Licenční Fiaty nebyly jen Maluch a Žigulík. Vyráběly se i v Jugoslávii, nakonec s méně známým jménem

Fiat v době studené války čile obchodoval s východoevropskými státy, díky čemuž se tam prodávalo i vyrábělo hned několik modelů, jež pocházely z jeho dílny. Dodnes nejznámější je nepochybně sovětský VAZ 2101, alias licenční obměna Fiatu 124. V československém prostředí ale byly dobře známé i polské Fiaty 125p a 126p. Nešlo však o jediné vozy východního bloku zrozené díky Fiatu.

Díky italské automobilce totiž vyráběla své vozy také Zastava, jugoslávský výrobce s továrnou po bývalé zbrojovce v srbském Kragujevaci. Spolupráce s Fiatem začala v padesátých letech, nejprve se přitom zaměřila na produkci pro domácí jugoslávský trh, postupně se ale výroba rozšiřovala a Zastava expandovala i na další trhy.

To umožnily další investice, výsledkem čehož byla modernizace výrobního závodu, stejně jako navýšení výrobní kapacity. A podepsána byla také dohoda o licenční výrobě Fiatu 128, uvedeného na konci šedesátých let. To bylo pro jugoslávskou továrnu jako dar z nebes, šlo o evropské Auto roku 1970, což potvrzovalo jeho kvality.

Jugoslávská sestra Fiatu 128 debutovala v roce 1971 jako Zastava 101, na mezinárodních trzích však bylo užíváno jméno Zastava 1100, případně Yugo Skala. Doma se jí však nejčastěji říkalo Stojadin (tedy stojednička).

Díky Fiatu mohla Zastava nabídnout moderně pojatý vůz, který se od Fiatu 128 lišil karoserií. Zatímco Fiat byl nabízen jako sedan nebo kombi, Zastava 101 se nejprve představila jako pětidveřový hatchback, později nabídku doplnila také třídveřová varianta Mediteran. Do širší modelové rodiny následně přibyl sedan Zastava 128 a užitkový pick-up 101T.

Délka činila 3 835 mm, což znamenalo vcelku kompaktní rozměry. Naše Škoda 100 z tehdejší doby byla dlouhá 4 155 mm.

Navzdory kompaktním rozměrům však byla kabina poměrně prostorná. Slušně přístupný zavazadelník pak poskytoval objem 325 litrů, praktičnost zvyšovala možnost sklopit (nedělená) zadní sedadla.

Perfektnímu obestavení vnitřního prostoru pomohla koncepce pohonu, Zastava 101 vsadila na řešení „vše vpředu“, které tehdy vlastně předbíhalo dobu a Zastava ho díky Fiatu používala dříve než mnohé zavedenější automobilky.

Pohon vozu zajišťoval vpředu napříč uložený benzinový čtyřválec původem od Fiatu o objemu 1 116 cm3, naladěný na 41 kW a spárovaný se čtyřstupňovým manuálem. Převodovka byla mimochodem zvláštně uložena vlevo od motoru.

Moderní byl také podvozek s nezávisle zavěšenými koly vpředu i vzadu. Přední nápravu tvořily vzpěry McPherson s vinutými pružinami a příčným stabilizátorem, vzadu byla příčná rozvidlená ramena doplněná o svislé tlumičové vzpěry a listové pero, plnící rovněž funkci stabilizátoru.

Na československý trh se vůz dostal na konci roku 1974 pod exportním označením Zastava 1100, kdy v září do Mototechny dorazilo prvních 400 kusů. Cena byla stanovena na 67 500 Kčs, což bylo podobně jako u Dacie 1300, nabízené jeden čas za 66 000 Kčs.

Do roku 1979 bylo do Československa dovezeno ze srbského Kragujevace bezmála deset tisíc exemplářů tohoto modelu, nejvíce se jich prodalo v roce 1977, zhruba 3 400 kusů.

Majitelé na autě oceňovali praktický interiér, slušné jízdní vlastnosti i motor, kritizovali naopak nekvalitní zpracování, stejně jako sklon ke korozi.

Na domácím jugoslávském trhu byl vůz postupně inovován. V průběhu let se dočkal nového volantu, jiných nárazníků nebo přepracované masky. Dorazil i druhý motor v podobě třináctistovky o výkonu 48 kW.

V roce 1987 se pak vůz přejmenoval na Yugo 1.1 (respektive Yugo 1.3), později na Yugo Skala. Působilo to moderněji a hlavně to zdůrazňovalo úspěch modelu Yugo 45 na americkém trhu.

Zastava 101 nakonec dosáhla vysoké dlouhověkosti podobně jako jiné východoevropské modely, vyráběla se totiž až do roku 2008! Přežila tak rozpad Jugoslávie i tehdejší válku. Podobně jako jiné vozy z východu Evropy tak postupně přešla z fáze moderního auta do beznadějně zastaralého. Na domácím trhu se však nadále držela jako cenově dostupné a jednoduché auto.

Vydržela tak až do doby, kdy automobilka Zastava byla privatizována a značka zanikla. Továrnu v Kragujevaci převzal dlouholetý partner, Fiat. Nakonec tak vzniklo zhruba 1,05 milionu kusů tohoto modelu, vedle nichž tu bylo přes 228 tisíc exemplářů sedanu.