Starší Audi střední třídy jako youngtimery? Může být! A nejen 80, zajímavá je už i první A4!

Možná nemáte automobily od německé značky Audi rádi, ale všeobecnou popularitu jim upřít nelze. Je to zejména díky modelům střední třídy, které si vybudovaly dobrou pověst a řadu příznivců německé značce přivedly právě ty. Já mám po čase zase možnost projet si těsně po sobě hned dva exempláře této modelové řady, a to Audi 80 1.9 E generace B3 a Audi A4 Avant 1.8 generace B5.

První Audi 80 se objevilo už v roce 1966. Šlo tehdy o sedan generace F103, tedy upravené starší DKW F102. V roce 1972 se objevuje generace B1 a začíná slavná a dodnes trvající éra modelů střední třídy. V roce 1978 se objevuje generace B2 a v roce 1986 tato kulatá B3, která už je méně spřízněná s Volkswagenem Passat. Generace B3 se prodávala jako Audi 80 nebo 90 s pětiválci a lepší výbavou. V této verzi a s pohonem Quattro startovaly sedany i v rallye. Celkem vzniklo 1,6 milionu aut a Audi s ní vstoupilo do nové etapy a soustředilo se víc na aerodynamiku. Krabicovitost starších sedanů patřila minulosti a nový model se dočkal přezdívky „vajíčko“. Audi už tehdy vyhlíželo do budoucnosti, kde bude konkurovat Mercedesu třídy C a BMW řady 3, jenže tehdy ještě muselo lákat spíše mezi zákazníky Fordů Sierra nebo Opelu Vectra.

Až do generace B3 byly v nabídce jen karosářské verze sedan a kupé, které se ale prodávalo pod samostatným názvem. Většina sedanů, které potkáte, má docela chudou výbavu bez klimatizace a s manuálními okny. I tak ale řidiče těšil bytelně vyrobený interiér, pohodlná přední sedadla, slušný prostor na těch zadních a zavazadlový prostor. Do něj ale není zrovna největší vstup a také jeho základní objem nezvětšíte, protože za zadními sedadly je sedmdesátilitrová palivová nádrž, takže se nedají sklápět.

Konkrétní exemplář je ale na tom lépe s výbavou ze švýcarské verze, která je doplněná elektrickými okny a polokoženými sedadly s vyhříváním a zvenčí ještě decentním spojlerem. Také dobový volant a řadička s imitací dřeva působí vkusným dojmem.

Osmdesátka má motor umístěný vpředu podélně a v případě této verze pohon předních kol. Auto nezapře technickou spřízněnost s modely Coupe a Cabriolet a také sourozeneckým modelem Volkswagen Passat. Tady je ale spřízněnost menší, protože zatímco Audi zůstalo u podélně uložených motorů, Passat vsadil na příčně umístěné jednotky. Jelikož se jmenuje 80, tak je pod kapotou řadový čtyřválec OHC o objemu 1 847 ccm, i když má označení 1.9 E. To E označuje německé slovo Einspritzung a prozrazuje tedy, že jde o motor vybavený systémem vstřikování paliva. Výkon je 113 koní (83 kW) v 5 600 otáčkách a maximálních 160 Nm točivého momentu najdete v 3 400 otáčkách. Pohonnou jednotku dobře znají majitelé Golfu GTI. Je to sice pružný motor, ale chybí mu výkonová špička. A všichni samozřejmě ví a počítají s tím, že trpí i na spotřebu oleje. Ve své době ale šlo o slušně svižné auto.

K motoru je připojená dlouhá pětistupňová manuální převodovka s trochu gumovým chodem páky v kulise a zajímavým tvarem hlavice. Spotřeba se pohybuje kolem rozumných osmi litrů a hmotnost zase u hodnoty 1 230 kilogramů. Navíc automobilka strávila čtyři tisíce hodin ve větrném tunelu a vylepšila aerodynamiku na koeficient 0,30 i díky tvaru klik, méně zapuštěným oknům a celkově zakulacenému designu. To samozřejmě také zlepšilo hodnotu spotřeby, kdy není problém dostat se pod sedm litrů. Nejvíc z toho těží řidič, který má skvělý výhled do všech směrů.

Podvozek je naladěný velmi komfortně a trochu houpavě a Audi i na rozbitých silnicích funguje skvěle. Na posilovač řízení zapomeňte, u Audi 80 byl jen za příplatek a většině lidí přišla tato doplňková výbava jako vyhazování peněz. Za jízdy to nijak nevadí, máknete si jen při parkování. Brzdy jsou dostatečné, vpředu kotoučové a vzadu bubnové a většina aut má systém ABS. Ale Audi 80 není kvůli své vrozené nedotáčivosti tím nadšeneckým autem pro petrolheady a fajnšmekry, ale prostě jen příjemně jezdící a velice kvalitně vyrobený sedan, a užívání klidnějšího korzování. Stížnosti mají majitelé jen na nedostatečně účinný systém ventilace a topení.

