Hlavní obsah

Melkus – Zázrak z Drážďan

Foto: Tomáš Hyan

Jeden z vozů Melkus RS 1000 na starém okruhu v Mostě (1977)

9. 7. 2021

Byl to takový malý zázrak. Heinz Melkus mohl v omezené míře podnikat ve východní části Německa a jeho první Eigenbau („samodomo“), postavená přesně před sedmdesáti lety, dala základ pozdějším úspěšným monopostům Formule Junior, F3 a Easter, které často vládly závodům v zemích tzv. socialistického tábora. A nejen to, Melkus v roce 1969 představil sportovní kupé s křídlovými dveřmi, jež vzniklo v sérii 101 exemplářů. Prakticky se tak stal jediným soukromým sériovým výrobcem automobilů v socialistických zemích…

Článek

Heinz Melkus a jeho syn Ulli patřili k nejlepším závodníkům z východní části Německa. Historie dynastie Melkusů je dlouhá, plná úspěchů, ale také tragických událostí, kdy Ulli Melkus (1950–1990) zahynul na dálnici u Speyeru po defektu pneumatiky svého sportovního vozu MG, jen pár měsíců po změně společenských poměrů. Byl prvním dealerem BMW v nových spolkových zemích, ve Formuli Easter dosáhl všeho, čeho se dalo, ale startů v DTM na BMW M3 se bohužel nedočkal.

Jeho otec Heinz Melkus se narodil 20. dubna 1928 v Drážďanech, po válce pracoval jako řidič nákladního vozu, v roce 1951 si postavil první závodní vůz a 1955 s manželkou Johannou v rodném městě založil soukromou autoškolu. Jeho druhý závodní automobil Veritas byl jediný, který si koupil, všechny ostatní si totiž sám zkonstruoval a postavil. Ve slavné éře litrové Formule 3 (a jejího předchůdce Formule Junior 1100) postavil celkem 92 formulových vozů, z nichž se deset vyvezlo také k nám. Osobně s nimi vyjel tituly mistra NDR 1960, 1967, 1968 a 1972.

Foto: Tomáš Hyan

Heinz Melkus na Formuli Junior s řetězovým převodem (Melkus Ketten-Wartburg 1960)

Z nedostatku jiných motorů musel použít dvoudobý tříválec Wartburg 1000, ale dokázal jej vyladit na výkon až 66 kW (90 koní). Konkurencí mu byly většinou jen naše škodovky a fordy jezdců z kapitalistických zemí, než se pár vozů s motory Ford dovezlo také do Československa (dva britské Lotusy) a Sovětského svazu (italský De Sanctis). Heinz Melkus je ale dokázal porazit i s „dvoutaktem“, například na lotyšském okruhu Bikernieki v červnu 1968 zvítězil průměrnou rychlostí 129,1 km/h před Jaroslavem Bobkem (Škoda F3) a Polákem Longinem Bielakem (Promot 67 Ford-Cosworth).

První na základě Volkswagenu

Heinz Melkus postavil první závodní automobil před sedmdesáti lety na základě bojového Volkswagenu (KdF) 166, dlouhá léta vyráběl formulové vozy a jako soukromý podnikatel (na rozdíl od Československa existovaly v NDR výjimky) vyrobil sérii atraktivních silničních kupé Melkus RS 1000. Jeho monoposty Formule Junior nejprve vynikaly řetězovým převodem na zadní nápravu, a proto nesly přezdívku Ketten-Wartburg, teprve v roce 1963 přešel na klasickou rozvodovku.

O jeho vozy byl zájem v okolních zemích, a tak byla produkce úřady posvěcena. Melkusova firma v roce 1960 nuceně přešla na komanditní společnost se státní účastí (Heinzovi zbylo cca 20 %), ale vývoj a výroba vozů pokračovaly. Paralelně vzniklo společenství SEG (Sozialistische Entwicklungs-Gemeinschaft) pro vývoj formulových vozů, ale nakonec se spojilo s aktivitami Melkusů. Za volanty formulových vozů Melkus usedali nejlepší jezdci z Německé demokratické republiky, Československa, Maďarska i Sovětského svazu.

Ulli Melkus úspěšně pokračoval

Když se Melkus 64 Wartburg proměnil na SRG F-Easter (motory Lada 1300), pokračoval ve sbírání titulů syn Ulli, mistr NDR 1976, 1980, 1983, 1984 a 1985. V roce 1976 po spojení se SEG vyjely nové aerodynamicky účinné formule SRG (Sozialistische Renn-Gemeinschaft), když úspěšnou řadu MT77 (Melkus-Thassler) zkonstruovali Ulli Melkus a jeho spolužák Hartmut Thassler; na projektu se podíleli také Ulliho bratr Peter a Bernd Kasper.

Foto: Tomáš Hyan

Ulli Melkus (SRG MT77) před startem v Mostě (1977 dojel třetí za Karlem Jílkem a vítězným Václavem Límem)

Heinz Melkus přenechal Ullimu svoje startovní číslo 81, závodní kariéru končil na Spideru Lada 1300 v sezoně 1977. Svůj poslední mistrovský titul 1972 dobyl před Ullim a Wolfgangem Kütherem (všichni na vozech Melkus 64 Wartburg). Zemřel 5. září 2005. Po Ulliho tragické smrti ovšem konstrukce formulových vozů skončila, poslední byly ML89 (Melkus-Lada 1600) a MB90 (Melkus-BMW 1600).

A jak to bylo po roce 1990

Původně rodinná firma dnes působí v Drážďanech coby Autohaus Melkus, prodejce vozů BMW, a má filiálku v Chemnitzu. Ve vedení už jsou jiní manažeři, kterým Melkusova rodina podnik předala, aby se mohla dále věnovat motorsportu.

Největší mezinárodní úspěchy Melkusům přinesl Pohár míru a přátelství (PMP), kde Heinz Melkus po prvním ročníku 1963 vyhrál ještě dvakrát, Ulli triumfoval v letech 1978, 1980, 1983, 1984 a 1985 (vždy na SRG MT77). Za volant Formule Easter usedl také Ulliho bratr Peter Melkus (ročník 1954), později se stal vedoucím mužem skupiny Melkus, vedl závodní týmy a motokárovou trať ve Freitalu (Melkus Kartbahn).

Nově založená firma Melkus Sportwagenbau nejen obnovila výrobu limitovanou sérií kupé RS 1000 v roce 2006, ale v roce 2009 se pokusila o nový sportovní Melkus RS 2000 (motor Toyota 1.8 Turbo), který se však pro soukromou společnost stal příliš velkým soustem. Výroba zhruba patnácti replik RS 1000 také nebyla jednoduchá, díly z časů NDR (Wartburg) sehnali ze všech možných zdrojů. Prakticky kupé RS 1000 zkonstruovali znovu, chyběly totiž výkresy, v šedesátých letech stačily náčrty na papíře.

V závodění pokračovala i třetí generace Melkusů. Ulliho syn Ronny Melkus (ročník 1974) začal v jedenácti na motokárách, po čtyřech mistrovských titulech přešel do malých formulí, 1995 byl vicemistrem německé Formule Renault a kariéru končil s cestovními vozy. Peterův syn Sepp (ročník 1983) postoupil z motokár do Formule BMW Junior v otcově týmu a pak úspěšně jezdil závody na Lotusu Exige; závodil také jeho bratr Robert.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: