BMW s tříválcem a pohonem předních kol za 900 papouchů? Řada 1 má co obhajovat, jezdí se s ní ale parádně

Podle BMW ne tak docela. Drtivá většina zákazníků v tomto segmentu prý ani netušila, že nějakou zadokolku kupuje, natož aby ji chtěli (a uměli) správně používat. Mnichovští si tedy řekli, že vsadí na jednodušší koncepci s pohonem předních kol – ta nabídne více místa v kabině a také při vývoji a stavbě auta ušetří nějakou tu kačku.

Od roku 2019 už tedy BMW řady 1 není vyhledávané mezi sportovně orientovanými řidiči, kteří chtějí kompaktní zábavné auto na zimní dovádění, pokukuje spíše po zákaznících Volkswagenu Golf a spol., kteří od auta žádají o špetku víc.

Nová, loni představená generace (F70) na tuto myšlenku navazuje. Auto stojí na stejné platformě jako předchůdce (F40), mají i shodný rozvor (2 670 mm). Jeden by skoro řekl, že jde jen o rozsáhlý facelift… o tom ale v Mnichově nechtějí ani slyšet.

Přepracovaný design poznáte hlavně vpředu. Ledvinky už nejsou tak výrazné a celkově je příď o poznání čistší. Mně osobně se tato „jednička“ líbí více než předchůdce, když se na ni ale zadíváte trošku z boku (tak, aby ledvinky splynuly v jeden celek), začne kompaktní „bavorák“ až nápadně připomínat jistého svého konkurenta… z Koreje… shodou okolností také na tři písmenka… víme?

Výhodou všedního auta od prémiové značky bývají snad nekonečné možnosti individualizace. Nevýhodou, že když se rozvášníte, plácnete se přes kapsu. Náš nepřehlédnutelný kousek dostává třeba příplatkový metalický lak, obouvané osmnáctky, panoramatické střešní okno, sportovní sedadla vpředu, prémiové audio Harman Kardon nebo umělou perforovanou kůži v kabině. To se potom snadno stane, že položky navíc vyšroubují cenovku klidně o tři sta tisíc korun!

Světlý interiér se mi líbí moc, i když BMW vyzdvihuje eko kůži a recyklované materiály, po usednutí dovnitř na vás dýchne pocit z prémiového auta. Hravé ambientní osvětlení doplňují dvě desetipalcové obrazovky spojené v jeden celek, přes které se ovládá všechno důležité včetně teploty. Otočný ovladač už je i tady minulostí, chválíme ale zachování fyzického válečku pro nastavení hlasitosti a rovněž snadný přístup k asistenčním systémům přes tlačítko na středové konzole.

Současná multimédia BMW nejsou nic pro staromilce. Digitální přístrojový štít už například nenastavíte se vzhledem klasických kulatých budíků. A když rozbalíte menu plné ikonek na středové obrazovce, trefit se do některé z nich za jízdy může být očistec.

Některé tyto nedostatky ale BMW kompenzuje jinde. Sedačky mají slušné boční vedení, volant klasického kulatého tvaru s úzkým věncem parádně sedne do ruky, místa v obou řadách je na poměry dnešních kompaktů víc než dost. Do zavazadlového prostoru naložíte 380 litrů (do puntíku shodné se současným Golfem), po sklopení zadních sedaček na vás vykoukne prostor o 1 200 litrech.

Možná jsem vás s tím tříválcem na začátku zbytečně strašil. On sice představuje základ nabídky, pořád ale pod kapotou můžete mít benzinový dvoulitr nebo úsporný turbodiesel. Ale hlavně, silnější 170koňová verze tříválce (úplný základ má 122 koníků) není vůbec špatná – ochotně se vytáčí, pod plynem vlastně docela příjemně vrní a s 1,5tunovým autem umí slušně zacvičit. Jen pro úplnost – maximem je 280 newtonmetrů krouťáku a manuál byste v nabídce hledali marně.

Vám se možná z představy tříválcové prémiovky ježí chlupy, ale pokud většina cílovky nerozpoznala pohod zadních kol, dost možná omluví i absenci jednoho válce. Patnáctistovka spojená se sedmistupňovým (a jemně naladěným) automatem se navíc odvděčí sympatickou spotřebou. Ve městě a na okreskách se nejčastěji budete pohybovat lehce nad šesti litry, při delších dálničních přesunech je to zhruba o litr více.

Snad největším benefitem „luxusní lidovky“ je jízda. BMW 120 na obouvaných osmnáctkách je tužší (ne však přehnaně tvrdé), jisté a při svižném tempu působí v utažených zatáčkách vlastně velmi lehkonohým dojmem. Na delších poklidnějších přesunech zase oceníte perfektní odhlučnění bez valivého hluku nebo výrazného aerodynamického svistu.

BMW řady 1 je tedy vlastně slušný základ s dospělým projevem, moderními technologiemi a výbavou na úrovni o třídu větších aut. Asi vás nepřekvapí, že mnichovští si za takový balíček nechají řádně zaplatit. Slabší tříválec startuje na 760 500 Kč, zkoušená silnější verze už stojí 893 300 Kč, dvoulitr s automatem leze přes milion.

Pokud pravidelně křižujete republiku, vhod přijde spíše nafťák se 150 nebo 163 koňmi za 885 300 Kč, respektive 938 600 Kč, který slibuje spotřebu hluboko pod pěti litry. Na městské a příměstské cestování bychom ale brali tříválcový benzin a vybavili jej sportovnějším automatem. Ten by měl za běžných okolností fungovat stejně dobře, ale když se budete chtít pobavit, přihazuje navíc i pádla pod volantem!