Hlavní obsah

Nekonečné kolony, krásné silnice. Jak se jezdí po USA?

Foto: Martin Žemlička

Snímek z Atlanty: doprava je ve velkých městech řádově větší, silnice jsou ale správně nadimenzované

Návštěva USA napoprvé sebere asi každého. I v dnešním globalizovaném světě je tady spousta odlišností od toho, na co jsme zvyklí od nás. Pár odlišností najdete i v silničním provozu, a právě na něj jsme se zaměřili. Co by mohlo fungovat u nás lépe? A naopak, co máme na Starém kontinentu lepší?

Článek

Vyjdete ven z letištní haly a řeknete si: páni, tady je všechno tak velké! Zdánlivě předimenzované je totiž v USA všechno: od velikosti kelímků s nápoji až po výškové domy, auta (malými tady opravdu skoro nikdo nejezdí), nebo množství pruhů na dálnicích. Na nich pak všichni řidiči v pěti pruzích jezdí podobnou rychlostí. Mezi sebou plynule jezdí jak obří náklaďáky, tak běžná osobní auta. Zvyknete si brzy. Na rozdíl od Evropy neplatí, že nejrychlejší auta jezdí vlevo; tady je běžné podjíždění, a protože to všichni očekávají a jedou podobně rychle, nepřináší to komplikace.

Foto: Martin Žemlička

Značení je přehledné, nadimenzování dálnic dostatečné

Rychlostní limity – co jsem měl možnost během týdne a tisíce ujetých kilometrů zjistit – se dodržují, ale ne dogmaticky. Na dálnici není problém 5 až 10 mil navrch. Ale za celý týden jsem neviděl, že by někdo „letěl“ dvoustovkou jako u nás. Disciplína řidičů je na vyšší úrovni, jakkoliv rychlostní limity mimo města jsou nastavené nesmyslně nízko (v mnoha státech je na dálnicích limit 105 – 113 km/h, což je pro svižné cestování skutečně málo). V Georgii je to na dálnicích 70 mil v hodině, což je 113 km/h; pokud pojedete více než 85 mil v hodině (136 km/h), získáte tak při změření policií i body do svého řidičského konta.

Foto: Martin Žemlička

Policii jsme během týdenní cesty po USA mimo města potkávali spíše sporadicky

Na dálnicích, ve špičce v okolí velkých a velice ucpaných měst, se v některých úsecích objevuje vyhrazený pruh FAST LINE. Jde o to, že za určitý poplatek (zobrazený dopředu na světelné tabuli) můžete ostatní předjet. Tedy pouze za předpokladu, že v placeném pruhu nebude větší množství automobilů. Je to věc, která ukazuje, že v USA se dá skoro všechno zpeněžit.

Foto: Martin Žemlička

Za „expresní pruh" se platí, ne vždy však budete rychlejší

Zajímavý je i 4Way-stop (nebo také All-way stop), který se používá i v dalších zemních Severní či Jižní Ameriky. Jde o to, že v křižovatce má přednost ten, kdo do ní přijede jako první. Je to jednodušší, a když si nejste jisti, jednoduše si ukážete. Neplatí tedy pravidlo pravé ruky jako u nás.

Foto: Martin Žemlička

Taková obyčejná čtyřproudová silnice při západu slunce ve Smoky Mountains

Semafory nejsou před křižovatkou, ale až za ní. Je na ně lépe vidět než u nás. Skvělá je i možnost odbočovat při červené na semaforu vpravo – samozřejmě za situace, když z druhé strany nic nejede. To je věc, za kterou bychom se velmi přimlouvali i v Česku, šetří to čas a zvyšuje plynulost dopravy. Jistě, ne u všech semaforů je možnost odbočit doprava na červenou realizovatelná (u velkých křižovatek určitě ne), na mnoha semaforech ale má svůj opodstatněný význam.

Foto: Martin Žemlička

Doleva na červenou neodbočíte, doprava většinou ano. Šetří to čas i nervy

Ve Spojených státech nefunguje klasická STK jako u nás, která stejně odhalí jen základní technické problémy. Tady se kontrolují pouze emise (protože ty obtěžují všechny, pokud něco nefunguje), samotný technický stav se nechává na odpovědnosti každého řidiče. Jinými slovy: jezdi si třeba s vrakem, ale nenič životní prostřední emisemi. Podle autora článku ideální řešení, a ne jako u nás, kde stát předpokládá, že lidé jsou nesvéprávní.

Foto: Martin Žemlička

Automobilový nevkus nenajdete jenom v Rusku, i USA jsou jej plné

To samé se týká i policejních kontrol, které jsou vždy opodstatněné, policie vás tedy nekontroluje jako u nás náhodně a bez důvodu v rámci „silniční kontroly“. Proti zkušenostem z Česka je ale případný zásah mužů (a žen) zákona v případě nelegální činnosti osádky auta nekompromisní. Ale to vím jenom z doslechu, na vlastní kůži jsem to naštěstí nezažil.

Foto: Martin Žemlička

Namátkové kontroly ze strany represivních orgánů neexistují

Obecně mi přijde, že v USA jsou řidiči mnohem ohleduplnější a jezdící více předvídatelně. Řidiči v Česku jsou podle mého skromného názoru více vyježdění, často ale jezdí neohleduplně a rychle tam, kde to přináší komplikace.

Jaké máte zkušenosti s jízdou po USA? Souhlasíte s autorem článku, nebo ne? Podělte se s nimi v diskusi...

autowebAUTOWEBaUtOwEb