Léto ještě nekončí! Vybrali jsme pro vás velkou stylovku, Audi Cabriolet 2.6E. Vypadá stále skvěle a také tak jezdí

Čtvrtá generace Audi 80 s kódovým označením B4 se objevila v roce 1991, kdy nahradila stejnojmenného předchůdce. Šlo spíš o velmi rozsáhlý facelift než o zcela nový model. Na dnešní poměry střední třídy by vám auto mohlo připadat malé. Dvoudveřový kabriolet však byl v nabídce Audi 80 poprvé a představil se poněkud netradičně v zimě 1. prosince 1990 jako první otevřené auto od doby Auto Unionu 1000SP z roku 1959. Konkurovat měl tehdy Saabu 900 Cabrio a kabrioletu BMW řady 3.

Kabriolet vycházel v hojné míře z verze kupé a vzhledově ze sedanu, nárazník má ale jiný tvar a vedle masky většinou najdete xenonové světlomety. Konstrukce byla vydatně vyztužena, aby auto nepotřebovalo žádný rám, tak typický pro daná léta. Proto nevypadá jako košík na jahody. Snahou konstruktérů bylo zachovat tuhost kupé. Dodnes vypadá fantasticky elegantně, ten usedlý design prostě z módy nevyjde. Zvláště mu sluší decentní zelená metalíza, již doplňuje černá střecha, stříbrný rám čelního skla a linka kolem celého interiéru. Kousek, který můžete často potkat v Retroautomuzeu Strnadice, je prostě opravdu hezký.

Rám okna je navíc vyztužený a je tím jediným, co spolu s hlavovými opěrkami trčí z pontonu karoserie. Střecha je plátěná a ovládaná elektricky, skládá se jako origami pod kryt z koženky za zadními sedadly. Za příplatek byl k dispozici i hardtop. Kola byla z výroby jen patnáctipalcová, tehdy nebylo potřeba přehánět to s velikostí v podbězích. Dnes ale konkrétní kabriolet zdobí kola Ronal. Líbí se mi i poměrně velká hranatá zrcátka, ve kterých je dobře vidět. Dveře jsou dlouhé a dost tlusté.

Ze čtyřmístného interiéru prémiovost přímo vyzařuje. Materiály jsou velmi kvalitní, nechybí tu ani tříramenný kožený a nastavitelný volant S-Line nebo dřevěný dekor. Dnes už ale věk poznáte, protože se v osmdesátce cítíte trochu „retro“. Moderní je však typický vystřelovací koncernový klíček. Sedadla mají příjemné boční vedení, ale cítíte z nich, že hlavním účelem je komfort. Okna se stahují elektricky, navíc jdou stáhnout všechna naráz jediným tlačítkem. Na přístrojovce najdete i čitelné a užitečné budíky s teplotou a tlakem oleje a rádio. Ergonomie je báječná, všechny spínače jsou tam, kde je budete hledat.

Díky mohutné palubce působí interiér příjemně útulně, navzdory menším rozměrům auta je ale slušně prostorný. Jen zadní sedadla jsou asi vhodná pro trpaslíky a děti, rozhodně tu není dost místa do šířky pro 3 pasažéry, takže je kabriolet otypován jako čtyřmístný. Za sedadly je sedmdesátilitrová nádrž, čímž kabriolet spíš připomíná sedan generace B3, který ji měl ještě na stejném místě. Nečekejte ale, že šestiválec z ní bude jen usrkávat. Ještě více vzadu je zavazadlový prostor, na kabriolet možná až překvapivě prostorný, v něm najdete i dojezdovou rezervu. Bohatá výbava zahrnuje centrální zamykání, elektrická okna a výškově nastavitelná sedadla.

Motor je vpředu a pohání přední kola, čímž se Audi vždy odlišovalo od Mercedesu a BMW. Jde o dvanáctiventilový vidlicový šestiválec s vícebodovým vstřikováním o objemu 2,6 litru. Nabízí výkon 150 koní a točivý moment 225 Nm. Výsledkem je maximální rychlost 209 km/h a zrychlení na stovku za 10,2 sekundy. Ano, já vím, ale tohle přece nemá být žádný sprinter, i tak je ale zátah motoru velmi slušný a Audi má pěkný odpich.

Šestiválec se objevil poprvé právě u generace B4 a tento nabízela automobilka od prosince 1993. Má opravdu velmi hezký jadrný dunivý zvuk a zrychluje krásně nenuceně. Spojený je s pětistupňovým manuálem. Není naladěn na akceleraci, ale spíše na komfortní práci neobtěžující posádku. Auto působí poněkud tužším dojmem než mnou kdysi testovaný sedan B4, ale vzhledem k jeho charakteru to nepovažuji za velký handicap. Není to totiž tak moc, aby byl kabriolet nepříjemný a nepohodlný.

Přesto, že Audi nemá sportovní ambice, nějaký ten výkon pod kapotou je a tomu odpovídají i slušně naladěné citlivé kotoučové brzdy na všech kolech. Celkové jízdní vlastnosti jsou velmi dobré a působí krásně svižně, však také kabriolet váží jen lehce přes tunu. Řízení s posilovačem je ale trochu necitlivé a těžký nos nemůžete poslat do zatáčky příliš ostře. Nicméně při plynulé jízdě Audi nádherně zamaskuje svůj věk. Je totiž velmi pohodlné.

Výroba byla ukončena v polovině devadesátých let (sedan v roce 1994, kombi Avant v roce 1995 a kupé v roce 1996), kdy se počet vyrobených osmdesátek zastavil na 1 090 690 autech. Kabrioletů byl ovšem jen zlomek z tohoto počtu, a navíc jejich produkce vydržela až do roku 2000 (podle jiných zdrojů dokonce ještě o rok déle). Na základě nové A4 generace B5 totiž kabriolet neexistoval a objevil se až u modelu B6. Částečně se nástupcem tohoto auta díky tomu stal typ TT Cabriolet, ale ten byl pouze dvoumístný.

S koupí neprohloupíte, protože trojitě pozinkovaná karoserie se při správné péči odmění trvanlivostí, a navíc je B4 křížem krážem popisována jako maximálně spolehlivá. Vzhledem k vyšší ceně originálních dílů je to potěšující zpráva, také provozní náklady odpovídají prémiové značce.

Zatím ji v této verzi nepostihují ani přílišné výkyvy ceny. Auto je velmi precizně vyrobené a na slunečné dny je vážně příjemným společníkem. Jestli jste podlehli jeho kouzlu, nic si nevyčítejte, je opravdu krásné a použitelné pro každý den. Ostatně Audi Cabriolet v zelené metalíze měla i princezna Diana, její auto existuje dodnes.

S prodejem vyrobených vozů v Ingolstadtu problémy neměli, tak dobře tohle auto vypadalo. A vypadá dodnes. Navíc se v Audi prostě vždy cítíte trochu jinak než v BMW nebo Mercedesu, a to slůvko „jinak“ myslím jako pochvalu. Je to neuvěřitelně příjemné svezení.