Hlavní obsah

Australský okruh Bathurst – Nürburgring jižní polokoule

Foto: Bathurst 12 Hour

Bathurst neboli Mount Panorama je jeden z mála dnes ještě přírodních okruhů. Není výjimkou, že se v boxech zničeho nic občas objeví klokaní návštěva

1. 1. 2022

U nás v Evropě všichni velebí německý Nürburgring – a do značné míry i oprávněně, neboť jde o jeden z nejznámějších okruhů na světě. Jeho nebezpečnost mu navíc dodává jakousi temnou auru, která láká automobilové nadšence z celého světa. Na jižní polokouli, konkrétně v Austrálii, se však nachází jeden okruh, který je podobně členitý a přinejmenším obdobně záludný. Tento okruh se jmenuje Mount Panorama neboli pro zasvěcené prostě a jednoduše Bathurst.

Článek

Okruh se nachází v australském teritoriu Nový Jižní Wales. Je to 6,2 kilometru dlouhá asfaltová špageta rozprostírající na hoře Panorama – to je koneckonců důvod, proč se trať oficiálně jmenuje Mount Panorama Motor Racing Circuit. Mezi zasvěcenými se jí ale říká jednoduše Bathurst

Foto: Bathurst 12 Hour

První, takzvaná „Pekelná zatáčka“ je relativně nezáludná a oproti zbytku okruhu i široká. Ale o to víc svádí k předjíždění, a to už od prvních momentů závodu. Okruh v několika částech navazuje na veřejné komunikace, jak je vidět i na fotografii

Zdá se to být neuvěřitelné, ale prakticky nejde o profesionální okruh, neboť v době, kdy se na něm nekonají žádné závody, bývá velká část jeho asfaltu používána pro běžný provoz. Trať je navíc součástí krajiny – existují případy, kdy se do boxů přišli podívat i klokani. V bezprostřední blízkosti okruhu se pak občas jezdí exhibiční jízdy přímo v ulicích města Bathurst.

Bathurst má mnoho příznivců, a to nejen v Austrálii. Tento členitý a rychlý okruh se slušným převýšením je podobně záludný a úzký jako Nürburgring, je však podstatně kratší. Ale popravdě – vadí to někomu? Rozhodně ne divákům, kteří díky tomu častěji vidí projíždět závodní auta.

Jako na horské dráze

Foto: Bathurst 12 Hour

Za první „Pekelnou zatáčkou“ následuje dlouhá rovinka s horizontem uprostřed, na jejímž konci se jezdí až 270 km/h. Ta je zakončena velmi rychlou pravou stoupající zatáčkou, která se jezdí hodně „na srdce“

Startuje se na nepříliš dlouhé rovince, která končí první levotočivou zatáčkou, projížděnou na dvojku. Ta přímo svádí k soubojům už od prvních momentů závodu – i proto se jí říká Hell Corner neboli Pekelná zatáčka. Následuje dlouhá, pozvolně stoupající rovinka, zakončená velmi rychlou pravou do kopce, kde závodní auta brzdí z rychlosti 270 km/h na zhruba 130.

Krátce za ní je nadvakrát zlomená ostrá levá stále směřující do kopce, která prověří trakci auta. Následuje dvakrát mírná pravá, vozy GT3 tu jezdí zhruba 170 km/h na čtyřku. Následuje mírná dvojitá levá, která se jezdí pod plynem, pak o chlup ostřejší levá – tady se sice mírně ubírá, ale i tak se tu jede rychlostí přes 200 km/h. Následuje podobně rychlá, opět levá zatáčka a za ní je pak ta nejzáludnější pasáž okruhu.

Foto: Bathurst 12 Hour

Esíčka se nachází v oblasti prudkého klesání. Místa málo a prakticky nulové únikové zóny – tady není prostor pro chybu

Tam totiž po krátké rovince Skyline následují rychlá klesající esíčka. Velmi rychlá kombinace pravá-levá-pravá-levá,pravá-levá-pravá, kde jsou svodidla proklatě blízko, pak pokračuje do ostrého levého „vracáku“ na dvojku, zhruba 90 km/h.

