Článek
T148 se začala vyrábět na počátku sedmdesátých let jako výsledek několikaleté práce na modernizaci dosavadní T138. Ta měla řešit některé nedostatky vozu. T138 na trh vstupovala jako nástupce populární, ale notně přesluhující Tatry 111 vznikající už během války. Proti ní se T138 odlišila modernější, oble tvarovanou kabinou, z níž bylo lépe vidět a která byla komfortnější než ta ve 111 – ve své době byla dokonce přirovnána k interiérům osobních aut. Zcela nová byla i technika, T138 vsadila na nový, vzduchem chlazený naftový vidlicový osmiválec o objemu 11,8 litru s výkonem 132 kW, spárovaný s novou pětistupňovou převodovkou doplněnou o dvoustupňovou přídavnou převodovku.
Během let se ale projevily některé chyby T138 jako nedostatečný výkon motoru nebo nijak zázračná spolehlivost, kterou měla řešit modernizace vozu. Ta byla původně vyvíjena jakožto T2-138, nakonec však byla pojmenována T148. Na trh se dostala na počátku sedmdesátých let, když se zpočátku vyráběla ještě po boku T138.
Tatra T138 byla přímou předchůdkyní typu T148.
Evoluce tvarů
Že je Tatra T148 jen evolucí předcházejícího modelu T138, je jasně patrné na její kabině. Nadále si uchovala oblé tvary, měnily se vlastně jen blatníky a zvětšila se maska pro lepší přívod vzduchu k motoru.
Tyto změny byly důsledkem úpravy pohonné jednotky, kterou byl naftový, vzduchem chlazený vidlicový osmiválec T2-928 s přímým vstřikováním paliva zvětšený na 12,7 litru. Spolu s tím se navýšil i výkon, ze 132 na 156 kW. Naopak pětistupňová manuální převodovka s přídavnou dvoustupňovou převodovkou - s normálním a redukovaným „terénním“ převodem - zůstala zachována. Poháněná byla všechna kola s připojitelnou přední nápravou, v závislosti na verzi byla T148 šestikolka nebo čtyřkolka.
Dobový snímek Tatry 148.
Zapracovalo se pak na podvozku. Nový mezinápravový diferenciál na zadních nápravách měl snižovat opotřebení pneumatik, úprava samotných náprav měla zase přispět ke zvýšení životnosti. Ta mimochodem byla během vývoje vozu testována v náročných podmínkách v Sovětském svazu. Komfort pak jako u předchůdce zlepšovalo elektropneumatické řazení přídavné převodovky, stejně jako posilovač spojky a řízení. Základem vozidla nicméně zůstával pro Tatru charakteristický páteřový rám s centrální nosnou rourou doplněný o výkyvné polonápravy.
Mnohé evoluce
K dispozici samozřejmě byly opět různorodé verze. Tou nejznámější je sklápěč s délkou sedmi metrů – jednostranný nebo třístranný, s nosností až 15,5 tuny nebo 14,9 tuny dle verze. Byl tu ale i návěs s různou délkou a nosností, možností pohonu nejen 6 × 6, ale také 4 × 4, stejně jako montovaný jeřáb, bagr, míchačka nebo cisterna. Svůj derivát měli třeba i hasiči.
Zajímavým modelem byla rovněž Tatra T148 „Arktik“, uzpůsobená náročným klimatickým podmínkám. Zateplovací kryt motoru, tepelná izolace kabiny, dvojitá čelní skla se silikagelovým vysoušením, izolace a ohřev akumulátorů, tepelně izolovaný palivový systém či použití mrazuvzdorných pryžových materiálů zajišťovaly provozuschopnost při extrémně nízkých teplotách do -60 °C.
T148 ve verzi Arktik pro provoz při extrémně nízkých teplotách do -60 °C.
Byly tu rovněž armádní deriváty, například valník pro převoz až 40 osob. Ten se odlišil hranatým nárazníkem, stejně jako upraveným agregátem přizpůsobeným spalování méně kvalitního paliva.
Do světa i na pískoviště
T148 byla používána i pro cestovatelské expedice. Jedna zamířila do Nepálu, na pátou nejvyšší horu světa Makalu, jiná zase do Íránu.
V průběhu let byl vůz postupně vylepšován. Konkrétně v roce 1978 se dočkal nové konstrukce sedadel, lepených skel, ostřikovačů skel, inovovaných blatníků spojených s kabinou nebo upravené korby. Motor byl pak tišší a s nižší spotřebou.
Nutné je připomenout tehdejší populární plastovou hračku inspirovanou právě T148. Ta se vyrábí i dnes, její výrobu v moderní, kvalitnější podobě obnovila v roce 2014 společnost Dino Toys.
Tatra 148 jako nezapomenutelná legenda dětských pískovišť.
Výroba Tatry T148 byla ukončena 14. prosince 1982, kdy vznikl poslední z 113 647 kusů tohoto nákladního vozidla. Jde tak o jednu z nejúspěšnějších tater historie. Více než polovina produkce zamířila do zahraničí, T148 jezdila ve 43 zemích pěti kontinentů. Velká část z nich byla exportována do Sovětského svazu.
Přímým nástupcem se stala neméně slavná Tatra T815, nahrazující zároveň řadu T813. „Osmsetpatnáctka“ se po několika modernizacích vyrábí dodnes.