Článek
Už mi není dvacet (dávno), abych radikálnější názory vystavěl jenom na základě předsudků, ale musím se přiznat, že nechuť k elektrickým formulím ve mně vzklíčila tak nějak organicky sama. Jsem obří fanoušek motorsportu, kdybych neměl manželku, doma nekoukám na nic jiného než na fotbal a motorsport, k obojímu jsem přičichl i aktivně. A to už pak vůbec není cesty zpět, když si závodní techniku sami vyzkoušíte.
Ale elektrické formule? Proboha proč? V prvé řadě to nemá žádný zvuk, jezdí to na podivně namotaných městských okruzích, protože ty klasické nezvládnou (kapacita baterky, chlazení…) a vůbec! Všechno špatně!
Z pozvánky od Cupry na španělský závodní víkend jsem tak nejdřív do stropu úplně neskákal, byl jsem spíš zvědavý. Druhý bod své elektrické stížnosti o závodních okruzích na parkovišti jsem si navíc mohl škrtnout už dopředu, v Madridu se totiž závodilo na staré dobré Jaramě (z dětství pamatuju hlavně díky evropskému šampionátu tahačů).
Pro madridský závod si Cupra připravila speciální zbarvení svých monopostů. Ve stylu kamufláže elektromobilu Raval.
Pravda, s nejmodernějšími autodromy se Jarama měřit nemůže, délka do čtyř kilometrů a výrazně zatáčkovitý profil nahrává právě elektrickým formulím, byť jednu změnu si okruh přece jen vyžádal. Na cílové rovince přibyla šikana, aby měly formule další rekuperační bod. Už tohle je mimořádně zajímavé – během závodu totiž elektrické formule vrátí do baterek zhruba čtyřicet procent energie!
Takže, jakkoliv by třeba takové Brno bylo pro Formuli E ještě pořád moc, v Mostě by elektrické monoposty závodit určitě mohly. A to je proti popojíždění na parkovišti velmi vítaný pokrok!
Zvuk opravdu chybí
S prvním bodem stížnosti – tedy absentujícím zvukem, toho ale moc neuděláme, to je zkrátka fakt. Na druhou stranu jsem rád, že Formule E opravdu jenom tak sviští, lehce kvílejí, ale s umělým zvukem to nepřehánějí. Když si vzpomenu, jaké zvuky jednu dobu vycházely ze škodováckých modelů RS…
Samozřejmě že mám rád řvoucí MotoGP, z kterých vás regulérně po pár kolech bolí hlava. A když si vzpomenu na atmosférický desetiválec formule 1, z něhož mi praskaly bubínky kdysi na Red Bull Ringu… to byl jeden z mých nejintenzivnějších motoristických zážitků. Stál jsem na boxové zídce, měli jsme pauzu mezi tréninky Octavia Cupu a po okruhu se začaly prohánět starší monoposty F1. Můj tehdejší mechanik mi poradil, ať se neschovávám za plotem, ale pořádně vystrčím hlavu do cílové rovinky. A bylo to… naprosto šílené. Ostrý ječák mi prostupoval celým tělem, měl jsem pocit, že asfalt vibruje. V druhém průjezdu jsem si už instinktivně zacpal uši. Pomohlo to jen částečně.
Na závod v Jaramě dorazilo přibližně třicet tisíc diváků.
O podobný zážitek jste tedy v případě Formule E ochuzeni. Ale opravdu to tak vadí? I v kontextu toho, že ani současné F1 nijak významně nehlučí. Asi už navždycky si rád poslechnu závodní, spalovací motor, ale absence charismatického ozvučení mi na Formuli E chyběla daleko míň, než jsem čekal. On to totiž tento elektrický seriál vynahrazuje hned v několika bodech.
Ta auta jsou rychlá. Strašlivě rychlá!
Výkon 300 kW (krátkodobě až 350 kW, vysvětlíme si) nevypadá na papíře nijak zvlášť atraktivně, možná ani tehdy, když připojíme hmotnost 863 kg (i s jezdcem). Ale co takové zrychlení na stovku za 1,82 sekundy? To už by šlo, ne?
A je fakt, že Formule E mizí nejen z místa naprosto brutálně, drtivě. I výjezdy ze zatáček jsou spíš odlety, než stačíte mrknout, monopost už brzdí do dalšího oblouku. A zase tryskově ven! Celé to působí hrozně nezvykle, nic neslyšíte, elektrické formule jsou navíc docela kompaktní, ale po okruhu se přemisťují jak ve zrychleném videu. A to mají v podstatě silniční obutí a minimální funkční aero, což se ale pak zase velmi hodí pro napínavé závody. Dostaneme se k tomu.
Formule E je pochopitelně daleko přístupnější než F1. Na obyčejnou novinářskou akreditaci jsme se dostali až do boxů. Na královnu motorsportu je výkon už jenom se akreditovat.
V Madridu jsme měli štěstí i na proměnlivé podmínky, viděli jsme tak, jak jsou elektrické formule na mokru dost těžko řiditelné. Z pohledu diváka ovšem zábavně těžko řiditelné. Žádný z pilotů si nemohl být jistý ani v jedné zatáčce, hlavně výjezdy byly pokaždé solidní divočina. Zvlášť v jedné z nejrychlejších zatáček okruhu, která mi připomínala proslulou hokejku v Mostě, jen na levou ruku, ale taky do kopce, a i zde hezky v tempu. Zvlášť na mokrém obrubníku na výjezdu se elektrické formule plašily tak, že často končily pravou stranou v kačírku. Už jenom se koukat byl docela adrenalin!
