Hlavní obsah

Dakarský deník – Závodníci tankují kerosin, prodavači nečtou

Foto: Dakar
5. 1. 2022

Pojeď na Dakar, říkali. Bude tam teplo, říkali. Tak to tedy… Pěkně kecali! Sedněte si do altánu na zahradu, na balkon nebo klidně i na dětské pískoviště, dejte si počítač na kolena a budete se mít skoro stejně jako já, když tyhle řádky píšu. Na hlavě kulicha, na sobě dvě trička a dvě mikiny, stejně to ale nestačí.

Článek

Je tady devět stupňů, v noci něco málo nad nulou a nijak zvlášť nehřeje ani představa, že bivak u Al Qaisumah je asi osmdesát kilometrů od hranice s Irákem. A sluníčko už je zase zatraceně nízko, ty dny na Dakaru běží zatraceně rychle. Jediné, co mi spolehlivě rozproudí krev, je vzpomínka na to, jak jsem ráno jel do centra města reklamovat datovou sim kartu s neomezenými daty, které data z neznámých důvodů došla.

Jak jsem psal již dříve, koupit si tady datovou kartu je ten nejlepší způsob, jak být ve spojení se světem. 280 rijálů, tedy 1 635 českých korun, za neomezený internet na měsíc je docela fér nabídka, zvlášť když internet v tiskovém středisku chodí v blíže nespecifikovaných vlnách. Jenže to vám ta karta nesmí přestat fungovat. Jeden by si myslel, že ji v prodejně prověří, pak vám jednoduše dají novou a tím je vše vyřešeno. Omyl. Prodali mi kartu novou a pak jsme zjistili, že na telefonování.

S pomocí překladače v telefonu jsme se jim snažili vysvětlit, že to je špatně, ale odpovědí nám byl jen úsměv. Až pak jsme zjistili, že dotyčný neumí číst. A jeho nadřízený nám taky moc nepomohl. Ten už sice číst uměl, ale anglicky zvládl jen „OK“ a ještě širší úsměv, jenže tím veškerá snaha skončila. Takže jsme zkusili druhý obchod a tam, když jsme si zdvořilostně dali čaj, ukázali videa ze závodu a vzájemně se představili, jsme se dozvěděli, že nám kartu nedají, protože nemáme arabskou občanku a prodat ji na pas cizinci v tomhle obchodě prostě neuměli. No nic, budeme čekat do Rijádu.

Foto: Jan Červenka

Přejezdy jsou dost výživné… Zvlášť bez internetu

A podobně to tady funguje tak nějak všude. Co se ale musí nechat, že na každé pumpě koupíte vybavení do pouště i domácnosti, solidně se tam nakupují i potraviny. Téměř všichni tankují benzin, osmiválcové Toyoty jsou tady asi na příděl, protože jinak nikdo z nás nechápe, za co si je tady kupují, když tady nikdo skoro nic nedělá. Naftu lijí jen do náklaďáků. Naftu ale tankuje i většina doprovodných aut a do obytňáků se na pumpě čerpá i voda.

Foto: Jan Červenka

U benzinek se čerpá nafta i voda pro doprovod

Závodní auta tankují v bivaku a celá špička mezi auty bere letecký benzin. Důvody jsou dva. Je o víc než dvacet procent lehčí, ale hlavně má výrazně vyšší bod varu. Ne že by to zrovna v téhle zimě hrálo roli, ale motory jsou na něj naladěné, a tak se tankuje bez ohledu na teplotu. Kamiony jezdí na naftu, motorky většinou na benzin. A obojí je zdarma, jen za letecký benzin se platí. Pokud vás pak zajímá spotřeba, tak u závodních aut je to osmdesát až sto litrů na sto ostrých kilometrů, na přejezdech to výrazně klesá. Kamiony žerou tak 150 až 170 litrů.

Foto: Jan Červenka

Závodní stroje tankují benzin ve speciálních zónách

Dnešní čtvrtá etapa je ta nejdelší z celého závodu. Tu třetí pořadatelé museli kvůli následkům několika deštivých dní o kus zkrátit, ale přesuneme se na jih a bude tepleji. A prý má být i náročněji, a to jak charakterem trati, tak navigačně. Což by bylo pro české posádky jen dobře.

Foto: Dakar

Vedení Kamazů je zatím v rychlých etapách neotřesitelné. Ale až dojde na technické pasáže, začnou jim naši zase dýchat na záda

Hodně se mě ptáte na klasiky, tedy na účastníky Dakar Classic, ale tahle třída si žije svým vlastním životem a potkáváme se s nimi jen v bivaku. Jezdí úplně jiné trasy a na trati ostré soutěže je nepotkáte. Těším se, že teď v Rijádu si je prohlédnu pěkně zblízka, případně se pojedu na nějakou jejich zkoušku i podívat, je tady pár moc pěkných originálních kusů i neoriginálních, ale vydařených staveb. Každopádně co od českých účastníků vím, tak dobře si vede Klymčiw se škodovkou, ale většina účastníků se motá spíš na konci startovního pole. Zmatek v tom podle všeho mají trochu i pořadatelé, většinou se výsledky jejich etap dozvídáme až pozdě večer, někdy klidně až ráno.

Takže to, milý deníčku, pro dnešek všechno. Mějte se báječně.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: