Po stopách hitu Papírový dům: Vyrazili jsme na známá seriálová místa s Cuprou Terramar

V roce 2017 se na španělské lokální televizi Antena 3 objevil seriál La casa de papel (Papírový dům), jehož potenciálu si všimli zástupci Netflixu, převzali jej a přepracovali.

Dnes už víme, že šlo o trefu do černého, protože pětisériové kriminální drama bandy zlodějíčků vedené geniálním Profesorem stále patří k velmi populárním dílům.

Do Španělska jsme zavítali primárně na elektrickou formuli, kterou koncem března hostil metropolitní Madrid. A bylo to drama!

Společnost nám dělala atraktivní Cupra Terramar, proto se i přes chladnější počasí nabízelo vyrazit směr centrum a kouknout do míst, která jsou dodnes mekkou fenoménu La casa de papel.

První dvě série Papírového domu se odehrávají v národní tiskárně cenin, kde si lupiči v červených kombinézách a s maskami obličeje Salvadora Dalího dojdou vytisknout více než dvě miliardy eur, nakonec spěšně odcházejí s necelou miliardou.

Jak bývá ve filmařině zvykem, zobrazené lokace nemusí vždy odpovídat realitě, což je také případ Papírového domu.

Exteriéry tiskárny cenin jsou ve skutečnosti sídlem Španělské výzkumné rady (CSIC). Důvody? Jednak bezpečnost a také umístění, protože reálná tiskárna a mincovna se nachází v úzké ulici, kde není dost prostoru pro natáčení, zatímco vizuálně podobná budova CSIC leží na uzavřeném nádvoří.

Dostat se dovnitř je trochu kovbojka. Jednak ve všední dny, kdy má areál otevřeno, je problém v okolí zaparkovat (my hledali místo asi 20 minut), a také proto, že vstupy hlídá příliš zapálená ochranka, která nemá v oblibě turisty.

Nám se vstup do areálu napoprvé nepodařil, ačkoli je uvnitř například veřejně přístupná kavárna, museli jsme jít alternativním vchodem skrze rezidenční zónu a tentokrát se tvářit sebejistěji a jako místní. Napodruhé úspěch.

Mohli jsme tak naživo vidět ikonickou budovu celého komplexu, která tuhle mánii zažehla. Jen s focením je problém, podle cedulí u vstupů je zakázané, oblasti jsou poseté kamerami…

Pokud jde o interiéry tiskárny, tak ty se natáčely v různých kulisách v okolí Madridu, respektive scény s tiskařskými stroji filmaři natočili v prostorech reálné tiskárny novin ABC.

Asi čtvrt hodiny chůze od sídla CSIC, ikonického prvního papírového domu, najdeme druhou důležitou lokaci známou ze třetí, čtvrté a poslední páté série. V seriálu jde o Centrální banku, ve skutečnosti o dnešní areál Ministerstva dopravy a udržitelné mobility.

Exteriéry jsou přístupné i o víkendu a jakmile stojíte před budovou, ihned vám přijde povědomé i nádvoří nebo zeď s oblouky. Teprve až na místě vám dojde, jak šílené nebo nemožné by bylo takový objekt kompletně obsadit a zabezpečit v několika lidech.

Náměstí Callao v centru Madridu s velkými obrazovkami je místem, kde v seriálu začnou z nebe pršet peníze, konkrétně skupina vyhází z balonů nad městem 140 milionů eur.

Samotné náměstí je klasický turistický mumraj doplněný obchody, žebráky, suvenýry, policejními hlídkami a vlastně vším, co k narvaným centrům patří.

Ale stačí se podívat na reklamní displeje usazené na budovách, zavřít oči a vrátit se do třetí sezony Papírového domu, kdy z obrazovek k lidem promlouvá Profesor, eura létají všude kolem, veřejnost šílí a systém zjišťuje, že ho přelstil jeden génius s partou gangsterů.

Mimochodem, jestli už máte dost tradičních amerických fastfoodů a chcete zkusit něco jiného, asi čtvrt hodiny chůze od Callao najdete podnik Jollibee, což je filipínský řetězec rychlého občerstvení vyhlášený svými špagetami, rýží s houbami a pochopitelně smaženým kuřetem.

Jestli se na místo vydáte autem, počítejte s peklem. Najít místo k parkování je zázrak, uličky v centru jsou velmi úzké, řidiči často agresivní, neustále troubí.

A pozor! Vlastním autem bez ekologického štítku se do nízkoemisních zón v centru Madridu (ale i jiných měst) mimo výjimky legálně nedostanete.

