Na slovíčko s Ondrou Klymčiwem: Dakar jsem chtěl jet Volkswagenem, Škodovce nikdo nevěřil, že dojede

Když se řekne Ondřej Klymčiw, zapálení fanoušci Dakaru si jej vybaví jako zkušeného motorkáře, který prožil na vlastní kůži temnou stránku náročné dakarské rally rovnou dvakrát. Poprvé (2016) si „jen“ zlomil pánev, o dva roky později podruhé přežil vlastní smrt.

Dle vlastních slov se vrátil jako jiný Ondřej Klymčiw a také změnil stroj. Jednostopou mašinu nahradil stařičkou Škodou 130 LR, již patřičně upravil a už s ní zvládl odjet dva Dakary v kategorii Classic.

Jenže jak to bude dál? A chystá Ondra nějaká vylepšení svojí „škodověnky“, nebo se vrátí do sedla motorky? O tom všem jsme si se zkušeným závodníkem popovídal.

Jste známý především jako dakarský jezdec, nicméně budete letos závodit i na jiných podnicích?

Rád bych, nicméně má disciplína – Cross-Country Rally – je dost náročná na logistiku, protože nejbližší závody by se jely v Africe, v Dubaji a dále. I přes velkou sledovanost mého projektu se závodní škodovkou se mi nedaří najít klíčového partnera, který by logistiku případně sponzoroval.

Co pro vás bylo na letošním Dakaru úplně nejtěžší a co vám naopak udělalo největší radost?

Obrovskou radost mi udělalo auto, jehož současná přestavba fungovala dá se říct bez chybičky. Den před odjezdem jsem s ním ujel asi dva kilometry po naší vesničce, proto mě těší, že se v akci předvedlo jako dobře postavený a fungující celek.

Nejtěžší? Tak samozřejmě jsme jeli s cílem vyhrát, to se nepovedlo, na druhou stranu auto fungovalo. Nejtěžší je tedy postavit auto a sehnat dost peněz na účast i přípravu, protože příprava na Dakar je opravdu těžká, ovšem samotná soutěž už zase tolik ne.

Změnily vás dakarské zkušenosti jako člověka?

Myslím, že jakýkoli sport dělaný naplno, jako je cestování, horolezectví, motorsport aj., člověka ovlivní v rozhodování. Je to velká věc, protože vrcholovému sportu podřizujete veškerý volný čas. Mě nejvíce ovlivnily mé nehody na motorce na Dakaru. Ty mě naučily vážit si věcí, kterých jsem si do té doby sice vážil, ale ne tolik, opravdu naplno. Do té doby jsem tolik nechápal a měl jinak řazené priority.

Letos jste na Dakaru dojeli na 14. místě v kategorii Classic, co chybělo k lepšímu umístění?

Odešel nám navigační přístroj a já na to nebyl nebyl schopen rychle zareagovat. Není to smůlou, je to špatnou přípravou. Východisko z problému přitom bylo jednoduché, snadné, ale já nebyl dost rychlý. Každopádně to hodnotím pozitivně, protože 14. místo ze 142 je slušné. Samozřejmě, že jsem byl zklamaný, ale tak to je, chybami se člověk učí. Je to i tím, že přes rok nesbíráme moc zkušeností, učíme se vždycky až na nejbližším závodě, což není optimální.

Pokud jde o Dakar 2023, plánujete nějak vylepšit svoji škodovku?

Už se spíš doladí nějaké drobnosti, ale nic velkého. Nápad jeden mám, ale je to o penězích, tak uvidíme, jestli se uskuteční.

Když jsme u toho, proč jste si vybral právě Škodu 130 LR?

Když před dvěma lety vznikla kategorie Classic, tak v pravidlech bylo, že se jí mohou účastnit jen vozy, které jely Dakar do roku 1999 nebo významná auta rallyové skupiny B. Podmínku v rámci značky Škoda splnil jen model 130 LR.

Původně jsem chtěl jet Volkswagenem Iltis, který vyhrál Dakar v roce 1980, nicméně tahle myšlenka mě furt nechávala chladným. Jednou jsem však slyšel v rádiu, že Škoda Auto slaví 125 let od založení, no a v tu chvíli mi to v hlavě bliklo, že LR jezdilo nejslabší třídu skupiny B.

Oslovil jsem tedy pořadatele Dakaru, kteří s mým návrhem souhlasili. Možná i proto, že mají v portfoliu rovněž Tour de France, kterou škodovka už řadu let podporuje, takže nejspíš i kvůli tomu jsem se na Dakar se 130 LR dostal.

Původně jste jezdil na motorce, budete v tom pokračovat, nebo jste definitivně podlehl čtyřkolovým vozům?

Já jsem čtyřkolovým vozům nepodlehl, mně nic jiného nezbylo. Já jsem se na motorce hodně pobil a řeknu upřímně, že ty šrámy byly možná větší na duši než na těle, což se projevilo později. Motorka je nádherná věc, ale já už si na ni nesednu, takže pro mě se to tím uzavřelo.

Na druhou stranu jsem historicky první člověk, Čech, který vzal škodovku na Dakar. To mi nikdo nikdy neodpáře a to si myslím, že je nejdůležitější i pro mé děti, že táta udělal šílenou věc, v kterou nikdo nevěřil. Nikdo ve Škoda Auto nevěřil, že dojedeme. Ani ti chlapi, kteří auto stavěli.

Moje škodovka mě však baví, je to zábava. Hlavně tehdy, když jedete s tímto naprosto nevhodným autem do pouště a nezapadnete tam, kde ostřílení borci v Pajerech a Land Cruiserech ano. Do jisté míry je to legrace, sranda.

A nakonec, skočíme-li k běžným osobním autům, jaká máte rád a proč?

Mám rád stará auta, čímž nemyslím úplně oldtimery, ale mám rád původní poctivou práci. Slova jako AdBlue, downsizing nebo filtr pevných částic jsou pro mě sprosté. Pokročilé asistenční systémy sice uznávám, ale raději preferuji vozy s dlouhou životností.

Obdivuji velkoobjemová americká auta, tedy ta, která vydrží klidně 40 let pracovat na farmě a poté se jejich železná či hliníková konstrukce dá snadno zrecyklovat.

Líbí se mi též tzv. syrová auta, sám vlastním Hondu Integru Type-R 1998. Upřednostňuji atmosférické motory, byť přeplňování turbem považuji za úžasné. Jenže když atmosféra točí 9 000 otáček, tak je to prostě krásný. Všechno má své, nicméně mně imponují zkrátka straší auta s výkonným a silným motorem.

Ondru Klymčiwa můžete i s jeho škodovkou potkat také osobně, a to na vybraných republikových akcích. Nejblíže se dakarský jezdec ukáže na koncem května na pražských Legendách, v červnu na Hanáckém Škoda srazu a dále jej uvidíte třeba na srpnové Traktoriádě Zátor, koncem září na Autosalonu v Ústí nad Orlicí nebo 12. listopadu na podzimní Retro Garáži.

Vzhledem k poutavému životně-motoristickému příběhu našeho českého matadora vznikl rovněž dokument „KLYMCIW – Dakar mě změnil“, který má premiéru 17. května v Hudebním divadle Karlín.

Ondru lze rozhodně považovat za dobrodruha, možná lehce šíleného, co vzal původně obyčejnou škodovku tam, kde by ji nikdo nečekal. Vzhledem k jeho zkušenostem z posledních Dakarů se těšíme na ten příští, kde snad uvidíme české barvy na medailových příčkách.