Martin Prokop: Mám tovární auto, ale jako magor nepojedu! Díky Fordu budu mít víc jistoty v závodě

Sedím u stolu, píšu tyhle řádky a koukám přitom na tovární Ford Raptor, s nímž Martin Prokop a Viktor Chytka budou za pár dní závodit. Je to auto, se kterým Mattias Ekström vloni na Dakaru skončil na třetím místě. Přes prašnou uličku v bivaku jsou další čtyři Raptory továrního týmu Ford, vedle ve stanu stojí další a jen o pár desítek metrů dál jsou ještě dva. Dohromady jich je tady osm.

„Byli jsme první soukromý tým, který od Fordu tovární techniku získal,“ říká Martin Prokop. „A jasně že jsme z toho měli radost, vždy jsme měli k Fordu blízko a tohle je výsledek. Je to loňské auto, ale má upgrade podvozku na model 2026. A právě podvozek je ten největší rozdíl proti našemu autu, s nímž jsme jeli poslední ročníky.“

Ty námluvy začaly už na loňském ročníku, ale na začátku se mluvilo jen o tom, že by si Prokop s Chytkou půjčili Raptora na test po nějakém závodě. Jenže Ford nakonec chytře zvolil stejnou cestu jako Toyota a sám sobě tak sice vyrábí konkurenci, ale taky zvyšuje pravděpodobnost, že jejich auta v závodě uspějí.

„Jsme soukromý tým s tovární technikou,“ vysvětluje Prokop. „Mám pořád ty samé kluky v týmu, tu samou servisní techniku, jen můžeme cokoliv kdykoliv diskutovat s inženýry z M-Sportu. Zásobili jsme se náhradními díly, o kterých víme, nebo si myslíme, že je můžeme potřebovat. Nicméně v případě potřeby není problém zajít vedle a nakupovat. A přímo v závodě se mohu spolehnout na dva rychlé asistenční kamiony, které vezou náhradní díly, ale třeba i pneumatiky. A to se bude hodit hlavně v maratonských etapách, kdy jsem se vždycky klepal strachy a řešili jsme, co všechno do Shreka naložit a jak moc jet opatrně, abychom nezůstali někde na trati s proraženými pneumatikami.“

„Je jasné, že každý jezdec mimo tovární tým si pojede svůj závod bez nějaké režie, ale možná že v průběhu závodu se stane, že když už někdo z továrny nebude mít ambice na dobré umístění, že takzvaně obětují a poveze náhradní díly i pro nás.“

Když vidíte nové auto bez kapot, poznáte, jak je ta technika rozdílná. Zatímco Shrek byl neustále vyvíjenou evolucí původního, v podstatě deset let starého auta, tak to nové vzniklo na počítači na základě simulací. Je lépe vyvážené, pevnější, komplikovanější a hlavně podvozkově je jinde. „Přeplňovaný šestiválec Shreka měl kolosální točivý moment a tohle je za mě krok zpátky, protože nové auto má pětilitrový atmosférický osmiválec, který musíte neustále točit. Stačí, abyste se na chvíli zamysleli, zamrzli v nějaké situaci, a najednou auto nereaguje na plyn a vy musíte hned ne o jeden, ale třeba o dva kvalty dolů. Každopádně ta jejich sekvenční převodovka je fantastická, stejně jako řízení.“

Mechanici jihlavského MP Sportu byli týden v Anglii v M-Sportu, kde si Ford nechává svoje tovární auta stavět, a při repasi auta se učili co a jak. „Je to robustní technika, hledělo se na rychlost a odolnost, nicméně je výrazně komplikovanější na servis než naše staré auto,“ vysvětluje Ivan Matoušek, inženýr týmu. „U Shreka jsme vyměnili tlumiče na jednom kole za deset minut, tady to trvá skoro hodinu. Přístup k některým klíčovým dílům je horší, ale propracovanost auta jako celku je samozřejmě skvělá, tak jak to od továrního týmu této úrovně čekáte.“

