MG Midget je až legračně maličký roadster, o to větší emoce ale umí nabídnout. Jeho pořízení vás navíc nezruinuje

Značka MG se v koncernu BMC (a později British Leyland) specializovala na sportovně laděná auta. Výjimkou nebyl ani malý roadster Midget, jenž se vyráběl mezi roky 1961-1979 v Abingdonu. Tedy jméno Midget nové nebylo, automobilka jej používala už u aut M-Type od roku 1929, D-Type, J-Type a T-Type, a to až do padesátých let. Nový maličký Midget pak nebyl vůbec novým autem, ale vlastně jen přeznačeným Austinem-Healey Sprite Mark II. V roce 1966 se objevila už třetí varianta Midget Mark III a tu jsem měl možnost vyzkoušet, když se objevila v nabídce Veteránů na Truc. Podle mnohých je právě tahle tou nejlepší, kterou můžete koupit. Já jen lituju, že nemám fajfku a bekovku, hned bych se do auta hodil víc.

Původní verze neměla kliky ani skleněná boční okna a také byla užší. Rozdílný byl i tvar zadních podběhů kol. Ale tady už máme tyto věci vyřešené. Nosič zavazadel na víku kufru není na okrasu, ale jde o nezbytnost. Pod víko se totiž opravdu nevejde skoro nic. Autu sluší kola Minilite, i když zákazníci měli možnost připlácet za drátěná. Navíc jsou tu i přídavná světla, jako kdybychom se chystali na noční rychlostní zkoušku. A vlastně proč ne, tovární tým Midgety nasazoval i do rally.

Spartánský interiér je maličkatý a opravdu se do něj vejdu jen taktak. A tím jen taktak myslím, že je střecha dole. Kdyby pršelo, musel bych zmoknout nebo by mi spolujezdec musel držet nad hlavou deštník. Rám čelního skla mám těsně nad zorným polem, a to nejsem žádný basketbalista. Ovšem sedadla, byť bez jakéhokoliv vedení, jsou velmi pohodlná. Dostat se na ně chce ale cvik. Dveře končí tak blízko u kolene, že si pomáhám rukou, když chci levou nohu dát dovnitř nebo naopak ven.

Když už ale jednou v autě sedím, nemám řidičské pozici co vytknout. Je prostě skvělá. Budíky jsou prosté, ale přehledné, což je stejně nejdůležitější. Zprava jde horko od převodovky a v autě také není žádný úložný prostor, ale s tím u britských sporťáků prostě počítáte. Už zbývá jen otočit klíčkem ve spínací skříňce, která je uprostřed.

Motor umístěný vpředu podélně pohání zadní kola. Zatímco nejstarší modely poháněla devětsetpadesátka, tato verze Mark III už má pod kapotou řadový čtyřválec A-Series o objemu 1 275 ccm, který znají majitelé Mini Cooperů S. Britská automobilka jí uvedla v roce 1966 a fanoušky MG zklamalo tím, že má Midget menší výkon než Cooper S se 76 koňmi. Tady mám pod kapotou 65 koní (48 kW) v 6 000 otáčkách a 98 Nm ve 3 000 otáčkách. Nejkrásnější chování nabízí roadster v 5 000 otáčkách, kdy má i nádherný zvuk.

Nezdá se to, ale Midget umí být díky nízké hmotnosti rychlejší než větší MGB a stovku atakuje za 13 sekund. Navíc ve stovce máte pocit, že musíte jet dvojnásobnou rychlostí. Právě kvůli MGB byl motor přiškrcen, aby mu levnější Midget nekradl kupce. K motoru patří prakticky nerozbitná čtyřstupňová převodovka, která má skvělou kulisu. Páka zapadá naprosto přesně a dráhy jsou krátké.

Jistě čekáte, že maličkatý roadster je lehoučký. A nemýlíte se, Midget váží jen 735 kilogramů. Brzdy má vpředu sice kotoučové, vzadu jsou ale klasické bubny. Strmé řízení je úžasně komunikativní a hned víte, co se s koly děje. Chování na silnici je fantastické a může za to zejména zadní náprava s půleliptickými listovými pery a vlečenými rameny. Jízda s MG je prostě radost, každá zatáčka je nádherným zážitkem a vy si vychutnáváte, jak hezky auto drží ve stopě a vykružuje oblouk, který jste mu určili. Na utrhnutí zadních kol tu totiž chybí více výkonu.

Alespoň tak spotřeba zůstává na rozumné hodnotě kolem 8,5 litru a pochvala se dá složit i dostatečnému jízdnímu komfortu. Tedy nesmíte čekat pohodlné auto, ale snesitelný tento sporťák je. Ovšem hluk ve vyšších otáčkách nebude pro každého. Já ale patřím k lidem, kteří na jakékoliv zápory zapomenou, když sedí v takto skvěle jezdícím autě a mají před sebou prázdnou klikatou silnici. Díky skvělému chování a čitelným reakcím můžete z Midgetu vydolovat opravdu jeho maximum.

MG i jeho sourozenec Austin-Healey získaly řadu úspěchů na závodních okruzích i v rally. Poslední verzí byl Midget 1500 a její výroba skončila 7. prosince 1979. Nepřímým nástupcem bylo moderní MGF s motorem uprostřed, protože k výrobě plánované předokolky AR6 nikdy nedošlo. Verze Mark III se přestala vyrábět v roce 1974 a byla nahrazena ošklivější variantou s pryžovými „pětimílovými“ nárazníky. Při brouzdání po internetu najdete možná i fotky kupé, ale ta byla stavěna jen pro závodní účely týmu Dicka Jacobse.

Konkrétní auto je z roku 1967, prošlo před časem renovací a prodávalo se za 400 tisíc korun. Celkem vzniklo přes 226 tisíc Midgetů, z toho 22 415 kousků ve variantě Mark III. A pozor na to, že jsou tato auta velmi oblíbená mezi sběrateli, i tento Midget si před vydáním článku stihl najít nového majitele. Když vím, jak jezdí, tak se rychlému prodeji nedivím a vlastně novému majiteli závidím, Midget jezdí skvěle a nudit se v něm nebude. Asi je teď ideální doba nějaký ten britský zábavný roadster koupit, navíc ani provoz vás nezruinuje. Prostě pokud chcete hravý roadster a Mazda MX-5 je pro vás moc nová nebo moc japonská, zní Midget jako skvělá volba.

Spolehlivost, no… Tak je to britské auto, občas musíte s nějakou vrtošivostí počítat. U Midgetu se hlavně doporučuje kontrolovat pravidelně teplotu motoru. Díly se dají poměrně dobře sehnat, protože Midgetů bylo vyrobeno velké množství, a navíc dost techniky auto sdílelo s jinými britskými vozy. Šikovnější majitelé zvládnou údržbu a servis jednoduchého auta i sami.

Jinak karoserie trpí na korozi, takže i s ní budete muset nejspíš bojovat. Zrzavý mor napadá zadní lemy blatníků, A-sloupky, podlahu zavazadlového prostoru a lemy kapoty. Také si zkontrolujte, zda nezatéká do interiéru a zda se neozývají divné zvuky z převodovky nebo diferenciálu. Například synchron na druhém stupni je často slabým článkem. Zkontrolujte i řízení, má jít lehce. Výhodou této verze ale je, že motor z Mini se snadno upravuje a existuje na něj obrovské množství dílů.