Video od Cupry zachycuje zvuk elektrických formulí poměrně věrně.Video: Cupra
Celou dobu jedou v jednom balíku
Tohle jsem už naznačil – v porovnání s formulí 1 zanedbatelná aerodynamická účinnost znamená minimum špinavého vzduchu, takže elektrické formule e můžou jezdit krásně jedna za druhou.
A taky tak často po celou dobu závodu jezdí! V Jaramě se jelo na 23 kol a kromě jednoho opozdilce se celou dobu frčelo v jednom balíku.
Monopost Cupry na trati v Jaramě.
Ale rozhodně ne ve stejném pořadí! To ani náhodou! Předjíždělo se prakticky pořád, nejvíc pak díky tzv. Attack Modu, který po dobu šesti minut přidal závodníkům 50 kW navíc. A pozor, s výkonem navíc se z elektrické formule stala čtyřkolka, takže Attack Mode pomůže i s trakcí!
A tak se třeba Dan Ticktum s Cuprou probojoval z půlky druhé desítky na čelní pozice. A pak zase někdo další, jezdci si své pozice prohazovali neustále. Na konci se potom ustálila pětice nejrychlejších, kteří si své Attack Mody nechali právě na poslední kola, takže měli do finále závodu stejné podmínky.
Formule E jede prakticky celý závod v jednom balíku. Na fotce to není až tak vidět, ale v této části okruhu Jarama překonávaly elektrické monoposty výrazné stoupání. A na rychlém výjezdu z levé zatáčky často krotily přetáčivé smyky.
Musím říct, že tohle je hodně zajímavé koření, které mi k Formuli E sedí. Jsou to jiné, nové závody, tak proč je takto neozvláštnit? Navíc, podmínky jsou pro všechny úplně stejné, tady máš po dobu šesti minut 50 kW navíc a nalož s nimi, jak ty a tvůj tým uznáte za vhodné. Ve formuli 1 nemůžu těm novátorským kouzlům s baterkou zatím stále přijít na chuť, pro tuhle chvíli je to pro mě nepřehledné, grafika v přenosech stále nefunguje tak, abychom věděli, co se na trati přesně děje, kdo má jaké aktuální podmínky. Některé předjížděcí manévry tak vypadají ještě snadněji než v dobách DRS, na rovinkách zase sledujeme, jak formulím dochází dech. A s tím se smiřuji nejhůř. Vidět závodní auto, jak před koncem rovinky samo od sebe zpomaluje, z toho bolí srdce, jak poznamenal v přenosu z Číny slovenský závodník Štefan Rosina.
Kromě Attack Modu pak do průběžného pořadí hodila vidle ještě nově povinná zastávka v boxech na dobití baterky. Samotné dobíjení zabere zhruba půl minuty a formule „načerpá“ díky 600kW nabíječce přibližně deset procent kapacity. A vrací se zpátky na trať, kde si mezitím jezdci asi tak tisíckrát prohodili své pozice.
Kdyby vám to náhodou nebylo jasné, tak toto speciální zbarvení skutečně odkazuje na Raval.
Byla to hodně intenzivní zhruba půlhodinka. Na Formuli E se určitě podívám někdy i v televizi, jak moc přenos ubere, nebo klidně i přidá, závodům na atraktivitě. Na formuli 1 jsem párkrát byl, a i když to bude asi dost kacířská myšlenka, možná bych před tribunou dal přednost obýváku. Určitě je super F1 alespoň jednou vidět naživo, na trati pak ale máte o průběhu závodu často dost omezené povědomí, většinou vidíte jen jeden určitý kousíček okruhu.
A měl by to být ještě větší masakr
Ještě na hodně zajímavý formát kvalifikace jsem zapomněl. Ti nejlepší jedou proti sobě jeden na jednoho a takto postupují až do finále, kde se proti sobě postaví na jedno kolo dva úplně nejrychlejší. Je to nečekaná zábava, jezdci jsou pod tlakem, dělají chyby… Vlastně velmi jednoduchá a účinná cesta, jak jinak celkem fádní kvalifikaci zatraktivnit.
A jestli mi už teď přišly elektrické monoposty rychlé, tak to jsem zvědavý, jak to bude příští rok. To totiž vyjede čtvrtá generace Formule E a bude to skok jako hrom. Výkon se dostane v základní konfiguraci až na 450 kW, Attack Mode pak nabídne dokonce 600 kW! Kapacita baterky se dostane z 38,5 kWh až na zhruba 55 kWh, formule se taky stanou permanentními čtyřkolkami.
A takto dramaticky bude vypadat Formule E ve čtvrté generaci.
Přibude taky funkční aerodynamika, pochopitelně ale i hmotnost, Formule E čtvrté generace by se měla pohybovat už kolem tuny. Zásadní změnou projdou i pneumatiky a nejde jen o nového dodavatele, kdy Bridgestone vystřídá dosavadní Hankook. Stávající pneu jsou totiž v zásadě silniční. Opravdu, Formule E má být ekologická, tak se tomu přizpůsobily i pneumatiky, které se vlastnostmi i výdrží blíží víc silniční než závodní směsi. I v tomto směru se však Formule E posune víc k závodním speciálům.
Novinky.czVelmi příjemné překvapení, tahle Formule E. Ne že by se mi zpřeházely moje závodní priority a místo WRC bych sledoval elektrické formule. Ale nenapadlo by mě, že se na ně budu chtít taky podívat. A vy byste měli taky. Je to jiné závodění, hodně jiné, ale sranda to je!