Hlavní obsah

RULO: Závoďák ze sídliště, který měnil každou chvíli tvář

Foto: Lukáš Volšický
11. 8. 2021

Píše se rok 1950 a automobilový závodník i amatérský konstruktér Rudolf Lodés dokončuje vývoj soutěžního modelu RULO, sestaveného na brněnském sídlišti z kořistních součástek od zahraničních značek. Vzniká tak unikátní automobil, který posléze mění svoji tvář s mnohdy až nepříjemnou pravidelností…

Článek

S nástupem hlubokého socialismu se změnila pravidla také pro závodění a vozidla cizích značek v rukou Čechoslováků se postupně stávala politicky nežádoucími – tedy pokud nešlo o zázraky východní provenience.

Foto: Lukáš Volšický

RULO je vlastně zkratka složená z prvních dvou písmen jména i příjmení konstruktéra vozu Rudolfa Lodése

Milovníci spáleného benzinu a gum tak museli buď přesedlat na státem schválené stroje, nebo si doma postavit vlastní a deklarovat je jako tuzemské, případně použít malou lest… Jeden příklad za všechny – František Šťastný jezdil na motorce britské značky Norton, a aby ji mohl používat i nadále, jednoduše odstranil „nežádoucí“ emblémy, udělal pár drobných úprav a mašinu přejmenoval na Blesk Speciál.

Cestou zcela vlastní stavby se však vydal Rudolf Lodés, který svůj závoďák RULO vyvíjel a konstruoval na dvoře činžovního domu v Brně. Samotný automobil byl hotový už před rokem 1950, nicméně finální doladění a první ostré starty se datují právě k onomu kulatému letopočtu.

Foto: Lukáš Volšický

RULO vzniklo ještě před rokem 1950, nicméně první závody se datují právě k tomuto roku

RULO se zrodilo jako vozidlo na trubkovém rámu vybavené motorem Opel, který Lodés vyndal z vlastního rodinného vozu Olympia, jinak určeného na denní ježdění. Ano, zkrátka si vybrakoval svůj „daily car“, aby mohl závodit.

Přední náprava s řízením pochází z německého KdF 82 (Kübelwagen), zatímco zadní náprava s diferenciálem je od Fiatu 1100. Čtyřrychlostní převodovka má svůj původ opět z Opelu, stejně tak i část zadních brzd. Motor z Olympie po čase nahradil samotným jezdcem modifikovaný šestiválec z předválečného BMW 326, údajně kvůli potřebě vyššího výkonu.

Foto: Lukáš Volšický

Vůz je poskládán z různých komponentů zejména zahraničních značek

Původně dvoulitrový (1971 ccm přesněji) benziňák BMW Lodés taktéž upravil na objem 1,5 litru, aby mohl jezdit v kategorii do 1 500 kubických centimetrů. Drtivá většina běžných motorů se točí směrem doprava, ovšem ne v případě Lodésovic bavoráckého – ten rotuje směrem doleva (tedy naopak) a točí něco kolem 6 000 otáček za minutu. Výsledkem je výkon cirka 100 koňských sil a maximálka okolo 200 kilometrů za hodinu.

Technické údajeRULO (1950)
Motorvodou chlazený řadový šestiválec BMW
Objem1,5 litru
Převodovkačtyřrychlostní, manuální
Nejvyšší rychlostcca 200 km/h
Pohonzadních kol
Hmotnost800 kg
Brzdybubnové
Ruční brzdadřevěný klínek
Míst k sezení2
PalivoBA100 s olověnou přísadou
SpojkaTAZ, průměr lamely 190 mm, původ ze Škody 1203
Hlavní ložiskaBMW
Axiální ložiskaŠkoda
Ojniční ložiskaAudi 50

Jako zajímavosti ještě uvádíme, že když vozidlo mělo motor Opel, byly jeho výfuky vyvedeny přímo z pohonné jednotky bokem ven, zatímco v případě zástavby BMW vedou klasické roury podél levé strany karoserie. Je zdokumentováno, že minimálně jeden závod (Plochá dráha Mariánské Lázně) odjel Lodés v RULU se zastavěným motorem ze Škody 1500.

Foto: Lukáš Volšický

Ocelové dítě Rudolfa Lodése nyní hostí motor BMW 326

Nejméně pět „faceliftů“

RULO bylo na svou dobu i konstrukci extrémně silné a výkonné, takže jezdilo jako drak. Z toho důvodu zažívalo několik kolizí ročně, a proto se jeho příď pravidelně měnila, opravovala a upravovala. Podle dobových fotografií se závoďák ukázal nejméně v pěti podobách.

