Motorkáři jsou na Dakaru nejohroženější, pořadatelé ale dělají maximum pro jejich bezpečnost. Nebo snad ne?

Pro motorkáře na Dakaru není nebezpečí jen abstraktním pojmem. Je to fyzická přítomnost v každém kilometru. Zatímco posádky aut a kamionů chrání ocelové klece, motorkáři jsou téměř nazí. Mezi ním a bolestí je jen pár milimetrů karbonu na helmě, chrániče a airbagová vesta.

Za ty roky se Dakar stává bezpečnějším a bezpečnějším, ale pořád si vybírá svou daň. Před dvěma lety zemřel na následky zranění po pádu ve druhé etapě španělský motocyklista Carles Falcón, v roce 2021 podlehl zraněním nizozemský motocyklista Edwin Straver. A mnozí z nás jistě mají v hlavě obraz, kdy Toby Price, tehdy ještě motorkář, masíruje srdce svého kolegy Paula Gonçalvese při čekání na vrtulník. Marně.

I letos motorkáři padají jako švestky. A bohužel i ti z českých řad. Dakar 2026 už skončil pro Jiřího Brože a Martina Prokeše, uvidíme co po maratonské etapě Dušan Drdaj, který má nejspíš zlomené prsty na nohou.

„Je to opravdu těžký Dakar,“ říká zkušený český motorkář David Pabiška, který jede už svůj šestnáctý Dakar. „Jsou tam místa, která jsou vysloveně pastí, a od začátku je to dlouhé.“ Jede kategorii Original by Motul, tedy bez asistence, a tam mají omezení na počet zadních pneumatik, které mohou v závodě použít. „Na zadek máme na celý závod jen šest gum, že prý kvůli bezpečnosti, abychom jeli víc strategicky. Jenže když jedeš na výsledek, tak nejedeš strategicky, takže pak jsi na odrbaných gumách a akorát riskuješ, že si rozbiješ ústa,“ říká nekompromisně.

Každopádně i v roce 2026, v éře maximální bezpečnosti, iritraků (jakýsi GPS lokátor) a povinných airbagů, zůstává riziko stále přítomné. Dakar nelze zcela zkrotit. A motorkáři moc dobře vědí, že každé ráno, když nasedají na své stroje, podepisují tichou dohodu s osudem. Takže, co všechno se dělá proto, aby po každé etapě přijeli v pořádku do bivaku?

Nejvýznamnějším prvkem ochrany motorkářů je povinná airbagová vesta, kterou musí motorkáři používat od roku 2021. Prošla si svým vývojem, ale nyní už funguje spolehlivě a nestává se, že by se aktivovala bezdůvodně. Ochranné vesty jsou vybavené gyroskopy a akcelerometry, které detekují pád během zlomku sekundy a nafouknou se dřív, než jezdec dopadne na zem. Chrání především páteř, hrudník a ramena. Každý jezdec musí mít minimálně jednu náhradní bombičku.

Součástí povinné výbavy každého jezdce je třílitrový vak na vodu, nouzové potraviny a hliníková termoizolační fólie.

Rok 2026 je přelomový zavedením povinné homologace přileb FIM FRHPhe-02 pro všechny off-roadové šampionáty včetně Dakaru. Nový standard nahrazuje předchozí certifikace a zavádí testy pro nárazy na šikmé plochy a nové testy odolnosti proti průrazu. Každá přilba musí mít na podbradním řemínku našitý štítek s QR kódem, který umožňuje individuální sledování a ověření certifikace technickými komisaři přímo na startu jednotlivých etap. Přilby taky musí být vybaveny systémem pro rychlé odstranění lícních vycpávek v případě nehody, což usnadňuje bezpečnou manipulaci se zraněným jezdcem.

