Je to legenda filmů a počítačových her, jenže… jaký je Nissan 350Z doopravdy? Teď po letech?

Zetko páté generace bylo ve své době nesmírně populárním autem. Vyrábělo se v Japonsku mezi roky 2002 až 2008 jako dvoudveřové kupé a od roku 2003 také jako roadster (kupé je lepší) a nahradilo model 300ZX generace Z32. Design je dílem Ajaye Panchala z amerického designového centra. Ostatně právě americký trh nejhlasitěji volal po pokračování Zetka, které se tam vždy skvěle prodávalo. Má tradiční proporce tohoto modelu s dlouhou kapotou a kabinou posunutou co nejvíc vzad, je ale nádherně široce rozkročený. V zádi se vyklápí třetí dveře i s oknem, jak tomu u Zetka také vždy bývalo. Některé detaily jako například kliky bývaly z leštěného hliníku. Při uvedení Nissan uvedl i krátký film The Run natočený v Praze. V roce 2006 prošel model drobným faceliftem, ale na první pohled se prakticky nezměnil. Na kapotě se objevila boule, aby se tam vešel přepracovaný a o trochu vyšší motor. Zde ale máme auto z roku 2005, tedy těsně před faceliftem. Z novější verze má však kola.

Kromě základní varianty se nabízely modely Enthusiast, Performance, Touring a tato varianta Track. Jak název napovídá, je zaměřená na okruhové nadšence a návštěvníky track days, takže má mít velmi lehká osmnáctipalcová kola, samosvorný diferenciál a silnější brzdy Brembo. Poznáte ji podle černých doplňků karoserie na rozdíl od hliníkových u ostatních verzí. Vzadu má malý spojler a uvnitř látková úzká sportovní sedadla a hliníkové pedály. Výbava obsahovala automatickou klimatizaci, elektrická okna a šest airbagů, za příplatek byl audiosystém Bose a navigace. Tempomat se nemontoval a sedadla mají jen manuální nastavení. V tomto případě jde o americkou verzi bez bočních blinkrů a s menšími brzdami. Zatímco předchozí 300ZX bylo pohodlné GT s bohatou výbavou, 350Z jako by se vrátilo k tradici a odkazovalo spíš na původní jednoduchý chlapácký sportovní Datsun 240Z.

Zetko je jedno z mála aut, které už z výroby vyjelo s přídavnými budíky. Nissan je dával na středovou část palubní desky a opět tím připomínal první generaci. Ty normální jsou v tomto autě cejchovány v kilometrech i mílích. Na řidičových dveřích chybí madlo, před spolujezdcem není kastlík. Schránka, která jej nahrazuje, je umístěná za sedadlem spolujezdce. Za tím řidičovým je totiž subwoofer. Jinak je v interiéru opravdu jen pár schránek. Zavazadlový prostor má na kupé slušných 235 litrů, ale mohutná oplastovaná vzpěra tlumičů, která jej v polovině předěluje, z něj nedělá zrovna prakticky využitelný prostor. Celková výrobní kvalita, použité materiály a dílenské zpracování jsou uspokojivé. Nissan není prémiová značka, a tak na Zetko nemůžete v tomto ohledu mít přehnané nároky. Navíc Nissan cílil na americký trh a tam se tehdy spokojily s méně kvalitními materiály a zpracováním, než měl tehdy například evropský model Primera. A absence podélného nastavení volantu také zamrzí.

Zetko stojí na platformě FM, kterou sdílelo se Skylinem V35 a Infiniti G35. Motor Nissanu je vpředu uprostřed kvůli vyvážení, ale pohání tradičně zadní kola. Jde o vidlicový šestiválec VQ35DE, který nabízí 291 koní (214 KW) v 6 200 otáčkách a 371 Nm ve 4 800 otáčkách a s upraveným sáním Mishimoto a dunivým výfukem Catback. Nesmíte se jej bát točit nad 4 500 otáček, aby předvedl pořádnou show. Má krásný mechanický a hutný zvuk, který se mi líbí a díky kterému na mě Zetko působí jako takový humpolácký buranský sporťák, zvlášť, když si vypnete ESP. Ale je to prostě fajn a myslím to v dobrém. Koneckonců, u japonského auta je to osvěžující. Japonci jsou precizní a jejich sportovní auta jsou buď jako chirurgicky přesné skalpely řezající zatáčky v čisté stopě, například Subaru WRX STI, nebo extrémně rychlé a silné modely, které se chovají na silnici s přesností Playstationu - jako Nissan GT-R. Zetko vedle nich vypadá, jako kdyby se i Japonci chtěli pobavit a postavili svůj asijský muscle car, a to je na tom to nejlepší. Takhle mechanické auto mě zkrátka vždy baví, i když to není pro každého. A verze Track nemá ani ABS a ESP…

