Hlavní obsah

Ikonický Renault 5 je krásné lidové auto, které mohlo mít i automat

Foto: Mikka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Maličký Renault 5 je úžasným autem, což vím díky dvěma zkušenostem s jeho druhou generací. Tentokrát ale držím v ruce klíčky k té první, která je vlastně úplně jiná, a přemýšlím, zda se mi bude také tolik líbit. A pokud se bude líbit i vám, můžete tento exemplář přijet okouknout do strnadického muzea.

Článek

Informace o novém autě publikoval Renault s předstihem už 10. prosince 1971. Maličkatý čtyřmístný Renault se poprvé objevil až 28. ledna 1972 jako třídveřový hatchback a vyráběl se ve dvou generacích. V roce 1979 se objevila pětidveřová varianta s normálními klikami, ovšem hodně malými dveřmi. Existoval i sedan Renault 7 vyráběný ve Španělsku, jenž se prodával na vybraných trzích. V případě pětky šlo o jeden z prvních malých hatchbacků, který byl uveden ve stejném roce jako třídveřová verze Fiatu 127. Do té doby byly hatchbacky spíš ve střední třídě. Konkurenti, jako jsou Volkswagen Polo, Vauxhall Chevette, Honda Civic, Toyota Starlet nebo Ford Fiesta, dorazili k zákazníkům až později.

Dealeři tvrdili, že se třídvéřák nebude prodávat, ale hned první rok je pětka vyvedla z omylu a obsadila 5 procent francouzského trhu. Asi za to ale mohla i ropná krize, kvůli níž byla malá úsporná auta v kurzu. Povedená byla i reklamní kampaň plná rozesmátých renaultů s úsměvem místo registrační značky a očima místo reflektorů. Postupně se tržní podíl vyšplhal ve Francii až na šestnáct procent.

Foto: Mikka

Renault 5 je takové upřímné a jednoduché auto.

Povedený design s koeficientem aerodynamického odporu pouhých 0,37 vytvořil Michel Boué, a to nad rámec svých běžných pracovních povinností. Ovšem jeho návrhy se automobilce tak líbily, že je skutečně použila. Jen na vysoká zadní světla přes celý C-sloupek nedošlo, a tak jsou v horní části výdechy. Přesto vypadal Renault moderně a velmi stylově. Sám autor se ale hotové pětky nedožil a pár měsíců před jejím uvedením zemřel na rakovinu. Po něm zůstalo na svou dobu moderní auto s aerodynamicky povedeným tvarem, se schovanými klikami nebo moderními plastovými nárazníky (v té době měla ještě konkurence chromové). Ve světlometech jsou žluté žárovky, takže auto vypadá hodně francouzsky. Kola jsou originální a drží na třech šroubech.

Výhody moderní koncepce

Díky své koncepci se Renault chlubil prostornějším interiérem, než jaký měla většina konkurentů. Veškerý prostor se povedlo využít na maximum. Převézt řidiče a tři pasažéry pro Renault není problém. Přední sedadla jsou stejná jako v lépe vybavené verzi TS, takže o něco lépe tvarovaná. Volant je dvouramenný a drží se příjemně. Před spolujezdcem je takový lavor, což je místo klasické přihrádky se zavíracími dvířky. Dobře přístupný zavazadlový prostor pojme 270 litrů, ale když sklopíte zadní opěradla, získáte až 900 litrů. Při tom všem byla karoserie navrhována tak, aby co nejlépe ochránila posádku v případě nárazu.

Foto: Mikka

Ten jednoduchý přístrojový štít se mi opravdu líbí.

Pětka má koncepci s řadovým čtyřválcem vpředu podélně a pohonem předních kol. Techniku nový model částečně sdílel s Renaultem 4, 8 a 12. Objemy motorů OHV byly od osmistovky po čtrnáctistovku, tady je o decku menší osmiventilový řadový čtyřválec řady 810. Jeho přesný objem je 1 289 ccm a je trochu netradičně spárován s třístupňovým automatem. Právě tento motor pocházel ze sedanu 12 a do nabídky se poprvé dostal v dubnu 1974 u oplastované luxusnější verze GTL. Výkon je 55 koní (40 kW). Maximální rychlost je 140 km/h, průměrná spotřeba mezi šesti až sedmi litry.

Francouzi uměli nabídnout i automat v takto malém autě

Auto z roku 1981, které je součástí sbírky strnadického Retroautomuzea, je vybaveno třístupňovou automatickou převodovkou z Renaultu 16 umístěnou před motorem. Takovou verzi Renault uvedl na trh až v roce 1978 a tvořila jen pět procent prodejů malé pětky. Na první pohled jste ji poznali podle vinylové střechy a bohatšího oplastování kolem celého auta. Volič automatu připomíná spíš knipl z letadla a na tak malé auto mi přijde dost velký.

Foto: Mikka

Renault se za svůj znak stylizovaného diamantu nikdy nestyděl.

Malá pětka váží kolem 800 kilogramů a úspory hmotnosti dosáhla díky samonosné konstrukci. Odpružení zajišťují torzní tyče, vpředu příčné, vzadu podélné. Kvůli tomu je na každé straně jiný rozvor kol. Zavěšení vpředu tvoří lichoběžníky, vzadu je kliková náprava s vlečenými rameny. Jízda s pětkou je nesmírně zábavná, což je zásluha hlavně nezkresleného řízení. Člověk by to ani nečekal, je to malé benzinové auto s automatem, a přesto se v každé zatáčce usmívám, zatímco se snažím vstřebat velký náklon. Je to prostě typicky francouzsky houpavé auto, ale tak upřímné, že si ho zamilujete. Vpředu jsou kotoučové brzdy, vzadu bubny a od roku 1974 mají všechna auta posilovač brzd.

V úspěšném tažení pokračovali i nástupci

V roce 1984 byla první pětka nahrazena druhou generací přezdívanou Super 5, ale první se vyráběla dál v zahraničí. Celkem vzniklo přes 5,3 milionu aut. Definitivní konec výroby velmi populárního auta přišel v roce 1996 a zákazníci už si od té doby mohli kupovat jen modely ClioTwingo. Do té doby vzniklo přes 5,5 milionu aut obou generací, i když prý se pětka vrátí jako stylový elektromobil. Aktuálně můžete jen lovit veterány v inzerci, a to klidně už za pár desítek tisíc korun. Našel jsem inzerát na stejnou variantu s automatem za padesát tisíc korun, ale pokud chcete auto ve slušném stavu, budete potřebovat spíš dvojnásobek této sumy.

První pětku znají jako Le Car i Američané a možná jste ji viděli ve filmu Hele vole, kde mám káru?, v originále Dude, where is my car? Prodej ale běžel i v Japonsku pod názvem Renault Go. Technika auta posloužila i volnočasovému Renaultu Rodeo, milovníky rychlosti zase lákaly sportovní verze Alpine a Turbo. V roce 1973 Renaultu jen těsně unikla výhra v soutěži Evropské auto roku, když jej porazilo Audi 80. O rok později vzniklo ve spolupráci s EdF sedm elektromobilů s dojezdem 110 kilometrů. A v roce 1980 se speciální šestikolka od Tissieru postavila na start Rallye Paříž-Dakar.

Načítám