou za deset let provozu auta.

Hybridní Toyoty z roku 2015 a mladší seženete už za méně než 300 tisíc, za 400 tisíc lze mít poměrně mladé auto s rozumným nájezdem. Chtějte vůz českého původu a se servisní historií, kterému stále ještě platí prodloužená záruka na pohon. Pozor na dlouhodobě odstavená auta, která právě mohou mít tu baterii po dlouhém stání ve vybitém stavu zničenou. Co nechcete je bývalý taxikářský Prius z Řecka nebo Belgie. Taková auta bývají po pěti letech úmorné práce totálně vybydlená a hodí se spíše jen jako zásobárna náhradních dílů pohonu.

Některé levnější elektromobily

Foto: Dalibor Žák

Jestli máte omezený rozpočet, ale chcete si tu elektromobilitu vyzkoušet v reálném světě, zkuste Nissan Leaf, ideálně s modernizovanou baterií 24 kWh a tepelným čerpadlem. Dá se sehnat za 300 tisíc a na denní nájezdy do 100 km stačí

Slušný elektromobil se dá dnes koupit za ani ne 300 000 Kč, pěkné auto pořídíte do půl milionu korun. Možná vám bude stačit malý e-Up či elektrické Citigo, ale nezatracujeme ani první generaci Nissanu Leaf a Volkswagen e-Golf, což jsou už i čtveřicí cestujících použitelná a praktická auta. A dokonce BMW i3, které ve městě funguje skvěle, se dá koupit za pěkné peníze.

S diagnostikou baterie vám pomůže každý odborný servis a to je vlastně jediná věc, kterou byste měli řešit. U BMW i3 ještě pozor na vozy po vážných nehodách, karbonová konstrukce se komplikovaně opravuje, a i když to jde, tak různí bastlíři to odfláknou a auto pak nebude při další bouračce fungovat správně. Leaf je poměrně spolehlivý a jednoduchý, hlavně pak s modernizovanou verzí 24kWh baterie, která už nedegraduje tak jako dříve. E-Golf je také v pořádku.

Jako jediné auto v rodině tyhle elektrické vozy fungovat neumí, ale jestli máte prostor na ještě jeden vůz, se kterým budete 90 % času jezdit ve městě a do 100 km denně (a máte kde přes noc nabíjet z běžné zásuvky, což šetří baterii), tak tuhle koncepci zkuste. Servisní nároky jsou minimální, a pokud necháte zdiagnostikovat baterii a bude v pořádku, tak samotná koupě je i prakticky bez rizika.

Neřešíte, jestli před vámi někdo vyměnil rozvody, jestli to ráno opatrně zahříval, jestli tankoval kvalitní palivo a jak se choval ke spojce a převodovce. Ojetý elektromobil je opravdu zajímavá cesta, jak si tuto koncepci vyzkoušet, aniž byste museli mít milionový rozpočet. To, že pak takové auto nesmrdí ostatním lidem pod nos, je už jen vedlejší bonus.

Reklama

Sdílejte článek