Článek
Heinz Melkus a jeho syn Ulli patřili k nejlepším závodníkům z východní části Německa. Historie dynastie Melkusů je dlouhá, plná úspěchů, ale také tragických událostí, kdy Ulli Melkus (1950–1990) zahynul na dálnici u Speyeru po defektu pneumatiky svého sportovního vozu MG, jen pár měsíců po změně společenských poměrů. Byl prvním dealerem BMW v nových spolkových zemích, ve Formuli Easter dosáhl všeho, čeho se dalo, ale startů v DTM na BMW M3 se bohužel nedočkal.
Jeho otec Heinz Melkus se narodil 20. dubna 1928 v Drážďanech, po válce pracoval jako řidič nákladního vozu, v roce 1951 si postavil první závodní vůz a 1955 s manželkou Johannou v rodném městě založil soukromou autoškolu. Jeho druhý závodní automobil Veritas byl jediný, který si koupil, všechny ostatní si totiž sám zkonstruoval a postavil. Ve slavné éře litrové Formule 3 (a jejího předchůdce Formule Junior 1100) postavil celkem 92 formulových vozů, z nichž se deset vyvezlo také k nám. Osobně s nimi vyjel tituly mistra NDR 1960, 1967, 1968 a 1972.
Heinz Melkus na Formuli Junior s řetězovým převodem (Melkus Ketten-Wartburg 1960)
Z nedostatku jiných motorů musel použít dvoudobý tříválec Wartburg 1000, ale dokázal jej vyladit na výkon až 66 kW (90 koní). Konkurencí mu byly většinou jen naše škodovky a fordy jezdců z kapitalistických zemí, než se pár vozů s motory Ford dovezlo také do Československa (dva britské Lotusy) a Sovětského svazu (italský De Sanctis). Heinz Melkus je ale dokázal porazit i s „dvoutaktem“, například na lotyšském okruhu Bikernieki v červnu 1968 zvítězil průměrnou rychlostí 129,1 km/h před Jaroslavem Bobkem (Škoda F3) a Polákem Longinem Bielakem (Promot 67 Ford-Cosworth).
První na základě Volkswagenu
Heinz Melkus postavil první závodní automobil před sedmdesáti lety na základě bojového Volkswagenu (KdF) 166, dlouhá léta vyráběl formulové vozy a jako soukromý podnikatel (na rozdíl od Československa existovaly v NDR výjimky) vyrobil sérii atraktivních silničních kupé Melkus RS 1000. Jeho monoposty Formule Junior nejprve vynikaly řetězovým převodem na zadní nápravu, a proto nesly přezdívku Ketten-Wartburg, teprve v roce 1963 přešel na klasickou rozvodovku.
O jeho vozy byl zájem v okolních zemích, a tak byla produkce úřady posvěcena. Melkusova firma v roce 1960 nuceně přešla na komanditní společnost se státní účastí (Heinzovi zbylo cca 20 %), ale vývoj a výroba vozů pokračovaly. Paralelně vzniklo společenství SEG (Sozialistische Entwicklungs-Gemeinschaft) pro vývoj formulových vozů, ale nakonec se spojilo s aktivitami Melkusů. Za volanty formulových vozů Melkus usedali nejlepší jezdci z Německé demokratické republiky, Československa, Maďarska i Sovětského svazu.
Ulli Melkus úspěšně pokračoval
Když se Melkus 64 Wartburg proměnil na SRG F-Easter (motory Lada 1300), pokračoval ve sbírání titulů syn Ulli, mistr NDR 1976, 1980, 1983, 1984 a 1985. V roce 1976 po spojení se SEG vyjely nové aerodynamicky účinné formule SRG (Sozialistische Renn-Gemeinschaft), když úspěšnou řadu MT77 (Melkus-Thassler) zkonstruovali Ulli Melkus a jeho spolužák Hartmut Thassler; na projektu se podíleli také Ulliho bratr Peter a Bernd Kasper.