Prokop už si při několika závodech měl možnost na tovární techniku zvyknout, hranu možností auta však ještě nezná. „Měli jsme už několik velkých momentů, ale vždy to dobře dopadlo,“ přiznává Prokop. „Nicméně pořád nevím, kde je limit. Tovární auta kategorie T1+ jsou podvozkové tak schopná, že zvládají věci a úseky v takové rychlosti, že to ještě před pár lety bylo nemyslitelné. Vždy byl limitem řidič, prostě to bolelo. Teď jedete rychle a podvozek pobírá všechno s takovou jistotou, že je to až děsivé. Opravdu rychlé. A vy víte, že až ten limit nastane, že to bude kolosální průšvih. Ostatně Loeb či Sainz by mohli vyprávět. Teď když nabouráte, tak to v podstatě znamená konec závodu. Fatální poškození auta, ale taky kompresní zlomeniny obratlů.“

Už když jsme o novém autě spolu mluvili prvně, zmiňoval, že díky charakteru pohonné jednotky a fantastickému zvuku velkého osmiválce máte pocit, že jedete rychle, ale pak vás najednou někdo předjede. „Ve Shrekovi už jsem přesně věděl, kdy je to ještě dobré a kdy už by to mohlo být za hranou. Cítil to i Viktor na sedadle spolujezdce, ale tady ten klamavý pocit zažíváme oba dva a abychom jeli opravdu rychle i podle času, tak musím hrozně tlačit.“

Prokop nikdy nebyl z těch jezdců, kteří by po startu bezhlavě šlápli na plyn, ostatně všech deset Dakarů úspěšně dojel do cíle. Těžkou nehodu zažil při dálkových soutěžích jen jednou, v roce 2019 v Maroku. Jede trpělivě, rozvážně a disciplinovaně. Ostatně to na něm oceňují soupeři i šéfové jiných týmů. „Nenechám se vybláznit. Na to, abyste na Dakaru uspěli, nemusíte vyhrávat etapy s rizikem, ale musíte mít konzistentní výsledky. Nikdy jsem nebyl ten, kdo by byl v první desítce v první polovině soutěže, ale když jsme dvakrát dojeli pátí, tak to bylo právě tak, že jsme jeli trpělivě a zbytečně neriskovali. Můžu porovnat data od továrních jezdců, od Sainze či Romy, vidím, jak s tím autem letí a tam, kde já si třeba uberu nebo i pro jistotu ťuknu na brzdu, tak oni drží.“

Což nás přivádí zpět k samotné technice a spolupráci týmu Orlen Jipocar s Fordem. „Sdílí s námi v podstatě všechno. Techniku, díly, data, mapy řídících jednotek, servisní plán,“ přikyvuje Ivan Matoušek. „Když zajdu za jejich inženýrem pro radu ohledně nastavení podvozku, tak mi ji dá. Ještě před testem sami přišli, že nám nahrají poslední softwarový upgrade.“

S novým autem a s tím, že Shrek stojí opuštěně v garáži, ale je připravený závodit, se samozřejmě nabízí myšlenka, jestli tým nehledal někoho, kdo by Prokopovi v závodě kryl záda. „Ne, vůbec to nebylo na pořadu dne,“ říká rezolutně Qurin Müller, šéf týmu. „Další starost, další možná rizika. Nezávodíme pro peníze, ale protože nás to baví. Shrek má navíc jinou techniku, takže by v závodě druhá posádka mohla poskytnout maximálně tak rezervní kola. A neumím si představit, že u nás někdo utratí miliony korun, bude sám chtít závodit a v závodě by třeba u Martina musel zastavit, dát mu svoje rezervní kola nebo dokonce kola z auta a sám se tak vzdát šance na výsledek.“

Zatímco jsem tohle psal, mechanici na autě vyměnili alternátor, odsavače prachu z přední masky a všechno ještě jednou zkontrolovali. Auto je připravené na zítřejší test a já doufám, že stejně jako jsem se několikrát svezl se Shrekem, tak si zítra vyzkouším i nového Sida a budu se s vámi moci podělit o dojmy a postřehy.