Ford Capri je slavný chuligán z Profesionálů, získal si srdce nejen Bodieho a Doyle

Zajet si pro Capri ke Trucům? Věta, která dává smysl. Kluci Ford Capri vždycky milovali a rukama jim prošly desítky různých aut včetně tohoto představeného. A navíc, s jedním Jiří Truc jezdí dodnes. Bylo tak jen otázkou času, kdy jedno vytáhneme na projížďku. Navíc se nejedná o jen tak ledajaké Capri, ale rovnou zamračenou Mk III Ghia s nejlepším motorem – třílitrovým V6 zvaným Essex.

Ford Capri bylo zásadním modelem evropského Fordu, který formoval vkus celých generací. Vyráběl se velmi dlouho – od roku 1968 do prosince roku 1986. S tím se pojí vzpomínka, kterou musím sdílet, a vrací nás do doby, kdy si automobilky začaly uvědomovat sílu svého odkazu a pro nás novináře dělaly parádní akce, abychom si je zamilovali, bez ohledu na to, jestli šlo o Peugeot, Nissan nebo Ford. V myšlenkách si tak znovu rekonstruuji památnou cestu do Velké Británie, konkrétně do Dagenhamu ve východním Londýně, který byl srdcem Fordu v Evropě podobně jako Detroit v USA. Továrna byla otevřena už v roce 1931 a tehdy byla největším automobilovým komplexem v Evropě!

Mezi oprýskanými cihlovými halami se nacházela tajná garáž, zvaná Ford Heritage Centre, kde sídlila sbírka více než 100 automobilů, od modelu T až po moderní kousky. Žádné naleštěné piedestaly, ale špinavá fabrika, kde auta voněla benzinem a kůží. Právě tam jsem měl možnost poprvé prohnat „téčko“, ale i Cortinu Lotus nebo Ford Anglia. A to nejen v průmyslovém komplexu, ale také po rychlých okreskách mezi středověkými vesničkami. Usednul jsem také do Capri 280 Brooklands z konce produkce – dodnes si jasně vybavuji, jak jsem se proplétal okolními silnicemi s pravou rukou na rámu dveří a ve flanelové košili si představoval, jak naháním zločince jako zmíněná dvojice akčních hrdinů tehdejších dní.

Dnes už je to všechno historie, od roku 2022 byla sbírka ze „shedu“ přesunuta do Daventry v Midlands a dostala nový název - Ford Heritage &Innovative Centre. Mezi zajímavosti patří Ford Heritage Vault, tedy obrovský online archiv, kde si lze zdarma stáhnout tisíce fotek a prospektů klasických fordů. A když se budete trochu snažit, dá se na sbírku podívat, každopádně atmosféra je už jiná. V Dagenhamu se Capri sice vyrábělo, ale jen do roku 1976, pak se stará továrna soustředila hlavně na Fiesty, Sierry a výrobu motorů. Představené Capri Mk III se skládalo již v Kolíně nad Rýnem s tím, že některé motory byly z Velké Británie – jako například vrcholný šestiválec Essex, který se před prvním nastartováním ve finálním autě ještě projel přes kanál La Manche.

Není důvod tu zdlouhavě popisovat celou historii Fordu Capri, informace jsou snadno dostupné. Proto se omezím na fakt, že modrý ovál měl od začátku v plánu vyrábět evropský Mustang (dlouhá kapota, krátký zadek) a první návrhy stvořil Američan Philip T. Clark, který stál právě i za americkou ikonou. Evropské Capri vycházelo z Fordu Cortina, takže mělo velmi tradiční koncepci – vpředu pracovaly vzpěry McPheron, vzadu pak tuhá náprava s listovými pery.

Capri Mk I (1969 až 1974) bylo lehkým kupé pro radost se širokou paletou motorů, mezi nimiž si vybral každý (od čtyřválců Kent 1,3 a 1,6 litru přes vidlicové motory V4 až po V6 Essex a Cologne). Přenos točivého momentu zajišťoval čtyřstupňový manuál, vzadu byly bubnové brzdy. Charakteristická je nejen karoserie typu kupé s pevným oknem, ale také výrazný prolis na boku a dvě obdélníková nebo čtyři kulatá světla. Prostě mini Mustang. Vznikla i ostrá verze RS2600 se vstřikováním.

Druhá generace (1974 až 1978) reagovala na ropnou krizi, auto se zklidnilo, dostalo komfortnější podvozek a modernější interiér. A také praktičtější (a širší i vyšší) karoserii s výklopnou zádí. Pod kapotou se nacházely čtyřválce Pinto s rozvodem OHC, které nahradily staré motory V4. Jak „dvojkové“ Capri poznat? Vpředu jsou velká obdélníková světla, boky bez prolisů. Oblíbená byla verze John Player Special.

Trojkové Capri, interně zvané Project Carla, bylo vyráběno v letech 1978 až 1986. Technicky šlo o velký facelift Mk II, vizuálně i marketingově bylo hitem 80. let, nejlepší reklamní kampaní bylo hojné využívání aut (vzpomeňme na stříbrnou 3.0 S) ve zmíněném detektivním seriálu našeho dětství (nebylo to jen tak náhodou, šlo o cílenou a velmi úspěšnou spolupráci). Vpředu čtyři kulatá světla pod mračítkem, které dodávalo autu drsný výraz, ale společně se zadním spojlerem pracovalo pro výrazně lepší aerodynamiku.

Právě rok 1981 byl posledním, kdy pod kapotou pracoval kultovní šestiválec 3.0 V6 Essex s karburátory, poté byl nahrazen motorem 2.8i V6 Cologne se vstřikováním Bosch a objevila se i pětistupňová převodovka.