Ulli Melkus (SRG MT77) před startem v Mostě (1977 dojel třetí za Karlem Jílkem a vítězným Václavem Límem)
Heinz Melkus přenechal Ullimu svoje startovní číslo 81, závodní kariéru končil na Spideru Lada 1300 v sezoně 1977. Svůj poslední mistrovský titul 1972 dobyl před Ullim a Wolfgangem Kütherem (všichni na vozech Melkus 64 Wartburg). Zemřel 5. září 2005. Po Ulliho tragické smrti ovšem konstrukce formulových vozů skončila, poslední byly ML89 (Melkus-Lada 1600) a MB90 (Melkus-BMW 1600).
A jak to bylo po roce 1990
Původně rodinná firma dnes působí v Drážďanech coby Autohaus Melkus, prodejce vozů BMW, a má filiálku v Chemnitzu. Ve vedení už jsou jiní manažeři, kterým Melkusova rodina podnik předala, aby se mohla dále věnovat motorsportu.
Největší mezinárodní úspěchy Melkusům přinesl Pohár míru a přátelství (PMP), kde Heinz Melkus po prvním ročníku 1963 vyhrál ještě dvakrát, Ulli triumfoval v letech 1978, 1980, 1983, 1984 a 1985 (vždy na SRG MT77). Za volant Formule Easter usedl také Ulliho bratr Peter Melkus (ročník 1954), později se stal vedoucím mužem skupiny Melkus, vedl závodní týmy a motokárovou trať ve Freitalu (Melkus Kartbahn).
Tak to před sedmdesáti lety začalo, Heinz Melkus přestavěl bojový Volkswagen na sportovní vůz
Vozy Melkus-Wartburg Formule 3 v polovině šedesátých let, s číslem 81 jede Heinz Melkus
Heinz Melkus, mistr NDR 1967 a 1968 s vozem Melkus 64 Wartburg 1000 Formule 3
Heinz Melkus na bývalém okruhu v Mostě u nádraží (1977)
Syn Ulli a otec Heinz na závodech Poháru míru a přátelství 1977 ve starém Mostě
Do kokpitu RS 1000 se vstupovalo vzhůru odklopnými křídlovými dveřmi (Most 1972)
Ulli Melkus (SRG MT77) při tréninku na starém okruhu v Mostě (1982)
Prototyp kupé Melkus RS 1000 při představení na závodech v Bernau (1969)
Ulli Melkus (SRG MT77) si jede pro vítězství na autodromu v Mostě (PMP 1985)
Heinz Melkus jako mistr NDR 1968 (Melkus-Wartburg 1000 F3)
Heinz Melkus ve své poslední sezoně 1977 (Spider Lada 1300)
Peter Melkus (SRG MT77) na Velké ceně Brna 1978
Nově založená firma Melkus Sportwagenbau nejen obnovila výrobu limitovanou sérií kupé RS 1000 v roce 2006, ale v roce 2009 se pokusila o nový sportovní Melkus RS 2000 (motor Toyota 1.8 Turbo), který se však pro soukromou společnost stal příliš velkým soustem. Výroba zhruba patnácti replik RS 1000 také nebyla jednoduchá, díly z časů NDR (Wartburg) sehnali ze všech možných zdrojů. Prakticky kupé RS 1000 zkonstruovali znovu, chyběly totiž výkresy, v šedesátých letech stačily náčrty na papíře.
V závodění pokračovala i třetí generace Melkusů. Ulliho syn Ronny Melkus (ročník 1974) začal v jedenácti na motokárách, po čtyřech mistrovských titulech přešel do malých formulí, 1995 byl vicemistrem německé Formule Renault a kariéru končil s cestovními vozy. Peterův syn Sepp (ročník 1983) postoupil z motokár do Formule BMW Junior v otcově týmu a pak úspěšně jezdil závody na Lotusu Exige; závodil také jeho bratr Robert.