Chrysler 2 Litres nebyl špatným autem, ale jeho francouzský původ nešel s americkým jménem dohromady

V roce 1970 byl na pařížském autosalonu představen pohledný elegantní čtyřdveřový sedan s výborným designem Roye Axe, který měl v nabídce i slušné motory v rozpětí 1,6 až 2 litry (dvoulitry ale až od ledna 1973). Přesto se neuchytil tolik, jak bylo od výrobce, koncernu Chrysler, očekáváno. A důvod byl prostý, byť poněkud banální – značka, pod kterou se auto prodávalo. Chrysler s ním totiž zamířil do segmentu prémiových sedanů, kde o dekádu dříve nabízel Simcu Vedette. Právě americká značka v nacionálně smýšlejících Francouzích vyvolávala spíš odpor. Ani reklamní slogan „Američan z Paříže“ tomu moc nepomohl. Nakonec se do nabídky vrátila Simca 1501, tak mizerné byly jeho prodeje. Ale je otázkou, zda si za to nemohl Chrysler sám, protože po uvedení jako kdyby jakákoliv propagace úplně skončila.

Proč by si proboha nějaký Jean, Pierre nebo Paul měl kupovat „americký“ Chrysler, a ne Peugeot nebo Renault? Jim prostě nevysvětlíte, že to auto se vyrábělo v Poissy, i když ve vývoji měl prsty i britský Rootes Group. Vždyť Chrysler dokonce i americky vypadá, ale design byl vytvořen v Coventry a místní tým vedl Roy Axe. I když je pravda, že jistá podoba s Hillmanem Avenger se na autě dá vypozorovat také. Používání spojení Chrysler-Simca v pozdějších letech na averzi Francouzů nic nezměnilo.

Sedadla jsou pohodlná a mají i lůžkovou úpravu. Chrysler měl samonavíjecí pásy, uzamykatelnou schránku před spolujezdcem, zadní loketní opěrku, lampičku a zapalovač s popelníkem. Interiér je opravdu pohodlně zařízený, ale třeba klimatizace byla volitelná jen u aut z konce výroby ve Španělsku. Na konkurenci Chrysler přesto ztrácel, protože se do nabídky nedostala elektrická okna ani centrální zamykání. Dekor s imitací dřeva a koženkové čalounění už to nezachránilo. Zavazadlový prostor pod svažující se zádí pojme 400 litrů.

Vrcholný dvoulitrový model z roku 1974 s nízkým nájezdem kolem 80 tisíc kilometrů, který mi půjčili v dílně Car Brothers, se dá na první pohled poznat podle vinylové střechy, přídavných světlometů Marshall a malých štítků 2L na C-sloupcích. Loga Pentastaru (znak automobilky Chrysler) ale na autě samozřejmě najdete také a není jich úplně málo. Na bocích a kolem oken jsou ozdobné lišty.

Motor vpředu pod dlouhou kapotou pohání zadní kola. Základní modely 160 měly šestnáctistovku, nejznámější typ 180 logicky osmnáctistovku a já se svezl vrcholným dvoulitrem OHC. Ten nabízí slušný výkon 110 koní (81 kW), točivý moment 159 Nm a líbivý sedan s ním dokáže jet až 170 km/h. Na stovku ovšem akceleruje za 13 sekund, protože s automatem prostě tak svižný být nemůže. Ale nebojte, pomalý také není. Chrysler je vybaven automatickým sytičem, dvojitým karburátorem Weber a elektronickým zapalováním, auto váží kolem 1,1 tuny. Spotřeba se pohybuje mezi deseti až třinácti litry, a přitom nádrž pojme jen 65 litrů.

Sedan je vybavený třístupňovým automatem TorqueFlite. Ten vyniká hladkým chodem. Zajímavé je, jak je auto krásně tiché. Do kabiny neproniká téměř žádný hluk. Vůbec nejlepší je celkový jízdní komfort, v tom Chrysler opravdu vyniká. Zato nenabídne téměř žádné emoce. Ale to neberte jako výtku, některá auta jsou prostě jen dobrá, a to i bez emocí. Chrysler 2 Litres to splňuje dokonale. Francouzský sedan není stavěný na ostrou jízdu, a když se v zatáčce přiblížíte k limitu, bude spíš nedotáčivý.

Podvozek je vpředu tvořen zavěšením MacPherson, spodními příčnými rameny a podélnými vzpěrami. Vzadu je tuhá náprava se čtveřicí ramen a panhardskou tyčí, která je shodná se Simcou 1501. Na všech čtrnáctipalcových kolech se o pohodlí starají teleskopické tlumiče a vinuté pružiny. Kotoučové brzdy mají posilovač, hřebenové řízení ale nikoliv, takže auto mělo poměrně velký volant. Dvouokruhový brzdový systém ovšem automobilka nasadila až v roce 1976.

Podobná technika se dostala i do australského modelu Centura, který ale nabízel i osmiválec. Po dvanácti letech byl s výrobou Chrysleru konec a místo něj na trh nastoupil Talbot Tagora (uvedený v roce 1981). Ostatně pod jménem Talbot 2 Litres se loučil i tento model, když zbytky evropského Chrysleru převzal v roce 1979 koncern PSA pod vedením automobilky Peugeot. Výroba ve Francii ovšem skončila už v roce 1975 (sedan musel uvolnit místo Simce 1307 a jejím příbuzným modelům) a přesunula se do Španělska, kde se Simcy vyráběly už dříve. Právě tady vznikala i verze se vznětovým motorem a právě tady měl nakonec líbivý sedan nejlepší prodeje. Alespoň Španělé jej tedy vzali za svůj. Výroba nakonec pokračovala až do roku 1986, ovšem už pod jménem Talbot.

Ve zbytku Evropy doplácel dvoulitr na to, že konkurence nabízela ve vrcholných verzích motory s větším počtem válců. Opel Rekord měl šestiválec, Rover 3500 dokonce osmiválec. Chrysler se ovšem k instalaci víceválce nikdy neodhodlal. Přitom vývoj šestiválců běžel a spolykal dost peněz, které tím byly v podstatě vyhozeny do koše. Prý vadila velká nedotáčivost testovacích aut. Celkem vzniklo všech variant sedanu jen 299 730 vozů. Chrysler doplatil na to, že byl takovým slušným průměrem, což prostě nestačilo. U nás se prodával mezi roky 1972 až 1978, a to v Mototechně i v Tuzexu. Měli jej v oblibě ti, kteří se lépe dostali k tuzexovým bonům, a tak byl vyhledávaným autem taxikářů (ovšem to i na Západě pro svůj vnitřní prostor), veksláků, řezníků a zelinářů. Ojetá auta se často prodávala dráž než nová. Dnes už si sen o vlastnictví Chrysleru může splnit každý, pokud se smíří s cenami 150 až 400 tisíc korun dle stavu a verze. Ovšem pozor na korozi, ochrana vůči ní byla slabá.