Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Blog: Stejšny aneb kombíky: Nejen sporťáky mají svůj půvab

Foto: RM Sotheby's

I kombíky umí být designově propracované; na snímku Buick Caballero Estate Wagon z roku 1957

Automobilový svět je nesmírně pestrý a buďme za to rádi. Všichni zdaleka netoužíme jen po červeném placatém sporťáku nebo nablýskaném sportovním veteránu. Lidem dokáže přirůst k srdci různorodá automobilová kategorie, mezi kterou rozhodně patří i kombíky. Často to byla auta našich rodičů a máme na ně unikátní vzpomínky. Ani já nejsem výjimkou, v bílém Formanu jsem strávil slušnou část dětství.

Článek

I kombíky totiž umí být přitažlivé. Jasně, bílá služební Škoda Forman, kterou kdysi jezdili rodiče, mezi ty nejvíc vzrušující kombíky na světě nepatří, ale moje vzpomínky jdou ještě dál do historie. Když mi bylo asi deset let, mohl jsem strávit kus prázdnin u známých v Nizozemsku. Už tehdy, to byl odhadem rok 1992, tam jezdilo spoustu pro mě nepoznaných a nádherných aut. A naši známí jezdili tehdy ojetým Opelem Rekord E Caravan.

Foto: Opel

Opel Rekord Caravan z roku 1985; na velmi podobný, jen ve zlatohnědé metalíze mám vzpomínky z dětství

Měl zlatohnědou metalízu, pokud mi paměť ještě slouží, a když jsme v něm cestovali přes Německo, turbo diesel 2.3 litru to uměl „rozbalit“ i na tachometrových 170 km/h. Nesmějte se! Auta byla v téhle době většinou ještě dost pomalá, obzvlášť ta naše z „východu“, takže cokoli nad 150 km/h mi připadalo jako šílený kalup.

Foto: Ford

Ford Granada Estate, v Německu nazývaný jako Turnier, je dneska kultovní stylovka; kdo by nechtěl jezdit jako Cowley z profesionálů, že? Ten měl ovšem Granadu sedan

Opel Rekord se mi líbil. Zrovna tak jsem vždycky po očku sledoval Ford Granada Estate. Osmdesátkové hrany kombíků mě baví dodnes a vzhledem k tomu, že tyhle staré kombíky bývají dnes vyhledávaným sběratelským artiklem, nejsem s touhle zálibou rozhodně sám. Kategorie kombi však vznikla už dávno v historii. Měla bezpočet označení – v USA STW nebo-li Station Wagon, v Británii Estate, v Německu stroze Combi, Caravan, anebo dokonce Touring.

A kombíky jsou populární dodnes, stále se navzdory všem ostatním automobilovým trendům vyrábějí a zůstávají na trhu. Pojďme se podívat na několik kousků z historie, které mě opravdu baví. A budu rád, když pod článek připojíte v komentáři zase vy vaše tipy nebo i osobní vzpomínky na srdcové kombíky, se kterými jste strávili kus života.

Foto: RM Sotheby's

Ford Custom „Woodie“ (1949) se nedávno prodal na aukci RM Sotheby's za v přepočtu skoro 2 miliony korun; kombíky s dřevěnými stavbami jsou dneska pěkně v kurzu

Woodie – I dřevěná bedna nadělá spoustu parády

Kombíky jsou tu s námi již dobrých sto let. První „stejšny“, jak se dříve po americkém vzoru od slova „Station Wagon“ označovaly, stavěly specializované firmy na bázi běžně dostupných šasi, třeba od Fordu na modelu T nebo ještě častěji pak na modernějším „Áčku“. V podstatě šlo o dřevěné nástavby a tahle auta sloužila spíš jako užitková než cokoli jiného. Ve třicátých letech už byly Station Wagony daleko lépe vybavené a platily za jedny z nejdražších karosářských verzí odvozených od běžných modelů.