Foto: Bathurst 12 Hour

Pod esíčky na jezdce ještě čeká ostrá levá s negativním sklonem. Když se tady „zapomenete“, tak už většinou nedobrzdíte

Následuje velmi dlouhá rovinka Conrod, kde závodní vozy jezdí na vytočenou šestku (okolo 300 km/h), pak mírná pravá (pořád pod plynem!), bezpečnostní šikana levá-pravá, pak opět krátká rovinka a poslední levotočivá zatáčka Murray před cílovou rovinkou, projížděná na dvojku zhruba stovkou.

Jela se tu i Formule 1

Inauguračním závodem na okruhu Mount Panorama byl juniorský podnik slavného motocyklového závodu Tourist Trophy v roce 1938. Okruh během své historie hostil celkem devět podniků Velké ceny silničních motocyklů. Ale to není ten důvod, proč jsme tady – tím hlavním důvodem jsou auta.

Ruku na srdce, vzhledem k minimálním únikovým zónám jsou Formule 1 na Bathurstu nesmysl – přesto se tu Velká cena konala v letech 1938, 1947, 1952 a 1958. Patrně nejznámější je však v širokém okolí díky pořádání jednoho z dnes už tradičních vytrvalostních závodů, takzvaného Bathurst 1000. Ten se z původního formátu 500 mil, od roku 1960 pořádaném v australském státě Victoria, přesunul právě na Bathurst ve formátu 1 000 kilometrů v roce 1963 – a tak už to zůstalo.

Největší tahák? Cestovní vozy

Foto: Supercars

Obrovským tahákem byl odjakživa seriál Australských cestovních vozů, později V8 Supercars, dnes už jen Supercars

Že si Bathurst 1000 pořád nemůžete zařadit? Jednoduše jde o podnik hostící seriál cestovních vozů, a právě proto se stal ikonickým, protože vždy zajistil vyrovnané, těsné a napínavé závody. V šedesátých letech jezdily vozy jako Ford Falcon nebo Cortina, ikonický Mini Cooper, Vauxhall Cresta, Mercedes-Benz 220 a pochopitelně také miláčci domácího publika, Holden Commodore a Holden Monaro.

Kromě stálic, kterými byly převážně novější generace Fordů a Holdenů, se sem „podívaly“ v osmdesátých letech také Jaguary XJ-S, které jezdily i u nás v Československu, s koncem osmdesátých let nesmíme opomenout zrod slavné Godzilly neboli Nissanu Skyline GT-R, který svého času cestovním vozům dominoval.

Australský šampionát cestovních vozů v roce 1999 zanikl a místo něj vznikla série zvaná V8 Supercars, dnes známá už jen jako Supercars. Jde stále o velmi lákavý a vyrovnaný seriál, kde se sice opět objevují zejména výrobci Ford, Vauxhall a Holden, vzhledem téměř silniční vozy však pohání 5,0l atmosférické osmiválce. Řadí se v nich sekvenční převodovkou, výkon putuje na zadní kola (jak jinak), a co hlavně – vozy nemají žádné elektronické ani hybridní pomůcky. Vše je pouze na jezdcích.

Vytrvalostní závody

Foto: Bathurst 12 Hour

V posledních zhruba deseti letech se velké oblibě těší vytrvalostní podniky vozů GT3. Pravidelně tu startují vozy jako Porsche 911, Mercedes AMG-GT, Bentley Continental, Honda NSX? Audi R8 apod.

Vzhledem k oblíbenosti vytrvalostních soutěží nepřekvapí, že se zde jezdí také 6hodinové, 12hodinové (ty jsou nejčastější) a 24hodinové podniky spadající pod FIA Endurance Series, které patří do seriálu vozů GT3. Od roku 2016 jde také o podnik podobného seriálu zvaného Intercontinental GT Challenge.

Okruh kromě toho hostí také nespočet vrchařských soutěží a krátkých „sprintových“ závodů, v neposlední řadě i pár historických podniků. Jasně, od nás je to strašně z ruky – letět 24 hodin letadlem může být vážně otrava, v dnešní době je navíc letecká doprava velmi komplikovaná. Ale kdybyste čistě náhodou „měli cestu“, rozhodně stojí za to se tam alespoň zastavit.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: