Jak udržet zůstatkovou hodnotu auta co nejvýše

To pořekadlo, že jakmile vyjedete novým autem z brány autosalonu, hned ztratí tak desetinu své hodnoty, platí v míře větší či menší stále. Můžete namítat, že jsou výjimky, ale limitované edice supersportů od Bugatti a Ferrari či jiných značek nejsou přece běžná auta denní potřeby. A tak se na ně nemůžeme dívat stejně. Na ně se lze dívat spíše jako na umělecká díla. Těm také hodnota v dlouhodobém horizontu neklesá, pokud je nikdo nezničí.

Pro nás chudší, kteří musíme nad penězmi aspoň trochu přemýšlet, je ten propad hodnoty auta bohužel nedílnou součástí života a při výpočtech vlastnictví vozu s nimi musíme kalkulovat. Kolik bude naše auto stát za pět let od koupě? Polovinu? Třetinu původní ceny? Tak nějak.

Podobné je to samozřejmě i u ojetin. Sice se o nich říká, že ten prvotní největší propad hodnoty zaplatil někdo jiný, ale i jim bude cena klesat a navíc budete ještě muset investovat do oprav. Někdy jsou ty investice takové, že kdybyste si byli bývali koupili nové auto, vyšlo vás to stejně. Nebo i levněji…

Dá se s tímhle přirozeným trendem něco dělat? Bohužel moc ne. Ale pár tipů, jak aspoň autu uchovat slušnou hodnotu a udržet ho atraktivní pro další prodej, přece jenom máme.

Opět vynecháme všechny ty exkluzivní edice supersportů či limitované edice, bavíme se o obyčejných autech. Je nám jasné, že někdo prostě nechce jezdit octavií v kombíku a dieselu, kterých jsou všude tisíce, a chce něco zajímavějšího. Jenže problém je v tom, že pak takové auto nikdo nechce od něj a dlouho a obtížně se prodává.

Je to trochu sázka do loterie, protože nikdy nevíte, jak trh konkrétní model přijme. Může se stát, že auto potká nějaký vážný konstrukční problém a později z něj bude neprodejná riziková ojetina. Případně třeba výrobce zbankrotuje. Stačí se podívat na Saab, na který brzy sotva někde seženete náhradní díly.

Naopak některá nová auta trh nejprve z různých důvodů nepřijal, aby se později ukázalo, že to byly vlastně skvělé modely s vysokou provozní spolehlivostí. Jen se koukněte, jak se dnes špatné shání poslední generace benzinové Hondy Accord či třeba různé Lexusy. Když těch aut bylo málo jako nových, logicky jich mezi ojetinami také moc nebude. Jejich hodnotu to ale udržuje o dost výš a ještě v mladém „předveteránském“ věku postupně získávají ikonický status. Když takové auto teď dobře koupíte, neproděláte na něm.

Na druhou stranu nějaká masovka také není zrovna recept, jak uchovat hodnotu vozidla. Pokud je ale auto něčím zajímavé, prodá se dobře. Lidem se samozřejmě vždycky líbí atraktivnější výbava, zájem je o spolehlivé a výkonnější (ovšem ne moc žíznivé) motorizace. Naopak příliš stylových doplňků může zájemce odrazovat. Špatně se prodávají auta zasažená neodborným a příliš výrazným tuningem.

Celkově si dobře drží hodnotu auta značek s dobrou pověstí a provozní spolehlivostí, což docela dobře kopíruje různé statistiky poruchovosti, například v Evropě známé německé žebříčky TÜV Report. Když se k tomu přidávají vyhlášené poprodejní služby a ochota pečovat i o majitele starších aut za trochu výhodnějších podmínek, nelze s takovým autem udělat velkou chybu.

Jsou i případy, kdy sama automobilka vypíchne trvanlivost některého modelu tím, že třeba od zákazníka vykoupí vůz s nájezdem přes milion kilometrů, nebo o něm klidně jen vydá tiskovou zprávu. Taková auta se pak dostávají do povědomí a samozřejmě to zvyšuje jejich hodnotu na sekundárním trhu. Tyhle případy se objevily třeba u Mercedesu, Volva, Toyoty, ale i tuzemské Škody.

Velice dobrým lákadlem je prodloužená záruka. Třeba korejské značky Kia a Hyundai jí zaváděly právě jako nástroj zvyšování zůstatkové hodnoty svých vozů, která byla v tehdejší době na evropském trhu opravdu tragická. A docela to fungovalo, když se ukázalo, že i korejské auto může být po pěti letech stále kryté zárukou. Trvalo ale ještě nějaký čas, než se ukázalo, že vedle té záruky jsou ta auta zároveň i docela spolehlivá.

