Článek
Omlazení v polovině životního cyklu přineslo Opelu Crossland spoustu drobných novinek – například zmizelo písmeno X, které v názvu trochu mátlo zákazníky. Většinou totiž naznačuje přítomnost pohonu všech kol, což ale v případě Crosslandu neplatí. Měnilo se i nastavení podvozku, což je jenom dobře. Dříve rozkomíhané a jankovité auto se výrazně zklidnilo, byť za cenu mírného ústupu houpavého komfortu.
Naftový motor pod kapotou v dnešní době vzbuzuje otázky, zda je vůbec něco takového v malém městském crossoveru potřeba. Na delší cesty, kde by se nafta pořád ještě vyplatila, je asi vhodnější volit jiný typ auta, ve městě vznětový motor není dostatečně efektivní a krátkodobým užíváním trpí, zatímco ve srovnání s povedenou benzinovou turbo dvanáctistovkou je dražší, hlučnější a méně kultivovaný.
Co se však s faceliftem nezměnilo, je vnitřní prostor a obecně praktičnost interiéru. Na vzpřímenou polohu za volantem si rychle zvyknete, starším řidičům bude vyhovovat i snadné nastupování, které z ní přímo plyne. Zadní sedačka může být podélně posuvná, což považuju za jeden z nejlepších triků Crosslandu. Háček je ale v tom, že si za ni musíte připlatit, a navíc to jde jen ve vyšší výbavě.
Proplést se nástrahami ceníku tak, abyste dostali užitečné a praktické auto a zároveň nezaplatili hodně přes půl milionu, není snadné, ale pořád se dá říct, že Opel Crossland by rozhodně měl zůstat v užším výběru, pokud hledáte auto podobné kategorie. A po faceliftu to platí ještě víc než před ním. Více se dozvíte ve videotestu.