Audi má plně zinkovanou a galvanizovanou karoserii, takže problémy s korozí jsou menší než u jiných dobových konkurentů. Zajímavou bezpečnostní inovací bylo několik ocelových lanek připojených k volantu, které v případě čelního střetu vtáhly volant do palubní desky a zabránily tak střetu volantu s hrudníkem řidiče. Systém se nestihl moc prosadit, protože ho rychle nahradily stále populárnější airbagy. Mechanicky se audiny moc nerozbíjejí, to majitelé pozdějších A4 mají už o něco horší zkušenosti. Vyhnul bych se ale pohonu všech kol Quattro, pokud čtyřkolku nepotřebujete. S ní by se spotřeba jen sotva dostala pod deset litrů.

Audi 80 generace B3 (ale vlastně i následné B4) jsou výborně postavené, kvalitní a spolehlivé sedany, které mohou být vhodným nenáročným youngtimerem (pozor jen na relativně drahé náhradní díly) a se silnějším benzínovým motorem vás určitě nudit nebudou. Jistě, jízdní vlastnosti jsou typické pro Audi, ale to neznamená, že by vás auto nemělo bavit. Navíc Audi je schopné ujet ohromné porce kilometrů a přitom ceny v řádech desítek tisíc korun nejsou ještě přemrštěné. Moc jich ale na prodej není, ačkoliv bylo vyrobeno 1,6 milionů aut. Spousta jich dojezdila jako levná auta a naprosto zmizela ze silnic. Potkat dnes hezký sedan B3 je skoro zázrak, i tomu bude ale nejspíš občas něco povrzávat v interiéru. A pozor právě na červenou barvu, ráda degraduje a loupe se z ní vrchní vrstva laku.

Generaci B3 střídala v roce 1991 její výrazná modernizace B4, která lépe vzdorovala konkurenčnímu novému Mercedesu třídy C a trojkovému BMW generace E36 a pak už ale v roce 1994 přišel čas na zcela nový model B5. Ten už nesl nové označení Audi A4 a pod tímto názvem se Audi střední třídy vyrábělo až do roku 2024, než jej nahradilo označení A5. Jde o jedno z nejhloupějších přejmenování, a je dobře, že to automobilka plánuje napravit a jméno A4 zase vrátit. Generace B5 se prodávala pouze jako sedan a kombík Avant (dorazil o rok později), kabriolet pokračoval dosavadní, odvozený od modelu B4. O povedený design se postarali Imre Hasanić a Jürgen Albamonte a dodnes auto vypadá velice dobře.

Útulný interiér je kvalitní a určitě si zaslouží pochvalu za perfektní ergonomii a příjemně nízkou řidičskou pozici, jen to pitomé malé zpětné zrcátko u spolujezdce mě rozčiluje. I staré exempláře s vyšším nájezdem nepůsobí rozvrzaným dojmem, jen jim většinou smutně visí odlepené stropnice. Řidič má za volantem příjemný pocit, ale ve druhé řadě sedadel se rozhodně nedá mluvit o nadbytku prostoru. Nohy dospělých tu spíš trpí, přesto je zde víc místa než v soudobém trojkovém BMW E36. Když máte výbavu S Line jako ve stříbrném kombíku, tak se dočkáte kožených doplňků, lepších sedadel a ozdobného dekoru. Obě karosářské verze mají slušný zavazadlový prostor, sedan nabízí konkrétně 400 litrů. Kombi překvapivě méně – 390 litrů, ale kufr můžete sklopením sedadel zvětšit na 1 250 litrů.

Audi A4 vsadilo na stejnou koncepci, v tomto případě máme v testu kombík Avant s podélně uloženým dvacetiventilovým řadovým čtyřválcem 1.8, manuální převodovkou a pohonem předních kol. Jinak ale v nabídce byly i motory TDI, automaty Tiptronic a pohon všech kol Quattro. V testech EuroNCAP získalo tohle audi tři hvězdy. Design byl o dost modernější než u osmdesátky a vlastně se mi generace B5 líbí dodnes.

Konkrétní motor není žádný trhač asfaltu (byť ve své době šlo o hbité auto), nabízí 125 koní (92 kW) a 173 Nm. Audi se s ním na stovku rozjede za 10,5 sekundy a maximální rychlost je 205 km/h, takže dynamika není nejhorší. Spotřeba se vejde do deseti litrů. I s vyšším nájezdem ale auto nepůsobí nijak staře a unaveně, naopak je to pořád solidní, příjemná ojetina. Vpředu je víceprvkové zavěšení, ale ani to neošálí fyziku. Motor je totiž před přední nápravou, a tak je Audi A4 spíš nedotáčivé. Jemné řízení vám ale dá vždy včas vědět. Ovšem A4 si nekupujete na řezání zatáček, takže vás jeho pohodlné nastavení potěší. Vlastně je pohodlnější, než si pamatuju z dávné předchozí zkušenosti.

Na chvíli jsem měl možnost řídit ještě červené kombi Avant s legendárním motorem 1.9 TDI. Ten motor by měl mít někde na německo-česko-polském trojmezí svůj pomník, protože spousta občanů těchto zemí na něj nedá dopustit. Je to sice jen docela obyčejný čtyřválcový nafťák, který hlasitě klape. Lidi mu ale ten rachot odpustí, protože je spolehlivý a dokáže jezdit opravdu úsporně. Reálně za necelých šest litrů, ale když potkáte nadšeného fanatika do systému čerpadlo-tryska, tak se dozvíte, že po městě jezdí za tři litry, a když jede do Chorvatska, tak mu jeho TDI naftu dokonce vyrábí. Pokud potřebujete auto-pracanta s malými náklady na provoz, tak je to asi vhodná volba. Do youngtimeru, který budete mít pro radost, bych si ho ale nevybral.

Do září 2001 bylo vyrobeno 1 674 943 aut generace B5, pak nastoupila nová generace B6. S generací B5 ale Audi i zářilo na závodních okruzích v šampionátech BTCC nebo italském Superturismo. Pozor na kousky z prvních let výroby, ty trápily dětské nemoci a úniky oleje. Vše ale nakonec koncern Volkswagen vyřešil, aby tím neutrpěla pověst automobilky, a se správnou péčí máte rázem doma velmi spolehlivého parťáka. Pozinkovaná karoserie odolává korozi lépe, ale zrzavý mor napadá brzdové vedení a zadní kotouče. Na českých silnicích také odchází uložení přední nápravy. Právě Audi A4 generace B5 bylo ale jedním z těch významných schodů, po nichž se Audi vyšplhalo mezi německou smetánku BMW a Mercedes-Benz.

V roce 1997 se ve Frankfurtu objevil decentní facelift, ale na první pohled se auto prakticky nezměnilo. Totéž se opakovalo i o dva roky později. V roce 2000 byla ukončena výroba sedanu a o rok později se loučilo i u nás populárnější kombi Avant. Dnes Audi A4 skončilo vlastně úplně v této podobě (šlo už o generaci B9) a toto jméno si převzal elektromobil e-Tron. Automobil stejné třídy vyrábí německá automobilka dál, a dokonce pokračuje i ve značení generací s číslem B10, jen už to je Audi A5. 

První generace A4 je dnes velice dostupnou a kvalitně vyrobenou ojetinou s opravdu nízkou cenou v řádech několika málo desítek tisíc korun. Ovšem čím méně za auto dáte, tím horší stav si do garáže logicky pořídíte. Cenu si u nás ale drží hlavně ojetiny s legendárním motorem 1.9 TDI s traktorovým zvukem a nízkou spotřebou. Já bych naopak sáhl po benzínu 1.8, protože u youngtimeru je zážehový motor příjemnější. Za rozumné peníze tak můžete získat pohodové a spolehlivé starší auto, které klidně ještě poslouží každý den a které jeho majitelé dodnes považují za skvělé a praktické. A také je to nejlevnější cesta k pohonu Quattro.

Díly nejsou drahé, ale přeci jen si něco málo proti levnějším značkám připlatíte. Navíc komplikovaná přední hliníková náprava s čtveřicí ramen a nepřenášející sílu z motoru do volantu trpí na rozbitých českých cestách a její výměna je v řádech desítek tisíc korun, což vzhledem k ceně auta není rentabilní. Pokud měníte jen části, tak se hlučnosti od podvozku nezbavíte. U motorů TDI odchází měřiče hmotnosti vzduchu. Při koupi si vyzkoušejte, zda nekolísají otáčky. Také pozor na stávkující imobilizéry a spotřebu oleje. Jinak může někoho zklamat relativně malý zavazadlový prostor a překvapivá obliba u zlodějů aut navzdory vysokému věku. Obecně je doporučený model s dvacetiventilovou osmnáctistovkou, který je lehký, ale dostatečně výkonný. Naopak se nedoporučuje šestiválec 2.5 TDI s velkým turboefektem a vysokou hmotností, která jízdní vlastnosti ještě zhorší.