Hlavní obsah

Veteráni: Porsche 911 3.0 Targa – Co víc chtít?

Foto: Mikka
26. 1. 2020

Kdo nikdy nepropadl kouzlu Porsche, zřejmě ještě neseděl za volantem modelu 911. Teprve tady lidi pochopí, co každého na téhle „špatné“ koncepci vlastně baví. Moje zkušenost s tímto strojem byla o to intenzivnější, že se jednalo o sexy karoserii Targa.

Článek

Model 911 je ikona. Mezi osobními automobily patří právě tato starší verze (případně následující 964) mezi ty, které bych si jednou v budoucnu rád pořídil. Můj sen má mnoho příčin. Je to například i specifickým tvarem tohoto modelu, který je vlastně jen důsledkem umístění motoru. To je prý špatně, protože koncepce vše vzadu přece nemůže fungovat. Alespoň v minulosti to automobilce často předhazovali.

Přesto Ferdinand „Butzi“ Porsche navrhl vážně krásné auto. To mělo být větší, pohodlnější a silnější než předchozí model 356 a mělo se jmenovat 901. Tehdy ovšem zasáhl Peugeot a nula nesměla na prostředním místě vůbec být. Po osmdesáti dvou vyrobených kusech se tedy přejmenovalo na 911, zatímco u čtyřvačkových verzí používalo slavné jméno Carrera podle starého amerického závodu Carrera Panamericana, kde s automobily Porsche startoval český rodák Jaroslav Juhan.

Porsche se té „špatné“ koncepce drží jako klíště už od roku 1963, takže to nemůže být tak hrozné. Ostatně už za chvíli dostanu šanci se o tom přesvědčit s třílitrovou verzí z roku 1977 na krásných šestnáctipalcových kolech, která pocházejí z nabídky příplatkových prvků. Vzduchem chlazený šestiválcový Boxer už se probouzí ze spánku s tichým duněním a pomalu se zahřívá na provozní teplotu. My snímáme pevný střešní díl Targy a nad ponton karoserie nám tedy trčí jen přední a zadní sklo, poněkud překvapivě i se stěračem.

Targa byla v nabídce od roku 1968 a původně nahrazovala chybějící varianty kabriolet a roadster, které si zákazníci velmi přáli. Já jen sklouznu na nápis na zrcátku, který mi řekne, že jde o verzi Carrera, a už beru za kliku a usedám dovnitř.

Na pohodlí není čas

Pokud znáte současné německé modely, víte jistě, že Porsche je prémiová značka. Dřív tomu tak ale nebylo a právě interiér téhle generace to potvrzuje. Nechápejte mě špatně, není ošklivý ani nedbale zpracovaný, pořád je to německé auto a Němci jsou velmi precizní snad ve všem, co dělají. Ale rozhodně není tak luxusní a plný exkluzivních materiálů, na které jsou zvyklí majitelé stuttgartských skvostů dnes.

Foto: Mikka

Střídmý interiér, ale víc vlastně ani nepotřebujete

Stará Carrera je tak uvnitř právě taková, jakou ji chcete – trochu spartanská a hlavně sportovní. Na parádu tu jsou snad jen koberečky s logem. Uvnitř je to takový ten typický západní osmdesátkový pocit, i když je vlastně auto ještě o pár roků starší. Důležité je, aby měl řidič za tříramenným volantem dobrou pozici ve fantastické sedačce a ovládací prvky byly ergonomicky dobře umístěné. Carrera se ale stejně tradičně vymyká spínací skříňkou vlevo.

Na materiálech nám ale vlastně až tak moc nesejde, hlavně když se budeme za volantem bavit. Sedí se vážně příjemně nízko nad silnicí, koukáte na vystouplé světlomety a šlapete na skvěle umístěné pedály, které mají tužší chod. Spojka je ale hodně citlivá a sžití s ní vyžaduje pár trapných pokusů, než odhadnu, kde přesně má záběr.

Kde se vzala verze Carrera 3.0?

V roce 1976 byl na trh poprvé uveden model Carrera 3.0, který si nesmíte plést s pozdějším 3.0 SC. Poznáte jej na první pohled podle širších zadních blatníků, velkého křídla a bohatší výbavy. Smůlu měli jen američtí zákazníci, u nich se totiž třílitrová verze nenabízela. Nový, ale stále ještě vzduchem chlazený a takřka nezničitelný třílitrový šestiválcový Boxer, byl připraven pro model Turbo. I tady ještě bez přeplňování ale nabízel v 6 000 otáčkách slušných 200 koní.

