Hlavní obsah

Audi 80 1.6 Katalysator B2 – Příjemná hranatá krabice

Foto: Martin Tolar
25. 10. 2020

Staré hranaté Audiny mají něco do sebe. Sice nezaujmou každého, ale fanouškům značky se čtyřmi kruhy ve znaku mají co nabídnout dodnes. Já se s jednou Audi 80 druhé generace svezl už podruhé a byl jsem asi ještě spokojenější než kdysi.

Článek

Třicetiletá historie Audi 80 (a jeho silnější verze Audi 90) je bohatá na řadu variant. Dnes bych vám chtěl ukázat jeden z posledních exemplářů druhé generace B2. Ta na trh dorazila v roce 1978 jako nástupce B1 a NSU Ro80 a v roce 1985 si prošla na poslední rok modernizací (jiná světla, nárazníky, maska a upravený interiér). Exemplář na fotkách je jeden z posledních vyrobených v roce 1986 a má najeto jen 140 tisíc kilometrů. Jeho tvary ještě tolik nezestárly, Giorgetto Giugiaro to opět zvládl na jedničku. Základ se nabízel pouze jako sedan, ale stejná technika byla použita i u verze Coupé.

Tato konkrétní osmdesátka je dodnes v původním stavu až na zadní dveře, do kterých nacouvala jedna řidička. Ale například původní samolepky jsou na autě ještě všechny. Kola jsou dobová (rok výroby 1980) od výrobce Melber a naštěstí nejsou přehnaně velká. Čeká je ale ještě renovace. Lukáš při koupi trochu zariskoval, protože ani neslyšel motor, jen se mu líbil ten stav, a tak se stal druhým majitelem po paní narozené v roce 1933.

Foto: Martin Tolar

Youngtimerem na výlet, to máme vždy rádi

Interiéru prospělo světle šedé čalounění doplňující černé plasty. Působí díky němu krásně vzdušně. Sedadla jsou příjemně měkká a pohodlná, takže ani delší cesta v nich není únavná. Spínače má řidič na okraji kapličky budíků, což je trochu netradiční umístění, ale zvyknete si na to rychle. Volant je modernizovaný, čtyřramenný a příjemně se drží. Taky řadičku mám po ruce, ale je dost krátká a má opravdu masivní hlavici. Do ruky ale padne docela příjemně, navíc má příjemně tužší chod. U ní je i velká odkládací schránka, hodně velký je i kastlík a kapsy ve dveřích. Jo, Audi 80 má hodně odkládacích prostor, i když pochází z doby, kdy to skoro nikoho nezajímalo.

Velký kufr jako praktický bonus

Kufr působí přímo obrovsky, protože rezerva je na boku, a jelikož tohle není Quattro, je hodně hluboký. Facelift znamenal i snížení nakládací hrany, takže je do něj lepší přístup. Nádrž je ale mezi ním a zadním opěradlem, takže jej nelze zvětšit jejich sklopením. Dobové autorádio Blaupunkt je z roku 1988, nabízí přehrávání kazet a má i AUX vstup. Lukáš jím nahradil původní rádio, které bylo opravdu jen rádiem. A za zadním oknem nechybí starý klasický pes s kývací hlavou.

Foto: Martin Tolar

Světlé čalounění a hranaté tvary, to je esence osmdesátek

Audi 80 má podélně umístěný motor a pohon předních nebo všech kol (Quattro se do sedanu dostalo v roce 1983). I když platforma byla příbuzná s tou v Passatu, tak pocitově jde o úplně jiné auto. Zatímco Passat je takový normální, Audi působí tak nějak fortelně, jako kdyby mělo přežít navždy. Tady je sice „jen“ šestnáctistovka SA, ale auto je opravdu lehoučké a má kolem 900 kilogramů. Modernizace auta znamenala, že motor dostal katalyzátor, a tak má výkonu o jeden kilowatt méně. Na pohled vypadá malý, protože je kolem něj dost místa, ale jde o pohonnou jednotku z Golfu GTI první generace, takže Audina úplně v pohodě zvládne i vyšší rychlosti, než je povolené dálniční tempo. Odpich by jí občas mohla závidět i některá moderní auta.

Jízda je jak cestování časem

Za jízdy se utvrzuji v tom, že nemůže být dusný letní den roku 2020. Auto je jak časová kapsle a působí, jako kdyby sjelo z výrobní linky maximálně před pár lety. Asi jsem se prostě propadl o třicet let nazpět a jedu v zánovním Audi. Dokonce ani nemusím moc měnit rychlosti na čtyřstupňové převodovce, protože motor to díky své pružnosti v pohodě zvládá v naprosté většině zatáček jen se sundanou nohou z plynu. Na apexu trochu přidám a krásně mne to táhne z oblouku ven. Vlastně se vůbec nesnažím jet nějak rychle, ale stejně pořád někoho dojíždíme (většinou tedy kvůli jeho brzdění před každou zákrutou, plynulá jízda už je dnes většině řidičů cizí). Že tu není posilovač, to mi vlastně vůbec nevadí, stejně je to krásně pohodová jízda.

Foto: Martin Tolar

Šestnáctistovka neudělá z Audi trhače asfaltu, ale svou práci odvede

Podvozek je naladěný dost měkce a s nerovnostmi nemá auto žádný problém. Vím dobře, jak jsou stará Audi pohodlná, ostatně právě za to jsem nejvíc chválil druhou generaci velké stovky. I osmdesátka je pohodlná a trochu houpavá, i když o fous méně. Navíc je i tichá a hluk motoru (který není nějak nepříjemný) do kabiny proniká vlastně jen otevřenými okny. V otáčkách má motor krásně jadrný zvuk, což je fajn.

Rok 1986 byl pro druhou osmdesátku poslední, na podzim už do výroby naběhl kulatější nástupce B3. Do té doby se vyrobilo kolem 1,5 milionu aut. Jak je vidět, na prodej stále najdete i hezké kousky, protože díky pozinkování karoserie Audi dobře vzdoruje korozi a jeho dílenské zpracování bylo i tehdy na skvělé úrovni. Jelikož tu není žádná elektrická výbava, nemá se co rozbít. Ve své době muselo Audi 80 být naprosto fantastickým rodinným sedanem. Dnes je bytelným poctivým youngtimerem, který nabízí velmi příjemnou jízdu.

Některé exempláře s přeplňovaným pětiválcem a pohonem všech kol Quattro se pohybují dokonce kolem milionu korun, ale tyto modely s motorem 1,6 se dají sehnat už od dvaceti tisíc. Ceny dílů odpovídají zařazení značky, ale není to dramatické. A po té projížďce rozumím tomu, že je Lukáš fanda této německé automobilky. Jeho strejda kdysi měl osmdesátku B3, a tak mají tu náklonnost asi v rodině.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: