Skvělé auto, kterého se u nás prodá žalostně málo: Nechápeme, přitom jezdí příjemně a za pár. Interiér si zamilujete

V roce 2023 jedenáctá generace Hondy Civic deklasovala konkurenci a vybojovala titul Auto roku v ČR, odborná porota i veřejnost si pochvalují především klasický karosářský střih, nový úsporný hybrid, ergonomický interiér a prima jízdní vlastnosti v čele s komfortním podvozkem. Jenže za celý loňský rok se u nás prodalo jen 193 civiců… strmý propad? Kdepak, za poslední dobu je to pro japonského soupeře Octavie dokonce nejúspěšnější rok!

Všechny výše zmíněné přednosti si přitom současný Civic zachoval i s loňskou modernizací. Ta přinesla drobnou kosmetiku (jiný nárazník, přesun mlhovek do hlavních světlometů) a lehce přeskládané výbavy. Jinak je to pořád parádní kousek automobilové techniky.

V době všemožných SUV a crossoverů je pohled na japonský liftback (nebo snad protažený hatchback?) jako pohlazení po duši. Elegantní design, výška jen lehce přes 1,4 metru, záď svažující se ve stylu kupé a vkusné lité osmnáctky. Když si civica půjdete sestavit, strávíte v konfigurátoru asi tři minuty. Vyberete si jednu ze tří výbavových linií (Elegance, Sport, Advance) a zda chcete metalízu (+15 900 Kč) nebo prémiový lak (+19 900 Kč). Další příplatky byste tu hledali marně, výbavy jsou nastavené striktně.

Na druhou stranu, ani základ není žádné holátko, obsahuje 17“ kola z lehkých slitin, dvouzónovou klimatizaci, vyhřívaná přední sedadla, adaptivní tempomat, parkovací senzory vpředu i vzadu, zadní parkovací kameru a mnoho dalšího… testované a nejvyšší provedení Advance rozpozná pozorné oko díky panoramatické střeše, adaptivním světlometům s přisvěcováním do zatáček, pravé kůži nebo elektricky nastavitelnému sedadlu řidiče v osmi směrech.

Výsadou nejvyššího provedení je také prémiové audio Bose s 12 reproduktory (standardem osm repráků), které zároveň nepatrně ukrajuje z už tak dost stísněného zavazadlového prostoru (410 vs. 404 litrů). A ano, stále tu najdeme atypickou roletu, která se v případě potřeby schovává do strany.

Naopak obrovským plusem civicu je pracoviště řidiče. V době, kdy i prémiovky šetří a neštítí se tvrdých plastů, vás honda rozmazlí pohodlnými koženými sedadly a měkčenými materiály všude kolem vás. Volant klasického kulatého tvaru (kdo by před lety řekl, že si takovou samozřejmost budeme pochvalovat?) má taky tradiční tlačítka a jeho úzký věnec navíc parádně padne do ruky.

Velmi rychle si zvyknete i na celkovou koncepci. V zorném poli máte displeje, dole pod výdechy ventilace (které jsou elegantně schované za jakousi voštinovou výplní) zase fyzická tlačítka a otočné ovladače pro nastavení všeho důležitého. Snad jen tlačítkový volič samočinné převodovky není z nejšťastnějších řešení, několikrát se stalo, že tam „déčko“ nebo „erko“ padlo až na druhé stisknutí. Páka s mechanickou vazbou působí jistěji.

Ani s volbou vhodného motoru si těžkou hlavu nedělejte, v nabídce je totiž jediný. Civic pořídíte výhradně jako hybrid, jehož srdcem je atmosférický dvoulitr pracující v Atkinsonově cyklu dopovaný elektromotorem. Výsledkem je systémový výkon 184 koní, stovka za 7,8 až 8,1 sekundy (v závislosti na výbavě) a omezovač rychlosti na maximálce 180 km/h.

Benziňák je dokonce slabší než elektromotor (143 vs 186 k), pořád má ale přímou vazbu na kola. V drtivé většině situací však přední nápravu roztáčí výhradně elektromotor. Díky tomu je reakce na sešlápnutí akcelerátoru okamžitá a jízda příjemně hladká, skoro jako v elektromobilu. Dvoulitr se o slovo přihlásí sporadicky. Převážně jen tiše ševelí, ani při zátěži vás jeho projev nikterak neuráží. Velký podíl na tom určitě má i precizní odhlučnění - další velké plus současného civicu.

Stejně jako spotřeba paliva. Civic si při korzování okreskami řekne i dnes - při teplotách lehce nad nulou - o pět litrů a nějaké drobné. Cestujete-li převážně po dálnici, počítejte s průměrem o zhruba litr, litr a půl vyšším. Strašákem tak nemusí být ani docela skromná 40litrová nádrž.

Civic váží do tuny a půl, ve srovnání s kdejakou těžkotonážní obludkou vlastně málo. A je to znát hlavně v zatáčkách - auto se vůbec nenaklání, působí lehkonoze a obratně, přesto pořád jistě. Ani větší osmnáctky nepředstavují problém, vycizelovaný podvozek příjemně tlumí, nebouchá a na hladkém asfaltu perfektně sedí. Příjemné je rovněž řízení - přesné a pohyby volantem poslouchající na slovo. Vlastně je to jeden z mála hybridů, který vás dokáže aspoň trošičku oslovit i řidičsky. Základy, na nichž Honda staví dlouhá léta.

Proč tedy novodobých civiců na českých cestách nepotkáváme víc? Z části to může být jedinou motorizací (ne každému hybrid voní), z části absencí kombíku, protože Češi velký kufr milují… ve finále ale bude dost možná kamenem úrazu cenotvorba.

Civic proti soupeřům není drahý, jenže se rozhodl nepodbízet sympatickou „cenou od“ a přijíždí až s bohatou standardní výbavou od 859 900 Kč. Vyšší varianty potom stojí 884 900 Kč, respektive 949 900 Kč. Škoda, protože jako celek funguje tenhle japonský kousek nad očekávání.