Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

BMW M3 E30 jde do aukce v unikátní kolekci

Foto: Silverstone Auctions

Trojice unikátních BMW se prodá nejspíš za více než deset milionů korun; zleva – soutěžní vůz v úpravě od Prodrive; okruhový vůz skupiny A a sériový exemplář v perfektním stavu

Mnichovská legenda už brzy potáhne na svém krku pětatřicítku a stále platí za jeden z nejlepších sportovních automobilů, jaký kdy BMW v poválečné historii vyrobilo. Pohledem dnešních sportovních kupátek je malá, lehká a obratná. Sběratelé sportovních vozů a nadšenci za každý exemplář rádi tučně zaplatí a tento víkend mají unikátní příležitost koupit rovnou tři velmi odlišné bavoráky M3 E30 najednou.

Článek

Automobily vlastní jistý Nick Whale, majitel aukční síně Silverstone, který nabízí své vozy vášnivému jezdci a sběrateli jako jednu ucelenou sbírku. Za v přepočtu deset milionů korun máte šanci získat tři velmi odlišné bavoráky, které psaly historii značky víc než jakékoli jiné auto s modrobílou vrtulí ve své novodobé éře. BMW M3 E30 vzniklo díky homologačním pravidlům skupiny A a vyrobilo se jich nakonec daleko víc, než muselo. Ve své době bylo drahé, ale zatraceně lákavé. Velcí kluci po něm během druhé půlky osmdesátých let toužili, ale svůj sen si tehdy splnil nakonec jen málokdo. Přesto se modelu M3 E30 vyrobil solidní počet více než trojnásobně převyšující požadavek pěti tisíc aut pro homologaci FIA skupiny A.

Ve sbírce najdete precizně zrestaurovaný originál, silniční auto z té úplně poslední výrobní série z října 1990. Po jeho boku najdete profesionálně připravené rallyeové auto, které se může účastnit jakýchkoli revivalových podniků po Evropě. Když píšu tyto řádky, už mi v uších zase zní rykot vytočeného čtyřválce vysoko nad sedmi tisíci otáčkami a pískot pneumatik, když závodní jezdec zatáhne za „rukáv“ a BMW M3 se prosmýkne sérií vraceček do kopce malebného venkova nad Veronou. Vzpomínám na loňskou Rally Revival Valpantena. BMW M3 by nebyla tak ceněná nebýt slavné závodní minulosti a jednoduchého faktu, že skvěle jezdí.

Foto: Ondřej Kroutil

Soutěžní emkové bavoráky na Rally Revival Valpantena

Zvládala totiž hned několik závodních disciplín najednou. To se dá říct jen o málo sportovních autech, mezi kterými najdete Porsche 911, Ford Sierra Cosworth a pak musíte dlouze přemýšlet. BMW M3 byla kromě skvělého náčiní pro rallye také královnou závodních okruhů. A v okruhovém provedení je postaven i poslední vůz z trojice nabízené sbírky. Jedná se o okruhovou M3 skupiny A z roku 1989, která závodila ve své době v britském poháru cestovních vozů BTCC. A její majitel, Nick Whale, ji zvládá o svém volném čase prohánět po okruzích. Vlastně zvládá bravurně řídit všechny tři vozy ze své sbírky. Rozhodl se je však poslat dál k novému majiteli, který se o ně dokáže nejen správně starat, ale protáhne je i v plném tempu v některých z mnoha evropských podnicích historiků.

Foto: Silverstone Auctions

Sériový vůz v perfektním stavu z poslední série s motorem S13B23, 215 koní, vyroben až v říjnu roku 1990 jako jeden z posledních kousků

Fenomén BMW M3

Měl jsem štěstí si vyzkoušet různé emkové bavoráky. Během jednotlivých pěti generací se auto postupně měnilo, ale nikdy nepřišlo o svůj charakteristický nakřáplý, ryze mechanický rykot, když v otáčkách letí na plný plyn. Většina z nás už má tahle auta zafixovaná s řadovými šestiválci pod kapotou a mnozí z nás zase naopak nedají dopustit na skvělý osmiválec v generaci (E90), který vycházel přímo z vývoje motorsportu a při svém představení v roce 2007 vyvolal vášně, myslím pozitivní vášně. Existuje totiž jen málo osmiválců, které se tak lehce vytáčejí a ručička jejich otáčkoměru tak snadno přelézá osmičku.

