Hlavní obsah

Blog: Dobrodružná dovolená s veteránem: Autovlakem do Itálie

Foto: Pavel Zima

Triumph TR3A

14. 7. 2018

Při cestování s veteránem před vámi nestojí otázka, jestli se to rozbije, ale kdy. Většinou máte štěstí, jenže my ho tentokrát neměli. A jak říká Murphyho zákon: Můžeš s sebou mít plný auto náhradních dílů, ale ten důležitej stejně zůstal v garáži. A nám tentokrát chybělo dynamo.

Článek

Ale začnu od začátku. Už vloni jsme chtěli zkusit cestu autovlakem do Itálie k Ligurskému moři, projet kus pobřeží a přes Alpy se vrátit domů. Ale informace, že vlak je na začátek července vyprodanej, mě v květnu překvapila. Nevadí, jeli jsme jinam a letos jsme to zkusili znovu. Lístek na autovlak Vídeň - Livorno jsme koupili v březnu, jeden z pěti posledních. Dokonce i lehátka máme každý v jiné části vlaku. Takže příště budeme kupovat v únoru…

Nakládání aut na vlak začíná v 7 večer, takže jsme s velikou rezervou vyrazili už v 8 ráno z Prahy. Cesta po D1 byla úplně v pohodě. Pár semaforů u Želetavy taky, u každého z nich jsem chcípnul auto, abych nepřehřál motor. Saharu na chladiči sice mám, ale tahle auta radši jezdí, než stojí. Jistota je jistota. Zastavili jsme ve Znojmě na benzínce, kde jsem dotankoval plnou a už nenastartoval. Baterka byla mrtvá. Nevadí, odjezd od benzínky je z kopce, strčíme triumpha a ten chytá na první otočení, kontrolka dobíjení v pořádku, jedeme dál.

Kontrolka dobíjení se rozsvítila kilometr za Znojmem, zastavujeme u casina před přechodem v Hatích a otevíráme kapotu. První podezření padlo na regulátor dobíjení. Relé je úplně rozpálený. Ale vypadá funkčně. Nedá se nic dělat, vytahuju digitální voltmetr a začínám hledat problém. Po chvíli pobíhání okolo auta a měření všeho, co změřit jde, jsme náš problém objevili. Dynamo. Dává v otáčkách 0,5 voltu. Je po smrti.

Hledání závady

Cestou ve Znojmě jsme si všimli cedule odkazující na místní veterán muzeum. Blanka volá a pán z muzea dává pár tipů. Šance sehnat dynamo Lucas z roku 1960 ve Znojmě není velká, ale naděje umírá poslední. Po asi hodině a 15 telefonátech se dopracujeme k místnímu autoelektrikáři, který má dovolenou. Naděje umřela, ale i tak byla snaha pomoct od všech místních veteránistů a mechaniků skvělá. Máme pouze netypický auto, Škodovku bychom dali dohromady během chvíle.

Ale i tak se rozhodujeme rychle. Takhle starý auto k životu moc elektriky nepotřebuje. Roztlačíme triumpha a jedeme do Znojma na nákupy. Kupujeme dvě nové 55Ah baterie a nabíječku. Na jednu baterii by to mělo ujet plus minus 200 km, my máme baterie 3 a nabíjet budeme vždycky v hotelu. Na první pohled nám zůstává lepší dojezd, než má Tesla. Jedeme do Vídně. Cesta probíhá v pohodě, akorát jsme ji přeplánovali mimo dálnice. Až do konce dovolený nebudeme svítit, minimálně používat blinkry, stěrače ani náhodou. Prostě nebude pršet.

Do Vídně přijíždíme s rezervou, posvačíme a mezi prvníma najedeme na vlak. Dokonce i průvodčí nám vymění kupé a jsme s Blankou spolu. Začíná se nám dařit, jdeme spát a ráno se probouzíme v Livornu. Autovlak je skvělá věc, jak s veteránem překonat velkou vzdálenost, užít si místní cesty a nebýt zlomenej po dvou dnech na dálnici.

Ranní příjezd do Livorna a čekání na vykládku auta si krátíme povídáním s motorkáři z Čech, kteří dále pokračují na trajekt směr Korsika. Netrpělivě přemýšlíme, jestli naše přibližovadlo chytne. Já jsem v klidu, věřím mu, ale Blanka je připravená tlačit auto z vagonu. Nechytlo. Blanka mává a prosí nádražáka, aby jí pomohl. Pomocí dvou lidských sil se dílo podařilo a my můžeme uhánět k našemu prvnímu italskému cíli – šikmé věži v Pise.

Nejtěžší na naší cestě je hledání místa k zaparkování, které je alespoň na mírném kopečku, aby byla Blanka schopná nás roztlačit. Možná, že si říkáte, že bych měl jako chlap tlačit já, jenže na to, aby Blanka dosáhla na pedály a viděla přitom z auta, jí chybí tak 20 cm výšky :-).

Zastávka v Pise se povedla, auto dokonce poprvé samo nastartovalo a přejíždíme k našemu prvnímu ubytování ve městě Lucca. Dostáváme pokoj v přízemí a hned máme plán, jak propašujeme dvě baterky a nabíječku nenápadně oknem, abychom je nemuseli nést přes recepci :-), A teď jdeme na prohlídku města. Baterky dobijeme postupně až večer, neradi bychom je nechali nabíjet bez dozoru.

Foto: Pavel Zima

Itálie přes okno TR3

Jsme rádi, že jsme to ve Znojmě nevzdali a začínáme si užívat slunce, italské cesty a místní skvělou kuchyni.

A aby to mělo nějaký závěr. Když nesvítíte (v Itálii není povinné celodenní svícení), tak se nebojte, že auto s karburátory a bez rádia má velkou spotřebu elektriky. Moje původní představa, že na jednu nabitou autobaterii ujedu tak 200 km, byla zbytečně opatrná. Poslední etapa měla 450 km a baterka na konci pořád napětí 12,4 V, takže věřím, že TR3 ujede na nabitou baterii v pohodě 800 km. A neuvěřitelná rodinná historka kamaráda, že se Škodou 120 se dá dojet na 2 plochý baterky, nabrala reálný obrysy. Benzínovým elektromobilům zdar.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.