Mnoho výrobců dnes tento trend následuje, i když samozřejmě ty podmínky jsou velice přísné a může se stát, že narazíte na ojetinu, která už prodlouženou záruku platnou nemá. Ale to snadno u servisního partnera značky zjistíte, takže nemusíte prodejci naletět. U většiny značek dnes získáte až pětiletou záruku, někdy i kilometrově neomezenou. A leckde, například u Mercedesu, vás potom nechají tovární záruku rozšířit i u ojetiny – konkrétně u německé značky třeba až na 10 let. Na některé celky pak mohou výrobci nabízet ještě delší záruky (typicky na karoserii nebo třeba komponenty hybridního či elektrického pohonu).

I tak si ale od auta uchovávejte všechny záznamy, především ze servisů, provedených oprav, svolávacích akcí a úprav. Autorizované servisy působí pochopitelně o něco důvěryhodněji, zejména pokud má auto originální servisní knížku, a pokud nevypadlo z továrního servisního plánu. Pokud chcete jezdit do autorizovaného servisu s novějším autem, zvažte i servisní smlouvy, které automobilky zpravidla nabízí, často i pro ojetiny.

Pokud něco na autě měníte, schovejte si původní díly. Auta, ze kterých zmizela třeba roletka zavazadlového prostoru, originální střešní nosič či sada nářadí, sice nejsou neprodejná, ale důvěryhodnosti to moc nepřidá.

Platí to i u ojetin, u kterých třeba není celá historie plně dohledatelná. Ale když dalšímu kupci doložíte, kdy se třeba měnily rozvody, seřizovala geometrie a kdy se prováděly jaké opravy, bude pro něj auto určitě atraktivnější a hlavně mu seberete munici do kanónu, ze kterého se vystřeluje věta „tak když mi slevíte dvacet tisíc, tak já to od vás teda milostivě vezmu“.

Péče o auto ale není jen pravidelný servis, ale také udržování ho ve stavu, za který se nikdo nemusí stydět. Asi kolem něj nemusíte každé odpoledne pobíhat s jelenicí a leštidlem, ale ono stačí, když budete v autě dělat pořádek, pravidelně ho šetrně mýt a po letech to na něm bude vidět. A také v autě nekuřte. Ten zápach z něj už nikdy nikdo nedostane.

Auto se zašlým lakem, podběhy plnými bláta, ucpanými odtokovými kanálky a hlavně vybydleným a zakouřeným interiérem plným špíny a psích chlupů na nikoho dobrý dojem neudělá. Dnes v době masivního rozšíření automatických bezdotykových myček udržíte auto slušné i v těch „špinavějších“ měsících. A vysavač snad doma také máte, ne?

Když už převážíte v autě něco, co může interiér poškodit, zkuste nejchoulostivější místa nějak chránit. Gumová rohož do kufru a stará deka pod zabláceného psa udělá divy, stejně tak když obalíte ostřejší hrany předmětů, které by jinak poškodily choulostivé plasty a čalounění. A, prosíme pěkně, pokuste se nevylámat výdechy ventilace. Opravdu nás fascinuje, že to někdo stále dokáže.

Ono se říká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A člověk si nevybírá a ta smůla prostě občas padne na každého. Říká se, že více než třetina ojetých aut na trhu má za sebou stejně větší či menší karambol, takže je opravdu těžké narazit na auto, které není lidově řečeno „škrábnuté“. I opravdu nebouraná auta si na parkovištích na sídlišti či u obchoďáku vytrpí svoje.

Prodělaná nehoda samozřejmě zůstatkovou hodnotu auta snižuje. Není tedy divu, že mnoho podvodníků o historii auta lže a snaží se ji falšovat. Ojetiny po velmi vážné nehodě či třeba živelné katastrofě jsou velmi rizikové především tehdy, když nelze dohledat, jak se oprava prováděla. Pokud totiž nebylo ekonomicky smysluplné auto opravovat schválenými postupy, někdo zřejmě pojišťovnou odepsané auto doslova „zbastlil“. A asi si ani nechcete představovat, jak pak bude takové auto fungovat po technické stránce, a hlavně jak bude chránit posádku v případě další nehody.

Kdo jezdí na motorce, ten se už dávno naučil dávat pozor za ostatní a mnohokrát si vyzkoušel pravidlo, že i když má přednost v jízdě, neznamená to, že ji vždy dostane. Ale on se tenhle defenzivní přístup vyplácí i za volantem auta. A také třeba zkuste místo do mobilu a dotykového displeje koukat opravdu na cestu a do zrcátek.