Španělsko podle informací od českého Ministerstva zahraničí emisní štítky nevydává na auta registrovaná v jiných zemích, pokud však máte vůz s ekologickým štítkem z Německa, Rakouska, Dánska nebo Francie, můžete se po centrech španělských měst pohybovat tak, jako byste měli odpovídající štítek španělský.

Naše Cupra Terramar byla plug-in hybrid, takže vjezd do centra nebyl problém, místo jsme po skoro půlhodinovém hledání ulovili asi 20 minut chůze od náměstí a díky ekologickému štítku 0 (zero) parkovali na ulici zdarma.

Jestli máte čas a auto, tak se ještě nabízí navštívit seriálový The Toledo House (Dům v Toledu), což je ve skutečnosti venkovské sídlo určené k pronajímání na svatby Finca El Gasco v Torrelodones severozápadně od Madridu.

V seriálu zde Profesor shromáždí tým k plánování první loupeže, postavy zde stráví pět měsíců, zažijí první strasti, poznání i sblížení.

Chladné počasí v Madridu nás moc nebavilo, Cupra Terramar měla plnou 45litrovou nádrž i baterku s využitelnou kapacitou 19,7 kWh, proto jsme nastartovali zážehovou patnáctistovku a vyrazili směr slunná Málaga.

Na španělských dálnicích je standardní povolená rychlost 120 km/h, na určité úseky smí cyklisté a některé jsou zpoplatněné prostřednictvím mýta (platíte kartou na bráně). Taky bacha na radary, nestojí sice na každém rohu, zato jsou dobře schované v nenápadných budkách u svodidel.

Cupra Terramar obutá na velkých 20palcových kolech nás potěšila svým komfortem, podvozek se ozval vesměs jen na hodně rozbitých cestách. Uvnitř jsme ocenili pohodlné sedačky, head-up displej a velkou centrální obrazovku s vysokým rozlišením, kde jsme si pouštěli mapy skrze Apple CarPlay.

Dálkovou trasu jsme absolvovali převážně v hybridním režimu, takže si auto samo řešilo nasazení spalovacího motoru, elektromotoru nebo součinnost obou jednotek.

Dvakrát jsme stavěli na přestávku, vždy u toho doplnili volty na stanicích Tesla Supercharger, protože Terramar e-Hybrid umožňuje rychlonabíjení (DC) přes konektor CCS výkonem 50 kW.

Během zhruba 530 km dlouhé cesty z Madridu do Málagy nám vlastně nic nechybělo, snad jen šestirychlostní automatická převodovka by zasloužila o kvalt navíc, protože v tachometrových téměř 130 km/h točí kultivovaný motor možná až zbytečně skoro 3 000 otáček za minutu.

Do cíle jsme dorazili až po setmění, kdy nás ještě příjemně překvapila přední adaptivní diodová světla, která promítala na vozovku naši jízdní stopu. Určitě koukněte na video výše.

Málaga patří mezi turisticky oblíbené lokality, už v březnu je zde příjemné počasí na kraťasy a spousta možností, co dělat.

Jarní koupání v moři osloví spíše otužilé, památky typu pevnost Alcazaba, hrad Gibralfaro, katedrála, římské divadlo, zelený park nebo samotné centrum města určitě stojí za zvážení.

Nebo můžete jako my, nadšenci do motorismu, zamířit do Museo Automovilístico de Málaga. Otevřeno má denně od 10:00 do 14:30 hodin a pak od 16:00 do 19:00 hodin, vstupné je 12 eur (295 Kč).

Úvodní část muzea ukazuje začátky automobilismu, vlastně pojízdné kočáry a pokusy mnoha firem uspět v masově se rozvíjejícím odvětví. Značky jako Hupmobile, Winner, Minerva, Charron, Jackson či De Dion-Bouton něco řeknou jen lidem, kteří se o raný motorismus někdy zajímali.

Naopak Renault AX masy možná zaujme, protože jde o podobný typ vozu, ve kterém seděli Jack a Rose ve slavném filmu Titanic.

Další sekce nabídne vozy z 20. a 30. let známých značek typu Hispano-Suiza, Lancia, Citroën nebo třeba Austin, ale najdete tu i model Paige 6-45, prý jeden z nejhezčích vozů konce 20. let.

Doplňkem jsou zde exponáty mikro vozítek včetně československého Velorexu v krásném světlém provedení.

Co by to bylo za muzeum, kdyby tu nebydlely luxusní kousky automobilové historie. Jestli jste nikdy neviděli třeba Mercedes 540 K, Bugatti Galibier, Rolls-Royce Phantom III, Packard 1407, tak tady máte možnost.

