Začínáme s elektromobilitou II – Jak na veřejné nabíjení?

V první fázi bude většina majitelů elektrifikovaných aut nabíjet primárně doma, ale jakmile budou chtít vyrazit na delší cestu, bude tu pro ně připravená veřejná nabíjecí síť, díky níž za pár desítek minut nabíjení získají energii na další stovky kilometrů. Vzhledem k (prozatímní) nižší hustotě dobíjecích bodů bude nabíjení po cestě vyžadovat určité plánování, ale samotné nabíjení nebude složitější než čerpání paliva – stačí si vybrat správný stojan.

V zásadě rozlišujeme tři druhy nabíjení: pomalé (do 22 kW), rychlé (do 100 kW) a ultrarychlé (přes 100 kW). Pomalé nabíjení je realizováno střídavým proudem (AC), rychlé i ultrarychlé pak stejnosměrným proudem (DC). Pokud máte víc času nebo chcete doplnit jen pár procent kapacity, můžete se u veřejné stanice připíchnout k AC konektoru, ale plné nabití bude trvat několik hodin. Méně energeticky náročné AC nabíjení se také využije pro dobíjení na ulicích a v sídlištích.

U DC nabíječek se plné dobití počítá na desítky minut, což je na cestách rozhodně příhodnější. Ani nemusíte nabíjet do plna, stačí si za pár minut dobít pár desítek/stovek kilometrů, abyste pohodlně dojeli do cíle. Výkon stanic rychle roste, takže se u nabíječky nemusíte zdržet déle než půl hodiny, což se dá snést.

Vězte ale, že časté rychlé nabíjení snižuje životnost baterie. Ideální je tedy nabíjet pravidelně doma a veřejné DC nabíjecí stanice využívat pouze na delších cestách. Je to tak ostatně i výrazně levnější (o cenách veřejného nabíjení si povíme více v dalším dílu).

Rychlé DC nabíjení se také netýká většiny aktuálně prodávaných plug-in hybridů – u nich se počítá s režimem nabíjení doma/v práci, proto mají obvykle pouze AC konektor. V budoucnu se to s rostoucí kapacitou baterií může změnit.

Mějte také na paměti, že reálná rychlost nabíjení se může (výrazně) lišit od udávané maximální – podle specifikací vozu (nejvyšší možný nabíjecí výkon se liší model od modelu a má pro AC i DC jinou hodnotu), podle stavu baterií vozu, podle úrovně nabití, ale také podle teploty ovzduší nebo zatížení sítě.

Proč se udává čas nabíjení 0–80 %?

Rychlost nabíjení není po celou dobu nabíjení stejná, kvůli fyzikálním zákonům se totiž mění s úrovní nabití baterie – ke konci nabíjení se výrazně zpomaluje. Nejefektivnější pro rychlé nabíjení je tak spektrum zhruba do 80 % nabití, proto se automobilky nejčastěji chlubí tímto časem.

Aby to nebylo tak jednoduché, existuje hned několik druhů konektorů podle regionu původu vozu (jiné konektory jsou v USA, Evropě, Japonsku a Číně). Stejně tedy jako u benzinu nebo dieselu si vybíráte stojan podle toho, co chutná vašemu vozu – CCS, CHAdeMO nebo Supercharger (případnou nekompatibilitu vozu lze obvykle řešit redukcí).

Výrobci ale mají dost rozumu a většina moderních EV prodávaných v Evropě je vyzbrojena kombinací konektoru Mennekes pro AC nabíjení a CCS2 (Combo) pro DC nabíjení. Tomu odpovídá i vybavení většiny nabíjecích stanic: většina má Mennekes a CCS2, některé si ještě udržují CHAdeMO.

Výkon nabíječky se udává v kilowattech (kW) a platí, že čím více, tím lépe, omezením je však schopnost automobilu přijímat vysoký nabíjecí výkon (dle specifikací konkrétního modelu).

Kapacita baterie se udává v kilowatthodinách (kWh) a stejně jako u běžné palivové nádrže platí, že čím více, tím lépe, ale tím déle ji taky budete plnit až po okraj.

Plug-in hybrid (PHEV) kombinuje elektromotor se spalovacím motorem. Elektrický dojezd je omezený (30–50 km), pro delší cesty využijete spalovací motor. Nabíjení trvá obvykle mezi dvěma (wallbox) a pěti (230V zásuvka) hodinami.

Elektromobil (EV) pohání pouze elektřina. Baterie s vysokou kapacitou mají dlouhý dojezd (podle konkrétního modelu řádově stovky kilometrů), ale také vyžadují dlouhý nabíjecí čas: přes wallbox celou noc, běžnou zásuvkou klidně 15 a více hodin.

Co bychom potřebovali, je mobilní aplikace, ve které budou všechna veřejná nabíjecí místa s popisem dostupných konektorů, informací o aktuální obsazenosti s možností navigace k nejbližšímu neobsazenému místu, identifikace pro aktivaci nabíjení a následná platba. Něco takového však zatím nabízí pouze mobilní aplikace FUTUR/E/GO, které však zahrnuje pouze síť ČEZ.

Kvůli roztříštěnosti nabíjecí sítě a neuceleným informacím však pravděpodobně budete zatím muset kombinovat více zdrojů. Naštěstí těch dostatečně kvalitních je hned několik:

Většina poskytovatelů (ČEZ, E.ON, PRE i Ionity) preferuje smluvní závazek (máte smlouvu s dodavatelem, dostanete identifikátor a platíte buď paušál, nebo přímo za jednotlivá nabíjení), umožňují však i jednorázová dobití s možností platbou mobilem, eventuálně platební kartou (s vyššími cenami než u smluvních zákazníků). Totéž platí i pro cestování za hranice Česka – stanice mají obvykle QR kód, po jehož načtení do mobilu můžete pohodlně nabíjet a následně platit.

Naštěstí řešení této situace nabízí samy automobilky (BMW, Mercedes, značky koncernu VW a další): nabízejí vlastní servis, který konsoliduje více poskytovatelů napříč celou Evropou (což významně ulehčuje cestování za hranice) – bude vám tak stačit jedna smlouva s automobilkou, která se postará o vztahy s poskytovateli (v Česku bývá pokrytý E.ON a PRE, ČEZ snad bude brzy následovat) na konci měsíce vám přijde jediná faktura. Velmi pohodlné!

Přiznejme si, že situace s veřejným nabíjením není v současné chvíli zdaleka ideální – síť nabíjecích bodů není právě hustá (cestování na delší trasy vyžaduje pečlivé plánování), rychlost nabíjení je zatím relativně omezená (většina rychlých stanic nedisponuje vyšším výkonem než 50 kW), informace o nich nejsou nikde kompletní (musíte kombinovat víc zdrojů) a řešení platby má k dokonalosti daleko (řešit smlouvu s každým providerem je noční můra). Situace se však díky neustálému vývoji a rapidně rostoucí poptávce rychle lepší. Nepochybujeme, že se časem dostaneme do stavu, kdy nabití baterie elektromobilu bude stejně snadné jako dnešní natankování palivové nádrže.