Hlavní obsah

Ojetiny: Fisker Karma – Exotický zkrachovalec, díl první

Foto: Jakub Misík

Fisker Karma působí exoticky, což vážně obnáší i četná úskalí

10. 7. 2019

Výstřední vůz Fisker Karma je často nazýván uměleckým dílem na kolech. Jestli nějaký vůz na silnici vypadá jako drahá koncepční studie, je to právě zkrachovalý projekt dánského vizionáře Henrika Fiskera. Jak se s autem žije, co se nepovedlo a proč šlo o krok vedle? Máme pro vás unikátní pohled do hlubin exotického plug-in hybridu s velkou dávkou smůly a nepochopení.

Článek

Pionýrský projekt pojmenovaný Fisker Karma se vyráběl mezi lety 2011 a 2013 ve Spojených státech a Finsku pod dozorem otce, designéra a vizionáře Henrika Fiskera. Za krátkou dobu produkce vzniklo bezmála 2 600 exemplářů. Ačkoli se automobilka Fisker etablovala ve stejné době jako dnešní elektromobilní modla Tesla, prapodivný plug-in hybrid nedokázal zaujmout natolik, aby udržel výrobce nad vodou. Stejně jako Tesla Model S byl výsledný produkt příliš drahý a ani svým výjimečným designem nedokázal překonat nálepku nedodělaného, nespolehlivého, nebo dokonce experimentálního automobilu.

Dnešní cenové dno (700 tisíc) tohoto výstředního auta umožnilo jeho vlastnictví lidem, kteří jej neoceňují pouze pro převoz golfových holí. Díky tomu se očima majitele Fiskeru Karma, pana Karla Fuksy, můžete dozvědět, jak to je doopravdy s unikátním superhybridem, který na cestách potkáte ještě méně než sporťáky honosící se skotačícím koníkem nebo zuřícím býkem na kapotě.

Foto: Jakub Misík

Fisker Karma sice vypadá jako supersport, ale jede o poznání pomaleji

„Design je zkrátka mazec. V případě Karmy nejsou fotky milosrdné, ale decimující. Fisker Karma je obří placka, proporčně abnormální natolik, aby se za ní otočil každý – od dítěte po důchodce. Na první pohled vypadá na pětinásobek své hodnoty. Karma se nelíbí každému, ale koho zaujme na obrázku, ten bude při osobním setkání ohromen, a to neumí jen tak nějaké auto,“ popisuje své dojmy Fuksa.

Při bližším zkoumání rozhodně najdete karosářské přešlapy – jde o typickou „ameriku“, takže jednotlivé části k sobě sice lícují, ale dodržet stejně dlouhou mezeru mezi spárami bylo pro výrobce asi stejně reálné, jako přeskočit Velkou čínskou zeď na tříkolce. Zejména víko kufru je ostudně napasováno na všech vyrobených autech tak, že u některých kousků jde zavřít pouze násilím.

„V interiéru je vše v pořádku – můj kus zatím nevykazuje vrzání. Ale prý to začne, jako u všech fiskerů. Lze tedy očekávat vše tak, jak jsme u automobilové produkce ze Severní Ameriky zvyklí. V USA je Karma považovaná za sub-kompaktní auto, protože v kabině je vše v pořádku jen vpředu. Sedačky jsou pohodlné, opěrky hlavy příjemné, místa pro nohy habaděj. Vzadu je to horší – usadíte se sice do měkkého, ale hlavu musíte mít opřenou o strop a nohy pokrčené, takže jde o vhodná místa pro děti nebo lidi, které nemáte rádi,“ vysvětluje Fuksa.

„Museli jste někdy přemýšlet, jak do auta položíte tašku s laptopem? U Karmy začnete. Jste zvyklí s sebou vozit kufr s nářadím, nouzový kompresor, povinnou výbavu, kvalitní hever, tažné lano a pracovní rukavice? Gratulujeme, tímto jste naplnili celý zavazadlový prostor,“ dodává majitel.

Foto: Jakub Misík

Interiér je protkaný avantgardními tvary a luxusní hnědou kůží

„Díky monstróznímu točivému momentu 1 330 Nm umí auto na svoji hmotnost relativně slušně zrychlovat – tedy jen papírově. Než jsem osedlal Teslu Model S  P85+, tak mi přišlo, že Karma docela jede. Dnes mám pocit, že i Tesla od rychlosti sto kilometrů za hodinu nejede, takže Karma je v porovnání s Teslou vlastně lenoch. Můj Chevrolet Impala SS z roku 1996 nařeže Fiskeru Karma na všech frontách, až do první zatáčky,“ porovnává auta Fuksa. Lepší srovnání nám neposkytl, protože prý nezná konfekční vozy z řad evropské buržoazie.

Fisker Karma má vpředu brzdy s plovoucími kotouči jako závodní auta, ale vlastně je za normálních okolností moc nepotřebuje – to díky rekuperaci. Pádly pod volantem totiž volíte intenzitu zpomalování a v režimu Hill využijete brzdiče jen při stání na křižovatce. Decelarace s pomocí elektromotoru je plynulejší, příjemnější a dá se regulovat ve třech krocích. Podle slov Karla Fuksy je potřeba brzdový pedál používat jen v krajních případech.

Foto: Jakub Misík

Superhybrid vypadá jako placka z jiného vesmíru, proto budí pozornost okolí

Negativně hodnotí Fuksa zvuk motoru. Vpředu totiž pracuje dvoulitrový přeplňovaný čtyřválec koncernu General Motors, který agregát používal v Pontiacu Solstice i Opelu Astra. Motor funguje pouze jako poměrně hlučná elektrocentrála (podobně jako zážehový dvouválec u BMW i3 REX), takže míra sešlápnutí plynového pedálu neodpovídá chování pohonné jednotky. Jde sice o zvyk, ale podle Fuksy by superhybrid zasloužil lepší zvukovou kulisu. Nepravidelný rámus od motoru není jediným zvukem, které auto vydává. Z venkovních reproduktorů umístěných v náraznících se při pomalé jízdě linou zvuky jako z kosmického plavidla. Futuristické „plašítko“ chodců přitahuje všeobecnou pozornost, nicméně u exotického vozu nejde o nic neobvyklého.

„V porovnání s Teslou na 21palcových volitelných discích jede Fisker Karma na 22palcových kolech jako pohodlný Cadillac. Aby ne, váží skoro 2,5 tuny, a proto si myslím, že na vývoji podvozku ztratili inženýři nejvíce peněz. Auto má obří kola, těžkou baterii uprostřed a nízký profil pneumatik, což by zčásti vysvětlovalo, proč drží jako přibité. Pokud už najdete odvahu a vhodné místo k nácviku dosažení fyzikálních limitů, zjistíte, že s autem, na které se velmi těžko shání náhradní díly, to zkoušet vlastně ani nechcete,“ vysvětluje Fuksa.

Foto: Jan Majurník

Tesla Model S P85+

Jaké problémy sužují luxusní plug-in hybridy a proč se nedají prakticky servisovat? Má střešní solární panel nějaký smysl, nebo jde o umělecké pozlátko? Jak to je se světlou výškou auta a dojezdem? To vše se dočtete v druhém dílu.

autowebAUTOWEBaUtOwEb