Honda Prelude je tradiční kupé s moderním pohonem, které potěší hlavně nízkou spotřebou

Prelude se tak vrací jako plnohodnotné nízké kupé s uspořádáním sedadel 2+2, které sází na elegantní siluetu (tedy alespoň já ji tak vnímám) a aerodynamicky uhlazené tvary.

Zajímavý profil si ale samozřejmě bere jistou daň v podobě praktičnosti. I když vůz na délku měří přes 4,5 metru, dramaticky se svažující střecha ovlivňuje využitelnost zadních sedaček, které jsou vyloženě nouzové.

Dospělí cestující se dozadu budou skládat jen obtížně, po usednutí chybí místo jak pro nohy, tak pro hlavu – doslova. Strop je totiž opravdu hodně nízko. Dětem však lavice stačit může, hodit se bude také jako další vnitřní odkládací prostor.

A když už jsem u té praktičnosti, pokračujme rovnou do kufru. Ten má skromný základní objem 264 litrů, díky výklopné zádi je do něj však skvělý přístup. Převoz většího nákladu usnadňují sklopná zadní opěradla. Pak Prelude odveze až 760 litrů.

Přední část interiéru výrazně připomíná technicky spřízněný model Civic. Palubní deska potěší plejádou fyzických ovladačů, dobře působí také zpracování a materiály. A slušná je i standardní výbava, jež zahrnuje vyhřívání předních sedadel, dvouzónovou automatickou klimatizaci, bezklíčový přístup, devítipalcovou obrazovku multimédií s podporou Apple CarPlay a Android Auto, bezdrátovou nabíječku telefonu, audiosystém Bose s osmi reproduktory, parkovací senzory i zadní kameru nebo adaptivní LED světlomety.

Zvláštní pochvalu pak zaslouží skvělé sedačky a kulatý volant, který hezky padne do dlaní. Osobně bych ale možná uvítal, kdyby se sedadla dala posunout ještě o kousek níž, připadalo mi, že na sportovně tvarované kupé se sedí docela vysoko.

Přestože s nadšením vítám, že Honda interiér vybavila řadou fyzických ovladačů, takže pro většinu nejdůležitějších funkcí tu máme vlastní tlačítko, tak současně nedokážu pochopit, že se nedostalo na ovladač, který by umožňoval snadno vypnout povinné (a otravné) bezpečnostní asistenty.

A nejen to, mám dokonce pocit, že konstruktéři udělali všechno pro to, aby je řidič snad ani nedeaktivoval. Nastavení většiny „pomocníků“ je totiž ukryté v infotainmentu, navíc v nabídce, ke které se nedostanete za jízdy. V nastavení se můžete pohybovat jen když auto stojí.

Jiné asistenty (třeba udržování jízdy v pruzích) se zase musejí deaktivovat přes menu ukryté v rámci digitálního přístrojového panelu, do něhož se probojujete tlačítky na volantu. Škoda, tohle mělo být vyřešeno lépe.

Honda Prelude má po technické stránce blízko k modelu Civic, s nímž sdílí také pohonné ústrojí. Jde o hybridní systém Honda e:HEV tvořený atmosféricky plněným dvoulitrovým čtyřválcem a dvěma elektromotory – jeden je trakční (pohání kola), druhý funguje jako generátor. Prelude je předokolkou.

Trakční elektromotor dodává vyšší výkon než benzínový dvoulitr (135 versus 105 kW) i vyšší točivý moment (315 versus 186 Nm) a po většinu času se stará o roztáčení kol, buď v čistě elektrickém režimu využívajícím energii z akumulátoru, nebo ve spolupráci se spalovacím motorem, který v hybridním módu pohání generátor – a ten přímo napájí právě hnací elektromotor (a dobíjí baterii).

Sáhnout si na kola ovšem umí i čtyřválec, který se k nim připojuje pomocí spojky zejména ve vyšších rychlostech. Zajímavostí je absence klasické převodovky. Hybridní systém využívá jeden pevný převod optimalizovaný pro elektromotor a druhý pak pro spalovací motor.

Celé to funguje docela dobře. Díky elektrické výpomoci Prelude okamžitě reaguje na plyn, ochotně zrychluje a jízda působí hezky plynule. A když už se do práce zapojí dvoulitr, projevuje se vcelku kultivovaně, přesto o něm budete vědět, zvlášť pod zátěží.

Japonské kupé potěší sympatickou pružností především v nižších rychlostech, kdy spoléhá na elektromotor, po připojení spalováku a ve vyšším tempu už elán slábne. Obecně dynamika vyloženě nenadchne, hybridní pohon sice poskytuje dost síly pro příjemné tempo na nějaké hezky zakroucené okresce nebo důstojné předjíždění, ale že by poskytoval vzrušující akceleraci, to ne. Honda Prelude je prostě rychlá tak akorát, současně však je pomalejší, než byste asi při pohledu na ni čekali.

Z mého subjektivního pohledu navíc hybridnímu pohonu chybí zábavnost, i když se inženýři snažili ji dodat „uměle“. Řidiči totiž umožnili zesílit zvuk spalovacího motoru v interiéru (naštěstí lze vypnout) a dokonce vymysleli simulaci řazení.

Systém S+ Shift napodobuje osmistupňovou převodovku, takže plynule „řadí“ a při „podřazování“ dokonce umí i meziplyny. A zvládá i manuální režim, měnit převody lze pádly pod volantem (která jinak slouží k nastavení účinku rekuperačního brzdění).

Musím uznat, že tohle řešení působí hlavně po akustické stránce celkem uvěřitelně a přirozeně, jenže bohužel není dotažené – nejvíc mi vadilo, že ruční řazení nelze aktivovat napevno, po chvíli (doslova po několika sekundách) se přepne zpět „do automatu“. A samozřejmě je to pořád jen simulace…

Silnou stránkou hybridního pohonu je ovšem spotřeba, po týdenním testu palubní počítač ukazoval nádherný průměr 6,2 l/100 km.

Velkou pozornost Honda věnovala podvozku, který pracuje s elektromagneticky ovládanými adaptivními tlumiči. K dispozici jsou tři nastavení (plus čtvrtý, který umožňuje individuální setup), mezi nimiž je docela velký rozdíl – tedy především mezi výchozím režimem GT a měkkým Comfortem, který mi ale připadá měkký až moc.

Nejpohodlnější setup skvěle funguje na hladkém povrchu, na zvlněné silnici se ale vůz pohupuje snad až příliš, hlavně však nezvládá větší nerovnosti, na kterých často tlumiče „chodí“ až do dorazů. Projevuje se to bohužel nepříjemnými rázy.

V režimech GT a Sport jezdí Prelude podle mého podstatně lépe. Kupé je v obou módech sympaticky pohodlné a přitom působí mnohem „utaženěji“ a jistěji nejen na rozbitých cestách, ale i v zatáčkách. Honda si navíc při změnách směru pomáhá jemným přibrzďováním vnitřních kol, do oblouků se vrhá sebevědomě, ochotně následuje pokyny od volantu a opravdu dlouho vzdoruje nedotáčivosti. Řízení je přesné, přirozeně působící a tak akorát strmé.

Honda Prelude je hodně zajímavé auto a jsem strašně rád, že japonská automobilka našla v době, která přeje hlavně crossoverům a SUV, odvahu poslat na trh klasické dvoudveřové kupé. A je znát, že si na něm dala velice záležet, přestože technicky vychází z „obyčejného“ Civicu. Jenže právě tahle příbuznost, především nasazení hybridního pohonu, Prelude současně svazuje a dělá z novinky vůz s trochu nečitelným charakterem.

Na pohled sportovní kupátko má ve skutečnosti jen lehce nadprůměrný výkon, hybridní řešení od Hondy navíc z podstaty věci nemůže nabídnout projev klasického spalovacího motoru s normální převodovkou, u něhož důležitou část zábavy hraje práce s otáčkami a využívaní jejich optima. Jasně, simulace řazení dojem částečně upravuje, ale pořád je to jen simulace.

A ještě k tomu výkonu. Ano, výkon není všechno, zábavné auto dělá spíš způsob, jakým dostupný výkon využívá. V případě Prelude se nemohu zbavit dojmu, že by si ten skvělý podvozek a výborně naladěné řízení zasloužily o něco víc.

I tak je ale Prelude dobré auto, jen k němu musíte přistupovat jinak. Nejde o sporťák, tohle je prostě stylové kupé moderní doby, uživatelsky přívětivé, nenáročné na řízení a hlavně velice úsporné a efektivní.

Vyloženě jednoduché je to s cenou. Prelude se prodává v jediné výbavě za 1 199 900 Kč a připlácet můžete jen za dva prvky. Metalický nebo perleťový lak stojí 17 900 Kč, světlý interiér je za 10 000 korun.