Hlavní obsah

Alfa Romeo Alfetta GT je krásná a osobitá, má ale i svoje vrtochy

Foto: MOnix Media
7. 5. 2022

Je krásné, temperamentní a italské, a podle všech předpokladů musí taky skvěle jezdit. Což je taky pravda. Ano, samozřejmě se jedná o italskou Alfu Romeo v krásné verzi Alfetta GT.

Článek

Mám kamaráda, který mi už dlouho slibuje svezení s Alfettou sedan. Prý si ji zamiluju, tak jako téměř každou starou Alfu, se kterou jsem se mohl svézt. Jen nám to nějak nevychází časově, znáte to. Nakonec se tedy u nás na Garáži prvně seznámíte s dvoudveřovým kupé Alfetta GT. Někdy mu automobilka také říkala Sprint Veloce.

Model Alfetta uvedla italská automobilka na trh v roce 1972 a kromě Lombardie jej vyráběla také v Jihoafrické republice. Jméno znamená doslova „malá Alfa“. Sedan nahradil předchozí modely 1750 a 2000, o dva roky později uvedené kupé zase nesmírně elegantní dvoudvéřáky sérií 105 a 115. I Alfetta ale vypadá nádherně, také je pod ní podepsaný Giorgetto Giugiaro. Ten jako vždy odvedl fantastickou práci plnou ostrých křivek a líbivých tvarů, která ctí aerodynamiku (koeficient Cx je jen 0.39).

Foto: MOnix Media

Alfetta má spoustu krásných detailů a křivek

Dost prvků na karoserii odkazuje na nádherné kupé Montreal, přesto v Česku najdete tu a tam i rýpnutí, že zadek připomíná Škodu Garde. Ale znáte to, vkus má každý naprosto individuální. A kdyby se vám zadek přeci jen nelíbil, tak ten přísně zamračený předek doplněný podspojlerem je úžasný. Nebo boční silueta a k ní skvěle padnoucí litá kola. Krom toho je Alfetta z nabídky Veteránů na Truc červená, což je přece správná barva pro Alfu. Zdobí ji navíc znaky zeleného čtyřlístku, což je oblíbený doplněk snad každého majitele Alfy Romeo.

Řidičské auto se vším všudy

Dvojice dveří vás vpustí do čtyřmístného interiéru, kde si Italové dali záležet na kvalitním čalounění. Ovšem interiér je náchylný na sluneční svit a některá auta jej mají kvůli dlouhému působení paprsků ve špatném stavu. Boční vedení sedadel není nejvýraznější, ale jejich ukotvení nízko znamená velmi dobrou řidičskou pozici. Tvarování má i zadní lavice. Otáčkoměr je přímo uprostřed přístrojovky. Před ním je krásný jednoduchý volant a hned vedle něj dlouhá řadicí páka. Skvělé poskládané jsou i pedály dole. Orientace všech prvků na řidiče je jasně patrná a takto podřízené ergonomii nemám co vytknout. Dokonce i zavazadlový prostor je rozumně velký, ačkoliv ne že by na tom u Alfetty GT vlastně záleželo.

Foto: MOnix Media

Jednoduchý interiér nestrhává pozornost od řidičských zážitků

Klasická koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol zní velmi slibně, navíc jde o transaxle – převodovka a spojka jsou vzadu, v jednom celku s diferenciálem. Ostatně právě proto dostala Alfetta své jméno – stejně se jmenoval i monopost 159, který úspěšně závodil ve Formuli 1 v roce 1951. Navíc když víte, že se v případě tohoto řadového čtyřválce bavíme o dvouvačkovém motoru DOHC, začíná to znít ještě slibněji. Základem byla šestnáctistovka, která nahradila původní osmnáctistovku, nad ní byl dvoulitr, pak přeplňovaný dvoulitr GTV 2000 Turbodelta s turbem KKK (první sériové italské auto s turbodmychadlem), šestiválec 2.5 litru ve verzi GTV6 a vrcholem pak vzácný osmiválec 2,6 litru GTV8. V testovaném kousku je právě šestnáctistovka s krásným hutným zvukem, plným prskání a praskání z legračně tvarované koncovky výfuku připomínající vodovodní kohoutek. Ten zvuk se mi příjemně dostává do každé buňky v těle, spolu s nádherně okamžitými reakcemi na plynový pedál.

Perfektní chování a vlastnosti

Alfa Romeo používala vždy pětistupňový manuál s poměrně tuhým chodem. Synchrony sice Alfa má, ale stejně je lepší naučit se řadit s meziplynem, protože už podle zvuku jí to dělá dobře. Dráhy řazení jsou docela dlouhé a chod páky v kulise mi připadá trošičku gumový, jednotlivé rychlosti však dopadají mechanicky přesně. Naopak spojkový pedál jde až necitlivě zlehka.

