Americký svalovec Dodge Charger přišel o osmiválec. Jaký je se šestiválcem?

Dvě ikony musely skončit, aby se později narodila jedna nová, na nové platformě, původně plně elektrická, nakonec nabízející dva pohony. Nový Charger je vlastně spojení původních dvou modelů – Chargeru a Challengeru – do jednoho celku.

Auto má zčásti retro design vzpomínající na Charger z roku 1968, avšak přizpůsobený moderní době, proto vypadá, jako by jej někdo vyndal z videohry Cyberpunk 2077.

Novinka nezapomněla na praktičnost, proto se ve třídveřovém a pětidveřovém provedení otevírá celé víko podobně jako třeba u naší Octavie. Američané se však stále drží označení dvoudveřový a čtyřdveřový.

Svoje svaly dává nový Charger na odiv také rozměry, s délkou skoro 5,3 metru a šířkou přesahující dva metry jde o kus auta, robustního auta. Nafouknutá kapota, velké 20palcové disky obuté na širokých gumách 275/40, zadní křídlo a sdružené zadní svítilny svalnatý dojem ještě umocňují.

Za zmínku stojí kliky dveří, už nejsou mechanické, ale elektronické, takže při otevírání dveří (zvenčí i zevnitř) mačkáte tlačítko. To je, zvláště zevnitř, trochu nepraktické a upřímně, tuhle fíčuru si mohli vývojáři odpustit.

První, co vás po otevření bočních dveří dlouhých jako vrata od stodoly napadne, je to, kolik máte uvnitř místa a jak je řešené nepřímé ambientní osvětlení omezující světelné odrazy ve sklech. Líbí se nám, že výrobce dokázal využít rozměry vozu nejen k tomu, aby ukázal svaly, ale aby z toho těžila i posádka.

Snad jen masivní palubní deska mohla být v oblasti řidičových nohou jinak tvarovaná, protože dlouhonohé šoféry bude od kontaktu se spodními plasty dělit jen kratší centimetry.

Za příjemné zpestření považujeme volitelnou velkou prosklenou střechu, vysloveně radost pak máme ze zástavby dedikovaných fyzických ovládacích tlačítek, včetně těch ovládajících světla, hlídání jízdních pruhů, systém stop-start, jízdní stabilizaci, jízdní režim nebo systém řízeného rozjezdu launch control.

A kde je knoflík pro vypínání upozornění na překročení načtené rychlosti? Není, protože auto tenhle systém nemá a vzhledem k typu schválení jej ani nepotřebuje.

Nemuset se prodírat infosystémem kvůli často používaným funkcím bude pro většinu řidičů vítaným plusem. Ovšem i se samotným rozvržením dotykových prvků si Dodge poradil skvěle, dokonce bychom řekli v rámci osobních aut skoro nejlépe z celého koncernu Stellantis.

Výhřev či ventilaci sedačky sice máte v rámečku displeje, ale hned na okraji. Teplotu nastavíte fyzickými ovladači pod obrazovkou, hlasitost přidáte kolečkem. Zatímco Evropa jednu dobu hrála dotykový experiment, Američané (s výjimkou Tesly) tuhle fázi jednoduše přeskočili. A udělali dobře.

Uživatelsky přívětivý je také volant, opět osazený jednotlivými tlačítky, vlastními spínači pro regulaci hlasitosti a přeskočení skladby nebo pádly pro řazení. Ty už nejsou masivní, ale hodně decentní. Některým vyznavačům opravdové sportovní jízdy budou chybět větší, ostatní uživatele tovární řešení uspokojí.

Vzhledem k šířce středového tunelu máte k dispozici dva velké nápojáky, místo pro startovací tlačítko i elektrickou parkovací brzdu, nechybí bezdrátová nabíječka mobilů a další odkládací prostory.

Masivní řadicí páka je možná až zbytečně velká. Na druhou stranu má páka tlačítko aktivující režim L, který uměle drží nízké rychlostní stupně, zbytečně neřadí a hodí se při jízdě do prudkého stoupání, při klesání nebo třeba při tažení těžkých přívěsů.

Cestující vzadu si v rámci prostoru nebudou mít na co stěžovat, v pětidveřovém provedení bude pohodlnější i nastupování. Kufr nabízí základní objem v přepočtu z kubických centimetrů 645 litrů, při klopení zadních sedadel jde o 1 059 litrů.

Jediné mínus zavazadelníku je jeho nízká hloubka, díky rozměrným dveřím však bagáž nebudete muset lovit v hloubi úložiště jako u sedanových řešení. A pro Evropany možná nezvyk, tlačítko pro zavření není na víku, nýbrž v levé části kufru.

Srdcem vždy pětimístného Chargeru je dvakrát přeplňovaný třílitrový řadový šestiválec Hurricane, který se nabízí v provedení SO (420 HP) a HO (550 HP). Převodovka je vždy osmirychlostní a točivý moment (636 Nm v SO, 720 Nm v HO) posílá na všechna čtyři kola.

Ačkoli jde o řadovou šestku, vývojáři se hodně snažili, aby auto s HO motorem mělo zvuk. Je spíše hlubší, adekvátně hlasitý, nikoli však typicky brumlavý jako u osmiválce.

V testu jsme měli právě HO verzi a 550 severoamerickým koním dávali leckdy pořádně napít, takže zažili klus, cval i pořádný trysk. A pokaždé, nehledě na jízdní režim, jsme si všimli dvou věcí.

První je znatelná prodleva plynového pedálu a druhá prodleva turbodmychadel, která se musí trochu nadechnout, aby pak spustila pořádné rodeo. Nemusíte se však bát, že by auto nejelo. Z nuly na sto vystřelí za 4 sekundy a čtvrt míle (402,3 m) zajede za 12,2 sekundy.

Jenže auto taky něco váží, a to nejméně 2 185 kg. Zrychlování je sice znatelné, návykové a přetížení příjemně zatlačí do sedačky, ale na Měsíc vás nevystřelí.

Dobrou práci odvedli podvozkáři a vývojáři ladící řízení. Inženýři zachovali Chargeru příjemnou tuhost odpružení, ale proti Challengeru přepracovali chování vozu na zvlněných cestách, takže ho nemusíte tak korigovat.

Stejně tak řízení, které zůstalo příjemně tuhé, ale posilovač řízení poskytuje daleko lepší podporu než dříve. Už žádné návštěvy posilovny předtím, než vyrazíte do serpentin.

Spolu s pohonem všech kol a adekvátně naladěnou stabilizací je nový Charger zase o něco použitelnější pro denní ježdění, kdy svižnější cesta pro rohlíky v dešti nemusí nutně znamenat adrenalinový zážitek.

A spotřeba? My kombinovaně jezdili za 11,7 litru na sto, což na těžkou ameriku o 550 kobylách ve čtyřkolce není špatné.

Ale co když chcete dělat rámus, jezdit bokem a užít si americké svaly? Pak máme dobrou zprávu, jde to!

Automobilka nezapomněla na plně vypínatelnou stabilizaci a driftovací režim, kdy se úplně odpojí předek a odpružení nastaví tak, aby vůz šel snadněji bokem. Zajeli jsme proto na hradecký polygon, všechno povypínali, hlukem vyplašili okolní ptáky, udělali pár hezkých smyků a skončili v rotaci.

Svěřili jsme proto Chargera někomu, kdo driftu rozumí a na polygonu jej také vyučuje. Seznamte se, tohle je lektor Patrik Klamta a níže ukázka toho, co tenhle mladý muž dovede.

„V driftu se Charger po podvozkové stránce chová skoro jako evropské sportovní vozy, rovněž tak zpětnou vazbou, kterou dává svému řidiči. Pro sportovní jízdu je nový model mnohem vhodnější než předchozí generace a s odpojeným předkem a vypnutou jízdní podporou jde o trochu jiné auto než v režimu všechno zapnuto,“ zhodnotil americký vůz Klamta.

Stejně jako my pak poukázal na prodlevu plynového pedálu i nástupu plnícího tlaku turbodmychadel.

Nabízí se otázka, jestli v nabídce nechybí osmiválec. A odpověď je jasná, chybí! Ale ne pro výkon, protože Challenger s V8 HEMI 5,7 litru má jen 375 koní a krouťák 556 Nm.

Důvody pro osmiválec jsou tradice a fakt, že od motoru víte, co bude po servisní stránce očekávat a kde jsou jeho slabiny. Navíc jde přestavět na LPG, zatímco šestiválce Hurricane se s plynem nekamarádí.

Dále má „osmihrnková“ strojovna jedinečný zvuk a v atmosférickém provedení lineární nástup výkonu bez prodlevy.

Řadové šestiválce nové generace jsou svižné, výkonné a úspornější, lehčí, modernější než V8, mají slušný zvuk a zručným řidičům nabídnou solidní sportovní svezení. Kdyby se do nabídky osmiválec vrátil, jakože se o tom spekuluje, tak ve finále vůz z hlediska sportovní jízdy nemusí být tak dobrý jako s jednotkami Hurricane.

Nový Dodge Charger 4×4 nám zapůjčila společnost Tucar Tuklaty, která základní model R/T v limitované „Launch edition“ se 420koňovým šestiválcem prodává od akčních 1 571 790 Kč včetně DPH, zatímco testované silnější provedení (550 koní) s výbavou Scat Pack stojí od 1 934 790 Kč včetně DPH.

Nejbližším konkurentem je pak dvoudveřový Ford Mustang výhradně se zadním pohonem prodávaný od 1 559 900 Kč (motor 5,0 litru, V8, 446 koní, manuál), respektive od 1 634 900 Kč s automatem. V silnější variantě Dark Horse V8 s výkonem 453 koní stojí od 1 839 900 Kč v manuálu a od 1 914 900 Kč v automatu.