Chevy Suburban přišel jako první v roce 1935 s kompletní ocelovou karoserií, ale jiná auta měla pořád výdřevu. Z archaického řešení se nakonec stala přednost a dnes jsou kombíky ve stylu „woodie“ naprostým kultem. V Británii se proslavil Morris Minor Traveller, který byl v padesátých i šedesátých letech typickým rodinným kombíkem. Byl malý a dvoudveřový. Za oceánem jste mohli koupit daleko větší luxus. Ať už to je vyobrazený Ford Custom Woodie z roku 1949 anebo podobná auta od Buicku, Pontiacu, Chevroletu, všechna mají dnes neodolatelný šarm a taky vysokou cenovku. Tahle auta se dnes v zrenovovaném stavu prodávají klidně až v přepočtu za 2 miliony korun!

Foto: RM Sotheby's

Buick Century Caballero Estate Wagon (1957) mě doslova fascinuje; tohle auto bych si ve vlastní garáži dovedl představit

Buick Century Caballero Estate Wagon – Čirý rock’n’roll

Druhá půlka padesátých let přinesla nejen rock’n’roll a velké ploutve. Kombíky už byly většinou celokovové, zato nesly spousty zajímavých designových fines i různé způsoby otvírání dominantního zavazadlového prostoru. Dveře se buď klasicky vyklápěly, většinou však dvoukřídlově, a nechyběly i módní výstřelky v podobě otvírání zadní části střechy a podobná unikátní řešení, která dnes už v autech bohužel vůbec neznáme.

A Buick Century Caballero je jedním z oněch úžasných padesátkových kombíků, na které by byl v garáži každý jistě moc pyšný. Konkrétní vyobrazený kousek pochází z roku 1957 a bude se dražit tento víkend na aukci RM Sotheby’s ve Westlake Village v Kalifornii. Odhadovaná prodejní cena přesahuje v přepočtu 3 miliony korun, žádná láce to tedy není.

Za velké peníze získáte ovšem taky hodně muziky. Century Caballero se vyrábělo jen pouhé dva roky a pod kapotou mělo velký osmiválec 6,6 litru s přízviskem „nailhead“ o výkonu přes 300 koní. Spíš než „hřebíková hlavička“ by se mohl klidně jmenovat „Kladivo“. Automatická převodovka GM 700R4 měla už dokonce v té době čtyři rychlosti. Tenhle kombík byl neskutečný luxus.

Foto: RM Sotheby's

Chevrolet Impala SS Station Wagon (1968) je vyloženě muscle car maskovaný karoserií obrovského rodinného kombíku

Chevrolet Impala SS Station Wagon

Posuneme se v časové ose kousek dál do zlatých šedesátých let. Zde mě doslova uhranuly tvary Chevy Impala. Se zármutkem v oku sleduji, že pořádný fullsize Chevrolet Impala se ve Státech aktuálně už ani nenabízí. Současná nabídka Chevroletu čítá sedm různých SUV, tři pořádné „trucky“ a pouze jeden jediný klasický sedan, což je model Malibu a ten má pohon předních kol a pod kapotou čtyřválec. Amerika se změnila, přátelé! Naposledy jsem Státy navštívil v roce 2003, kdy jsem brázdil arizonské silnice v obstarožním a od slunce vyšisovaném bílém kombi Ford Fairmont z konce sedmdesátých let. Na Impalu s motorem 6,5 litru V8 o výkonu přes 400 koní jsem tehdy jako pracující student rozhodně prachy neměl. Sakra, už je to dávno!