K motoru se nabízel pětistupňový automat, ale lepší volba byl tento šestistupňový manuál. Má hezky tuhé a přesné dráhy. Stovku auto zvládne za 5,7 sekundy a maximální rychlost je 250 km/h. Auto váží kolem tuny a půl a co se týká spotřeby, nečekejte, že se dostanete pod deset litrů. Ano, ta hmotnost není zanedbatelná, je to víc než třeba Corvette, která má dva válce navíc. Ale nissan je zábavnější. Jen bych potřeboval získat rychleji lepší odhad, kde končí karoserie. Ale na to se dá určitě zvyknout. Dodatečně přidaný podvozek KW je sice tužší a tvrdší, než na co jsme zvyklý u dnešních sportovních aut, ale tohle Zetko není až příliš tvrdé, aby z vás vytřáslo duši. I přes docela pohodlná sedadla tak cítíte, co se s autem děje a jak se na silnici za okamžik zachová. Jistě, spíš si budete hledat oblíbené trasy s hezkým asfaltem, ale když náhodou najdete výmol, tak vám auto nepřerazí páteř. Na druhou stranu jsou maximálně potlačené boční náklony a kupé je skvěle vyvážené, kdy přední náprava nese jen 53 % hmotnosti. Díky tomu je Nissan na okreskách opravdu rychlý, což mě trochu překvapilo. Vzhledem k roku výroby jsem měl tendenci ho před svezením trochu podceňovat a teď v něm sedím a nechápu, jak to dělá. Ani podle dnešních měřítek není pomalý.

Elektronický posilovač funguje rychle a bez prodlevy, ovšem obírá řízení o jeho citlivost, takže zde moc zpětné vazby neucítíte. To je trochu nepraktické, když se chcete sklouznout a vypnete stabilizaci, protože v takových chvílích by se větší citlivost hodila. Případný smyk se dostaví náhle bez varování a zejména na mokru vás nissan zvládne vytrestat. Volant je tedy potřeba držet pevně, byť vám hodně pomůže samosvorný diferenciál. Jenže ten je v Zetku vzácností a je spíš výjimka, že jej toto auto má. A i na brzdy se nesmíte bát šlápnout pořádně. Prostě tento nissan opravdu musíte řídit, zatímco v jiných autech budete mít po přesednutí pocit, že spojku prošlapáváte naprázdno do koberečku a volant protáčíte, protože není nijak spojený s koly. Nissan není tak citlivý, jak se dnes sportovní auta ladí, například populární „Toyobaru“, Miata nebo Cayman budou někde jinde se zpětnou vazbou, kterou řidiči poskytují, ale je i tak velice povedený a nadprůměrný.

Nástupcem se stal model 370Z, který jsem vám zde před časem také představil. Tento typ 350Z se dá najít už za ceny kolem 200 tisíc, hezké kusy ale nenajdete pod dvojnásobek této ceny. Za pár peněz je to dost muziky, jedna z nejlevnějších cest k takto málo starému autu s výkonem 300 koní. Existovalo i pár limitek, například edice k 35. výročí modelu Fairlady, a ty budou dražší. Hodně drahé jsou pak verze Nismo, které se dají občas najít v Německu za ceny od 800 tisíc, ale stále se pak nabízí doplňující otázka, co jiného podobného jde za ty peníze koupit.

Dost Zetek skončilo také na závodech, protože to je populární drifterské náčiní a jsou na něj levné díly. A jeho milovníci asi nebudou ubývat, protože dodnes Zetko produkují i výrobci angličáků a malým prckům se tak tahle generace dál a dál zarývá pod kůži, jak mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Když Zetko odjíždělo z místa focení, říkal jsem si, že mě překvapilo a potěšilo mnohem víc, než jsem čekal a že bych si měl po dlouhé době zase zahrát Need for Speed. Takže, pokud jste ho vždycky chtěli, hlavně v téhle oranžové barvě (Le Mans Sunset, v USA byla za příplatek), a ještě vás to nepustilo, nezklame vás Zetko ani dnes. A pokud jste ho, třeba jako já nechtěli, třeba po projížďce zjistíte, že je to vaše guilty pleasure.