Lada Granta Cross – Cena za věčnost

Koukneme-li na ruský trh, tak Lada Granta patří k velmi populárním vozům, proto se nabízí v mnoha karosářských variantách. V roce 2020 jsme vám představili její sportovní variantu, zatímco nedávno naším redakčním testem prošel rovnou celý obytňák.

Varianta Cross je vlastně soft-roadovějším provedením klasického kombíku SW, avšak stále jde o předokolku, byť vybavenou ochrannými plasty a vyšší světlou výškou, která u testovaného modelu činí 198 mm. Mluvíme tedy o ideálním autě na rozbité cesty či lesní trasy, kde není vyžadován pohon 4×4, ale určitá zvýšená prostupnost ano.

Další roli hraje rovněž design, protože osobní auto se musí zejména líbit, nejen sloužit. U Granty Cross tak předek zaujme moderními liniemi a lehkou agresí, zatímco zadek nám vzdáleně připomíná dvojkovou fabii v kombíku. Není zkrátka tak ostrý jako příď.

Mimo kompaktních rozměrů vůz nabídne poměrně velká (avšak stále elegantní) zpětná zrcátka, díky nimž máte solidní výhled dozadu. Důležitý je rovněž kufr, nicméně ten u Granty lehce ustoupil místu na zadních sedačkách, proto poskytne jen 355litrový objem. Holt ruští inženýři nejsou v praktických zavazadelnících tak zběhlí jako ti naši.

Pokud jde o pracoviště řidiče, pak pro vás máme špatnou zprávu a poté sadu poměrně dobrých. Minusem jsou tedy tvrdé plasty na výplních dveří a dalších místech, které během jízdy občas povrzávají.

Teď ke kladům – přestože zde najdeme obyčejný pěnový volant bez multifunkce, je měkký a příjemně se drží. Ergonomie palubní desky patří k jednodušším, za to se však jednotlivé funkce díky velkým dedikovaným knoflíkům snadno ovládají.

Zkoušená výbava Comfort poté spadá k příjemnému středu, takže zde oceníte například vyhřívaná sedadla, centrál s dálkou, přední okna v elektrice, elektrická zpětná zrcátka s výhřevem, přehledný palubní počítač, klasické autorádio s Bluetooth nebo manuální klimatizaci vybavenou funkcí automatického udržování teploty.

Celkový dojem z interiéru je tedy pozitivní, přestože je vnitřek prostý, často plastový. Totiž Granta zkrátka má být jednoduchá, účelová, spolehlivá, ale zároveň poskytuje komfort alespoň na úrovni současných dacií. Honosnost či luxus tu fakt nehledejte.

Podstatnou částí zkoušky byla taktéž jízda, která papírově neslibovala zázraky. Přece jen atmosférická benzinová osmiventilová šestnáctistovka o výkonu 90 koní nijak zvlášť neoslní, nicméně praxe ukázala trochu něco jiného. Motor je totiž příjemně živý odspodu a ve středových otáčkách, takže lineárně táhne a uvadá vesměs až ve vysokých rotacích.

Jasně, předjíždět to chce s rozvahou, protože onen plynulý tah drží do nějaké osmdesátky a pak postupně uvadá. Rovněž do kopce to chce podřadit a dát motoru napít, aby vás při stoupání nepředjížděla kdejaká konkurenční dacia.

Obří výhodou této jednotky je její konstrukční jednoduchost a spolehlivost. Vzhledem k nepřímému vstřiku paliva a absenci stop/start systému či filtru pevných částic motorizace potěší všechny, kteří prahnou po „normálním“ motoru ze staré školy. Pro pořádek uvedeme, že předmětný čtyřválec plní emisní normu EURO 6.

Jeden odstavec si zaslouží také mechanický pětikvalt, který sice od pohledu vypadá gumově, takže předpokládáte vachrlaté řazení jako u rumunských vehiklů, nicméně… Ne, řadicí dráhy jsou sice střední až delší, ale přesné. Žádné lovení kvaltů jako u Dusteru, ale pohoda a přirozenost. Tady skutečně palec nahoru.

Pochválit musíme taktéž řízení, protože nabídne skutečnou zpětnou vazbu od kol. Servo není tak přeposilované jako u některých jiných značek, takže můžete hmatatelně vnímat, jak kola pracují a kudy směřují. Jistou nevýhodou může být absence ESC – sice vám nic nesahá do řízení, ale v krizi musíte předvést o to větší šoférské umění. Elektronického stabilizačního pomocníka totiž aktuálně najdete jen u vybraných výbav Granty sedan či liftback.

Podstatnější výtku máme k osvětlení. Vůz sice používá klasické halogenové žárovky, takže jejich výměnu zvládne i kdejaký nešika, nicméně jde o dvouvláknový typ H4, který zkrátka nesvítí nijak hitparádně. Jde o takový slabší standard, tedy ne že bychom sem nutně cpali diody, ale dvě H7 v každé lampě by neuškodily.

Podvozek sám o sobě ničím nepřekvapí, jelikož přední McPherson a zadní vlečka se chovají přesně tak, jak očekáváte. Tedy při jízdě po horších cestách jsme pátrali po pazvucích linoucích se odzadu, nicméně nic závadného neshledali. Faktem však zůstává, že jsme jeli prakticky fungl novým autem, protože po ujetí takových 30 000 km se zapojením nehostinných tras už může být leccos jinak.

Komu tedy Grantu Cross můžeme doporučit? Určitě nenáročným řidičům a spíše starším osobám, které si nepotřebují hrát na závodníka, zato ocení praktičnost a přehledné provedení. Taktéž jde o vhodný stroj pro chalupáře či lidi často jezdící po nezpevněných cestách, kde prostě zvýšenou světlost oceníte.

Český sen tohoto moderního žigulíku kazí vlastně jen jeden aspekt, a to cena, kterou ovlivňuje řada faktorů. Prvně sem vozidlo dováží skupina AMC prostřednictvím individuálního importu i schválení, což se samo o sobě prodraží. Jak je u kluků z Radíkovic zvykem, jejich ceny nejsou fixní, ale hýbou se dle kurzu ruského rublu i české koruny, takže jakýkoli větší výkyv na měnovém trhu se odrazí taktéž na konečných prodejních částkách za vozidla.

Nejlevněji tak Cross koupíte za necelých 400 000 Kč s daní, zatímco za střed (testovaný Comfort) zaplatíte nejméně 410 000 Kč s DPH. Prodává se také nejvyšší výbava se silnější (106 koní) zážehovou šestnáctiventilovou šestnáctistovkou, nicméně tam se dostáváme už na 430 000 Kč s daní. Nutno dodat, že jde o ceny bez jakýchkoli příplatků, tedy do nich nezapočítáváme ani sumu za barvu nebo koberečky do kabiny.

A ne, nejde o malé částky, zvláště když levněji koupíte třeba praktický Jogger od Dacie. Lada Granta Cross, pokud nezkoroduje nebo ji nenabouráte, má ovšem potenciál vydržet takřka věčně, a to včetně motoru, který potřebuje jen pravidelný servis, periodickou výměnu oleje a benzin N95. Jde o jedno z posledních aut na trhu, které odolalo lákadlům moderních „eko udělátek“, ovšem za vyšší pořizovací cenu.

Navíc jde o kombík, které my Češi prostě milujeme. Otázkou zůstává, jestli natolik, že za jeden kompaktní oplastovaný z Ruska budeme ochotni zaplatit přes čtyři sta tisíc a nepodlehneme kouzlu rumunských masovek za atraktivní peníze, ovšem už nabušených tolik diskutovanou „elektronikou“.