Článek
Ačkoli by se mohlo zdát, že z ekologického hlediska se při provozu auta řeší jen emise z výfuku, ve skutečnosti se musí brát ohled i na odpady vzniklé s jeho provozem a také údržbou. Jak se postupně mění preference motoristů, stále více lidí se o tohle zajímá. Starají se tedy i o to, jak s odpady nakládá jejich servis, kterému své auto svěří.
Autoservisy se musejí řídit platnými regulacemi a normami, ale těžko bude někdo jako zákazník po servisu vyžadovat, aby mu ukázal všechny certifikáty a způsob, jak se vzniklými odpady nakládá. Největší rozdíl v přístupu k ochraně životního prostředí bude vidět u různých „garážistů“ ve srovnání s autorizovanými servisy.
Zjednodušeně by šlo říci, že zákazník autorizovaného servisu má 100% jistotu, že servis jeho vozu, včetně případné výměny oleje, dílů, pneumatik, brzd a třeba akumulátoru, nebude mít negativní dopad na životní prostředí. Pokud vás tohle trápí, tak se nemusíte bát, že by značková dílna vzadu na dvorku udělala jednou za týden oheň a všechno do něj naházela. Se vzniklými odpady se nakládá různě. Podívejme se ale na ty nejběžnější a možná vás překvapí, kde všude některé materiály končí. Rozhodně se všechno nevyhazuje na skládku.
Olej jako topení do kotle? Ne vždy
Pokud by vás zajímalo, jak je to s vyjetým motorovým olejem, tak tam to není tak jednoduché jako v nějakých menších „polooficiálních“ servisech, kde se starým olejem natře plot, případně se s ním v zimě zatopí v kamnech. Jelikož je olej považován za nebezpečnou látku, nakládání s ním se musí řídit určitými předpisy. Pro motoristu, který si dělá údržbu auta svépomocí, tak vzniká komplikace, protože starý olej nelze jen tak někde odevzdat a jsou pouze specializovaná pracoviště, jež s ním mohou oficiálně nakládat.
Řešení s rozvodem oleje po dílně značkového servisu usnadňuje mechanikům práci a snižuje celkové množství odpadů. Vlevo jsou sudy s novými oleji, vpravo velké nádrže pro zachytávání oleje vyjetého. Nádrže o objemu přes dva kubíky naplní servis za měsíc.
Necháme na vašem posouzení, jestli by nebylo lepší, kdyby u každé pumpy byl sud nebo nádrž, do které byste mohli vylít těch pár litrů oleje například ze zahradního traktůrku. Oficiální servisy na likvidaci olejů mají samozřejmě certifikované postupy dle platných norem. Máme tady příklad z autorizovaného servisu Škoda, jak se s oleji zachází.
Pracoviště značkového servisu má na oleje vyhrazenou místnost, kde jsou nejen sudy s novým olejem, ale také nádrže na odčerpání oleje starého. Ale pokud si myslíte, že mechanici pobíhají s vaničkou se starým olejem sem a tam a někam ho přelévají, tak to rozhodně není. Servis má zjednodušeně řečeno vlastní interní „olejovod“ a každá dílna má nejen čerpadlo na odčerpání vyjetého oleje zpět do nádrže, ale také tankovací zařízení pro olej nový. Mechanik tak nemusí běhat do skladu, rozmontovávat jednotlivá litrová či pětilitrová plastová balení a prostě si potřebné množství oleje vyhovující normy a specifikace „natankuje“. Šetří se tím především další odpad a celý proces se zrychluje.
Vyjetý olej se odčerpá rovnou na dílně právě do záchytných nádrží, takže mechanici nemusí pobíhat s vanou s vyjetým olejem sem a tam. O recyklaci oleje se stará specializovaná firma. Obvykle skončí jako palivo či příměs do paliva pro těžký průmysl.
