Hlavní obsah

Blog: Autoškola z vás dobrého řidiče neudělá, to je čistě na vás

Foto: Shutterstock

Instruktor v autoškole vám může předat základy, zbytek je na vás a proces učení je za volantem nekonečně dlouhý

26. 4. 2019

Neutěšená situace na českých silnicích není jen důsledkem nedostatečné výchovy řidičů. Ano, všechno to začíná v autoškole, která by začínajícím řidičům měla vštípit správné návyky, které pak budou rozvíjet. Sítem autoškol a následných zkoušek však pořád projde dost lidí, kteří za volant jednoduše nepatří.

Článek

Na svého instruktora autoškoly vzpomínám s úctou. Byl to pečlivý chlapík ze staré školy a bral svou práci zodpovědně. Nutil mě číst značky a sledovat zrcátka, dřel se mnou couvání i podélné parkování, učil mě sledovat okolní provoz a dění, přemýšlet a předvídat. A já jsem mu za to všechno dodnes neskonale vděčný. Přesto jsem byl po opuštění autoškoly nezkušené tele…

Je totiž naivní si myslet, že po absolvování těch pár lekcí (36 školních hodin teorie a 28 praxe, pokud to autoškola neodflákne) budete umět skutečně dobře řídit. Naučit se řídit je totiž dlouhodobý proces – postupně si automatizujete základní činnosti, tříbíte techniku, získáváte přehled a hlavně nabíráte cenné zkušenosti, protože provoz je tak bohatý na různorodé situace, že za volantem neustále zažíváte něco nového. Sám řídím už řadu let, mám za sebou statisíce kilometrů za volantem stovek aut, a přesto se pořád učím nové věci… především to, jak můžu být ještě opatrnější a předvídavější. Snažím se zlepšovat, protože mě řízení prostě baví. Jenže většina řidičů taková není.

Problém výuky v autoškolách totiž není jen v líných učitelích, ale spíš v neschopných žácích. Zapomeňte na dávné časy, kdy bylo řízení auta výsadou zručných a odvážných nadšenců, dnes se z něj stalo právo pro všechny. Za volantem se proto z osobních nebo pracovních důvodů ocitají i lidé, kteří tam prostě nepatří. Nejde jim to, nebaví je to a vlastně je to ani nezajímá, takže se nikdy nezlepší. Nechtějí řídit, potřebují se jen někam dostat.

Vidím jich denně na silnicích spousty a je mi jasné, že od nich nemohu očekávat zázraky – jsou nepozorní, nesledují dění kolem, nepřemýšlejí, nepředvídají. Nemají řidičský talent a to jim lze jen těžko vyčítat – já taky nemám kuchařský talent a občas si musím něco uvařit (podle toho to taky většinou dopadne). Jenže řízení není vaření, u něj v případě nezdaru nehrozí jen nepoživatelná šlichta, kterou seznámíte s odpadkovým košem. Na silnicích jde o životy.

Právě proto je tedy v zájmu každého z nás se v autě skutečně maximálně věnovat řízení, zprávy na facebooku i pracovní maily vážně počkají. A to ať máte naježděno, kolik chcete – svými zkušenostmi právě můžete předejít chybě někoho méně šikovného. Buďte opatrní a soustředění (a začněte zase blikat, prosím!), tolerantní a shovívaví. Nechte ego doma a zkuste být nad věcí – ne každému bylo shůry dáno, což platí o rozumu i schopnostech. A až budete někdy přemýšlet o tom, koho pustíte nebo komu to tam naopak pošlete, pamatujte na to, že nejlépe je vychovávat vlastním příkladem. Na silnici jsme v tom všichni společně – je jen na nás, jaké si to tu uděláme.

autowebAUTOWEBaUtOwEb