Kawasaki

Cože?! Japonské enduro na naftu? Ne, to není vtip. To je málo známý projekt vyvinutý pro americkou armádu, která jej úspěšně otestovala a nakoupila pro své speciální jednotky. Unikátní Kawasaki pomohlo zjednodušit armádní logistiku a bylo ideální jako průzkumná motorka pro vysazení za nepřátelskou linií. Dokázalo ale spalovat stejné palivo jako „neviditelný bombardér“ B-2.

Kde je ta správná „startovní čára“ v motocyklových kubaturách? Leckdo ještě v „nácti“ začínal na stopětadvacítkách, jenže leckdo vám taky řekne, že trvalo asi dva týdny, než mu začala motorka připadat slabá. Slušný rozmach teď zažívá kategorie 300 až 500 kubických centimetrů, kde jsou motorky dospělé tak napůl, provoz s nimi rozhodně brzdit nebudete, ale sotva se trochu vyjezdíte, už zase pokukujete po něčem větším. Je tedy ultimativním řešením pro rozumného začátečníka i klidného pokročilého jezdce dvouválcová šestsetpadesátka?

Retro je pojem, který se aktuálně skloňuje u všech výrobců motorek. Café racery, scramblery a naháče klasického střihu berou trh útokem, byť v drtivé většině případů se jedná o zcela moderní stroje, nesoucí jen více či méně prvků, které jsou odkazem do minulosti. Poměrně málokdy se ovšem podaří, aby nějaká motorka působila jako opravdu stará – jako opravdu historický stroj, ovšem bez těch nepříjemných vlastností spojených s jeho stářím.

Začíná se zdát, že se motocyklový trh do značné míry přejedl moderních tvarů. Sci-fi už prostě nefrčí a výrobci se tak stále častěji uchylují k „retro“ designům, o nichž zase spousta lidí tvrdí, že nejsou retro, ale prostě jenom „normální“. A jedním z těch opravdu povedených retro (nebo snad normálních) modelů, je i Kawasaki Z900 RS.