Foto: Lukáš Volšický

To nejdůležitější pro závodníka – otáčkoměr

Jak můžete vidět, není tu žádné čelní sklo, takže jezdecké brýle s sebou. Ani aktuální rychlost si neověříte, chybí zde totiž tachometr. Přístrojovou desku tvoří jen otáčkoměr, ukazatel teploty chladicí kapaliny a měřič tlaku oleje. Víme také, že když nastartovaný vůz déle stojí, má problémy s chlazením – k efektivní tepelné regulaci motoru zkrátka potřebuje nápor vzduchu.

Foto: Lukáš Volšický

Dále tu najdete ukazatel teploty chladicí kapaliny a měřič tlaku oleje. Tachometr chybí

Ptáte se, kde Rudolf Lodés svého mazlíka skladoval? Překvapivě ne na brněnském sídlišti, ale pravděpodobně někde v areálu podniku, kde pracoval jako garážmistr. A kde všude s ním závodil? Podle dochovaných dobových fotografií jsme pro vás sestavili stručnou tabulku níže:

ZávodLetopočet
Ecce Homo1950, 1954
Velká cena Československa1950
1. ostravský automobilový závod 17. 9. 1950
3. Gottwaldovský rychlostní okruh automobilů13. 5. 1951
Velká cena Brna1951 (zde získal 2. místo)
Automobilový rychlostní závod 1956
Plochá dráha Mariánské Lázně1959
Ostatní závody1956, 1957, 1958, 1959, 1962

Nutno upřesnit, že Lodés patřil už v roce 1950 mezi starší piloty, zatímco v roce 1959 o něm novináři psali jako o jednom z nejstarších účastníků závodních klání. Zjednodušeně řečeno, šlo o „důchodce“, co si postavil silniční raketu, pravidelně s ní boural, ale absolutně se nebál soutěžit.

Foto: Lukáš Volšický

RULO nesoucí jméno po brněnském konstruktérovi a závodníkovi

Neřízená střela

Řídit RULO není úplně procházka růžovým sadem, o čemž ví své také jeho předposlední majitel Oldřich Hanuš. „RULO je určené jen pro menší lidi, kteří nemají dlouhé nohy. Na rovině nabídne relativně dobré jízdní vlastnosti, ale v zatáčkách už jde díky přemíře výkonu do přetáčivého smyku. Vozidlo má na svoje poměry hodně koní, ovšem konstrukčně není příliš povedené. Naopak jde o takovou neřízenou střelu, a možná právě proto s ní Lodés tak často boural.“

Foto: Lukáš Volšický

Výfuky vedené po straně avizují, že pod kapotou pracuje motor BMW 326

Hanuš totiž RULO proháněl po závodních okruzích už od počátku tohoto milénia, přičemž navštívil například rallye na Zbraslavi, ve Šternberku, v Mostě, Sosnové, Dvoře Králové, Bartoušově nebo v Novém Městě (Slovensko). Bývalý majitel se rovněž zúčastnil několika výstav, například v Liberci a Brně.

Samotný (všeobecně spolehlivý) šestiválec předválečného BMW 326 prošel nutnou generální repasí, přičemž Oldřich Hanuš upravil klikovou hřídel tak, aby na ni mohl použít klasické simeringy a navíc přidal též plnoprůtokový olejový filtr.

Foto: Lukáš Volšický

Vzhled přední části vozu se svého času měnil několikrát do roka – kvůli nehodám

Pohonná jednotka získala rovněž tvrdší ventilové pružiny a přepracovanou soustavu mazání podle poválečné úpravy tohoto motoru britskou společností Bristol Aeroplane Company. Tedy ono vlastně o žádný zázrak nešlo, firma pouze vylepšila motor BMW 326 hlavou z modelu 328 a přidala pár dalších úprav.

V současné době se RULO nachází v soukromé sbírce Pavla Jeřábka, majitele Veteran Bazar & Muzea v Chotusicích, kde jsme se byli podívat už koncem května 2021. Do muzea se můžete zastavit klidně i 4. 9. 2021, a to po skončení chotusické veteran burzy, na níž vás tímto srdečně zveme.

Dnes už více než 70 let starý veterán už kdekomu nemusí připadat zajímavý – zvláště pak těm, kteří mají v pokojíčku plakát Lewise Hamiltona. Z pohledu konstruktérského, závodnického a lidského jde však o naprosto unikátní stroj se silným řidičským příběhem Rudolfa Lodése, který svého času trápil i bohaté prominenty v technicky daleko nabušenějších speciálech, a kradl jim umístění na předních příčkách. Není tedy úchvatné, co všechno dokázala (ne)obyčejná mašina narozená na dvoře brněnského činžáku? Je…

Za ochotu, spolupráci a poskytnutí vozu i dokumentace děkujeme Pavlovi Jeřábkovi z Chotusic, zatímco druhý dík putuje Oldřichovi Hanušovi za vyčerpávající informace ohledně historie a provozu vzácného automobilu.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata:
Sídliště