A jak se dívám do nabídky aukčních síní, tak si na plnotučnou Impalu SS Station Wagon z roku 1968 můžu nechat leda zajít chuť i nyní. Konkrétní auto, které vidíte na fotkách, se prodalo v přepočtu za 1,2 milionu korun, ale už je to nějaký ten pátek a obávám se, že dnes by stálo ještě víc. Více než pětimetrová délka, pohodlné sedačky a poctivá V8 s vysokým kompresním poměrem, to byla Amerika konce šedesátek. Impala je v „kombíku“ opravdu úžasná záležitost a úplně si představuji, jak s ní jednou v lepších časech křižuji Evropou a užívám si i s celou rodinou nesmírně relaxační dovolenou. Tahle kára jednoznačně otáčí hlavy všech, kolem nichž právě se zvukem V8 probublá.

Hranaté osmdesátky a futuristický Citroën

Udělám velký střih a návrat směrem do všednějších reálií Středoevropana. Když jsem byl úplně malý kluk, žádný kombík jsme doma neměli. To přišlo až po revoluci. Původní Oktavie Combi a staré „Stejšny“, to už byly tehdy ve druhé půlce 80. let prakticky veterány. Ve zmíněných osmdesátkách se dal koupit ve verzi kombi Trabant, Wartburg a Lada. I Dacia měla svou variantu „Break“ na bázi licenčního Renaultu 12 Break, a to bylo asi všechno.

Foto: Martin Tolar

Wartburg 353 Tourist byl ve své době takřka nesplnitelným snem mnoha východních Němců; ještě, že už je tahle doba dávno pryč

Dvoudobý mohykán, jak Wartburgu přezdíval autor jedné automobilové knížky, na kterou si z té doby pamatuji, byl v kombíkové verzi extrémně nedostatkovým zbožím. Němci (tedy ti z NDR) na něj čekali v pořadníku snad půlku života... Dacia se ve verzi Break objevila až po modernizaci jako varianta 1310 a jezdilo jich málo. A Lady „v kombíku“ byly spíše jen pro prominenty režimu nebo ty, kteří věděli, jak si ještě k státnímu platu přivydělat, třeba prodejem ovoce a zeleniny.

Foto: Daimler a.g.

Mercedes-Benz W123 T je auto, které vám mohlo vydržet klidně celý život

Na západ od našich hranic to však vypadalo s kombíky jinak. Jeden můj velmi vzdálený příbuzný kdysi emigroval do Západního Německa a během druhé půlky osmdesátých let mohl občas přicestovat domů. Před domem jsem jako malý kluk obdivoval jeho Mercedes ve verzi „T“ tedy kombík. Nejprve jezdil nezničitelnou generací W123, tedy lidově řečeno „Pianem“, a pak dokonce už v nadčasově krásné W124.

Tyhle dva kombíky a klidně i v dieselových variantách lidé dnes rádi sbírají. Většina z nich sloužila do roztrhání těl a dochovaných pěkných kousků už zůstalo poskrovnu. Jestli nějaký starý kombík od Mercedesu máte, věřím, že už vás nejspíš ani nenapadne jej prodat. Tahle auta jsou už v podstatě členové rodiny.

Zatímco německé kombíky osmdesátých let neměly žádné výrazné tvary anebo připomínaly zmenšené „ameriky“ jako například Ford Granada Estate, ve Francii tomu bylo naopak. Kombi se ve francouzštině označuje vzletným názvem „Break de chasse“ čili v doslovném překladu „přestávka při lovu“. A dává to i hlubší smysl, protože urození pánové s sebou v dávných dobách mívali na lovu nejen koně, ale i vůz, na který pravděpodobně sedali, když čekali na zvěř.

Foto: Citroën

Citroën CX Break osobně považuji za jeden z nejkreativnějších automobilových designů své kategorie; jeho tvary jsou zvláštním způsobem moderní i dnes

Zejména Citroëny zůstávají dodnes ve verzích „Break“ designovou lahůdkou. Ať už to byl futuristický model CX, který se prodával v různých verzích včetně šestinápravové expresní dodávky pro rozvoz ranních novin na dlouhé vzdálenosti. Nejvíc si ale zvýšený kombík CX vybavíme ve verzi rychlé záchranné služby, která je dnes mezi fanoušky Citroënu vyhledávanou sběratelskou verzí. V raných devadesátých letech vystřídal populární CX Break neméně avantgardní XM Break, kterých dnes jezdí už také jako šafránu. XM však zůstává dodnes jedním z nejpohodlnějších rodinných aut, jaké si vůbec dovedete představit.

