Půlka Dakaru je za námi. Pekelná soutěž už zastavila spoustu favoritů, bohužel i hodně Čechů

Česká výprava měla na Dakaru čtvrté největší zastoupení, ale to po první půlce rally prořídlo, pár závodníků už je dokonce doma. „Jeden z nejtěžších Dakarů, co jsem kdy jel, zatím žádná lehká etapa,“ hodnotí první polovinu nejen Martin Prokop, ale jeho slova potvrzuje i zbytek startovního pole bez ohledu na národnost.

Pořadatelé se vyznamenali a po nářcích závodníků v minulých ročnících, že Dakar je moc lehký a zbytečně rychlý, tak řádně přitvrdili. Už první dvě etapy byly zatraceně těžké, pak se k tomu ještě přidalo počasí. Třetí etapu zkrátil o nějakých sto kilometrů déšť, který rozvodnil spoustu vyschlých řečišť a přinesl spoustu dramatických chvil. Motorkáři stihli té průtrži mračen ujet, ale záběry, kdy kamiony tahají z rozvodněné řeky malé buginy, ty obletěly svět.

Jenže kdo by čekal, že pořadatelé druhý den závod zruší, ten se šeredně spletl. Poslali závodníky na dalších 447 ostrých kilometrů a pak jim neplánovaně zařadili maratonskou etapu, byť jim dovolil alespoň dvouhodinový servis.

„Jsme v cíli první polovinu závodu, jsme v bivaku v Rijádu a čeká nás spousta práce na autě. Jsme samozřejmě rádi za výsledek, ale taky moc dobře vnímáme to, že pořadatelé už od začátku mluví o tom, že druhá polovina soutěže má být těžší. A to ta první lehká rozhodně nebyla,“ říká Aleš Loprais, který je leaderem kategorie kamionů, kde je to Česko vs. Nizozemsko.

První půlka závodu přinesla hodně rozmanité etapy, a to jak rychlé úseky, tak těžké trialy a překvapivě i velké duny, které předchozím ročníkům chyběly. „Škoda jen, že v mokrém písku ti první nakreslí stopy a pak se jen jede po nich, takže navigačně se nejde moc předvést,“ lituje Prokopův navigátor Viktor Chytka.

Jestli má ale někdo důvod k smutnění, tak jsou to jezdci a posádky, pro které už závod skončil. A že jich je.

Opravdovou pohromou se stal Dakar pro tovární tým Audi, který se nijak netajil s tím, že chce vyhrát. Jenže dvě jejich auta havarovala na stejném místě, Peterhansel se Sainzem tam brutálně ztratili a hned vzápětí přišla pohroma i pro Mattiase Ekströma, který poškodil auto a nyní je sice nejrychlejším jezdcem Audi, ale i tak je až na pětatřicátém místě.

Podobně to pak vypadalo v motorkách, kde ti největší favorité jako Ricky Brabec či obhájce vítězství Sam Sunderland doplatili na brutální tempo, které se jede už od prvního dne soutěže. Prvních šest jezdců od sebe aktuálně dělí sedm minut! Jen pro srovnání, třeba v autech má Nasser Al-Attiyah luxusní náskok víc než hodinu, ostatní jezdce pak už od sebe dělí desítky minut.

A jak jsou na tom Češi?

Libor Podmol, který jel na Dakar s touhou po pódiu ve třídě Original by Motul, skončil hned v první etapě se zlomeným hrudním obratlem a polámanými žebry. „Kvůli tomu jsem fakt půl roku nedřel,“ posteskl si. „Stálo to spoustu peněz, úsilí, chtěl jsem o tom napsat knížku a srovnat si v hlavě pár věcí, ale bohužel.“ V první polovině závodu pak skončil i Milan Engel, kterého zradila technika a který už nenašel motivaci dál pokračovat.

Naopak velmi dobře si vede Martin Michek, který je průběžně čtrnáctý, David Pabiška je pak na čtvrtém místě ve třídě Original by Motul. V závodě pak pokračuje i Jan Brabec, který se těší na těžší etapy.

Kategorie, která už je za zenitem. Na Dakaru má už jen pramálo pozornosti a Zdeněk Tůma, jediný Čech, který v této třídě startoval, měl dva ošklivě pády a pak to vzdal. „Chyběly nám díly na opravu, měl jsem prasklý rám… Už to nešlo,“ vzkázal fanouškům.

Tady je naopak na co koukat, ti nejrychlejší se často pletou i mezi auta, byť ty mají maximální rychlost jen 135 km/h. Výhodou je jejich lehkost a ovladatelnost, zároveň jsou ale křehčí. Osmnáctiletá debutantka Aliyyah Koloc sice měla pomalejší rozjezd a technické problémy, ale pak se blýskla sedmým místem ve čtvrté etapě. No a zaujala hned druhý den, když šla přes střechu, ale oklepala se a vzápětí v závodě pokračovala.

Druhý český jezdec, matador Josef Macháček, se mazácky prokousal až na jedenácté místo.

Původně nastoupily do Dakaru 2023 hned tři české posádky, ale v soutěži už jede jen Martin Prokop, kterému patří průběžné sedmé místo. „Jedeme, co umíme a můžeme, cílem bylo dostat auto do Rijádu, vyšší nadmořská výška a mokrý písek s velkým odporem nesedí naše motoru, ale to umístění je samozřejmě fajn, byť všichni víme, že chleba se bude lámat až v dalších etapách,“ hodnotí aktuální situaci Prokop.

Další dvě posádky, tedy Miroslav Zapletal a Marek Sýkora, a taky Karel Trněný a Milan Horyl, už v závodě po haváriích skončily, naštěstí jsou v pořádku a škody jsou jen na technice.

Pro české fanoušky je tohle třída, kde se teď nejvíc čeká, že by to mohlo cinknout. Při neúčasti Kamazu se taky stalo to, co předpovídal Aleš Loprais i Martin Macík, tedy že se jede řežba. V šesté etapě byl Loprais na průběžném prvním místě, ale jeho náskok byl pouhých 23 sekund.

Loprais je první i nyní, před Nizozemcem Martinem van den Brinkem má náskok 16 minut. Martin Macík ztratil při technických problémech z kraje soutěže, ale má za sebou tři etapová vítězství a ukrajuje ze ztráty minutu po minutě. Na třetího Nizozemce Januse van Kasterena ztrácí už jen 47 sekund. Šestá v celkovém pořadí je posádka Jaroslava Valtra a s významnou ztrátou pak za nimi jede Martin Šoltys.

Po dni volna se pojede ještě jedna etapa ve vnitrozemí, ale pak se celá karavana přesune do jihovýchodní části Saúdské Arábie a hlavně do oblasti všeříkajícím názvem Pustá končina, což je čtvrtá největší písečná poušť světa a oblast s extrémně vysokými dunami. Tady se pojede ještě jedna maratonská etapa, tedy bez asistence, a tady bude sebemenší chyba znamenat sešup pořadím směrem dolů. O náročnosti jednotlivých etap by pak mohlo napovědět i to, že nejdelší z nich má 275 ostrých kilometrů, ty další ani ne dvě stě.

„Na mapách to vypadá jako jedno velké pískoviště, jen jsou ty duny větší,“ říká k tomu Martin Prokop. „Samozřejmě, že nás i napadlo, že ty etapy jsou kratší s ohledem na méně zkušené závodníky, aby tam někde nezůstali, a že špička je prostě projede za tři čtyři hodiny a oni se tam budou trápit. Ale co tam bude doopravdy, to se teprve uvidí.“

Fanděte a zůstaňte naladěni!