Klasická mechanická kovadlina v podobě třílitru s úhlem sevření válců 60° patří mezi nejžádanější motory v Capri z dobrých důvodů – litinová konstrukce bloku i hlav slibuje odolnost a velký točivý moment odspodu. Motor s výkonem 138 koní při 5 000 otáčkách a točivým momentem 235 Nm při 3 000 otáčkách využíval dvojitý karburátor Weber. OHV motor vynikal extrémní robustností, a proto se nelze divit, že se montoval třeba i do zmíněného pracovního Transitu a dodnes se používá v motorsportu.

Představené Capri je asi nejhezčí, jakým jsem kdy měl možnost jezdit. Prošlo odbornou renovací a z původní stříbrné barvy Stratos Silver bylo přelakováno do krásné modré metalízy, parádně doplněnou o dvoubarevná 15palcová kola v ceně ojeté škodovky. Na celém autě jsou na první pohled patrné stovky hodin dobře odvedené práce – od karoserie až po šedomodrý interiér, odpovídající dobové specifikaci.

Už z fotek je patrné, že tady se rozhodně nešetřilo a čerstvě udělané auto vypadá snad lépe než z fabriky. I když je to blbost, skoro se bojím, že něco ušpiním, takže do interiéru usedám skutečně obezřetně. Volant Nardi je vkusným doplňkem, ale mě víc láká elegantní přístrojový štít posetý hezky čitelnými budíky. Nechybí ani staré rádio! Nejvyšší výbava Ghia byla na rozdíl od sportovněji laděné verze S pro úspěšné muže a ženy, kteří chtěli kromě výkonu i určitý status a pohodlí. Jednotlivé prvky výbavy i čalounění se lišily – například Ghia měla často vinylovou střechu nebo károvaný interiér, v našem případě první zmíněné použito nebylo, ale měkoučké velurové čalounění v původních barvách nechybí.

Motor V6 chytá hned a z dvojice koncovek promlouvá do okolí svým hlubokým, bublavým zvukem, daným crossplane konstrukcí klikové hřídele. Capri s délkou 4 439 mm stojí na rozvoru 2 563 mm a bez řidiče váží velmi slušných 1 170 kg, takže dynamicky je na výši – zrychlení na stovku zabere 8,7 s a maximální rychlost atakuje dvoustovku. O to v dnešním setkání ani tak nejde, mnohem zábavnější je legendární motor opakovaně „tahat“ do otáček a vychutnávat si sílu pramenící z objemu a v našem případě také dobrého naladění celku.

Capri mělo celý životní cyklus vzadu tuhou nápravu a listová pera, což bylo v 80. letech už trochu z pravěku, ale odschoolový nádech s touhou po přetáčivosti na limitu se skvěle hodí k celkovému charakteru. Podobně se chová moje vlastní Toyota z roku 1982, jen Capri má pocitově přesnější hřebenové řízení, v tomto případě taktéž bez posilovače, i když ten byl pro lepší verze k dispozici jako volitelný prvek.

Mechanický zážitek je perfektním způsobem, jak zapomenout na stresy doby, Capri se i po letech řídí skvěle. Ani představené auto se Trucům nevyhnulo a jeho předchozímu majiteli ho kluci předali už před lety. Bylo ve slušném stavu, ale stejně byla odhalena koroze i různé další nedostatky. Pustil se do něj jistý Lukáš Pospíšil, nadšenec a sběratel klasických aut a během roku intenzivních prací ho stvořil k obrazu, který vidíte kolem. Dělal si auto pro sebe, takže se rozhodl nahradit původní barvu zářivou modrou, připomínající modely RS. Za precizním lakem stojí firma Crazy Colours. S autem Lukáš během tří let po renovaci najezdil asi 3 000 km, ale pak se objevilo opět u Truců – kvůli častému důvodu v podobě stavby domu na něj nezbyl prostor a finance byly potřeba jinde. V Křenovicích se krásné Capri ohřálo sotva tři dny, než našlo nového majitele, takže jsme vyjížďku stihli na poslední chvíli.

Dneska Ford nabízí řadu různých aut, ale i Capri a Puma už jsou bohužel bezpohlavními crossovery, které se kultovnímu statutu nepřiblíží ani omylem. Alespoň, že ten Mustang se stále drží. My ovšem neklesáme na mysli, protože klasické Capri jde pořád docela slušně pořídit a kult tak žije dál.

Dobrou zprávou je, že představení nového jakoby Capri pomohlo trochu oživit zájem o původní klasiku. Cena ale stoupá už od roku 2010, kdy byly třílitry vnímány jako celkem levný způsob, jak za pár korun získat kultovní auto. Kolem roku 2015 se dal slušný kousek koupit za nějakých 250 až 350 000 Kč, následoval pozvolný a pak také celkem výrazný skokový růst. Dneska? Špičkové kousky atakují i hranici milionu korun, ale samozřejmě vždycky záleží na historii, původnosti, nájezdu, stavu a tak dále. Zásadní je, aby výrobní číslo obsahovalo kód HY. Ten značí, že pod kapotou byl už z továrny britský ingot v podobě motoru Essex a nejedná se o nějakou falešnou přestavbu z jednašestky – swapnutá auta stojí klidně o čtyřicet procent méně než originály, ať už „eska“ nebo luxusní Ghia.

Klasické Capri i nadále zůstává legendou mileniálů, kteří už většinou mají nějaké prostředky, takže si mohou dopřávat auta s duší. O tom, že bude i v dalších letech žádané, vůbec nepochybujte – ostatně sáhněte si do svědomí, také byste dali palec nahoru, kdybyste zamračené kupátko (nebo fastback, chcete-li) míjeli na silnici. Evropský Mustang je prostě vždycky cool!