Foto: Roon Photography

Volvo řady 240 je ve Skandinávii pořád populárním autem na rallye; má klasickou koncepci, motor vpředu podélně a pohon zadních kol, na šotolinové rychlostní zkoušky se hodí stejně dobře jako na dlouhé výlety

Bez Volva jako by kombík ani nebyl

Článek by rozhodně nešlo ukončit bez Volva. Historie rodinných kombi Volva je nesmírně obšírná a zasloužila by si kompletní ucelený rozbor. První kombíky stavělo Volvo už v padesátých letech. Nesmírně praktické kombi PV445, zvané Duett, se prodávalo až do roku 1969 a stalo se typickým švédským rodinným vozem z dob seriálu „Pipi dlouhá punčocha“. Tahle auta už dnes jezdí ve Švédsku jen na srazy veteránů. Ale mladší „Amazony“ a zejména „stočtyřicítky“, ty na skandinávském venkově provozuje dost motoristů dodnes jako běžná auta.

Foto: Volvo

Volvo P220 Amazon je v našich končinách velmi vzácný, ale na švédském či finském venkově tohle auto občas ještě uvidíte jako běžně používané; zrovna jako staré mercedesy byla tahle Volva automobily pro celý život

A zde se rodila přezdívka o švédských tancích, protože Volvo série P120/220 odolávalo zubu času nesmírně statečně. Čtyřválcové motory řady B18 a později B20 jsou jednoduché, na svou dobu navíc slušně výkonné a používaly se pěknou řádku let.

Je úžasné, kolik historických vozů Volvo, ať už řady P120 Amazon, anebo hlavně pozdějších 242/244, dodnes závodí v amatérských rallye. A kombíky, které se označovaly jako Volvo 245, slouží mnoha rodinám dodnes. Odolnost starých Volv a fanouškovství jejich majitelů nezná hranic, takže věřím, že tahle auta budou brázdit silnice klidně ještě za další půl století.

Foto: TWR

Volvo 850 s pětiválcovým dvoulitrem připravené od závodní stáje Toma Walkingshawa (TWR) je ten nejzajímavější závodní kombík, co znám; za volantem Jan Lammers při jednom ze závodů BTCC v roce 1994

Když se řekne Volvo a kombi, stejně mi okamžitě vybaví „létající cihla“, Volvo 850 upravené pro závody britského šampionátu cestovních vozů od TWR. Byl to jediný kombík, který se kdy utkal v ostrých soubojích dveře na dveře s ostatními devadesátkovými sedany, s Alfami 155, trojkovými bavoráky, Fordem Mondeo i Vauxhallem (Opelem) Vectra. O historii závodního Volva psal před nějakým časem Honza Červenka, tak pokud jste minuli, zde najdete odkaz na článek.

O zajímavých kombících by se dalo pokračovat nesmírně dlouho. I naše domácí značka Škoda jich má na kontě za svou 125 let dlouhou historii celou řádku. Někdy se jim pověnujeme ve zvláštním článku. Mě osobně ale nejvíc fascinují americké kombíky. Kdysi jsem si svou variaci na téma Buick Estate Wagon anebo Chevrolet Caprice Wagon stavěl z Lega. Na podvozek a mechaniku posloužil stavební bagr z Techniku a na stavbu karoserie kostičky z různých dalších Lego stavebnic. Možná na mě z nostalgie pěkný starý americký kombík v nějaké garáži ještě čeká. A jak je to u vás? Máte doma zajímavý starý kombík, který se stal doslova členem rodiny, anebo se nějaký vyskytuje ve vašem seznamu vysněných aut?

Reklama

Sdílejte článek