Článek
Lukáš Krpálek patří mezi nejúspěšnější české sportovce. V roce 2016 získal olympijské zlato v Riu de Janeiru a o pět let později dokázal stejný úspěch zopakovat v Tokiu. Na kontě má také dva tituly mistra světa z let 2014 a 2019 a řadu dalších cenných kovů. Ani v pětatřiceti letech nepolevuje a v sobotu 10. října se v ázerbájdžánském Baku pokusí přidat další světový úspěch.
Vedle vlastní sportovní kariéry předává zkušenosti také mladým judistům a judistkám ve své akademii. Ta nedávno získala nového čtyřkolového pomocníka a při jeho předání se Krpálek v rozhovoru pro magazín Přerost a Švorc rozpovídal o svém vztahu k autům i motorkám.
Prozradil například, že ho řízení baví bez ohledu na délku či cíl cesty. Za volantem procestoval prakticky celou Evropu, především při výpravách na turnaje a soustředění.
Začínal s červenou Octavií
Prvním autem Lukáše Krpálka byla červená Škoda Octavia. Po zisku olympijského zlata v Riu de Janeiru v roce 2016 přesedlal do většího Superbu, později následovalo luxusní SUV BMW X5. Postupně však zjistil, že mu nejvíce vyhovují prostorné rodinné vozy.
Po supersportech nikdy netoužil a raději sáhl po praktickém Volkswagenu Multivan, s nímž několik let jezdil a oblíbil si především jeho pohodlí a variabilní interiér. V soukromí využívá Škodu Kodiaq, která mu vyhovuje při každodenních cestách.
Nový parťák pro budoucí šampiony
Novým čtyřkolovým parťákem Krpálkovy akademie se stal Volkswagen Transporter. Prostorná dodávka v bílo-zlatém provedení slouží k přepravě mladých judistů, trenérů i sportovního vybavení na turnaje a soustředění.
Krpálka osobní verze Transporteru příjemně překvapila především jízdními vlastnostmi. Očekával totiž spíš typické chování užitkové dodávky, místo toho se ale dočkal komfortní jízdy, což mohl porovnat po předchozí zkušenosti s Multivanem.
Od motorky ho neodradí ani mráz
Velkou slabost má Krpálek pro motorky. Své cestovní enduro využívá téměř každý den, především při cestách na tréninky a dalších přesunech po Praze. V hustém městském provozu, kde se často tvoří kolony, nedá na motorku dopustit.
Nepatří mezi motorkáře, kteří svůj stroj schovají do garáže při prvním ochlazení. Na dvou kolech vyráží i při teplotách pod nulou a jezdí prakticky do té doby, než nenapadne sníh. Motorka pro něj není jen způsobem, jak se vyhnout dopravním zácpám, ale také příležitostí užít si samotnou jízdu a pocit svobody.
Kliďas na silnici
Při zápasech juda dokáže soupeřům pořádně zatopit, za volantem se ale Krpálek do žádných soubojů nepouští. Sám sebe považuje za člověka mírné povahy, což se promítá i do jeho řidičského stylu. Snaží se jezdit ohleduplně a nenechat se vyprovokovat ostatními účastníky provozu.
Držíme Lukášovi palce, ať to v Baku cinkne!