Mně osobně velmi imponuje druhá generace BMW M3, generace E36. Není znalci příliš opěvovaná, nemá za sebou homologační příběh a ani tak slavnou závodní historii jako její předchůdkyně, ale jak jsem v létě psal hned do titulku článku – padne mi jako dobře rozšlápnuté kecky. Řadový šestiválec má ve své rané třílitrové variantě 286 koní, každý válec svou vlastní škrticí klapku, plyn ovládaný lankem a velmi ušlechtilý zvuk.

Na sklonku léta jsem asi měsíc používal kamarádovu lehce upravenou E36, sice s „obyčejným“ dvouapůllitrem a užil si její přetáčivosti v jednom z posledních letošních okruhových dní v deštěm promáčené Sosnové. Časy na kolo byly vpravdě mizerné, radost za volantem o to větší. Auto mi padne do ruky a mám ho rád. Generace trojkových BMW, které nás provázely po většinu devadesátých let, je mi nejbližší. Optikou těch dnešních jsou stále kompaktní, lehká a mají charakterní šestiválce, které možná už dnes výkonem neoslní majitele těch nejnovějších ani v tom „emku“, ale staromilce potěší na duši.

Foto: Petr Krab Jeřábek

BMW M3 3.0 je dnes nejdostupnější emko, z mého pohledu má obrovské jízdní kouzlo

První generace je ale ještě o něčem jiném. Auto vzniklo kvůli závodění, je výrazně lehčí, je ještě o poznání menší a vůbec nevadí, že má pod kapotou čtyřválec. Motor s kódovým označením „S14“ vychází možná z klasického litinového bloku M10, ale má kompletně jinou dvouvačkovou hlavu, dvě dvojice škrticích klapek, která každá z nich „krmí“ svůj vlastní válec. Plyn je pochopitelně ovládaný lankem a jedinou elektroniku, kterou zde najdete, je vstřikování paliva s programovatelnou jednotkou DME a systém ABS od firmy Bosch, které se montovalo do většiny sériových vozů. Jinak je svezení s E30 M3 čistě analogovým zážitkem, zejména v porovnání s optikou dnešní doby. Pevně věřím, že vám časem i budu moci přinést článek čistě zaměřený i na jízdní dojmy a zkušenosti s tímto vozem.

Foto: Silverstone Auctions

Motor S14 je malé umělecké dílo a část důvodu, proč už dnes prakticky žádnou levnou E30 M3 nenajdete, pod milion korun se takřka koupit nedá

BMW M3 E30 vzniklo na rýsovacích prknech týmu BMW motorsport, ale jeho výroba probíhala na běžných linkách závodu v Mnichově, ne v Garchingu, kam se specializovaná stavba vozů s emblémy „M“ přemístila později v devadesátých letech. Motor byl však ruční prací. A jedná se o technologickou perlu své doby. Historka praví, že název „S14“ získal, protože inženýři dostali na náčrt základního designu přesně čtrnáct dní. Jestli je to pravda, to už se asi nedozvíme, každopádně hlava válců technicky vychází ze skvělého šestiválcového motoru S38, který poháněl v té samé době legendární E28 M5. Čtyřválec S14 o objemu 2 302 cm3 točí lehce přes sedm tisíc otáček a ve svých limitovaných a laděných verzích ještě o dobrých pět set otáček víc. Výkon dvou stovek koní a točivý moment 230 Nm by možná leckteré řidiče dnes nenadchl, ale nechme je klidně přitom.