Kontrastem k muzejnímu luxusu je původní model Minerva z roku 1916, který přežil první válku včetně bombardování a stále v něm najdete díry po kulkách.

V designérském oddělení stojí aerodynamické vozy značek Cord, Desoto, Peugeot, Auburn, ale především Tatra 87 s pěkným hnědým lakem. Své místo na ploše mají i americké klasiky typu Cadillac, Kaiser Darrin či Ford.

Jakmile minete otevřený Citroën DS, určitě vás zaujme Rolls-Royce Silver Spirit ozdobený krystaly Swarovski. Tento unikát používala herečka Elizabeth Taylor při vyjížďkách s Michaelem Jacksonem.

A když jsme u těch celebrit, tak v sekci britských klasik stojí Rolls-Royce pomalovaný ve stejném stylu, jaký na svém autě měl John Lennon z The Beatles.

V sekci alternativních pohonů jsou prototypy na stlačený vzduch, solární pohon nebo vodík. Závěr prohlídky patří značkám Jaguar, Alfa Romeo, Aston Martin nebo Ferrari, úplný konec pak několika tuningovým kouskům a uměleckým ztvárněním dopravních nehod.

Pláží a masového turismu už bylo dost, proto jsme opět vyrazili na cesty, tentokrát směr Álora ležící asi 40 minut jízdy od Málagy. Tohle malé město vybudované na skalnatém terénu láká spíše aktivní lidi - pěší, běžce, cyklisty.

Příroda kolem je úchvatná, úplně jiný svět než střední Evropa. Mezi vyhledávané lokální atrakce patří návštěva místního hradu, odkud je vidět na celou oblast. Jen příjezd k hradu je očistec, historické uličky nepatří k nejširším.

V kopcovité Áloře jsme ocenili pružnost elektropohonu Cupry a asistenci spalovacího motoru, soustavu kamer a parkovacích senzorů pak přímo uctívali. Ale jestli se na těsnou jízdu necítíte, můžete auto nechat na bezplatném parkovišti ZDE a dojít všude pěšky.

Největším turistickým lákadlem oblasti je Caminito del Rey, což je pěší stezka ve skalách ležící asi 30 minut jízdy od Álory. Je natolik populární, že si ji musíte zamluvit dopředu, zaplatit vstupné 10 eur (245 Kč) a pak si užít zhruba tříhodinové šlapání.

Nadšení jsme byli z ubytování Casabella provozovaného párem Emilia a Kevin. Nocování takřka v centru vyšlo na 55 eur (1 350 Kč), hostitelka byla extrémně milá, nápomocná a třípatrový dům vskutku autentický.

Opáleni sluncem a plni zážitků jsme poslední den vyrazili zpátky směr Madrid, vrátit Cupru a odcestovat do deštivého Česka. Asi sto kilometrů před plánovanou zastávkou v polovině trasy nám došlo, že jsme vlastně ještě vůbec netankovali, pouze třikrát nabíjeli (dvakrát po cestě do Málagy, jednou kousek od muzea), a ne vždy do plna.

Se zbývajícím dojezdem 45 km jsme zahájili půlhodinovou pauzu a než auto nakrmili volty a benzinem (40 Kč za litr), zkontrolovali palubní počítač. Ten ukazoval celkový nájezd 908 km (většina po dálnicích), průměrnou rychlost 81 km/h, průměrnou spotřebu 4,3 litru benzinu a 7,0 kWh na sto.

V praxi jsme tak na bezmála 45 litrů naturalu a zhruba 65 kWh energie ujeli přes 900 km, bez zbytečného zdržování, pouze se zaplánováním přestávek v místech, kde jsou nabíječky. A to je fakt slušné, plug-in hybridní systém Terramaru pozitivně překvapil.

Tohle povedené SUV nám bude chybět, vy pro něj však nemusíte do Madridu. Koupíte jej u nás, s motorem 1,5 litru začíná od 1 069 900 Kč, dvoulitr TSI stojí od 1 169 900 Kč, základní plug-in hybrid 204 koní vyjde na 1 359 900 Kč, zatímco testovaný 272koňový plug-in se prodává od 1 459 900 Kč.

Španělsko je právoplatně turisticky mimořádně atraktivní zemí, plnou kultury, památek, historie, dobrého jídla, ale i agresivních řidičů a většinou spíše neochotných místních. Angličtina taky není samozřejmostí, doprava leckdy divoká, parkování problematické, léto opravdu hodně horké. Ale za návštěvu určitě stojí!