Kolik se toho oleje takhle stáčí? „Máme dvě nádrže s celkovým objemem přes 2 m3, které naplníme zhruba každý měsíc. Denně tady vyměníme čtyři litry oleje asi u dvaceti aut, takže se to velmi rychle nasčítá. Více než dva tisíce litrů vyjetého oleje je tak naprosto běžný měsíční průměr,“ říká Lukáš Žalud, vedoucí servisních služeb v autorizovaném servisu Amond v Kladně.
Ne, mechanici si na dílně nečepují pivo, i když tak tohle zařízení z dálky vypadá. Místo rozbalování jednotlivých plastových obalů si totiž potřebné množství oleje načerpají rovnou „ze zdi“. Každá norma oleje má své vlastní vedení rovnou ze skladu ze sudu.
A kde pak vyjetý olej končí? Odběr provádí specializovaná firma, které se postará o ekologickou recyklaci. Ovšem tam cesta oleje nekončí. Starý olej lze ve specializovaných zařízeních přepracovat zpět na tzv. základové oleje, jež potom slouží k výrobě nových olejů pro různé oblasti použití, včetně olejů motorových. Lze jej také přepracovat na topný olej, který nachází běžně uplatnění v průmyslu (například cementárnách), kde nahrazuje primární surovinu vyrobenou z ropy.
Pneumatiky mají zajímavé (a užitečné) použití
Každého napadne, že pneumatiky končí jako bezpečnostní prvek kolem svodidel na závodních okruzích, ale tohoto využití se dočká jen velmi malé procento použitých pneumatik. Mimochodem, věděli jste, že autorizované servisy mají povinnost plnit roli zpětného odběrného místa pro pneumatiky, neboť je u nich jistota ekologické likvidace tohoto druhu odpadu? Některé firmy se specializují na znovupoužití pneumatik, které dostanou nový běhoun a mohou se znovu použít. Většinou se ale jedná o pneumatiky pro průmyslové a zemědělské stroje, přívěsy či nákladní auta, tedy obecně vozy dosahující nižších rychlostí.
Pneumatiky osobních aut se u nás už většinou nerenovují, případně ne pro použití na vozidlech. Dělá se to hlavně u obřích pneumatik pro pracovní a zemědělské stroje či nákladní auta. Pneumatiky z osobáků se rozdrtí na speciální lince a následně použijí převážně jako příměs do stavebního materiálu, ze kterého se staví třeba nové silnice. Část recyklátu ale míří také zpět do výroby nových pneumatik.
Použité pneumatiky jsou poměrně náročné na opětovné zpracování. Na speciální lince jsou separovány na tři hlavní části, a to pryžovou drť, textilní vlákna a ocelový drát. „Z hlediska dalšího využití je nejproblematičtější textil, který je zpravidla využit pro výrobu energie, případně ještě předtím jako sorpční materiál. Ocel se znovu přetaví a použije v metalurgii,“ vysvětluje František Pelech, specialista Greenretail ze Škoda Auto. Pryž má velmi široké použití a nejčastěji se používá opět v dopravě, respektive při konstrukci vozovek, kde je potřeba tlumit hluk a vibrace.
Fungují upravené cementárny, které přidávají drcené pneumatiky jako palivo do uhlí a následně se z nich vyrábí stavební materiál a různé příměsi. Zajímavé je, že ocelová vlákna z pneumatik slouží jako zesílení materiálu. Tento proces spalování (probíhá při zhruba 2 000 °C) však vyžaduje další zpracování exhalací a ne všechny cementárny ho mohou oficiálně používat. Staré pneumatiky se tak nakonec mohou dostat třeba jako materiál do konstrukce budov, případně využít třeba i jako součást vozovky, po které jezdíte.
Baterie? Za tu dostanete klidně dvě tři stovky
Poměrně ceněný artikl jsou i použité autobaterie. Teď máme na mysli samozřejmě baterie startovací, neboť moderní trakční baterie hybridů a elektromobilů si automobilky berou zpět a provádí jejich celkovou recyklaci. V nich obsažené vzácné a drahé materiály putují zpátky do výrobního procesu.
