Článek
Na někoho to přijde později, na jiného dřív, ale čeká nás to všechny. Stáří. Neslyšně se připlíží zezadu a hupsne nám na bolavá záda. Najednou nám přijde vhod šlofíček po obědě, místo výživného večera u piva upřednostníme spíš šálek dobrého čaje a vyhřátou postel, a začneme nadávat, co to ti mladí poslouchají za děsivou hudbu. Holky se nám budou líbit pořád, jen jsou pořád nějak mladší a mladší.
Ale s auty to bude přesně naopak. Takové Revuelto, 1000koňové monstrum od Lamborghini, ze kterého bychom dřív slintali, nás nechává zcela chladnými. Spíš sníme o jízdě v Murcielagu s manuálem, které jsme měli na plakátu v dětství. Nebo ještě lépe v Countachi – ne té okřídlené hrůze z konce výroby, ale uhlazené klasice s jednoduchým klínovitým tvarem, který vysochal maestro Gandini. Co na tom, že byste se do něj nejspíš nevešli…
Tak se přiznejte, kdo z vás ho měl taky na plakátu?
Stejně tak vás bude Testarossa brát víc než 296 GTB, klasickou 911 Turbo byste brali všemi deseti místo té nejnovější a starší M3 E46 vás láká víc než to nové monstrum G80. Už totiž chápete, že nejde o to být někde nejrychleji nebo být viděn a adorován, jde o samotný zážitek – a ten vám starší auta poskytnou intenzivnější než ta moderní, i když jsou pomalejší. Na to nemusíme vzpomínat na supersporty, stačí se svézt docela obyčejnou plechovkou, kterou vás možná vozil táta, nebo kterou jste měli jako první auto.
Taky jste začínali za volantem škodovky? Znovu do ní nasednout je skvělý výlet do hlubin vašich vzpomínek, i když samotné svezení není vyloženě kvalitní.
Ale pozor, paměť dokáže v pozdějším věku klamat, protože ještě důsledněji maže špatné vzpomínky a nechává jen ty příjemné. Mohli byste tak být zděšení, jakou plečku si tehdy váš tatík pořídil, nebo co jste v mládí milovali jako svou první automobilovou lásku. Nepřesné řízení s vůlí, roztřesené šasi nebo zdechlý motor, to dokáže pokazit nostalgickou chvíli. Jenže když je to opravdu povedené auto, přenese vás mávnutí proutku – vlastně spíš otočením klíčkem ve spínací skříňce – do laskavého objetí minulosti.
Novinky.czStačí k tomu docela obyčejný Renault 5, který vám připomene, jak kouzelná byla auta minulosti, jak byla mechanicky jednoduchá, bylo z nich krásně vidět a řídila se jedna báseň. A protože nejedete všude na plný plyn, tak ani nevadí, že nedosahuje takových géček jako jeho moderní elektrická reinkarnace s nízkým těžištěm a moderním podvozkem na širokých gumách nejnovější specifikace. Za volantem klasiky si prostě užíváte ten opojný zážitek z toho, že prostě řídíte a potřebujete k tomu ruce a nohy a plnou pozornost.
Svezení v obou R5 si užijete, ale tu klasickou budete muset skutečně řídit. Což je super v neděli odpoledne na vyjížďce, ale v pondělí ráno po cestě do práce budete chtít sedět v té nové. Takže potřebujete obě!
To je fajn, když se chcete svézt. Ale na každý den se přeci jen hodí tišší a pohodlnější moderní auto, které je snazší na řízení a umožní vám při nudném popojíždění odpoutat mysl i k jiným věcem (a ne, nemyslíme telefon v ruce a sjíždění novinek na „sockách“). Fakt to není o tom, že jsou stará auta lepší než nová, nebo nová lepší než starší. Sami si můžete zvolit, jaký zážitek za volantem chcete mít a jaké auto si k tomu vyberete. Ale podle našeho mínění potřebujete prostě obě…