Foto: Silverstone Auctions

Rozšířené lemy blatníků budou vždycky cool a na E30 M3 vypadají obzvlášť sexy

Pravdou je, že už soudobá konkurence masivně využívala turbodmychadel. Sierra Cosworth byla díky tomu v přímce skutečně rychlejší a v pružném zrychlení, když nastoupil plný tlak turbodmychadla, přímo drtivě efektivnější. Podobně na tom bylo i Maserati se svým šestiválcovým biturbem, Audi Coupe Quattro anebo Lancia Delta Integrale. Točivý moment motoru BMW nebyl hodnotou k rozdávání, ale historie ukázala, že vsadili na správnou kartu. Ostatně, jejich hlavní konkurent, Mercedes-Benz 190 E 2.3-16 využíval techniku velmi podobných parametrů jen navrženou u Cosworthu. A jak skvěle se s ním jezdí!

Foto: Ondřej Kroutil

Loňské Valpanteny se účastnilo i originální BMW M3 E30 v tradičních barvách Rothmans BMW se kterým Béguin vyhrál Tour de Corse v roce 1987

BMW M3 v soutěžním provedení od Prodrive dokázalo ve své třídě bodovat na nejnáročnějších rychlostních zkouškách. A na Tour de Corse v roce 1987 zvítězila M3 v modrobílých barvách Rothmans BMW s červeně lakovaným spoilerem s Bernardem Béguinem za volantem v absolutním pořadí. V závodním provedení měl motor S14 také už velmi blízko ke třem stovkám koní. Hlavní parketou BMW M3 byly však okruhy a šampionáty cestovních vozů ve skupině A. BMW získalo titul ve WTCC v roce 1987, v britském šampionátu cestovních vozů s Frankem Sytnerem (dnes významný dealer a specialista na vozy BMW v Británii) získala M3 E30 titul v roce 1988 a pak ještě jednou v roce 1991 s Willem Hoyem za volantem. Slavný německý seriál DTM vyhrálo BMW E30 M3 v roce 1987 a pak znovu, v sezoně 1989 s Italem Robertem Ravagliou za volantem.

Foto: Silverstone Auctions

Závodní vůz pro Group A je součástí kolekce, která je na prodej; Nick Whale se s ním v minulosti účastnil několika závodů

BMW M3 E30 Je zkrátka vůz, díky kterému sláva emblému sešikmených proužků „M“ poskočila kupředu mílovými kroky. Po úspěších úžasného vozu BMW M1 a představení nejvýkonnějšího sedanu své doby BMW M5 (E28) přišla M3 v kapesních rozměrech o nízké hmotnosti jen mírně převyšující 1 200 kg a strefila se skvěle do vkusu své doby. Úspěchy na závodní dráze tehdy pro automobilové fanoušky něco znamenaly a po novém BMW každý toužil. Stalo se tak nejen díky ladně rozšířeným lemům blatníků karoserie, aerodynamicky zešikmenému zadnímu oknu a křídlu na zadním plastovém víku kufru. Auto se skvěle řídilo a to stejné platí dodnes. I proto jsou dnes všechny přeživší dochované exempláře tak drahé. Vyrobilo se jich výrazně méně než u komerčně úspěšnějších generací po něm a za exkluzivitu se zkrátka platí.

Jednotlivé výrobní verze BMW M3 E30Počet vyrobených kusů
AK01, (bez katalyzátoru) 200 koní (3/1986 - 8/1989)4 181 ks
AK01, (bez katalyzátoru) EVO I. (2/1987-5/1987)505ks
AK01, (bez katalyzátoru) EVO II. (3/1988-6/1988)501ks
AK03 (US verze 3/1987-12/1990)5 300 ks
AK05, (s katalyzátorem) 195 koní (5/1986-5/1989)4 437 ks
AK05, Europa Meister 88 Edition (10/1988-11/1988)148 ks
AK05, (s katalyzátorem) 215 koní (9/1989-10/1990)1 007 ks
AK05 (215 koní) Johny Ceccoto Edition (4/1989-7/1989)480 ks
AK05 (215 koní) Roberto Ravaglia Edition (6/1989)25 ks
AK07 Sport EVO 2.5 litru 235 koní (12/1989-3/1990)600 ks

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.