Použité baterie se samozřejmě také recyklují. A jsou docela ceněným artiklem. Za kilogram baterie dostanete ve výkupu okolo 16 Kč, takže i za obyčejnou malou baterii můžete dostat zhruba dvě stovky. Do popelnice ji tak rozhodně nevyhazujte.
Běžné autobaterie ale rozhodně nekončí v odpadu, protože i ony obsahují cenné kovy. Pokud nevíte, jak se staré baterie zbavit, odvezte ji do výkupu. Dostanete kolem 16 Kč za kilogram, takže i za menší autobaterii dostanete zpět kolem dvou stovek, za větší a těžší baterie pak ještě víc.
Plechy do kovohutě, z nárazníků nový nárazník
Ani auta po nehodách nekončí na skládce a vlastně se zužitkovává všechno, co se dá. Například plechové díly, především pak zdeformované blatníky, kapoty a dveře po nehodách, se přetaví a použijí znovu, byť například v jiném odvětví. Dnes naprostá většina železa ve výrobě není nová těžba, ale materiál využitý z recyklace starého.
Plechové díly z aut (ale i třeba nepotřebné vybavení dílny) prostě skončí ve šrotu a pak míří zpátky do pece, kde se přetaví a znovu použijí. Podstatná část kovových dílů v autech dnes není nová surovina ale právě recyklovaný materiál.
Podobně ale končí například i plasty, zejména nárazníky, které jsou při nehodách první „na ráně“. Poškozený nárazník se většinou neopravuje a mění se celý. Ale i tyto díly už míří k recyklaci a například automobilka Škoda testuje proces, při kterém by se staré nárazníky daly znovu použít ve výrobě nových. „Nasazení recyklovaných materiálů průběžně prověřujeme a testujeme. V různé fázi rozpracování máme například brzdovou kapalinu, nemrznoucí kapalinu, dynamická těsnění a pochopitelně celou řadu plastový dílů,“ říká František Pelech. „Za všechny mohu zmínit například projekt ‚z nárazníku nárazník‘, kde ve spolupráci s kolegy z technického vývoje a externími partnery v ČR umíme už dnes zpracovat staré nárazníky a vyrobit z nich nárazník nový, a to až se 100% obsahem recyklátu, přičemž pohledově nebo kvalitativně jej nerozeznáte od nárazníku z primárních surovin.“
Na ekologii se myslí i při lakování a veškerý vzduch z lakovacího boxu prochází filtrací. Životnost podobných filtrů je ve vytížených dílnách jen pár týdnů, maximálně měsíců.
A co další odpady?
S provozem auta vzniká spousta dalších odpadů, především pak obalů. Určitě to znáte. Objednáte si nové svíčky, filtry, olej a žárovky a přijde vám krabice dva krát dva a půl metru oblepená lepenkou kolem dokola a plná bublinkové fólie. Snižování množství odpadu se samozřejmě snaží jít naproti i automobilky v rámci své servisní sítě.
Některé typy odpadů nejdou jednoduše eliminovat, ale například i o recyklaci použitých olejových a palivových filtrů se stará specializovaná firma. Palivem a olejem kontaminované díly, navíc z různých typů materiálů, jsou na správně provedenou recyklaci nejnáročnější.
Cílem výrobců je postupovat tak, aby odpadu bylo co nejméně či aby nebyl vůbec. „Některé díly umíme továrně repasovat, a tak ani odpad nevznikne nebo vznikne ve výrazně menší míře. Obecně lze říct, že objem odpadů, které končí bez jakéhokoliv využití na skládce, se za posledních 10 až 20 let výrazně snížil. Například v roce 2008 jsme v rámci naší sítě posbírali něco přes 50 tun použitých pneumatik a většina jich skončila jako zdroj energie v cementárnách. V roce 2022 jsme sesbírali více než 2 000 tun pneumatik a všechny prošly procesem materiálové recyklace. Do budoucna přepokládáme, že materiálově nebo chemicky bude recyklována naprostá většina odpadů pocházejících z naší servisní sítě a v ideálním případě tyto cenné a kvalitní druhotné materiály najdou uplatnění zpět ve vozidlech a jejich dílech,“ popisuje František Pelech.