Vstupenka do světa DS omládla a napravila svoje chyby, vzhledem k ceně však není pro každého

SUV model DS 3 byl dříve znám s přídomkem Crossback, nicméně toto označení po faceliftu zmizelo. Změny nastaly také na přídi, kdy se vůz mj. dočkal omlazení ve smyslu nových světel denního svícení a hlavních světlometů s volitelnou technologií Matrix, což je v segmentu malých SUV-B výbava spíše výjimečná.

Vzadu jen drobné retuše, dynamičtější design, štíhlejší lampy a nápis DS Automobiles na pátých dveřích, což je dnes trendy dávat nápisy namísto / pro doplnění zadního loga. V testované variantně Performance Line je navíc v pravé části nárazníku viditelná funkční koncovka výfuku.

A právě o designu a cingrlátkách tohle auto je. Snaží se bodovat tím, jak vypadá, odkazovat na lesk Paříže a její ikonická místa. Automobil lze také identifikovat jedním zvláštním prvkem, který můžete znát už od dob Citroën DS3 modelů. Jde o „ploutev“ zčásti kryjící zadní dveře, která dost podstatně upravuje boční linii vozu. Jestliže jste na ozdůbky, tak tohle je pro vás to pravé francouzské.

Vysoká míra avantgardy se nevyhnula ani interiéru, ačkoli ten u trojky jakožto výchozího modelu DS Automobiles působí z hlediska čalounění a dekorací nejstřídměji. V Performance Line ovšem výrobce nevsadil na kůži, nýbrž na pravou Alcantaru (umělý semiš), což je příjemný a odolný materiál.

Nechybí ani vícebarevné prošívání nebo komfortní sedačky potažené robustní strukturovanou textilií. Volant je opět kožený (ručně čalouněný), vícebarevně prošívaný, ovšem bez možnosti výhřevu. A to je škoda, tenhle prvek za nás do aut prémiového segmentu prostě patří, zejména když se DS 3 nabízí i v plně elektrické verzi.

Zmíníme i přístrojový štít, který umí promítnout před oči mapu a další konfigurovatelná zobrazení. Je sice menší, ale zato zaoblený a k autu tak nějak pasuje.

Samotný infosystém se dočkal lepší obrazovky a nového softwarového rozhraní, známého třeba z DS 4. Takže tu máme opět online navigaci TomTom, bezdrátový Apple CarPlay / Android Auto i widgetový systém, kterým si můžete částečně přizpůsobit domovské obrazovky na displeji. To udělá například z nastavení klimatizace trochu příjemnější zážitek, protože nemusíte chodit do hloubi dotykového menu, takže ušetříte jeden klik.

Docela fajn jsou také ovládací panely ve tvaru kosočtverců pod hlavní obrazovkou, které ovládáte dotykem. Sice je nelze dost dobře obsluhovat poslepu, nicméně jde o lepší řešení než je virtuálně umístit do dotykové obrazovky. Ačkoli bychom u těchto tlačítek uvítali haptickou odezvu, která nám tu chybí.

Po vzoru první DS 7 Crossback, potažmo starších peugeotů, máte ovládání oken uprostřed, což ovšem není nic, na co by se nedalo celkem rychle zvyknout. Ostatně tento centrální systém už není jen francouzská věc, ale má jej i Hyundai Ioniq 6 či Ford Bronco. Uprostřed má své místo ještě fixní loketka s úložným prostorem, který je docela hluboký, takže pojme víc než jen klíče, žvýkačky a něco k tomu.

Snad jen ty vysoké boční prahy jsou krapet nepraktické, proto při nastupování musíte o něco víc zvedat nohy. A když na to čas od času zapomenete, tak váš nástup do auta není zrovna nic elegantního. Ovšem zvýšený boční práh zase evokuje větší šance na ochranu posádky při bočním nárazu, který je všeobecně nejnebezpečnější.

Pohonnou jednotkou vozu je klasická zážehová tříválcová dvanáctistovka s turbem, která nabídne výkon 130 koní a krouťák 230 Nm. Motorizace je spojena už jen s osmirychlostním automatem, který je viníkem toho, že i přes nevysoké papírové parametry auto nikterak přemíru nežere (jezdí okolo 6 litrů na sto) a docela obstojně jede.

Kouzlo přeplňování ucítíte zejména při akceleraci, kdy se tříválec jeví být překvapivě živý. Dech mu dochází de facto až ve vysokých rychlostech, kdy už je znát absence vyššího zdvihového objemu a jednoho válce. Svoji roli pochopitelně hraje též hmotnost, nicméně ta provozní činí 1 280 kg, což není na dnešní poměry úplně otesánek.

Auto má maximálku 200 km/h, takže s ním na nejvyšší rychlost zdoláte kdejaký elektromobil. Nádrž nabídne objem 44 litrů, proto při reálné spotřebě šest na sto můžete počítat s návštěvou pumpy cirka jednou za 700 kilometrů. A zrychlení? Z místa na stovku za 9,2 sekundy.

Samotné odpružení vozu je konvenční, tedy vinuté pružiny a tlumiče. Přední náprava je klasicky nezávislá, zadní klikovka. Ano, čekali byste v prémiovém segmentu víceprvek, ale ten se v malých SUV segmentu B objevuje spíše výjimečně, popřípadě ve spojení s pohonem 4 × 4, což ovšem DS 3 nenabízí.

Přestože má auto volitelné 18palcové disky pojmenované po slunném francouzském městě Nice, není na nich auto nijak tvrdé či uskákané. Tady se hraje na komfort, čemuž vlastně odpovídá i název výbavy Performance Line, konkrétně ono Line říká, že jde vesměs jen o vzhled. Sportovní ambice DS 3 příliš nemá, to nechává svým kolegům ve Formuli E, kde se DS realizuje už několikátou sezonu.

A ani neočekávejte nějaké na milimetry přesné závodní řízení či přímou zpětnou vazbu od kol, jelikož elektrický posilovač řízení je zase stavěný na pohodlíčko. Tedy ač může vůz působit dynamicky, což podporují i černě zbarvené prvky karoserie, je to vlastně pohodový elegán v trochu dynamičtějším saku.

Pokud byste přece jen chtěli trochu sportu, tak můžete vůz přepnout do sportovního režimu, což způsobí ostřejší odezvu na plyn, převodovka bude řadit později a na přání se z reproduktorů bude linout umělý zvuk navozující agilnější atmosféru.

Omlazená DS 3 tak napravila chyby svého minulého já, které mělo například zastaralý a pomalý infosystém nebo ne tak kvalitní obraz ze zpětných kamer. Na druhou stranu model přišel o základní 100koňový motor s manuální převodovkou, ovšem ten si stejně málokdo koupil.

Právě varianta tříválcového motoru 1,2 litru 130 koní a osmirychlostního automatu je jedna z nejčastějších voleb zákazníků DS 3, nicméně v Česku obvykle jde o dost specifické klienty, kteří s autem i značkou celkově souzní a líbí se jim daný směr/filozofie.

Zkrátka musíte být nejspíš frankofil nebo mít alespoň nějaký vztah k Paříži či prostě jen milovat eleganci, umění, módu i avantgardu. Potom vám nebude líto dát za základní benzinový model 770 000 Kč, potažmo 800 000 Kč za Performance Line. Vůz se vyrábí i v naftě 1,5 litru, kde startuje od 820 000 Kč, a také v plně elektrické variantě E-Tense s dojezdem 402 km dle optimistického homologačního protokolu WLTP, která stojí od 1,19 milionu korun.