V zájmu snížení rizika přešel Dakar na plně digitální roadbooky, které vysílají varovné signály. Tablet jezdce upozorňuje na nebezpečí (označení stupněm 2 a 3) nepřeslechnutelným zvukovým signálem. Některá místa ale samozřejmě označená být nemusí, ukáží se až při jízdě. Jindy zase stačí, abyste jeli doslova o pár metrů vedle a v písku číhal kámen nebo aby tam byl utržený kus cesty.

Pořadatelé taky stanovili napříč kategoriemi rychlostní limity, maximální rychlost motocyklů je omezena na 160 km/h. Nebylo výjimkou, že na rychlých vypalovačkách jeli závodníci rychlostí přes 200 km/h a pády v téhle rychlosti končily samozřejmě velmi ošklivě. Prvně se proti tomu zvedla vlna nevole, jezdci chtěli závodit, ale organizátoři dělají ročník od ročníku Dakar Rally v Saúdské Arábii těžší a těžší, takže míst, kde by se dalo jet ještě rychleji je méně a méně. Dodržování rychlostních limitů je kontrolováno pomocí GPS a za jejich překročení jsou tvrdé tresty ve finanční i časové podobě.

Každý motocykl je vybaven zařízením Sentinel, které funguje jako systém včasného varování. Pokud se při předjíždění auto nebo kamion přiblíží k motocyklistovi na dvě stě metrů, sentinel v helmě jezdce spustí zvukový alarm.

Součástí navigačního zařízení je i Iritrack, což je systém, který neustále odesílá polohu jezdce do kontrolního centra (PC Course). Pokud motocykl náhle zastaví nebo dojde k nárazu, operátoři se s jezdcem okamžitě spojí a v případě potřeby vysílají záchranný vrtulník. Přes Iritrac zároveň můžete sami zavolat o pomoc, když přijedete k nehodě.

Organizátoři disponují vlastní mobilní nemocnicí, flotilou záchranných vrtulníků a lékaři jsou i na kontrolních bodech na trati. Cílem je ošetřit zraněného jezdce v rámci tzv. „zlaté hodiny“, což výrazně zvyšuje šanci na přežití u těžkých traumat. Jezdci mají také povinnost absolvovat školení první pomoci, aby dokázali pomoci svýn kolegům přímo na trati do příletu lékařů.

Pořadatel (A.S.O.) zavedl pro Dakar 2026 taky specifické úpravy v logistice závodu pro ochranu slabších účastníků. V letošním ročníku jsou celkem čtyři etapy, kde motocykly jedou po zcela jiné trase než auta a kamiony. To eliminuje riziko srážky v dunách a zároveň zvyšuje náročnost navigace.

Několikrát se experimentovalo s omezením počtu pneumatik pro celý závod, ale proti tomu jezdci hodně protestovali. Nechcete jet na opotřebovaných pneumatikách a ti, kdo to mysleli s umístěním opravdu vážně, to pak rvali i na pneumatikách, co měli to nejlepší za sebou.

„Elitní jezdci jedou celý Dakar jeden druh pneumatik, gumy jsou označené a organizátor je kontroluje,“ vysvětluje Ervín Krajčovič, šéf českého týmu MRG, kde startuje třeba Milan Engel. „Ostatní mohou pneumatiky volit podle druhu další etapy. Jsem rád, že opatření omezení počtu gum neplatí, nikdo nechce závodit na mizerných pneumatikách, to nemělo s bezpečnostní nic společného.“

Bohužel, v kategorii Original by Motul jedou motorkáři jen šest pneumatik na celý závod. „Což je fakt hloupost,“ říká výrazně jadrněji David Pabiška, který v ní startuje jako jediný Čech.

I přes všechna opatření zůstává Dakar nebezpečným závodem. Kombinace písečných dun, skrytých kamenů a vysokého fyzického vypětí znamená, že klíčovým bezpečnostním prvkem zůstává zkušenost a úsudek samotného jezdce. Tak jen doufejme, že dáma s kosou si dá letos pokoj!