Foto: Mikka

Třílitr byl také široce „rozkročený“ jako pozdější Turbo

Maximum točivého momentu 255 Nm najdete v 4 200 otáčkách. Není to úplně auto, které vás zarve do sedačky, ale lineární zátah dokáže potěšit. Motor má větší sací i výfukové ventily, nové bylo i elektronické vstřikování Bosch K-Jetronic a hliníková skříň pětistupňové převodovky. Zvuk je krásně temně dunivý a přímo láká k tomu šlápnout autu trochu na krk. Převodovka má docela dlouhé dráhy, ale když si na ně zvyknete, působí přesně.

Všechno šlape jako na drátkách

Všechna kola jsou nezávisle zavěšená a docela široká, díky tomu se Porsche 911 chová v zatáčkách opravdu skvěle. Naštěstí ani moc neváží, jen 1 140 kilogramů, takže vám jízdu nekazí přebytečná hmotnost. Teprve když se začne silnice klikatit, poznáte pravý ostrý sporťák, kterým Carrera opravdu je. Reakce na řidičovy povely je okamžitá a chování velmi čitelné při svižné jízdě.

Před jízdou s plynem na podlaze jsem ale varován, protože by třílitr mohl trochu kousnout. Ale zrádné je prý až Turbo, pokud se nadechne v nevhodný okamžik. Tady je prý zase znát každý gram, takže je i rozdíl, zda je nádrž vpředu naplněná až po okraj, nebo naopak téměř prázdná.

Na stovce jste se starou Carrerou za 6 sekund a ručička se zastaví až na 236 km/h. Dnes by vás tedy předjel každý manažerský sedan, ale stejně by vám jeho řidič záviděl váš zážitek. A že má co, protože přesné řazení a komunikativní řízení dělá radost i dnešním řidičům. Posilovač podle konstruktérů Carrera nepotřebovala, vždyť zátěž byla na zadní nápravě.

Foto: Mikka

Ty tvary buď milujete, nebo se vám protiví. Jiný názor asi nelze mít

Při běžné svižné jízdě je Porsche ještě poměrně daleko od svého limitu, a tak působí v zatáčkách velmi jistě navzdory tomu, že vyvážení tehdy ještě nebylo tak dobré jako u dnešních modelů. Síla motoru vás tlačí krásně ven ze zatáčky. Chce to jít ale na brzdy, když jsou kola ještě rovně. Širší pneumatiky na suchém povrchu krásně drží a tváří se, že historky o kousavosti staré Carrery jsou jen povídačky pro strašpytly. Ale kdyby zapršelo…

Ty tvary...

Musím říct, že první možnost řídit Porsche 911 mne nadchla. Právě ve verzi Targa se mi líbilo vždy nejvíc a také mám slabost pro Turbo s jeho velkým bodykitem, i když obecně raději tíhnu k atmosférickým motorům. Třílitrová Carrera by spojovala oboje, ale je poměrně vzácná a zatím tedy i pro mne nedostupná.

Automobilů ve verzi Targa bylo vyrobeno jen 1 125 exemplářů, klasických kupé pak 2 566. Většina s manuální převodovkou, ale do padesáti osmi kousků se dostal i třístupňový automat. V této konfiguraci s volantem vlevo a ve verzi Targa existuje podle údajů jen 365 kousků těšících se skvělé pověsti.

Jak je vidět, že i starší verze kultovního Porsche 911 vás může bavit. A přitom málem zůstalo u jediné generace a po modelu SC měl přijít konec. Nakonec ale přežilo dodnes a je pro automobilku tím nejslavnějším modelem. A i když asi nedokážu přesně vysvětlit v čem, tak je zkrátka model 911 unikátní. Nepřipomněl mi žádné jiné Porsche a vlastně ani žádné jiné auto, i když stejnou koncepci nabízely i jiné automobilky - našimi Škodovkami nebo Broukem počínaje a starými sportovními kupé Alpine konče.

Starou 911 zkrátka ničím nenahradíte, takže pokud by mne jednou lákala (a to si piště, že ano), tak si myslím, že jinou alternativu k ní asi nenajdu. Jen by to asi neměl být váš první veterán, protože na učení řidičských schopností opravdu tolik vhodný není a nejlépe si jej vychutnáte, když už máte nějaké ty zkušenosti za volantem.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.