To ale ani zdaleka nedokáže zkazit řidičský zážitek. Když jsme u toho, chtělo by to nějaké hodnoty, takže tato Alfetta má 109 koní v 5 600 otáčkách a 142 Nm na stejné hodnotě. Nezní to jako dramaticky hodně, ale Alfetta GT přesto působí krásně dravě a umí hezky zasprintovat.

Foto: MOnix Media

Sice je to jen šestnáctistovka, ale je hezká na pohled a má nádherný zvuk

Zadní odpružení obstarává systém DeDion, takže kola pořád sedí krásně na silnici. Přední náprava je s dvojitými lichoběžníky a pérováním zkrutnými tyčemi. Trakce Alfetty je senzační. Řízení jde sice zlehka, ale je nekompromisní a citlivé, přesně z volantu cítíte, co se s autem děje. Papírově se sice Alfetta GT jeví jako slabá, ale za volantem budete mít tolik emocí, že na nějaké posměšky o výkonu budete kašlat zvysoka.

Čím to je, že Alfa vždy vzbudí tolik emocí?

Na všech kolech jsou kotoučové brzdy, ty zadní ovšem až v útrobách auta vedle diferenciálu. Neodpružená hmotnost je tak zase o něco menší, ale také to znamená horší chlazení. Navíc je blízko výfuk, takže přehřát brzdy není velký problém. Dupnout na ně musíte pořádně, ale s citem, aby se nezablokovala kola. A když umíte na pedály šlapat s citem, dá se auto krásně řídit plynem. Alfetta je prostě nádherně citlivá a přímočará.

Foto: MOnix Media

Zapadající sluníčko dávalo některým křívkám lépe vyniknout

Z Alfetty cítíte, jak skvěle vyvážené tohle auto je, jak nízko má těžiště a jak výborné má řízení. Platforma byla tak dobrá, že ji podědily i pozdější modely Giulietta, 75 a GTV. Navíc není těžká, váží jen 1 110 kilogramů, které jsou velmi dobře rozděleny mezi nápravy v poměru 50:50. Koncepce svádí ke snadnému vyvolání přetáčivého smyku a díky těm výborným vlastnostem v autě vše nádherně cítíte. I brzdy jsou dostatečně dimenzované. Pokud milujete auta, tak vás Alfetta GT určitě nadchne. Transaxle Alfy jsou prostě fantastické a nabízí úžasné svezení, jen vám ho nedají úplně zadarmo. Musíte se prostě snažit a sžít se s nimi.

Samozřejmě, že není dokonalá

Odhlučnění není kdovíjaké, takže na delší trasy možná není Alfetta GT nejlepší volbou pro milovníky komfortu. A pak tu jsou všechny ty vrtochy starých aut v čele s korozí. Potrápit ovšem může i ta trocha elektroniky, co v autě je. Je pravda, že narazíte na dost recenzí plných stížností, přitom majitelé Alfy rádi svým miláčkům vše odpouštějí. Vlastně je chápu, když to auto funguje a jede, nejde ho nemilovat, protože je zkrátka úžasné. Dnes vyjde na čtvrt až tři čtvrtě milionu korun, nejdražší jsou šestiválcové varianty. Při koupi si ohlídejte korozi, která napadá okolí podběhů a spodní část dveří. Motory jsou považované za spolehlivé, ale pozor na případné úniky oleje nebo velký kouř z výfuku. Alfettě se vyhýbají i problémy s elektroinstalací, trpí jen na oxidaci konektorů. Navíc se dají sehnat díly nejen k opravě auta, ale i k jeho vylepšení. Čalounění může degradovat stářím i působením slunečních paprsků.

Větší modernizace s výraznějším omlazením designu přišla v roce 1980. Výroba byla definitivně ukončena v roce 1987. Nástupcem kupé se stal v devadesátých letech model GTV už s pohonem předních kol. Celkem bylo vyrobeno přes 137 tisíc kupé, z toho 16 923 aut s tímto motorem o objemu 1,6 litru. Nejvzácnější jsou varianty oddělení Autodelta, které Alfetty GT připravovalo i na závody. Ve své době to měla Alfa těžké i s hledáním konkurence, kdo jiný v Evropě dělal na pohled osobní auta, která by jezdila tak sportovně? Jistě, můžete si koupit starší BMW, ale Alfetta GT mne za srdce chytla víc. A každý správný petrolhead by měl jednou nějakou Alfu mít, tak proč ne tuhle?

Reklama

Sdílejte článek
Související témata:
Alfa Romeo Alfetta